Wartales: Tahový taktický open world

 Wartales jsem měl na radaru docela dlouho. Pak jsem to dostal od bráchy a pustil jsem se do toho.

Hra má poměrně netradiční koncept toulek v open worldu a taktických soubojů. Mapy jsou krásně udělané a hrdinové na mapě vypadají stejně jako v bitvě. Což potěší.

Taktických tahovek jsem hrál povícero, naposledy Baldur's Gate 3 (pravda, to už je nějaký pátek) a Warhammer 40 000 Rogue Trader. Ve Wartales mám zatím natočeno 23 hodin a odehranou jednu a půl mapy.

 

Musím říct, že to je těžká hra. I na nejlehčí obtížnost narážím na souboje, které nedokážu vyhrát. Aebo možná bych i dokázal, ale za cenu smrti někoho z družiny. Což mi nedá.

Možná je to chyba, protože hra je na smrt družiníků dobře postavená. Zabitého parťáka lze pohřbít. Mrtvá těla nepřátel lze sežrat, pokud má člověk perk Kanibal.

Hra je originálními mechanikami našlapaná. Když máte v batohu lano, můžete v boji zajmout zvíře - vlka, medvěda nebo kance - a pak si ho ochočit. Když máte okovy, můžete zajmout vězně a pak je prodat otrokářům nebo odevzdat spravedlnosti. Když něco ukradnete, budou vás po mapě honit strážci - ale můžete jim utéct nebo se schovat v lese. Když máte provaz a železo, můžete ukovat lano s hřebem a překonat horské hřebeny.

 

Crafting je hodně vymazlený. Kovářství, rybařina a štípání dřeva jsou udělané formou minihry - primitivní, ale neurazí. Ve hře je plno receptů pro kuchaře, alchymistu i tinkerera.

 

Řemesla se řeší hlavně při noclehu v táboře (kuchařina, tinkerer, učenec zkoumající svitky a artefakty), ve městě (kovář a alchymista) nebo leckde v přírodě (rybář, horník,

 

Zatím sem házím samá pozitiva. Přesto zatím Wartales zaparkuji. Proč? Ze dvou důvodů. První je nedostatek imerze. Chybí mi příběh. Je to natolik open world, až je mi celkem jedno, co s hrdiny bude a nebude. Vlastně to nejsou pro mě hrdinové, ale do značné míry anonymní bojovníci. Kteří mají sice zajímavé perky a bojové specializace, ale to je tak všechno. Příběh žádný, osud žádný, emotivní pouto žádné.Je fajn, že se questy na mapě dají hrát různými způsoby. Ale epický příběh se z toho neuplete.

 

Druhá věc, která mě štve, je nevyváženost. Přijde mi trochu divné, když potkám v lese tlupu deseti medvědů a každý z nich má třikrát tolik životů než moji bojovníci. Možná bych je i dokázal porazit, ale ne beze ztát. Na nejnižší obtížnosti byh čekal, že souboje budu sekat jako Baťa cvičky. Ani omylem. Hra navíc škáluje množství nepřátel podle velikosti party. Takže sice můžu naverbovat dvacetičlennou partu, ale jednak bude problém je nakrmit a zaplatit (jídlo potřebují při každém odpočinku a peníze snad jednou za pět noclehů), a jednak si nepomůžu, protože bude medvědů víc. Trochu unfair. Na druhou stranu je fajn, že člověk může mít vojáků, kolik chce. Viděl jsem video, kde měl borec snad 15 vojáků a 10 poníků.

Docela mě to baví hrát, ne že ne. Není to špatná hra. Ve spoustě věcí je naopak velmi originální. Ale zase mě to nebaví tolik. Dal bych tomu tak asi 7 z 10.