sobota 31. prosince 2022

pondělí 12. prosince 2022

Conan Exiles: Návštěva multiplayeru

 Hru jsem rozjel v singlu a dlouho jsem jí tak hrál. Až po nějaké době jsem zkusil navštívit jeden multiplayer svět a nestačil jsem se divit, co všechno dokázali jiní hráči postavit - tam, kde se v mé verzi hry prostírají prázdné ostrovy a říční břehy, se na navštíveném serveru tyčí bohaté paláce plné polonahých otrokyň.


O to větší mám motivaci dostat jednou svojí uboho uzákladnu na takovýhle level.
 

Conan Exiles: Nečekaně zábavný survival

 Ani nevím, proč jsem zkusil Conan Exiles. Zcela nečekaně mě to chytlo a nepustilo. Po pár dnech intenzivní pařby už vidím, že CE je úchvatná řežba, survival jako kytka a k tomu navíc má skvělý model stavění.

Ale popořadě. Začátek hry rozhodně nenapověděl, jak velká pecka se z toho vyklube. Hra začíná v poušti, ikonickou scénou s ukřižováním z filmu Barbar Conan. Jen tentokrát je na kříži můj hrdina a Conan ho osvobodí. Tady se odehrává character creation - která je na jednu stranu docela chudá, co se týká například účesů a vousů, a na druhou stranu umožňuje u hrdiny mužského pohlaví nastavit i délka přirození.

A propos, nahota: tohle má Conan vyřešené výborně. Je možné nastavit filtr na úrovni serveru i na úrovni hráče, cože je super. Ano, CE je online hra - ale dá se docela plnohodnotně hrát i v single playeru. Což je můj případ. 

Celkem bez potíží jsem si vyrobil první oděv na zakrytí holého zadku, první zbraň, a doběhl jsem k řece, abych neumřel žízní. Na jižním břehu velké tropické řeky se toulají stvoření připomínající želvy s dlouhýma nohama. Skoro mě to odradilo, mám dost her, které si zjednodušují práci exotickými fantasy bestiáři, protože neumí udělat pořádná zvířata. To se ale změnilo, jakmile jsem přeplaval řeku a našel tam docela slušnou Afriku s gazelami, hyenami a krokodýly. A další biomy následovaly - později jsem  za velkou pouští našel krásnou savanu se lvy, tygry, slony, kudu a nosorožci! Nebylo co řešit, tady budu doma.

Mapa v Age of Conan je našlapaná epickými scenériemi a pozůstatky prastarých civilizací. Hned na začátku se pouští táhne jakási polorozpadlá dálnice, u řeky jsem našel dvě obří sochy jako vystřižené z Pána prstenů. V horách je plno starých chrámů a ztracených měst. Na každém rohu se otevírají fascinující scenérie - obří přehrada s rozbitým akvaduktem, skalnatá Black Galley anebo obrovská sopka na severu jsou prostě úchvatné.

Hra je docela slušně tuhá. Survival není problém - hlad vůbec, s žízní jsem měl problém jen jednou, mráz v horách na severu mě zabil, ani jsem nemrkl. Zato v boji jsem umřel mockrát - a vzhledem k tomu, že každá smrt v defaultním nastavení znamená nechat všechny věci na místě a probudit se v táboře nahý, je to dost husté. Snad dvakrát jsem přišel o všechno brnění i zbraně - a pak jsem toto nastavení vypnul. Naštěstí při lokálním hraní jsou všechny tyhle věci konfigurovatelné.

úterý 22. listopadu 2022

Uncharted 4: A Thief's End - Epilog

 Hodně se mi líbil epilog s Nathanovou a Eleninou dcerou, která po letech objevuje tajemství minulosti svých rodičů. Perfekně vymyšlené, napsané i ztvárněné. Tohle se hodně povedlo.

 

Je to fajn způsob, jak se dozvědět, že to s hlavními hrdiny dlouhodobě dobře dopadlo.

Uncharted 4: A Thief's End - Dohráno, 10 z 10

Uncharted 4 jsem dohrál za nějakých 18 hodin. Bylo to dlouhé tak akorát. Nevyzobával jsem všechny collectibles, projel jsem si jen hlavní příběh.

Hrozně mě bavilo, jak Nathan se Samem postupně objevují příběh piráta Averyho a jeho kumpánů, kteří společně vypudovali utopii a pak se kvůli pokladu pozabíjeli.

 Pohřebiště lodí bohužel slouží jen jako kulisa k jedné z nejtužších přestřelek. Ke zkoumání tam toho moc nebylo.

 

Grafika, práce s prostředím a světlem je na jedničku. Některé pasáže jsou prostě skvostné.
 
  


Znovu musím vypíchnout, jak skvěle tu fungují parťáci - Sam a Elena. Díky nim je z dobré hry hra skvělá a nezapomenutelná.

Souboj na šavle s Rafem Adlerem v hořící lodi mi moc nešel. Nathan vůbec v soubojích moc neperformuje - na to, jak při střílecích pasážích kosí celé zástupy nepřátel, je v boss fightech docela socka. Ačkoliv to může být tím, že to hraju jako lama.



Konec hry je  doslova vymazlený. Stejně promakaný, jako u Zaklínače 3. Je tu smíření i odpuštění.



Uncharted nezklamal. Jedna z nejlepších her z PS5 dodala to, co jsem od ní očekával. Za mě 10 z 10.

Uncharted 4: A Thief's End - Vztahy

Uncharted na jedničku pracuje se vztahy. Parádně funguje vztah Nathana a Sama, mladšího a staršího brášky. I díky flasbackům na jejich dětství a společný zážitek v kriminále.

Šlape to i během hry. I když Sam Nathanovi lže o své motivaci, s vášní pro hledání pokladu jsou oba stejní.

Úplně luxusně funguje vztah Nathana s jeho ženou Elenou. Zpočátku Nathan Eleně lže, bojí se jí přiznat, kde je a co tam dělá. To je jako ze života.

V závěrečné čtvrtině hry pak Slena zastoupí Sama a provází Nathana při dobrodružství v Libertalii. A je z ní plnohodnotný parťák.

   

 

 


Černá válečnice Nadine je naproti tomu čistokrevná bitch. Nejen že má na povel armádu, navíc ještě Nathana zmlátí, kdykoliv má příoležitost. Jsem zvědavý, jak bude fungovat ve spin-offu The Lost Legacy: mám jí tak plné zuby, že si nejsem jistý, jestli budu chtít hrát její příběh.

neděle 20. listopadu 2022

Uncharted 4: A Thief's End - Akce s auty

 Běžné akční scény založené na mechanikách jsou perfektní a skvěle promakané. Do toho Uncharted občas hodí unikátní naskriptovanou situaci - třeba jako když Nathan prchá z padající kostelní věže.

 

Samostatnou kapitolou jsou honičky v autech a na motorce. Není jich tu moc a jsou skvělé, srovnání snesou snad jen s některými misemi v GTA V.

Krkolomná scéna ve městě na Managascaru je nezpaomenutelná. přestřelka na tržišti ukončí příjezd obrněného transportétu. Nathan musí naskočit do džípu a uhánět přes celé město. Pak naskočit na lano visející z ujíždějícího jeřábu, vytáhnout se na náklaďáki, ze kterého musí přeskočit na jiný, protože původní auto hoří.

Následuje divoká přestřelka na autech, kdy Nathan může - a musí - přeskakovat na jiná auta a sestřelovat nepřátele. Všechno končí brutální bouračkou, kdy Narhan jen kouká, jak nad ním začíná vrak auta hořet.

Aby ho nakonec zachránil Sam s motorkou. Nathan si naskočí, vzápětí je začne honit obrněný vůz. Který se musí rozstřílet.

Frenetická akce, která ve hře trvá sotva pár minut dynamikou překonává všechno, co jsem kdy ve hrách viděl. Je to naskriptované, kulervoucí a hrozně zábavné.

Z úplně jiného soudku je jízda Nathana s Elenou přes vodopády a výtahy k pirátskému městu New Devon: klidnější, méně dynamická, ale stejně zábavná.