Risen: Ohlédnutí zpátky

Při pohledu zpět jsem s Risenem hodně moc spokojený. Ta hra je prostě dobrá. Komplexní, promakané, vtipné RPG, s možnostmi rozhodování a skvělým prostředím. Přesně jak to mám rád.

Co se přírody týká, v hustém lese nemá Risen konkurenci. Ta grafika prostě šlape jako hodinky. To, co ostatní hry (echm .. Oblivion .. echm) řeší trapnými nahrávacími obrazovkami, umí Risen  poctivě a natvrdo: lezete z tmavé jeskyně, už zdálky vidíte prosvítat paprsky světla od vchodu, pak vylezete ven - a otevře se výhled přes celý ostrov až k moři. Naprosto plynule, naprosto v pohodě. Je pravda, že level-of-detail a depth-of-field grafiku někdy vizuálně degraduje, ale zvykl jsem si na to celkem v klídku a rozhodně mi to nevadilo.

Příběh je skvělý, od začátku do konce. A dospělý. Žádná politická korektnost - jsou tu cigára, drogy, vodní dýmky i bordel s děvkami. 

Naštěstí už se hoši z Piranha Bytes naučili pracovat s ženskými postavami (tuším, že ani v Gothiku III ženy snad vůbec nebyly, a pokud ano, tak jen jako generická kulisoidní NPC). Tady jsou a fungují skvěle, a Patty v Risenu je prostě super.

Postavy v Gothiku jsou vesměs plnokrevné. Mají zájmy a charakter, jsou prokreslené a špičkově namluvené.

Mimochodem: to, že Dona Estebana a Titan Lorda Ursegora namluvil John Rhys-Davies, jsem poznal. Ten úžasný hlas mám zažitý z Gimliho a Treebearda z Pána Prstenů. Ale to, že Mendozu namluvil Andy "Gollum" Serkis, jsem si musel přečíst až tady.

Už jsem to psal několikrát, a ještě jednou: Risen je dobře odladěná hra. Žádné chyby ala Gothic III tu nejsou. O to víc je pak člověku líto, že Gothic III zazdilo nekompetentní rozhodnutí lakomého vydavatele.

Párkrát (vzpomínám si na slovy tři případy) se mi v Risenu stalo, že jsem vlastní blbostí skočil na nějaké místo, kde jsem se zasekl. Stačil zpravidla uložit a znovu načíst - poloha se sama spravila. Jinak mi to za celou dobu ani jednou nespadlo a nesetkal jsem se s žádnnou questovou chybou. Pár míst, kde namluvený dialog úplně nesedí s titulky, mi opravdu netrhá žíly.

Hratelnost a vybalancování tu šlape na jedničku. Hra je přiměřeně hustá, soubojový systém výborný a souboje náročné tak akorát. 

Musím přiznat, že jsem třikrát musel nakouknout do návodu. Jednou na začátku, když jsem se rozhodoval kvůli frakci (to jsem se spíš bál něco nepokazit) a dvakrát v závěrečných dungeonech při hledání částí Ursegorova brnění. Tyto dungeony jsou opravdu těžké.

Tak je to tam. Úžasný pocit završení výborné hry - a zároveň pocit ztráty, jako když odjíždíte z výborné dovolené. Už to mám za sebou, už se do světa Risena znovu nevrátím. Bude se mi stýskat.

Pevně věřím, že Piranha  Bytes brzy vydají pokračování. Jak naznačuje rozhovor Patty s hrdinou, který se odehraje po závěrečných titulcích, je potřeba vypořádat se s ostatními Titány.
Tak tak.

Unavený hrdina odchází středem. Kouzelné kladivo táhne za sebou, únavou se mu skoro klepou nohy. 

Stálo to za to.

Díky, Risene!

Risen: Dohráno - 10/10

Když jsem posbíral všechny části Ursegorova brnění, druid Eldric mi pomohl je přepracovat, abych je mohl používat. Eldric je asi jediný mág, který není stranicky vyhraněný. Žije si ve své poustevnické chýši a pečuje o magický stolec. Kdysi  jsem ho vytáhl ze saurianského vězení, když jsem potřeboval spravit první z magických disků.

Tyhle příběhové provázanosti, kdy se s důležitými postavami potkáváte mnohokrát za hru, tvoří další skvělý aspekt Risena. Svět je díky tomu mnohem uvěřitelnější, člověk si může k NPC postavám vybudovat určitý vztah.

Ursegor na mě čekal před branou. Dal mi pár dobrých rad. Hned vzápětí jsem se setkal s Inkvizitorem Mendozou, který již dokončil uvolnění Titána. Nechtěl mě pustit dál, následoval nevyhnutelný souboj. Zajímalo by mě, zdali je možné se s Mendozou dohodnout, pokud člověk hraje za Inkvizitory.  

Mendoza je asi nejtvrdší soupeř ve hře, ale díky kouzelnému brnění už taky nejsem žádné párátko. S pomocí pár svitků a věrného kostlivce Freda jsem se s ním dokázal vypořádat.

Od Mendozy jsem získal zpět čtrtou lebku a mohl jsem otevřít bránu.

Ohnivý Titán měl podobnou hlavu jako královna vetřelců v Alien II. Stál na kruhové plošině tvořené čtyřmi soustřednými prstenci. Měl několik nepěkných vlastností - asi nejhorší pro mě bylo porovnat se s tím, že jendotlivé části podlahy mizejí. Musel jsem kolem něj pořád tancovat a krýt se kouzelným štítem.

když se mi podařilo odrazit štítem některou z magických střel zpět na Titána, Titán se jakoby skrčil - a to je okamžik, kdy jsem mohl přiskočit a párkrát ho praštit kladivem.

Docela těžký souboj, trvalo mi snad půl hodiny, než jsem se s tím dokázal poprat.

Následovala závěrečná animace - opětovné spoutání Titána, aby neohrožoval ostrov, ale naopak jej dál chránil proti ostatním Titánům. 

Game Over, titulky.
U mě 10/10.

Risen: Cesta do vulkánu

Inkvizitor Mendoza chce v sopce najít Titána, který tu byl uvězněn. Jeho moc chce  využít k tomu, aby se postavil ostatním Titánům způsobujícím bouře a hrozícím zničit hlavní pevninu.

Hra pomalu, ale jistě přituhuje. Čas od času se objevují volby. Mám zachránit krásnou hospodskou Patty, anebo se přidat k pirátům kapitána Romanova? K oběma skupinkám mám určitý vztah, kěkdy mi s něčím pomáhali, anebo já jim. Musím si vybrat ... 

Inkvizitor Mendoza otevřel magickou bránu do nitra hory. Ven se vyvalila horda Saurianů - tuhých ještěřích válečníků. Rozpoutala se docela regulérní bitka - Mendozovi inkvizitoři proti Saurianům, asi tak 10 na 10. Dost slušné.

Od této chvíle se Sauriané objevují i v krajině, vylézají z chrámů a blokují cesty.

Myslel jsem, že už se blížím k finále hry. To jsem se ale zmýlil. Vnitřek hory je velice členitý, našel jsem tu několik sídel Saurianů. Veškeré překážky musím řešit sám. Otevření další brány, spuštění padacího mostu - všechno je na mně, Mendoza a jeho válečníci tu jsou jen od bojování. Každý takový úkol je vlastně minidungeon docela solidní složitosti.

Poslední magickou bránu střeží duch Titan lorda Ursegora. To on tady před mnoha věky uvěznil Titána ohně.
Když už jsem měl pohromadě všechny čtyři lebky nutné k otevření poslední brány, zrádný Inkvizitor Mendoza mi jednu z nich vzal, sám se protáhl branou a na mě poštval své vojáky. Čekal jsem od něj nějaké svinstvo, ale přesto mě to překvapilo. Bylo to docela nepříjemné, muset bojovat s těmi, kteří se se mnou probíjeli krok za krokem sopkou až sem.

Cesta dál je podmíněna získáním pěti částí Ursegorova brnění. Ty jsou rozmístěny v pěti saurianských chrámech po celém ostrově. Tahle část hry už je hodně solidně těžká, každý saurianský chrám je sám o sobě složité prostorové puzzle plné nepřátel a různých pastí. Musel jsem využít všechny triky, které jsem dosud posbíral: levitace přes nebezpečné úseky, manipulace pákami pomocí telekineze i proměna v malého raka poustevníka Nautila, abych se mohl protáhnout malými škvírami. I s nutným cestováním po ostrově zábava na celý víkend.

Risen: Proměny

Na Risenovi mě fascinuje proměnlivost prostředí. Kvetoucí les za slunného poledne, bouře v bažině, mořský břeh za soumraku, stříbřitá měsíční noc v divočině ... Nepřestává mě udivovat, jako moc dokáže Risen vydupat z obstarožního grafickoého enginu pomocí skvělých particle efektů, jako je různé poletující listí a motýli, prach, mlžný opar. Risen mění tempo, nálady, barvy a zvuky tak přirozeně a geniálně, že to všechno pasuje dohromady.
Skvěle tu funguje počasí - několikrát jsem se ráno probudil, vykoukl z chaty, viděl že prší a šel si lehnout ještě do oběda :-). Téměř jako v reálu.

Trénuji hlavně sílu a boj s mečem. K tomu pár zlodějských schopností, které se při hře za Donovy bandity hodí - otevírání zámků a plížení je nutnost. Některé questy ve městě bez toho nejdou splnit. Luk zatím zanedbávám, používám ho jen na nejslabší zvířata - dikobrazy a prasata. Potěší, že boj v divočině nestresuje, ale zase to není úplná bezduchá klikačka. Přijde mi, že šerm  je velice dobře vybalancovaný. Když se to hraje špatně, i nejslabší protivník potrápí. Když se to hraje dobře, jde zdolat i silnější potvora. Obrovsky pomáhají i kouzla - v mém případě pouze svitky. Pomocný kostlivec je k nezaplacení.

