pondělí 20. února 2012

AC2 Revelations - Zhodnocení, 10 z 10

Tak jsem dohrál AC2 Revelations. A stálo to za to.
Protože Istanbul vůbec neznám, bylo to pro mě hodně objevné z pohledu reálií (Hagia Sofia, Topkapi, Velký bazar, Zlatý Roh apod.). Vysloveně mě potěšily odkazy na Piriho Reise a bratry Polovy, tohle se hodně povedlo.
Protože jsem to hrál na PC ve vysokém rozlišení, mohl jsem si užít nádherně bohaté textury, které daly vyniknout kráse Orientu.
Navíc se tu hrozně povedly animace postav. Už to vůbec nejsou ty tupé davy bezduše korzující sem a tam. Fungují tu tržiště, prodavači, žongléři, dělníci, prodavači vody. Je to čistá radost, objevovat ty detaily, které nemají zásadní herní význam, ale dotvářejí prostředí do skvěle fungujícího a uvěřitelného celku.
Herně pro mě byl tenhle díl asi nejjednodušší. Levely byly lehké, hodně akční a lineární, prakticky odpadlo hledání správného řešení, většinou jsem to dával na první pokus. Možná to bylo i tím, že už jsem toho hodně odehrál a vím, kudy do toho.
Snad jen bonusová Hagia Sofia byla náročnější, ale na pekelnou náročnost baziliky svatého Marka z druhého dílu rozhodně neměla.
Potěšily mě assassinské mise, ty se celkem povedly. Naopak mě neoslovilo bránění základny před invazí Templářů. Hrál jsem celkem čtyři, je to celkem nezábavná tower defense.
Souboje tu jsou snadné. Kdo se naučí counterattack, ten je skoro nepřemožitelný. Krásnou inovací jsou bomby, je škoda, že se to dalo skoro celé hrát i bez nich (ale tam, kde se využily, to stálo za to).
Příběh byl vyloženě hezký. Vracet se zpátky ke stařičkému Altairovi mě těšilo, i když to bylo hlavně o příběhu, nebylo to moc herní. Ale to mi nevadilo.
Všechno to, co se mi na sérii Assassin's Creed líbilo, tu opět je. Obnova města, nakupování obchodů, zabírání templářských základen pro assassiny. Je skvělé, že se opět povedlo stvořit město, které je živé, které funguje jako obrovské herní prostředí, které hraje. Skluzy po lanech jsou skvělým vylepšením herního konceptu, stejně jako bomby.

Možná hra mohla být trošku delší. Možná o malý chloupek náročnější. Možná tu mohlo být víc rozpracováno kolem vztahu Ezia a Sofie. Ačkoliv to mezi nimi krásně jiskří, je to všechno v nevyslovené rovině náznaku. Mise s bílými tulipány zahřála čistotou, klidně takových mohlo být víc. Možná se autoři mohli víc pustit do romantiky.
Ale i tak je Assassin's Creed 2 Revelations hra, kterou jsem odehrál doslova jedním dechem od začátku do konce. Bavila mě celá a nemělo to chybu.
Za mě plnokrevných 10/10.

AC2 Revelations - Závěr

Když se rozloučíme s Eziem a Altairem,následuje závěrečná animace. Opět se vrací k příběhu starých bohů, jako je Minerva, která byla skryta pod Bazilikou svatého Petra v Římě. Tenhle stařík asi má být Zeus. Vypráví Desmondovi o katastrofě prastaré civilizace, která tu prosperovala za prehistorických časů a byla zcela beze stopy zničena.
Příběh skutečně hodně rezonuje s knohou Mosty přes propast času, která měla úplně stejný motiv.
Animace ukazuje katastrofu, která zničila starou vyspělou civilizaci. Zřejmě bylo její centrum někde v Americe. Začínám se obávat, že třetí díl Assassin's Creed bude umístěn právě sem.

Titulky jsou neskutečně dlouhé. Trvaly snad 20 minut, při tom příjemná hudba a Desmondův ostrov šílenství (zapomněl jsem napsat, že na konci se Desmond probral k vědomí, ale protože ho nemám rád, tak je to vlastně jedno  :-) ).

