Everspace 2: Vesmírná řežba

Po dlouhé době jsem si zahrál vesmírnou střílečku. Everspace 2 není simulace jako Elite 2, nemá miliardy planet jako No Man's Sky. Obsahuje několik soustav, každou s několika planetami a vesmírnými lokacemi, jako jsou různé vesmírné vraky nebo pole asteroidů.

Hrozně osvěžujícím prvkem jsou planety, na kterých se dá přistávat.  Vizuálně to vypadá prostě parádně.

Everspace 2 navíc umí pracovat s interiérovými lokacemi, ať už to jsou vnitřky opuštěných lodí či asteroidů, anebo jeskyně na planetách.

 Graficky se to hodně povedlo. Hlavně planetární lokace jsou super. Viděl jsem jich jen pár a moc potěšily.

Gameplay je zábavná, opět - jedná se o střílečku, není to simulace. Lodě mají primární a sekundární zbraň, typicky kulomet nebo laser a rakety - ale dá se to nastavit libovolně. Pak tu jsou dva speciální nsátroje - pro mě typicky nanoboti opravující poškození, ale mohou to být i různé boostery anebo později drony. No a pak tu jsou speciální pomůcky, umožňující nesmrtelnost na pár vteřin anebo boost, který uklidí loď do bezpečí.

 

 Příběh je celkem jednoduchý, neurazí, nenadchne. To je asi hlavní důvod, proč jsem to po 30 hodinách přestal hrát - netáhlo mě to kupředu. Nebylo tam žádné tajemství, k vedlejším postavám jsem neměl žádný osobnější vztah. 

Cutscény jsou takového toho laciného, ručně  kresleného leporelového druhu. Ani nevím, jak se tomu odborně říká.

Rozhodně to není špatná hra. Nebylo tam nic, co by mi vadilo. 

Na druhou stranu mě to zas tak moc nenadchlo. Je fajn si vyzkoušet poletování vesmírem, ale to je tak všechno.

Hrál jsem to s joystickem, což dost pomohlo zážitku z gameplaye.

 

Zatím si nechám hru rozehranou, i když jsem se pustil do Bannerlorda.

Divinity: Original Sin 2 - Ani napodruhé to neklaplo

 Tak už vím, že Divinity 2 nedohraju. Ani na druhý pokus to neklaplo. Nastudoval jsem bojový sýstém a naučil se ho trošku používat. Nakoupil jsem pár kouzel a vytrénoval svojí partičku.

Přesto to neklape. Prostě mě to nebaví. Příběh pro mě není zábavný. I když má spoustu zajímavých zákrut a nápadů, něco mi tu chybí. Těžko se to popisuje, sám nevím, proč se nedokážu vžít do hrdinů. Nesedí mi jejich motivace a chování. Nezajímá mě, jak to bude dál.

 

Možná mi tam chybí troška toho heroického přesahu. Snad mi nesedí zápletka ohledně záhadné síly Source, snad svět, ovládaný Divine Order. Prostě mi to nechutná.

Přitom Divinity není o tolik jiné než třeba Dragon Age: Inquisition, což je hra, kterou jsem dohrál a mám ji moc rád. Anebo Pillars of Eternity: tam mi příběh celkem seděl, přestal jsem to hrát, když jsem se zasekl ve městě.

Na bojový systém si stěžovat moc nechci, dá se na to zvyknout a dá se to naučit. Čím víc si s tím člověk hraje, tím je zábavnější.

Přitom je Divinity nevídaně promakaná a plná nápadů. Třeba celý vtip s duchy, které lze vidět jen s použitím speciálního kouzla. Anebo možnost najít jejich skrytou duši a zničit ji - a tím se zbavit otravných nepřátel.

Asi mi také trošku vadí obtížnost. Questy jsou často tak zapeklité, že bez googlování nepřijdu na to, jak je řešit. Možná už jsem na to starý - taky možnost.

Každopádně se do Divinity nebudu nutit a radši si zahraju něco, co mě opravdu baví.

Hogwarts Legacy: Dohráno, 9,5 z 10

 Hogwarts Legacy je super hra. Užil jsem si jí od začátku do konce. Nabízí všechno, co si mohou fanoušci světa Harryho Pottera přát, v míře vrchovaté. Jediná věci, která tu chybí, je famfrpál. Stadion je zavřený rozhodnutím Ministerstva kouzel.

Contentu na mapě je možná až moc. Odhadem jsem vysbíral přes polovinu všech zjaímavostí, které na mě vyskakovaly. Víc nebyl důvod.

Závody na koštěti jsem zkoušel jen do té míry, dokud jsem dokázal vyhrávat. Takže jsem tuším vyhrál dva ze čtyř. Bojové arény jsem úplně vynechal, nebyl důvod je zkoušet a hra mě k nim nikterak nevedla.

