sobota 20. března 2021

Imperator Rome: Skvělá 4K strategie, 9 z 10

 Mám rád strategie od Paradoxu. Europu Universalis IV, Crusader Kings II i CK3 jsem si hodně užil. Stellaris byla taky fajn. Hearts of Iron IV jsem zkusil, ale moc jsem se to nenaučil a nevydržel jsem u toho. Snad se k tomu ještě vrátím.

Pro starověký Řím mám slabost, proto jsem se na Imperatora moc těšil. Když v roce 2019 vyšel, zkusil jsem to - ale moc dlouho jsem u něj nevydržel. Dalo se to hrát, ale bylo to prapodivně vybalancované. Navíc se Paradox vrhl do rozsáhlého předělávání herních mechanik - a pustil se do toho tak, že se herní komunita naštvala a zhejtovala to. Takže se předělávalo znovu.


No a teď na jaře vyšla verze 2.0. Která se povedla. Znovu jsem se pustil do hraní a užil jsem si to jako nikdy. Vlastně musím přiznat, že se mi Imperator líbil ze všech paradoxích her snad nejvíc. Jasně, Europa Universalis IV je po osmi letech od vydání narvaná contentem a datadisky. Jasně, CK3 je moderní a má skvělé charaktery. Ale žádnou z těchto her jsem nevydržel hrát do konce. Co je to vlastně konec? Odehrání časové periody - v případě Imperátora od roku 450 od založení Města (304 před kristem)  do roku 727 od založení Města (27 před Kristem). Už teď jde Imperator hrát i dál, já jsem si ho střihl do roku 730.

Imperator má pro mě ohromný bonus v tom, že opravdu navozuje atmosféru starého Říma. Docela slušně modeluje vnitřní politiku - jsou tu tři strany, velké rodiny, obsazování pozic v armádě i v řízení státu, prosazování agendy jednotlivých stran. Dál je tu modelování kultur - s každým podmaněným státem je tu nová kultura, anebo i náboženství. Myslel jsem, že je potřeba cizí kultury integrovat a zvýšit tak jejich spokojenost, ale funguje to jen do určité míry. Čím víc kultur je integrovaných, tím jsou nespokojenější.

No a samozřejmě zahraniční politika. Ta tu funguje stejně dobře jako v Europě Universalis. Hraje se na casus belli, jsou tu klientské státy i vazalové platící tribut. Pozoruhodně velké množství států jsem připojil politicky a ne vojensky - ačkoliv bojování jsem se nevyhnul. Prvním úkolem Říma je zmocnit se Itálie - a už tady to je docela zajímavé. Některé státy či státečky jsem integroval, jiné jsem musel dobýt.

No a pak už přišlo na řadu soupeření s Kartágem. Musel jsem je vyhnat ze Sardinie a Sicílie, pak zlomit jejich moc ve Španělsku a nakonec v severní Africe. Nespočítal bych, kolikrát jsem s Kartágem bojoval.

Jakmile se přežene expanze, vznikne průšvih. Já jsem si zadělal, když jsem dobyl najednou snad třetinu Španělska. Najednou mi začala klesat stabilita, vzrůstala nespokojenost v provinciích i nespokojenost osob. Bouřily se mi armády. Perioda nestability byla dost náročná, moje legie jen hasily jeden požár za druhým, tu v Řecku, tu na Sicílii, tu ve Španělsku.

Nakonec mě zachránily monumenty. V novém DLC přibyla možnost stavět vlastní monumenty a přiřazovat jim bonusy, které mají na celý stát. Postavit monument je brutálně drahé, ale když se to podaří, hrozně to pomůže - některé bonusy jsou opravdu silné. Jsem zvědav, jestli nepřijde nerf.

Takže jsem postavil Romulův chrám v Tiburu, Vulkánův chrám v Neapoli, Marsův chrám v Capui a Neptunův maják v Rhegiu na jihu Itálie. Navíc jsem spoustu monumentů dobyl - mimo jiné Rhodský kolos a pyramidy.

Když jsem oslabil Kartágo a pořešil stabilitu v provinciích, začal jsem bojovat s Thrákií a Egpytem. Thrákie měla obsazenou Makedonii a pobřeží Malé Asie. Egypt měl Krétu a kus Peloponéssu.

Na konci hry už jsem vlastnil celé Řecko a pobřeží Malé Asie od Bosporu po Kilikii. V Řecku zbývá už jen klientský stát Delfy. Egypt jsem vyhnal z Řecka a dobyl nilskou deltu. 

Imperator se hraje parádně. Základní gameplay je zcela vyhovující. Do budoucna snad přibude víc mechanik a různých eventů. I když už teď se to hraje skvěle. Balancovat mezi sebou optimáty prosazující vlastnictví provincií, Boni starající se o kulturu a spokojenos, a populáry tlačící konfiskace, do toho řešit ukřivděné generály a předáky velkých rodin, kteří požadují pozice ve vládě, ale nabízí pouze podřadné kandidáty - tohle všechno funguje parádně. A časem se nejlepšími generály Říma stali potomci punských uprchlíků.

Těším se, až Paradox pořeší dobu císařství a nástup křesťanství. Rád bych jednou postavil Hadrianův val a Limes Romanum. Už teď tady fungují migrující barbarské kmeny, které lze uplatit anebo usadit na území Říma. Umím si představit, jak se asi Imperator hraje za Řecko - ale neumím si moc představit hrát to za nějaké Germány nebo Kelty. Asi by mě to nebavilo.


Zjistil jsem, že mám v Imperatorovi natočeno přes 100 hodin. Vida vida! Ale hlavně: celou dobu mě to bavilo.

Za mě super hra. Tohle se povedlo. 9 z 10.

sobota 6. února 2021

Death Stranding: Dohráno, 9 z 10

Tak si to pojďme zhodnotit. Není pochyb, že death Stranding je totálně originální hra. Nošení nákladů, zvláštní postapo svět plný BT a jeho pravidla fungování, sdílení obsahu hráči, gameplay založená na  překonávání obtížného terénu - to je jednoduše geniální. Tohle tu ještě nikdy nebylo. Palec nahoru za inovaci.

Creepy a horrorové prvky byly tak na hraně mého vkusu. Naštěstí toho není moc. Největší BT bossové jdou povětšinou obejít, nervyrvoucí souboje není potřeba absolvovat.

 

Transformace krajiny, stavba mostů a silnic je totálně skvělá. Nadchlo mě, když jsem se vrátil ke kráteru, který jsem nechtěně vyrobil na začátku hry. Tohle je prostě velká pecka. Škoda jen, že ve hře nejsou questy na přepravu nákladu o velkých hmotnostech. Aby se plně využily ty nádherné silnice, které jsem postavil. Tedy - možná ty questy ve hře jsou, ale ne v rámci hlavního příběhu.

Práce s terénem je celou dobu výzva. Když se to člověk dobře naučí, je to super pocit.

Hlavní postavy jsou dobře zapamatovatelné a zatraceně zajímavé. některé jsou prostě úchvatné  - Heartman, Fragile a Mama mi vyloženě přirostly k srdci.

 


Některé questy jsou vysloveně super. Jako když jsem nesl japonskou dívku k jejímu milému. Bohužel se jim manželství nevyvedlo - poslali mi mail, že jsou zase od sebe. Tak díky. Škoda úsilí.

No a teď co neklaplo. Hra je hrozně užvaněná. Cutscény často nemají spád. Proč je většina postav ve hře přítomna jenom jako hologramy? Dlouhé herní pasáže jsem jsem nepotkal živého člověka, jen hologramy. Proč proboha? Herní opodstatnění to nemá. Je vidět, že si autoři usnadnili život.

Města ve hře jsou prostě prťavá. Zvlášť když jste těsně před Death Stranding dohráli Cyberpunk.

Maily, které Sam dostává během hry, jsem prostě přestal číst. Devadesát procent z nich je balast. Což tak bývá - ale tady je to ještě ke všemu nuda. Opět v porovnání s Cyberpunkem vynikne, ja je to ubohé.

Myšlenka BB, která mi zpočátku přišla totálně creepy a šílená, je nakonec úplně v pohodě. Člověk si na BB zvykne. Když jsem pak ke konci hry o BB dočasně přišel, cítil jsem se jako nahý  - najednou jsem neviděl BTs.

Jo a k těm zkratkám. Opravdu nešlo vymyslet lepší pojmenování než BT?

Ovládání je často dementní. Na postavení zipline člověk musí napřed přidržet šipku nahoru. Pak si levou páčkou vybrat PCC. Pak šipkou dolů přepnout na výběr nástroje a levou pákou vybrat zipline. Pak namířit pomocí levého triggeru a pravým triggerem to spustit. To nevymyslíte. Nemluvě o tom, že někdy hra usoudí, že by se tu hodil most, a přepne právě vybranou zipline na most. Vzteky bych překousl ovladač. 

Herní mapa má pokrývat celou Ameriku. Ve skutečnosti jí projedete za deset patnáct minut. Pravda, se zipline a s motorkou. Pocitově to je prostě pár kilometrů, ne stovky ani tisíce.

Nejvíc mi ale vadily dvě věci. Příšerný patos ze hry prostě vyhřezává. Make America whole again! To jsem slyšel snad dvacetkrát a zvedal se mi z toho kufr. Když na konci hry Sam řekne Fuck America, tak mi mluví z duše. Že všichni Samovi děkují jako totálnímu zachránci - a zároveň svět budí dojem, že v něm chodí spousty dalších kurýrů, hráčů i nehráčů - budiž. Ale patetické kecy zejména od Amelie a od Deadmana mě prostě štvaly. 


Celá ta idea Death Stranding a vymírání - Amelie tam ke konci říká "Extinction is opportunity" - jako cože? Sorry, to je bullshit. To nekupuju. Pseudofilozofickými kecy je hra hustě prošpikovaná. Celá ta myšlenka Extinction Entity vtělené do Amelie je nelogická a slabomyslná. Poté, co Sam překoná nástrahy, má maximálně šanci oddálit vyhubení lidstva, které je prý naprosto nevyhnutelné - hmm, jako vážně? Tak dík, Mr Hideo Kojima.