AC2 Revelations - Finále

Úplné finále seodehrává opět v Masyafu. Ezio a Sofie najdou vstup do staré Altairovy knihovny.
Dveře se dají pomocí masyafských klíčů snadno otevřít.
Tam objeví Altairovu kostru s posledním Masyafským klíčem.
Ezio tak může znovu prožit poslední okamžiky života velkého assassina.
Altair se rozloučil se svým synem a klidně zemřel, vsedě v křesle ve své knihovně. Bylo mu požehnaných 92 let.
Masyafská grobka skrývá Apple of Eden. Zjevně jich tedy muselo být více než jedno. Protože, jak nám říkají předchozí díly Assassin's Creed, Ezio strávil většinu svého života bojem s Borgii o Apple of Eden, které měli v držení templáři.
Ezio si jablko nevzal. Nechal tam i svůj assassinský meč a nátepníky se skrytými čepelemi a hákem. Zřejmě už má kariéry assassina dost a chce se věnovat Sofii, která na něj čeká před vchodem do krypty. Game over.

AC2 Revelations - Pronásledování

Příběh Revelations pádí do velkého finále.

Po návratu z Kappadokie jsem zjistil, že sultánův syn Ahmet - skutečná hlava křižáků v Istanbulu - zabil Yusufa a zmocnil se Sofie.Musel jsem mu dát všechny získané masyafské klíče.

I tak Sofii málem oběsil. Musel jsem ji zachránit skokem padákem z Galatské věže.
Naštěstí jsem to stihl.
Následovala divoká honička na vozech. Chvíli to bylo podobné jako na začátku hry: přetlačovaná pádících spřežení, zkouška čí vůz víc vydrží.

Ezio ale brzy spadl z vozu a musel roztáhnout padák. Tohle je zcela jistě nejoriginálnější akční pasáž, co jsem kdy ve hře hrál. Ezio tažený pádícím spřežením musí manévrovat, aby se vyhnul stromům a domům.
Přitom musí navíc likvidovat jezdce, kteří ohrožují statečně kočírující Sofii.

Něco takového jsem vážně viděl poprvé.
Šílená honička skončila pádem ze srázu. Ahmet se pokoušel vyhrožovat.
Na scéně se jako Deus Ex Machina zjevil Suleymanův otec Selim, kterého si stárnoucí Bayezid II. zvolil za následovníka.
Budoucí sultán se se svým bratrem nemazal a poslal ho k šajtánovi.

AC2 Revelarions. Starý Al Tair

V krásném flashbacku jsem se podíval do minulosti Al Taira v době jeho stáří, kdy znovu získal vládu nad assassiny. Tahle úroveň už je čistě vyprávěcí, starý Al Tair nemůže běhat ani šplhat, jen shrbeně chodí.
Mihne se tu také Al Tairův syn, který přežil období války assassinů.
Moc pěkné je setkání Al Taira s bratry Polovými, ještě před tím, než se vypraví na východ ke Kublajchánovi.
Polové od Al Taira dostali magické klíče, které pak ukryli v Konstantinopoli (aby je tam o dvěstě let později mohl najít Ezio Auditore). Krásný příběh, čím dál víc mi připomíná skvělou sci-fi Mosty přes propast času od Ludmily Vaňkové.

AC2 Revelations - Kappadokie

Únik z Istanbulského přístavu začal zničením řetězu uzavírajícího vjezd do Zlatého rohu. Pak jsem se musel probít přes několik lodí pomocí řeckého ohně. Tyhle historické reminiscence mi vyloženě dělají radost, škoda jen, že tak krásnou pasáž jsem měl hotovou za chvilku.
Na lodi, kterou vedl kapitáni Piri Reis, jsem se odplavil do Kappadokie. Ocitl jsem se ve skalním městě vybudovaném v obrovské jeskyni.
Tady jsem našel spojence a zachránil jsem krásnou zlodějku z vězení. Pak jsem zachránil její přátele a zabil muže, který terorizoval celé město.
Nakonec jsem způsobil výbuch, abych vylákal Manuela Palailogose ze skrýše.
Odpravil jsem ho s chutí jako psa.

neděle 12. února 2012

AC2 Revelations - Útok na Arsenal

 Kapitán janičárů Tarik kuje pikle. Dostal jsem za úkol ho sledovat.
 Stopoval jsem ho na schůzku s kupcem Manuelem Palailogosem, potomkem byzantských císařů. Ten cosi kutí v Arsenalu.
 Arsenal je bohužel uzavřen branami. Musel jsem podnítit vzpouru davu, abych se dostal dovnitř.
 V Arsenalu proběhla zuřivá bitka.
Nakonec jsem se dostal až k Manuelovi. Zjistil jsem, že shromažďuje zbraně na vzpouru proti osmanskému sultánovi.

sobota 11. února 2012

AC2 Revelations - Altair

Altairovy příběhy se odemykají při nalezení Masyafského klíče.

V tomhle flashbacku si Altair vzpomíná, jak musel zabít starého mistra, který zešílel z používání Apple of Eden.
Kremace mistrova těla.
Bohužel, Altairův přítel si nedá říct a Desmondovi nevěří. Rozpoutá se bitva mezi assassiny.
Jablko se nedá přemoci, Desmond se ho musí zmocnit zpět.

AC2 Revelations - Desmondovo šílenství

S postupem ve hře se odemykají Desmondovy vzpomínky. Chudák je zcela šílený, prochází rozbitým Animem a nahlas vzpomíná na svou minulost - dětství a výcvik.
V praxi to vypadá jako rádoby kyberpunkové puzzle, procházení nesmyslného hranatého prostředí s možností stavět si pod nohy datové kostky a rampy. Připomíná mi to trošku stařičký System Shock 2 v závěrečné fázi, s bojem se Shodan.

Desmonda asi scénáristi opravdu nemají rádi, že z něj v tomto díle udělali úplného magora. Zcela upřímně: na zbytek hry to pasuje jako pěst na oko. Jakkoliv zábavně působí flashbacky s Altairem, Desmondovy nesmyslné levely mě nebaví a hrát to nebudu. Zdá se, že to celkem není k ničemu dobré a s hlavním příběhem to zřejmě vůbec nesouvisí. Prošel jsem si dva levely z pěti a opravdu mi to stačilo. Tohle se opravdu nepovedlo.

pátek 10. února 2012

AC2 Revelations: Galatská věž

Galatská věž je místo úkrytu druhého klíče.
Kupodivu, pod věží se nachází obrovské podzemní prostor - podzemní řeka překlenutá smělou byzantskou klenbou.
V předchozích dílech bývaly kritické předměty schovány za složitými prostorovými puzzle. Vzpomínám si na velmi těžkou baziliku ve Florencii.
Revelations to řeší jinak. Spíše než prostorové puzzle je Galatská věž nádherná dynamická akce. Poprvé jsem ji dal přes časový limit, protože jsem nevěděl, kudy co řešit. Podruhé už to byla pohoda.
Lana natažená přes propast s vodní hlubinou v kombinaci s Eziovým hákem fungují na jedničku.
Poslední skluz.

Na konci podzemí je svatyně ukrývající druhý Masyafský klíč.
Celé je to udělané tak filmově a zábavně, že to působí spíš jako odměna než jako těžká překážka.

neděle 5. února 2012

AC2 Revelations - Suleiman a slavnost v paláci Topkapi

Mise v sultánském paláci Topkapi neměla chybu. Společně s kolegy assassiny jsme pronikli do paláce a přemohli italské muzikanty chystající se na slavnost. Zmocnili jsme se jejich šatů a nástrojů a přestrojili jsme se za ně.
Slavnost byla opravdová pastav pro oči - desítky tureckých šlechticů a spousta janičárských stráží. Na slavnosti jsme měli za úkol ochránit prince Suleymanem, kterého jsem potkal už na lodi do Istanbulu. V téhle misi jsem musel odhalit vrahy snažící se prince zabít.
Po odhalení totožnosti vrahů jsem musel hrát na loutnu a přilákat na sebe pozornost společnosti, aby ostatní assassinové mohli vraha nenápadně zlikvidovat a jeho tělo uklidit do bezpečí.
Nakonec jsem se setkal s princem a vyslechl tajnou schůzku s jeho strýcem a velitelem janičárů. Tak tomu říkám nápaditá a naprosto netradiční mise!