Company of Heroes 2

Po prvních pár misích CoH2 musím potvrdit první dojmy z dema. Hra je zajímavá, detailní, propracovaná a funkční, ale zároveň na můj vkus až příliš rychlá. V žáru boje není moc čas se čímkoliv kochat, ani zabývat se sofistikovanou strrategií. Často si člověk spíše připadá jako ucpavač prosakující hráze, což je přece jen trošku škoda.

Animované sekvence mezi misemi jsou pojaté jako výslech vojáka v gulagu někdy v 50.letech. Motiv hodně podobný Call of Duty - Black ops.
Rozhovor vězně s komisařem je konfrontací ruského stylu války (masové útoky pěchoty, obětování lidí apod.) a hrdiny s morálním pohledem dnešní doby.

Nemůžu si pomoct, ale moc mi to nesedí. Nepřijde mi to realistické. Prostě nevěřím, že by si kdokoliv za války kladl takové otázky, jaké si tu klade hlavní hrdina. Když jde o bytí a nebytí, jde často humanismus stranou. Dívat se na události II. světové války dnešníma očima mi přijde nevěrohodné.

Je trochu laciné a nefér strefovat se americkýma očima 21. století do ruského stylu vedení II. světové války. Hrdinská atmosféra starých ruských válečných filmů by hře slušela víc.

Mise jsou opravdu  výrazně naskriptované. Dobij kulometné hnízdo, pak ho obsaď a braň se protiútoku. Dostaneš kaťuše, pak zaútoč na nepřátelské základny u mostu. Po jejich dobytí dostaneš tanky. Mám pocit, že v prvním díle hra připouštěla větší stupeň volnosti. 

První mise se odehrává u Stalingradu. Je výrazně podobná filmu Nepřítel před branami a také legendární Call of Duty, tušímže druhý díl?

Pak hra skočí o rok zpátky a další mise jsou z bojů o Moskvu. Je tu podzimní ústup a pak protiútok v hlubokých závějích ruské zimy.
Fungují tu mechanismy opěvované v prvním díle: lze sbírat zbraně jako jsou kulomety, minomety anebo děla, mnohem méně se vyrábí. Rusové umí na bojiště futrovat nové rekruty.
Co zamrzí je to, že všechny hlasy na bojišti jsou v angličtině. Výkřiky "Get me out of this shit!" atmosféře ruského bojiště zrovna nepřidají.

Ale nechvalme den před večerem. Jsem teprve na začátku a z\cela jistě jsem neviděl všechno, co hra dovede.

World of Warplanes: první dojmy z bety

Zahrál jsem si betu World of Warplanes, další kus z dílny autorů fenomenálního World of Tanks.

Beta zatím obsahuje čtyři země - USA, Německo, Japonsko a Rusko. Repertoár letadel je trošku omezený, za každou zemi jsou max. dvě větve.
Mise začínají ve vzduchu, není tu žádné startování ani přistávání.

Na první pohledu zaujme grafika. Hra se nádherně hýbe, je svižná a plynulá, prostředí je krásně členité a obsahuje zajímavé terénní prvky využitelné i pro vlastní hraní. Funguje tu oblačnost, je možné se schovat do mraku.

 

Co se týká hratelnosti, oproti World of tanks tu nejsou jen dvě vlajky, ale hned řada pozemních cílů. Některé z nich jsou protiletadlové dělostřelectvo, jiné jsou jen pasivní. Každá strana má hlavní základnu, po jejímž zničení se výrazně zhorší přesnost obranné protiletadlové palby. 

 

Hořící přístav vypadá opravdu skvěle. Viděl jsem tuším tři mapy - přístav, poušť a národní park, nepochybně jich po spuštění plné verze bude víc.
Vlastní boj je nesmírně rychlý. Není výjimkou, že první čelní střet končí zničením jednoho ze soupeřů. Bitvy jsou často rozhodnuté do pěti minut.
Asi nejzábavnější jsou boje s větším množstvím letadel - pověsit se za ocas nepříteli stíhajícímu mého parťáka je velká radost.
Ovládání je překvapivě funkční, s myší a klávesnicí se to dá bez problémů hrát. Zajímalo by mě, jak se to hraje na leteckém joysticku. Bohužel ho nemám, ale tahle hra by mě dokázala přimět si ho pořídit.
Nezkoušel jsem bombardér, ale hra podporuje bombardování i palbu zadním kulometem.
Po pár hodinách hraní jsem na třetí úrovni a zatím jsem hodně spokojen, opravdu se to povedlo.

Další výtečné video z Assassin's Creed IV

Ipad: Magic The Gathering 2013

Nejsem žádný expert přes Magic the Gathering,  s opravdovými kartami jsem hrál snad jednou asi tak před patnácti lety. Karty Magic jsem nesbíral ani nevlastnil, tahle zábava šla mimo mě. Kdysi dávno jsem hrál Magic na PC, tenkrát byly karty jakýmsi doplňkem ke kampani ve stylu Heroes of Might&Magic.

Ipadí verze Magicu 2013 se hraje moc dobře. Hra je vizuálně přitažlivá, skvělou grafiku Magicových karet doplňuje o animované sekvence, které jsou na Ipadí poměry značně nadstandardní. Co mě těší je jasné a přehledné ovládání, které umožňuje dobrou orientaci ve hře.
Neumím posoudit relevanci packů a strategii AI. Každopádně pro mě jako laika je hra hodně hratelná a zábavná. Tutorial a help systém mi pomohly se docela rychle dostat do pravidel Magicu, takže jsem za první večer porazil první čtyři soupeře ve free kampani a rychle jsem si musel dokoupit plnou hru. Ta je sice na poměry Ipadích her dražší (tuším necelých 14 EUR), ale myslím, že to za ty peníze stojí.

Magic umí několik herních módů. Mě osobně nejvíc zajímá single player kampaň proti různým soupeřům s různými balíčky. Každé vítězství nad novým soupeřem odemyká další kartu do balíčku, se kterým se hraje.
Pak je tu mód Planechase, pro mě celkem brutální hra proti třem soupeřům. Navíc jsou tu jakési Plane karty, které pomocí kostky zapínají různé efekty platné na všechny hráče. Přiznám se, že jsem hrál jen jeden zápas a těžce jsem ho prohrál. Tohle asi nebude pro mě.

Pak je tu Multiplayer, tam se asi moc nepohrnu. Dále hra umí módy Revenge,  Challenges a Expansion, to jsem zatím nezkoušel a povětšinou to mám ještě zamčené.
Magic na Ipadu se mi hodně líbí, rozhodně nelituji zakoupení a budu to hrát dál.

Ipad: Crimson Steam Pirates

Crimson Steam Pirates jsou steampunková pirátská strategie. Odehrávají se v 19. století. Hráč má k dispozici postupně budovanou flotilu parníků, se kterými plní rozličné mise.
Zajímavé je ovládání misí. Hraje se na tahy, na začátku každého tahu si hráč zvolí cílovou polohu a předpokládanou trasu lodi, případně zapne některou ze zvláštních schopností (Hákování, Plnou parou vpřed, Dvojitá prachová nálož anebo Oprava lodi). Po zadání pokynů se spustí tah, během kterého lodi plní zadaný program a automaticky pálí na nepřátele.

Hra je zajímavá i díky variabilitě lodí. K dispozici je tak silná, ale méně obratná fregata i rychlé korvety nebo destroyery.
Příběh je vtipný a nevážný. Intro obrazovky k misím a kampaň je provázena zdařilými fotkami v retro ladění.

Možná bych uvítal trošku více RPG prvků: lodě jsou pevně dané a není možné si je přizpůsobovat nebo vylepšovat. Pouze při zajetí cizí lodi lze určit, kteří členové posádky se přesunou na novou loď. Podle toho pak má nová loď vybrané schopnosti.
Příjemné je, že první kapitola čítající 8 misí je na Appstoru zdarma. Zatím jsem u 6. mise a baví mě to.

Ipad: Sid Meier's Ace Patrol

V credits ke hře Ace Patrol je Sid Meier podepsaný jako Creative director. Bůh suď, co přesně to znamená. Pokud je legendární autor her jako Railroad Tycoon, Pirates  nebo Civilization  skutečně autorem konceptu Ace Patrol, už jenom za tuhle hru mu náleží respekt. Nikdy bych nevěřil, že je možné udělat hru na téma leteckých es v 1. světové válce jako tahovou strategii na Ipad.

Hra je tahovou strategií s prvky RPG. Hráč má k dispozici čtyři piloty, které posílá na letecké mise na hexagonové mapě.
Pohyb po mapě a manévry se volí pomocí tlačítek - modré tlačíko pro pohyb bez kontaktu s nepřítelem, zelené tlačítko pro pohyb nebo manévr s šancí zásahu. Pohyb mezi tahy je navíc pěkně animovaný.
Hraje se tu na výšku (jen tři úrovně výšky) a funguje tu oblačnost.  Piloti se postupně učí nové letecké manévry a získávají různé perky a nová letadla.
Překvapivě dobře to funguje.  Manévry jsou věrně opsány z historie. Každého, kdo někdy hrál hry jako Red Baron nebo Knights of the Sky, tohle prostě musí chytnout, protože to má stejnou atmosféru.
Mám odlétáno asi pět misí a baví mě to, budu to hrát dál.

Ipad: Bridgy Jones

O dovolené jsem se trošku věnoval hrám na Ipadu. Napíšu sem o pár hrách, které mě zaujaly.

Bridgy Jones je geniální záležitost s výborným designem,jako dělaná na dotykové ovládání. Je to o stavění mostů přes propasti, po kterých musí přejet lokomotiva s osobitým strojvedoucím a jeho psem. Hra je ve 2D, ale i tak dá postavení toho správného mostu dost přemýšlení.

Stavění mostu je na první pohled trošku podobné World of Goo, ale tady jde měnit délka trámů. Geniální doplněk je ovládání lokomotivy hráčem: nestačí postavit ten správný most, navíc se musí i správně přejet. V několika misích jsem přejezd poctivě trénoval, než se mi to podařilo jak jsem chtěl.
Hra má hodně dobrý fyzikální model, funguje tu statika i dynamika (záleží, jak rychle lokomotiva jede a zda se na mostě zastaví anebo jen projede). Hra má nápaditou a vtipnou grafiku. Mise mají chytrý design, každá z nich je jinak zajímavá.

Každá mise navíc obsahuje několik challenges - sebrat kostičku pro psa, použít jen určitý počet trámů, neztratit ani jednu bednu z nákladu, nasbírat určitý počet bodů apod. Naštěstí jdou challenge plnit jedna po druhé, při každém pokusu se zaměřit na splnění jen některých challenge.

Mám odehráno asi 13 misí, protože se s tím dost piplám a plním všechny achievementy. Rozhodně to budu hrát dál. Tohle se opravdu povedlo.