Boje v Malé Asii teď probíhají velmi úspěšně. V Anatolii jsem snadno dobyl slabě hájenou Caesareu. S děly a těžkou jízdou neměli ani vynikající mongolští lučištníci šanci.
Milánští dobyli Janov a Milán (který jsem kdysi dobyl na Benátčanech). Tím je přerušena moje hlavní zásobovací linie mezi Francií a Balkánem. Zahájil jsem protiofenzívu proti Sicílii v Africe a proti Milánským v Itálii. Vylodil jsem se u Neapole a spěchám na sever. V Tunisku jsem se střetl s armádou Království Sicílie, která neúspěšně obléhala Alžír v mém držení. Bitvu v severoafrické poušti rozhodla moje děla a maltézští rytíři. 
Svatá říše římská si snad vzala poučení ze ztráty hradu Staufen a výprasku u Norimberka. Drží se na svém území, kam je nepronásleduji. Docela rád bych s nimi uzavřel příměří, ale nebude to jednoduché.
III. křížová výprava skončila dobytím Antiochie dánskou armádou. To se jim to bojuje, když jsem jim vyčistil cestu! Moji křižáci vedení Gassotem Karembeau dobyli při západu slunce Aleppo. Tak se mi zdá, že mongolská moc je definitivně zlomena.Mám zálusk na Edessu, která je jen kousek od Aleppa. A rovněž Kypr, obsazený pouze rebelskou armádou, je neodolatelně lákavý.
Na sever od Kavkazu se objevila vojska Timura Lenka - Tamerlána. Věřím, že potáhne na sever do ruských stepí - v tom případě bych se s ním nemusel znepokojovat. Pokud ale vyrazí na jih do Arménie, brzy narazí na Mongoly a pak na mě.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat