středa 29. ledna 2014

Might&Magic X Legacy: První dojmy

Might&Magic X jsem si koupil z čisté nostalgie. Zamlada jsem odehrál M&X III a především nezapomenutelný dvojboj IV Clouds of Xeen a V Dark Side of Xeen, mezi kterými se nechalo procházet a hráč mohl získat svůj vlastní hrad. Dodnes na to s láskou vzpomínám!
Kdo nezná krokovací dungeony, ten si tuhle hru nejspíš neužije. Docela se bojím, že asi moc nevydělá. Za sebe ale musím říct, že se královsky bavím.
Hráč kontroluje skupinu dobrodruhů. Pohybuje se po krocích, ačkoliv na místě se lze rozhlížet po libosti. Hra probíhá v tazích, a to jak pohyb, tak boj. Za jedno kolo lze buď posunout celou družinu o jedno políčko, nebo zaútočit, seslat kouzlo či vypít elixír s každým z členů družiny.
Po stránce grafické není hra nic moc. Viděl jsem screenshoty z připravované Legend of Grimrock 2, která vypadá graficky podstatně lépe.
Grafika je MMX docela kostrbatá, i když se v menu zapne antialiasing, ve hře se to neprojevuje. Textury jsou prachbídné, ani ultra detaily to nezachrání.
Naproti tomu obchody ve městech a NPC v domech jsou graficky hodně povedené.
Mě osobně zatím MMX dostala hratelností. Je docela slušně těžká. Souboje jsou pořádně zapeklité, rozhodně nejdou řešit hrubou silou. Je nezbytné dobře rozdělit síly mezi útok a obranu, mít dobře vybalancovanou družinu a používat ta správná kouzla.
Obtížnost dost často balancuje na hraně, často jsem musel nechat některá tuhá místa nedokončená a jít se napřed vytrénovat, abych se mohl později vrátit s plnou slávou splatit účty.
Je pozoruhodné, jak dobře to funguje - a zároveň je překvapivé, jak málo moderních her to používá. Proč tohle nemá Skyrim?
MMX velmi dobře navozuje hrdinský pocit. Od prvních minut hraní má hráč pocit, že je tu od toho, aby pomohl světu. Klišé? Samozřejmě, ale zároveň zatraceně zábavné.
MMX je skutečně návrat ke kořenům. Z herního hlediska je přesnou kopií předchozích klasických dílů. Žádná revoluce se nekoná - a je to docela fajn.

LOTRO: Pár obrázků

 Hobitín, Pískařův mlýn, v pozadí Kopec.
 Můj první kůň - odměna za vánoční questy. Hned je to veselejší!
Stojím na kraji mohylových vrchů, za mnou Hůrka.
Server Laurelin je Roleplaying. Člověk tu občas narazí na hotová představení, režírovaná a hraná RPG hráči. Nejčastěji se odehrávají v hospodách, jako například tahle sešlost u Zeleného draka.
Trpaslíci z kinshipu Durin's Folk uspořádali v Blue Mountains trh. To jsem opravdu ocenil, úžasně to dokresluje atmosféru.

úterý 7. ledna 2014

Lord of the Rings Online: Návrat po šesti letech

Po neskutečných šesti a půl letech jsem se znovu vrátil do Lord of the Rings Online. 2370 dní od posledního postu na tento blog jsem si znovu stáhl herního klienta a udělal si novou postavu.
Bohužel, moje první postava - guardian Keonax - zmizel v propadlišti dějin. Tuším že dvakrát se hra migrovala pod jiného poskytovatele pro Evropu, naposledy od Codemasters pod Turbine. Při některé z těchto migrací se neaktivní postavy smazaly. Turbine už nemělo ani můj account, musel jsem si založit nový.
Je to hrozně zajímavá zkušenost. Moje poslední MMORPG bylo Guild Wars 2 v září 2012, to je více než rok. Předtím jsem hrál WOW a Warhammer Online. Všechny ty hry vypadají o hodně lépe než LOTRO: marná sláva, ty roky jsou vidět. LOTRO zaostává především graficky: krajina a animace vypadají prostě zastarale, minimálně ve startovací lokaci Ered Luin, kterou jsem zatím prošmejdil.
Co se ale týká postav, ty vypadají poměrně dobře: slušné textury, slušné modely a především neskutečná variabilita oblečení a brnění. Oproti Guild Wars mi to přijde osvěžující.
Překvapivě dobře působí interiéry. Taková Thorin's Hall vypadá vyloženě povedeně.
Proč to hraju? Protože je to Středozemě. Questy jsou pěkné a dobře popsané (veliký rozdíl oproti The Rift, který jsem před pár dny lehce zkoušel). A především, jít dělat quest, který mi zadal Gandalf anebo Dwalin, je řádově jiná liga než v zásadě anonymní NPC z jiných her.
Hra se hodně změnila. Narostla obsahově - nyní je tu Moria, Mirkwood, Lórien, Isengard i Rohan. Poslední velký expansion pack vloni an podzim byl Helm's Deep.
Hra je nyní Free To Play. Je hodně orientovaná na nákup addonů - jsou tu quest packy, mounti a expansion packy, které se vesměs musí platit, nemluvě o spoustě dalších drobností jako různé oblečky a nábytek do domů (ano, LOTRO má Player Housing). Ale zatím to můžu bez problémů hrát vícemnéě zdarma (přiznávám, za 5 EUR jsem si koupil Riding skill, teď ještě našetřit na koně).
Co si tak čtu na fórech, hra je nyní více Solo-friendly. To mi vysloveně vyhovuje, pokud si vzpomínám, při minulém hraní jsem odpadl někde v Trollshaws nebo v Misty Mountains, když jsem to nedokázal hrát sólo.
Proč to hraju? Sám přesně nevím, ale vím, že mi to dělá dobře. Je to hrozná pohoda, jen tak se připojit, proběhnout se a splnit si pár questů. To, co mi dřív přišlo jako bezduchý grind, je teď hrozně příjemá relaxace a odpočinek. Překvapivě z toho právě teď mám lepší pocit než z akcí nabitých her s nadupanou grafikou.
Tak uvidíme. Dám tomu čas a nebudu to hrotit. Chtěl bych se podívat alespoň do Morie.

středa 1. ledna 2014

Assassin´s Creed IV: Závěrečné hodnocení - 10/10

Tak tedy jsem dokončil ACIV, jednu z nejlepších her, jakou jsem kdy hrál. Už jsem tu psal o skvělé grafice a širokých možnostech herních mechanismů.

Příběh hry je hodně epický, ale přesto má několik drobných vad na kráse.
  • Ve snaze postihnout co nejvíce historických postav se hra stává místy trošku nepřehlednou. S výjimkou Černovouse Thatche a Calico Jacka Rackhama (předloha Jacka Sparrowa z Pirátů v Karibiku?) mi ostatní piráti, jako je Hornigold nebo Vane, místy splývaly. V příběhu hráli až příliš epizodní roli. 
  • V příběhu hry je jedno trestuhodné klopýtnutí. V 8. sekvenci Kenwaye a Vana vysadí vzbouřená posádka na pustém ostrově. Vzpouru inicioval Calico Jack. Vane se na ostrově zblázní a Kenway s ním podstoupí docela zajímavý souboj. Pak se dozvíme z rozhovoru, že Kenway se sám zmocnil projíždějící rybářské lodi, dostal se z ostrova a získal zpět svoji loď Jackdaw od Mary Read a prvního důstojníka Abewaleho. Přijde mi, že to je dost neobratný oslí můstek: bývalo by mohlo být hodně zajímavé v roli Jacka skutečně prožít dobytí rybářského škuneru a pak znovu získal Jackdaw od Calico Jacka zpět.
  • Stede Bonnet, který hraje na začátku hry docela důležitou roli, po Černovousově smrti náhle mizí a do konce hry už se neobjeví. Možná někde ve hře je nějaké vysvětlení, ale rozhodně mi uniklo. Musel jsem si to přečíst až na webu.
Přes tyto nedostatky jsem si ACIV výborně užíval. Hra je krásná, vymakaná a neskutečně hratelná. Od začátku do konce je to zábava. Ať už se proháníme ulicemi Havany nebo Nassau, hledáme poklady na pustých ostrovech anebo za kormidlem Jackdawa šíříme hrůzu na vlnách Karibiku, je to super zábava.
Nepřestává mě šokovat a fascinovat (v dobrém slova smyslu), jak se autoři popasovali s námořními souboji, umělou inteligencí lodí a bojem po zahákování. Je neskutečné, jak dobře tu fungují Edwardovy akrobatické schopnosti: dokáže šplhat po ráhnech, skákat z jedné lodi pohybující se lodi na druhou, fungují tu Air Assassination i všechny ostatní vychytávky. Hra i na moři stoprocentně ctí herní mechanismy známé z pozemního prostředí.
Hodně tuhou, ale i zábavnou záležitostí jsou Legendary Ships - sada pěti nejtužších lodí ve hře. Jedna každá z nich je výzva jako hrom, dohromady pak zábava na několik hodin.
Získal jsem stoprocentí synchronizaci, našel jsem všechny skryté poklady a odemkl jsem si všechny obleky. Nechci tvrdit, že hledání desítek truhliček s poklady všude po mapě byla nějaká extra zábava - ale taky nemůžu říct, že bych se u toho extrémně nudil. Byla to prostě jedna z výzev.
Paranormální rozměr ACIV se konečně odpoutal od Apple of Eden, které vévodilo všem předchozím hrám s Eziem. Nápad s The Sage - postavou muže, který se reinkarnuje v různých věcích a snaží se znovu vzkřísit Juno, jednu z Ancient Race - je zajímavým oživením. Odkazy na dänikenovskou tématiku (křišťálová lebka, The Observatory) jsou decentní a neobtěžují. Stejně tak paralelní sekvence v přítomnosti, odehrávající se v herní firmě Abstergo Entertainment.
Game over. Závěrečné titulky se moc pěkně promítají na pozadí Edwardova rozhovoru s malou dcerkou. Říká jí, že při plavbě piráty docela určitě nepotkají. Už žádní nezbyli.
Hra končí, Edward Kenway končí svoji pirátskou kariéru a vrací se z Karibiku do Londýna. Jako jeden z mála hrdinů pirátských časů dokázal přežít a vystoupit z kolotoče pirátského řemesla. O několik let později vidíme Edwarda v divadle s malým synkem Haythamem, kterého známe z ACIII.

Výjimečná hra. Za mě 10 z 10.

Assassin´s Creed IV: Statistiky

Takže jsem dokončil hru. Jel jsem na 100% synchronizaci. Tady je pár statistik:
Statistika s herním časem zřejmě nezapočítává čas při opakovaných pokusech, ale jen čas "čistého" hraní. Steam mi ukazuje 125 hodin, což je docela neskutečná porce. Nevzpomínám si, kdy jsem tolik času dal jakékoliv jiné offline hře.


Assassin´s Creed IV: Velké finále

Po útěku z vězení a smutném konci Mary Read jsem - coby Edward Kenway - nějaký čas jenom pil. Prožil jsem si pěkné rumové delirium tremens. Není divu, zážitek ve vězení byl opravdu nepěkný.
Většina přátel i nepřátel již byla po smrti. Nastal čas vyrovnat účty s "The Sage" Bartem a s guvernérem Torresem, hlavou Templářů v Karibiku.
Ještě předtím jsem si ale zašel pro mayský outfit - odměnu za nalezení všech Mayan Stelaes. Tuším, že je jich ve hře šestnáct. Vizuálně je docela nepěkný, na to, jak těžké bylo jej získat.
 Boj s Bartem byl dost jednduchý. Došel jsem si pro něj na jeho africký ostrov. Podařilo se mu uprchnout na lodi, tak jsem ho pronásledoval a dopadl. Zabil jsem ho dýkou na provaze - oběsil jsem ho na ráhně.
 Guvernéra Torrese jsem dostihl v Observatory. Musel jsem nejprve překonat stráže a obranné zařízení, které Španělé aktivovali.
Tahle sekvence byla trošku otravná, prostředí připomínalo nepříjemné Animus sekvence z ACII Revelations a ACIII.
 A to bylo vlastně všechno. Pak už jsem jen sledoval závěrečnou sekvenci. Za Edwardem dorazila z Anglie jeho malá dcerka, kterou nidky v životě neviděl. Jeho žena už byla několik let na pravdě Boží.

Assassin´s Creed IV: Únik z vězení a konec Mary Read

Na Jamajce mě čekal guvernér Torres, hlava Templářů v Karibiku. Stal jsem se svědkem soudu s mojí starou přítelkyní Mary Read a Anne Bonny, které se plavily s Calico Jackem.
Obě byly odsouzeny k smrti, ale oznámily soudu, že jsou těhotné a proto jim byl trest odložen. Opět se jedná o historickou epizodu.
Zavřeli mě do klece. Strávil jsem tam půl roku.
Naštěstí mě osvobodil náčelník assassinů z Yucatanu, který přišel obě pirátky osvobodit. Nabídl mi svobodu, když mu pomůžu. Nebylo co řešit.
Vloupal jsem se do vězení. Tam jsem našel své přátele v troskách: Charles Vane byl blábolící šílenec, Mary byla na pokraji smrti po těžkém porodu a Anne byla v pokročilém stádiu těhotenství. Chudák Calico Jack shnil zaživa v kleci, našel jsem už jen jeho kostru.
Snažil jsem se Mary osvobodit, ale bohužel jsem přišel pozdě. Zemřela mi v náručí.
Tahle pasáž hry je hodně emotivní a drsná. Popravdě, hra je věrná historii a téměř nikdo z pirátů nekončí dobře.

Assassin's Creed IV: The Sage - Black Bart Rogers a Observatory

Tajemného The Sage jsem dopadl na africkém ostrově Principe. Souhlasil, že mě zavede do Observatory, když mu pomůžu přepadnout portugalskou loď vezoucí templářské viály s krví hlavních postav v Karibiku.
The Sage se stal pirátem. Jeho jméno je Bartholomew Rogers, zvaný Black Bart. Jedná se opět o historickou postavu.
 Vplul jsem s Jackdawem do úzkého průlivu plného portugalských lodí. Ukořistil jsem portugalskou vlajku, a tak jsem mohl zamaskovat svoji pirátskou identitu. Přesto jsem se musel pečlivě vyhýbat nepřátelským lodím a zneškodnit pozorovatelny na břehu.
Tahle mise je pekelně těžká, pokud se má uhrát na 100% synchronizaci. Edward musí zůstat "out of combat", což znamená vyhnout se nepřátelům anebo je likvidovat ze zálohy. Při hustotě a množství nepřátel je to hodně velká výzva.
Další požadavek pro 100% synchronizaci je zabití portugalského admirála shora při zhoupnutí na laně. Je to nechutně náročné na načasování: mnohokrát se mi stalo, že mé zhoupnutí namísto efektního zapíchnutí nepřítele skončilo seskokem na palubu těsně vedle zamýšlené oběti.
Tahel mise je jednoznačně nejtěžší v celé hře. Hrál jsem jí opakovaně snad 4 hodiny, než se mi podařilo bezchybně zvládnout jak stealth fázi, tak finální zabití.
Následný úprk na širé moře a boj s portugalskou flotilou byl už dětská slavnost.
 
Black Bart po  mě požadoval další úkol - zabití Benjamina Hornigolda, bývalého přítele a piráta, který se po obsazení Nassau Brity sklonil před zákonem a stal se lovcem pirátů.
Zastihl jsem Hornigolda v maličkém škuneru, který jsem zničil snad dvěma salvami z hmoždířů.
Hornigold raději najel lodí na břeh.
 Došel jsem si pro něj a vyřídil jsem si to s ním.
 Bart "The Sage" Rogers mě konečně odvedl do The Observatory, prastaré budovy postavené První civilizací. Budova skrývala projekční zařízení umožňující sledování osob podle kapky jejich krve.
 Black Bart mě ale zradil. Sám se zmocnil křišťálové lebky ukrývající projekční zařízení.
Zmocnil se mojí lodi a mě dal uvrhnout do vězení na Jamajce.