Vizuálně, zvukově a herně jsou Hogwarts Legacy hrozně povedené. Je vidět, že se do vývoje nasypala spousta peněz.

 

Bradavice jsou přesně takové, jak je člověk zná z filmů. Jejich okolí je prostě úchvatné. Všechny ty vesničky a zříceniny jsou kouzelně pokroucené a pohádkové přesně tak, jak to má být.

Uchvátila mě vizuální podoba všeho spojeného s gobliny. Jejich základny, podzemní továrny a doly jsou masivní a úchvatně steampunkové. Tohle se vážně hodně povedlo.

I příroda funguje báječně. Začarovaný les je famózní a nádherně propojený s okolní krajinou. Člověk si to naplno uvědomí, až když získá koště. Letíte otevřenou pohádkovou krajinou - pak se snesete kolem korun stromů dolů do lesa, a najednou je tu příšeří, mlžno, tajemno. Velký palec nahoru.

 Kdybych měl hře cokoliv vytknout, budou to tyhle tři věci:

• Woke agenda. To fakt nemusím. Je to násilné a do světa Bradavic to prostě nepatří.
• Nelogický příběh hlavního questu a nedostatečně odůvodněná nutnost dělat čtyři zkoušky. Tohle by se dalo napsat mnohem líp - vložit mezi prastaré mágy a hrdinu počáteční nedůvěru a odpor, který by se postupně lámal.
• Až moc velká hromada vedlejších aktivit. Kdyby jich byla polovina, bylo by to akorát. Velký rozsah nutně vede k repetitivnosti, což se asi nejvíc projeví u Merlinových zkoušek. Ty se prostě opakují, co se dá dělat.

Což ale vůbec nic nemění na tom, že Hogwarts Legacy jsou skvělá hra. Právem sbírá ocenění a nedivám se, že to hraje tolik lidí. I moje nejmladší dcera, která jinak paří dokola Stardew Valley, se do Hogwarts pustila. Jsem zvědav, jak dlouho jí to vydrží.

Bál jsem se hloupého přáběhu a nudných questů. Bál jsem se technických chyb a špatného bojového systému. Nic z toho se nenaplnilo. Výhrada k hlavnímu questu výše neznamená, že bych se u něj nebavil - jen vidím, že se to dalo udělat líp. Díky rozmanitému obsahu jsem si ve hře vždycky našel aktivity, které mě bavily - a ty, které mě začaly nudit (jako například propichování balónů koštětem) jsme prostě nedělal.

Svět J.K.Rowlingové prokázal svoji životaschopnost a bohatství.  I bez Harryho Pottera. Kam se hrabou Hvězdné Války. Nikdy bych si nemyslel, že tuhle větu kdy napíšu.

Hogwarts Legacy je skvělá hra s parádní atmosférou. Vzorně ctí filmovou i knižní předlohu. Rád bych se někdy dočkal pokračování anebo alespoň datadisku. 

Za mě velmi solidních 9,5 z 10.

Hogwarts Legcy: Fantastická zvířata

 Chov fantastických zvířat se podle mě tak docela nepovedl. Ne že by to nevypadalo hezky, ale herně to není challenge. Fantastických zvířat je všude po mapě spousta a hráč se velice brzy naučí je chytat. 

Ve hře je pár questů spojených se zvířaty. Ty se docela povedly. Když jsem poprvé stopoval hrabáka podle ztracených zlaťáků, vyloženě jsem si to užil.

Je pravda, že chytit jednorožce nebo thestraly nebyla úplně legrace, ale ostatní menší zvířata se získávají bez problémů. Jasně, poprvé si chytit měsíční tele je fajn, ale co dál? Dát ho do vivária a občas ho chodit nakrmit a podrbat - to je trochu málo.

Bez větší námahy jsem naplnil všechna vivária a vychoval pár mlaých thestralů a jednorožců. Je ale lehce nedomyšlené, že na jednu stranu zvířata zachraňujete před  pytláky - a pak, když je namnožíte, je můžete jen prodat nebo opět vypustit do divočiny (kde na ně nejspíš znovu čekají titíž pytláci). Ale co už.

Z magických zvířat se sklízí suroviny pro upgrade gearu. Což je dobrý nápad z pohledu herního, ale z pohledu logiky ochrany zvířat už méně. Podrbat hypogryfa a pak ho oškubat o peří na upgrade klobouku není tak docela OK a lehce to připomíná slepičí farmu.

Naopak chválím poslední zkoušku, při které si hráč musí ochočit graphorna. Takže ho musí napřed přemoci v souboji a až pak na něm může jezdit. Cválat krajinou na obrovské fantastické potvoře je vážně epický zážitek. Velká škoda, že se odemkne až v samém závěru hry.