No a pak ten šílený konec, který u mě totálně degradoval celkem fajn pocit z celé hry. Nezajímavý, zdlouhavý, roztahaný, dvojí titulky do toho. Proč musel Kojima doslova zkurvit konec, když celá hra byla tak super?


Jsem z toho naštvaný ještě teď, když to píšu. Když jse konec dohrával, už jsem jen čekal, kdy to proboha skončí. Pozitivní pocity veškeré žádné. Ty jsem měl dvě hodiny předtím, když jsem zbouchal Higgse.


Hideo Kojima umí vybrat postavy a režírovat je. Některé části příběhu jsou excelentně odvyprávěné. Herecké výkony jsou bezvýjimky skvělé, i když scénář občas šustí papírem. Setting a prostředí je geniální, herní mechaniky jakbysmet. Některé cutscény jsou ale zoufalé, nudné, hloupé, patetické. A bohžel hlavně ty na konci.
Nebylo by ode mě fér tu hru napálit jen proto, že se mi nelíbily poslední dvě hodiny. Zbylých sedmdesát tři bylo fajn. Za mě 9 z 10

Death Stranding: End game peklo

 No a tady se to začlo kazit. Hra je v podstatě dohraná. Už nic podstatného z pohledu hry se tu neodehraje. Přesto trvá ještě snad dvě hodiny, než se odehrajou všechny filmečky, zkouknou titulky (dvakrát!!!!) a Sam se konečně dostane až na konec.


Nejhorší ze všeho je vykecávací scéna s Amelie na pláži. Amelie se postupně přiznává k zodpovědnosti za všechny hrůzy světa.


Do toho se pustí kus titulků. Pak musí Sam pobíhat po pláži, poslechnout si další kus přiznání - a zase kus titulků. Celé to trvá snad půl hodiny.

 Pak se Sam vrátí zpět - a to ještě není konec! Musí ještě na inauguraci Die Hardmana na prezidenta USA, poslechnout si jeh opatetickou řeč, pak si vyslechnout jeho pokání za zabití Cliffa a odnést mrtvé BB do krematoria. Přitom si prožije poslední kus Cliffova příběhu - ty samé scény, které jsme už viděli z pohledu BB,  tentokrát z pohledu třetí osoby. A ano, Sam opravdu je totožný s tím BB, které se Cliff snažil zachránit. Jsem tvůj otec, Luku! Blueeeeh.

Naštěstí BB není tak docela mrtvé a tak si ho Sam může nechat. Dá mu jméno Louise, takže je to asi holčička.


Teprve tohleto je úplný konec a pustí se titulky. Potřetí!!! Poprvé jsme viděli kus titulků na začátku hry, podruhé celé s Amelie na pláži. Tady jsou znovu. WTF??!!

Jen tak mimochodem - snad hodina a půl od poslední akce, která byla opravdu herní - tedy souboje s keporkakem. Od té doby jen chození anebo koukání na cutscény.

Jen tak obloukem, ten konec je mnohem komplikovanější, než se mi tu chtělo rozepisovat. Pro fajnšmekry je tu tenhle odkaz na gamesradar.
Kdo chce, může se vrátit do openworldu a splnit si všechny dodávky. Já tedy ne, díky. Stačilo.

Death Stranding: Finále ... vlastně ne.

 No a když jsem pak přešel Ameriku od východu na západ, čekal mě souboj s monstrem, které do sebe vtáhlo Higgse i Amelie. To jsem si ještě myslel, že Higgs je tu hlavní záporák. 

 


Tady se projevil další skvělý prvek Death Stranding. Když mi došly zbraně a blood bagy, objevily se postavy se jmény jiných hráčů a naházely mi nějaké zásoby.

Když jsem rozstřílel obří monstrum, čekala mě férovka s Higgsem. On samopal a granáty, já stočené lano.


Boss fight s Higgsem pro mě byla nejtěžší pasáž ve hře. Hrál jsem to snad hodinu, ani nevím kolikrát.

Během toho fightu Higgs hrozně protivně hlásí. Jeho kecy a posměšky mě točily. A navíc má zbraň a já jen stočený provaz. Na webu psali, že se má použít stealth. Tak to mi nefungovalo  - jakmile jsem někam zalezl, Higgs si mě prosvítil scannerem.



Když jsem pak nakonec Higgse zmlátil, byla to slast.

Až na to, že Higgs nebyl hlavní padouch.Ukázalo se, že Amelie je Extinction Entity - postava zodpovědá za celý průser Death Stranding, za BTs, za Higgse i za Ungera Cliffa.

 Následoval Vietnam, finální beach Ungera Cliffa.

  

 

Na konci mi ho bylo vlastně líto. 

Pak jsem se vypravil přes celou Ameriku zpátky do Capital Knot. Protože jsem měl postavené ziplines a silnice, šlo to dobře. Před branou Capital Knot City jsem svedl souboj s létajícím keporkakem.