World of Goo: Dohráno, 7/10

Dohrál jsem World of Goo. Některé puzzle byly vysloveně příjemné, bylo fajn přicházet na řešení. Některé byly otravnější - řešení bylo jasné, ale problém byl v co nejpřesnější manipulaci s kuličkami.
Řekl bych, že obtížnost puzzle byla silně kolísavá. Některé mise tak z poloviny hry byly mnohem náročnější, než ty závěrečné. Každopádně jsem rád, že jsem to dojel.
Příběh mě nakonec trošku zklamal - jak to v recenzích vychvalovali, tak mi to přišlo hodně jednoduché. Neurazí to, je to fajn, ale rozhodně bych se nad tím nerozplýval - z mého pohledu to moc nestojí za řeč.
Screenshot tady ukazuje postavení mojí věžičky v celosvětovém žebříčku. Tohle je opravdu fajn vychytávka, která by mě motivovala zkoušet to výš a lépe - mít víc času.
U mě 7/10.

Drakensang: The Dark Eye - Kouzelné klasické RPG

Drakensang jsem původně chtěl jen vyzkoušet. Z jakýchsi recenzí jsem získal pocit, že to je komplikované a graficky zastaralé.
Jaké však bylo moje překvapení, když jsem poprvé pustil hru a vstoupil do kouzelně barevného fantasy světa! Co se grafického zpracování týče, Drakensang jasně poráží Gothic 3 i Two Worlds, o Oblivionu nemluvě. Engine možná není tak vymakaný jako v Oblivionu a mapa je členěna na jednotlivé zóny, ale komu to vadí, když to tak pěkně vypadá a naprosto plynule se to hýbe?
Takhle promakané RPG jsem už nějakou dobu neviděl. Tabulky se statistikami a schopnostmi mají několik záložek - mé srdce starého dobrodruha zaplesá. A navíc, mít možnost chodit po světě s družinou čtyř hrdinů - to tu, pokud vím, už hodně dlouho nebylo. Vzpomněl jsem si na opruz v Gothiku s chybami v pathfindingu doprovodné postavy. Co to bylo za porod, když se na určitých místech mapy parťák zasekával... Tady? Pohoda džez, všecko šlape tak jak má.
Ani mě nenapadá 3D RPG hra ve 3rd person pohledu, kde by hráč chodil s více než jedním parťákem najednou (Mass Effect a Gothic 3, to je tak všechno, a tam se chodilo po dvou). Dungeon Siege - ale na to se hráč díval shora. Dragensang šlape ve stylu onlinovek, a šlape dobře. Více příště.

World of Goo: Chytlavé kuličky

World of Goo je dokonale udělaná logická hra. Různé druhy kapalných elastických kuliček putují po konstrukcích a je možné z nich konstrukce stavět. Kuličky mají různé vlastnosti - zelené lze opětovně rozebrat, bílé se chovají jako kapky vody, červené jsou hořlavé, žluté lepkavé. Cílem úrovní je vybudovat konstrukci z kuliček až k rouře, která vcucne předepsaný počet volných kuliček.
Hra má výborně promakanou fyziku. Konstrukce pružně reagují na pohyb kuliček. Funguje tu pružnost a pevnost. Konstrukce se musí stavět chytře tak, aby se nezhroutila - po vzoru slavného Bridge Builderu.
Jednotlivé levely jsou postavené hlavně na nápadu. Člověk musí přijít na to, jak kuličky správně zkombinovat, aby to fungovalo. A je to neskutečně návykové - chytlavá hudba, vymakané puzzle i příběh Světa kuliček, který hráč plněním levelů postupně odkrývá.
Screenshoty v rozlišení 800x600 vypadají dost hnusně - v reálu s antialiasingem to vypadá mnohem lépe.
Na Internetu jsou k vidění jednotlivé vývojové verze. Je docela poučné vidět, jak vypadal původní koncept a co z toho dokázali vytvořit.
World of Goo jsem si koupil po Internetu. Autoři jsou opravdu umělci. Vymazlili svoji hru, jak to jen šlo.