Krásně tu šlapou řemesla, tak jak je v Gothic hrách zvykem. Hrdina se učí kovařině,  dobývání kovů, alchymii, výrobě svitků. Všechny práce krásně animované, výroba meče šlape ve čtyřech krocích - žíhání, kování, kalení a broušení na brusu. Paráda! Zručný kovář může vyrábět i bižuterii - prsteny a anulety, podle toho, jaké se podaří  vykopat kameny.

Po splnění úkolů ve městě mě Don Esteban  poslal vyjednávat do kláštera tyčícího se na svahu sopky. Tady jsem potkal inkvizitora a jeho lidi. Moc se tu se mnou nebaví, ale přesto je tu pár pěkných questů. Inkvizitor po mě chce najít magické disky, které otevírají kouzelnou bránu vedoucí do nitra sopky. Disky jsou rozptýlené po ostrově, takže se člověk proběhne. Ostrov sám ale není moc veliký, což je trošku škoda.

Risen: Dobrodružství se rozjíždí

V Risenu - stejně jako v Gothiku 3 - začíná příběh ztroskotáním v bouři. Bezejmenný hrdina je vyplaven na pláži tropického ostrova. Hned první NPC, které jsem na ostrově Faranga potkal, mi objasnilo situaci na ostrově. Ostrov je ohrožen neznámou magickou silou, která způsobila, že ze země vyhřezly trosky neznámých budov a chrámů. To vzbudilo pozornost Inkvizitora, který dorazil na ostrov se svými válečníky Orderu a brzy jej ovládl. Dosavadní vládce Don Esteban byl nucen  vyklidit Harbor City a se svými lidmi se uchýlit do tábora v bažinách.

Inkvizitor a jeho Warriors of the Order, lovci a bandité Dona Estebana a kouzelnický řád Holy Flame rovněž podlézající Inkvizitorovi - to jsou tři frakce, za které je možné hrát.

Rozhodl jsem se začít u banditů. Jsou to klasičtí válečnící bojující meči, sekerami, štíty a střelnými zbraněmi. Magii prakticky neovládají, pouze svitky. Funguje tu podobná šablona jako v Gothiku: abych se dostal k Donovi, musím se postupně propracovat questy u jeho podřízených. Znamenalo to postavit tábor do latě - zajistit jim jídlo, zahnat lidi do práce a poradit si s pacholky, kteří šidí Dona a hrají na vlastní kapsu. Zábava na celý večer.

Don mě poslal do Harbor City. Tady už se začíná lámat chleba. Jednotlivé questy mají dvě možná vyústění - jedno ve prospěch banditů a druhé ve prospěch Inkvizitora (rozhodování mezi Warriors of  the Order a Holy Flame zřejmě následuje až později ve hře).

Město je krásně propracované, je tu přístav i s nevěstincem, chudinské slumy Gutters, čtvrť boháčů a pevnost. Donovi muži tu přežívají mezi chudinou, vedou své kšeftíky a vybírají od obchodníků výpalné za ochranu. Spousta z nich jsou pěkná čísla. Na druhou stranu mi jsou milejší než nacistická Inkvizice, která vyhnala sedláky z farem a udělala z nich chudáky zavřené v zamčeném městě. Jářku: pořádek musí být, ale co je moc, toho je příliš. Proto jsem se rozhodl jít cestou Dona. Sice je mi líto, že si moc neužiju magie, ale liberální bandité mi jsou mnohem sympatičtější než fanatičtí inkvizitoři a submisivní mágové.

Risen: Radost z otevřeného světa

Risen jsem vyzkoušel až nyní, několik měsíců po jeho vydání. Nečekal jsem od něj nějak mnoho. Gothic 2 jsem dohrál, pak jsem si opatřel tehdy již zastaralý Gothic 1 a i ten jsem dojel. Oba považuji za vynikající hry, které mě svého času nadchly.

Gothic 3 jsem rozehrál dokonce třikrát, ale kvůli zabugovanosti jsem se vždy zasekl. Ta hra se bohužel nepovedla, nádherně propracovaný svět stáhly ke dnu prudivé bugy.

Jak si tak čtu o Risenovi, vypadá to, že se bugů dokázal vyvarovat. Z toho mám  ohromnou radost. 

První dojem ze hry je deja vu. Risen jako by Gothikům z oka vypadl. Prostředí je asi nejvíc podobné Gothiku 2. Grafický styl Piranha Bytes žádné jiné herní studio neumí. Po odehrání prvních pár hodin a série questů u rebelů v bažině mám pocit, že jsem zpátky doma, někde, kde to dobře znám.