Empire: vítězství v rakouské kampani, 9,5/10

Tak jsem dokončil rakouskou kampaň v Empire. Dá se říci, že od dobytí severní Indie jsem víceméně zastavil vojenskou expanzi a soustředil jsem se na udržení dobytých pozic.
Trošku mi s tím zamíchal patch, po jehož nainstalování mi ubyly pení ze a musel jsem radikálně seškrtat vojsko. Přežil jsem to bez vážnějších následků, pouze jsem už nemohl tak moc podporovat spojence.
Od roku 1777 jsem válčil s Francií a krátce i se Španělskem. Tato válka byla důsledkem mé diplomacie - Francie zaútočila na můj protektorát Savojsko.
Po chvíli se do války zapojilo i Španělsko, ale jen na chvilku. Využil jsem toho a oba státy jsem připravil o obchodní pozice v Brazílii, Pobřeží slonoviny a Zadní Indii. Španělsku jsem navíc dobyl Lombardii (vzápětí jsem ji věnoval Savojsku) a Belgii (tu jsem věnoval Vestfálsku, ale vzápětí ji dobyly holandské Spojené provincie. Nechal jsem to tak, moji sopjenci jsou Holanďané i Vestfálsko.)
S Francií jsem si užil hezké bitvy u Lyonu, ale především gigantickou námořní bitvu u Calais. Na straně Francouzů se jí zúčastnily dvě plné flotily, na mé straně dvě a kousek.
Tak to bychom měli. Prezident rakouské republiky se může spokojeně dívat z okna na prosperující průmyslové závody a vítězné armády defilující pod oknem. Kdybych byl chtěl, mohl jsem dobýt svět. Sílu jsem na to měl. Chuť ani moc ne - stačilo mi vytvořit nejmocnější stát Evropy, dobýt skvělé kolonie v Indii a Americe a udržet sousedy na uzdě.
Pobavilo mě, když jsem někdy kolem roku 1798 uzavřel mír a obchodní spojenectví s Turky. Válčil jsem s nimi skoro celé století bez přestávky, od dobytí Cařihradu převážně na moři. Bral jsem to jako poctu od odvěkého nepřítele.
Tímto s Empire ani náhodou nekončím. Pustím se do další kampaně, tentokrát s Darth Commander modem. Ještě jsem se nerozhodl, zda to zkusím za Británii, Spojené provincie, Francii nebo Švédsko. Uvidíme.
U mě má Empire 9,5/10.

Empire: Dobytí Indie

O Hindustán se vedly zuřivé boje. Mughalové na mě vysílali jednu armádu za druhou. Nicméně byli odříznutí od moře a bez loďstva, proto jejich ekonomická síla postupně vysychala.
Roku1769 jsem dobyl Kašmír a tím jsem definitivně ovládl sever Indie.
Vzápětí jsem vyrazil proti Peršanům. Rozhodl jsem se vytvořit si nárazníkové pásmo. Dobyté provincie Baluchistán a Afghánistán jsem daroval spojeneckým Maráthům.
Moje role v Indii se nadále omezila na diplomacii a držení hranice proti Persii. Vojenské akce jsem už nechtěl podnikat ani proti Maráthům, ani proti Mysore. Tyto dva státy válčily o jih Indie po celou druhou polovinu století. S oběma jsem měl uzavřen mít, maráthové byli navíc spojenci, proto jsem jim semtam finančně přispěl. Přesto situace v jižní Indii zůstala patová až do konce hry.

Empire: Ruské dobrodružství

Tady je pár screenshotů z krátkého dobrodružství v Rusku. Rusové mě otravovali na hranicích s Polskem. Bez příčiny mě neměli rádi, válčili se mnou a nechtěli přijmout mír, ani za tučné úplatky, které jsem jim nabízel.
Roku 1765 mi došla trpělivost. Vylodil jsem se u Saint Petersburgu, rychlým pochodem jsem dobyl město, v dalších tazích jsem dobyl Karelii (a vzápětí věnoval Švédům) a vytáhl na Moskvu. Tam proběhla jedna moc pěkná bitva, ze které jsou tyhle nádherné screenshoty.
Rusové mě potěšili kozáckými jednotkami - pěšími (tady na screenshotu) i jízdními. Obecně mi přijde, že v Empire je takových speciálních jednotek méně než v předchozích hrách. Rome v tom přímo vynikal - řecké falangy a egyptské válečné vozy jsou hezké příklady hodně unikátních jednotek, které jiné národy neměly k dispozici.
Po dobytí Moskvy jsem Rusy donutil uzavřít mír a Saint Petersburg jsem vyměnil za obchodní smlovu. V tomto aspektu Empire opravdu vyniká. Koloniální obchod tu krásně funguje a má hluboký smysl kvůli němu vést imperiální války.

Vegas setup

Na tvorbu videí používám Sony Vegas. Takhle ho mám nastavený:
Nastavení projektu:
Nastavení renderování:
Kliknutím na [Configure] se otevře nastavení kodeku XVID (zde pro druhý průchod, ale při první průchodu to mám úplně stejně):
Target Size se zjistí kliknutím na tlačítko [Target Size (kbytes)]- zobrazí se toto okno:
Tam je třeba zadat bitrate - já mám nastaveno 700. Kliknutím na tlačítko [more...] se otevře detailní nastavení kodeku:

Empire: CDTL 14. turnaj - Video

Vyrobil jsem další video z Empire: Total War. Hoši z klanu Czech Double Tail Lions mě požádali, abych zpracoval video z finále jejich turnaje.
Tady je: