čtvrtek 26. února 2009

Civilization: Revolution - 7,5/10

Zahrál jsem si Civilization: Revolution na Xboxu. Už jsem hrál Civilizací spoustu včetně té první legendární, takže žádné extra překvapení. Bylo to fajn, stejně jako předchozí. Čím je to zaznamenáníhodné?
Za prvé: geniálně vymakané ovládání na gamepadu. Člověk by nevěřil, že je možné hrát Civilizaci bez myši, a hle - ono to jde, a dobře. Klobouk dolů, tohle nenavrhoval žádný blbec.
Za druhé: moc pěkné zjednodušení hry, odbourání všech elementů , které v předchozích verzích prudily (například kultivace okolí města probíhá automaticky, stavba silnic se zadá jedním pokynem apod.). Je fakt, že je tu méně budov a typů jednotek - což na druhou stranu moc nevadí.
Za třetí: parádní achievementy v podobě historických osobností, které se ve hře objevují a přidávají různíé zajímavé bonusy. To je moc pěkné doplnění tradičních Great Wonders. Když se mi v hlavním městě objevil Karel Marx, tak jsem ho bohužel taky musel využít, nejde ho třeba postavit ke zdi.
Za čtvrté: rychlý spád. Od začátku do konce první hry jsem tomu dal tak čtyři hodinky, a končil jsem postavením vesmírné lodi a odletem na Alpha Centauri.
Za páté: roztomilá grafika. Engine je podobný jako v Sid Meier's Railroads, města jsou veselá a komixová (což osobně tolik nemusím)., každá stavba je pěkně vidět na hlavní mapě. Potěší, když člověk vypustí raketu na oběžnou dráhu - a hle, ta lehce zakřivená země se krásně zakulatí a je vidět, že to je opravdu planeta. Nádherně jsou vyvedení advisoři a cizí leadeři, je radost se na to dívat.
Na druhou stranu už mi začíná vadit, jak se nyní do her cpe takové to "svahilské žvatlání" ala The Sims. Na obrazovce je text, ta postavička k tomu něco povídá, zní to trošku jako cizí jazyk, jsou z toho cítit emoce, ale smysl to nedává. V poslední době jsem to zažil u hlavního hrdiny ve Fable (naštěstí ostatní postavy mluvily v pohodě), samozřejmě v The Sims a tady v Civilizaci. Chápu, že to je elegantní cesta, jak se vyhnout dabování dialogů, ale proboha - tady v Civilizaci snad těch hlášek zase není tolik...
Věřím, že konzolisti z toho můžou být nadšení, kvalitních strategií na konzole je minimum. Pro mě starého psa bylo fajn si to vyzkoušet, ale hrát to déle a opakovaně nemá moc cenu.
U mě 7,5/10.

neděle 22. února 2009

Fable 2: Finální statistiky

Fable 2 má v sobě mraky statistik. Dám sem pár z nich, nebudu to opisovat všechno.

Reputace: 93389
Dobro: 100%, Mravnost na cca 80% (jsem lehce nemravný), Přitažlivost 100%.
Uťaté hlavy: 0 - bohužel nevím, jak se tohle dělá.
Rány pod pás, Odzbrojení nepřátelé: 0, totéž.
Způsobené škody: 1 860 869
Utržená zranění: 30 870
Omráčení: 0, Lektvary vzkříšení 3 (když není lektvar, tak je omráčení)
Celkem zabitých: 2467
Zabití vesničané: 5 (? ani už nevím kdy a jak, pamatuji si tak jednoho dva)
Zabití skřeti: 328
Zabití bandité 607
Zabití nemrtví: 592
Zabití trolové: 4 (super souboj, je třeba puškou odstřelit červy, kteří z trola lezou)
Zabité víly: 5 (další super souboj, napřed zabít děti víly, pak je teprve chvilku zranitelná víla sama)
Majetek v nemovitostech: 3 047 092
Lidé, kteří mě milují: 184
Počet manželství: 5
Počet rozvodů: 3
Počet ovdovění: 3 (heh? nechápu)
Počet dětí: 4
Počet manželských souloží: 15
Počet mimomanželských souloží: 8 (z toho jednou se dvěma ženami najednou, čímž jsem si vysloužil achievment The Swinger :-))
Počet souloží za úplatu: 3
Spáchané zločiny : 12 (tuším jsem se dvakrát někam vloupal, zbytek bude asi za rozbitý nábytek a dveře při boji ve městě)
Počet nakopnutých kuřat: 31
Nejdelší kop kuřetem: 11 yardů
Pohlavní choroby: 6
29 of 50 Achievments
715 Gamer Points
Odehraný čas: 130 746 s, tj. 36 hodin 19 minut 6 sekund

A abych nezaopmněl: Fable II má u mě 9/10.

Fable 2: Hrdina

Ty screenshoty tady v postech nejsou z mojí hry. Stáhl jsem je z netu, abych tu aspoň něco měl. Škoda, bohužel nemám jak típat screenshoty.
Můj hrdina je docela podobný tady tomu pirátovi. Je to silák, je vysoký a svalnatý, má černé kotlety, vousy a knír, vlasy do copu. Má pirátský klobouk, magický kabát, na nohou drahé střevíce, na zádech meč a vícerannou pušku.
Jednu dobu na začátku hry jsem byl pěkně tlustý, protože jsem jedl všechny koláče a maso. Nechal jsem se tak zvěčnit na svoji sochu v Dubových Lánech. Pak jsem se začal hlídat, krmil jsem se jen celerem a postava se opět vylepšila.
Svého času jsem nosil černé dredy. Po Reaverově questu v hrobce jsem taky byl vrásčitý a zjizvený a měl jsem rudě planoucí oči. Toho jsem se naštěstí zbavil při questu v Garthově věži, takže opět vypadám mladistvě. Jsem rád za ty oči, ale těch vrásek a jizev je mi líto - byl jsem na ně svým způsobem pyšný.

Fable 2: Morální volby

Fable 2 je nacpaná vtipnými momenty. Questy, hlášky, nalezené dokumenty a knihy jsou zábavné a veselé. Naprosto dokonalí jsou bratři Sam a Max (!), kteří mají slabost pro nekrofilní vědy a vždycky se zamotají do nějakého průšvihu s nemrtvými. Jejich dialog o tom, kdo otevřel knihu mrtvých (the Book of the Extremely Dead) je naprosto geniální.
Přesto Fable 2 rozhodně není veselá hra. Velmi často se dostavují scény, kdy zamrazí. Někdy nelze zlu zabránit - jako když Lucien na začátku bez mrknutí oka odstřelí hrdinovu sestru Rózu, jako když otec hledá svého synka ve skřetích jeskyních a přijde pozdě, jako když zemře opat Chrámu Světla, jako když Lucienovi dozorci mučí vězně v magicé Věži (The Spire). Když mě Reaver poslal do hrobky v močálech, kde jsem byl nucen volit, zda obětuji mládí a zdraví mladé dívky temnému soudci anebo to vezmu sám na sebe, měl jsem velkou chuť vraždit. Geniální herní design, říkám já.
A pak jsou tu momenty, které jsou prostě krásné. Jako když se hrdina na samém konci hry opět vrátí do podoby malého chlapce na statku rodičů se sestrou Rózou. Idylická scéna dokonalého štěstí, ale hráč ví, co toho malého chlapce čeká, čím bude muset projít, co z něj vyroste. A proto v noci vstane a jde si pro kouzelnou hrací skříňku, kterou potřebuje proti Lucienovi. Tahle scéna, kdy malý chlapec jde lesem za zvukem hrací skříňky, jeho sestra na něj volá, aby se vrátil domů, ale on ví, že musí dopředu, krajina kolem něj se proměňuje - to je moment, ze kterého se mi ježily chlupy na ruce.
Po zabití Luciena si hráč může vybrat svou odměnu. Záchranu všech otroků, kteří zemřeli při stavbě věže, záchranu své rodiny a psa, kteří zemřeli, anebo prachy. Jen jedno z toho.
Vybral jsem si rodinu. Co je mi do mrtvých otroků, já jsem je nezabil.
Zabitím Luciena hra nekončí. Hráč se může vrátit do světa Albionu, dodělat si věci, které ještě nesplnil (jsou tu questy, které ani před zabitím Luciena splnit nejdou). Osobně jsem si koupil zámek v Kamenném Újezdě a nastěhoval jsem se tam s rodinou a psem. Nenašel jsem všechny schovávačky - například jsem neotevřel démonické dveře, které otevřou jenom hříšnému, nenašel jsem všechny stříbrné klíče, rozstřelil jsem jen 48 z 50 chrličů, kteří sprostě pokřikují na kolemjdoucí.
Tím pravděpodobně v tuto chvíli s Fable 2 končím. Ještě je k mání downloadable content, ale do toho už nejdu.
Mám pocit dobře vykonané práce. Bylo to super. Tahle hra se mi dostala pod kůži, jako už dlouho nic.

Fable 2: Svět a vztahy

Fable 2 je kouzelná hra. Žánrově RPG s akčními boji a prvky adventure, pojetím jedinečná a neskutečně nádherná. Když malý sirotek v zasněženém Kamenném Újezdě pozoruje představení obchodníka s magickými předměty, stojí na samotném začátku zlaté cesty, která jej povede celým životem až ke královskému trůnu.
Fable 2 staví na otevřeném světě, který se mění. Hrdina je na začátku hry malý chlapec (nebo děvče). Jak postupně roste, učí se a koná, mění se postupně jeho podoba: přibývají svaly a výška, roste břicho anebo hubne, přibývají jizvy. Dobro přidá svatozář, zlo (prý) rohy, mravný život blonďaté vlasy (ty jsem si obarvil na černo), hříšný život temnou kůži i vlasy. Peter Molyneu, geniální autor téhle hry, zužitkoval technologii vytvořenou na hře Black and White, kde se tahle featura objevila poprvé.
Mě osobně moc imponoval svět, který se mění. Vesnice Dubové Lány je na začátku hry poloviční než na konci, město Západní Útesy bylo na začátku hry jenom pár stanů a na konci kvetoucí přístav. Hrdina si může vybrat, jestli zachrání Chrám Světla anebo Chrám Temnoty. Ten, který si vybere, bude pozvednut a rozvine se.
Funguje tu ekonomika, jsou tu řemesla formou miniher (dřevorubec, kovář, výčepní v hospodě), je možné osvobozovat (anebo zajímat) otroky, je možné lovit skřety za peníze. Hlavní příběh je o pomstě na tyranu Lucienovi, který hlavnímu hrdinovi na začátku hry zabil sestru a snaží se vybudovat magickou věž v moři. Hrdina sám stráví kus své cesty jako strážný vězňů v téhle věži.
V rámci hlavního questu musí hrdina postupně získat tři spojence: obrovskou bojovnici Mlátičku s kladivem (v originále Hammer), mága Gartha a korzára Reavera. Reaver je parchant, kterého bych s chutí zabil za to, co mi ve hře udělal, ale bohužel je nutné nechat ho na živu až do konce.
Ve hře jsou krásné side questy - potěšil mě hrobník, který mě nechal najít kusy těla mrtvé krasavice, do jejíž obrazu se zamiloval, a pak ji oživil. Hrdina má na výběr, zda mu krasavici Lady Šerou (Lady Grey) přebere a ožení se s ní sám, anebo se diskrétně vzdálí.
A propos, lásky a vztahy: Ve hře fungují vztahy. Pomocí sady gest je možné vzbuzovat veselost, lásku, strach nebo hněv. A když je hrdina vešák a umí se vlichotit, může následovat sex. Nezávazný, anebo s prstýnkem a svatbou. Oženil jsem se ve Fable 2 čtyřikrát. Tři ženy mi z různých důvodů utekly i s dětmi, čtvrtou jsem si udržel. Manželství ve Fable jsou sice promakaná, ale i lehce zabugovaná - jednou jsem byl ženatý s jednou ženou ve dvou domech a přestože mi z jednoho manželství utekla, hra mi stále hlásila, že druhé manželství spokojeně pokračuje.
Kromě manželského sexu jsem několikrát šel s přístavní kurvou a několikrát jsem přeřízl několik nadržených paniček ve městě. Je možné užít si i s homosexuálním nebo bisexuálním partnerem stejného pohlaví (je o tom i side quest o přihřátém synkovi farmáře Gilese).

neděle 8. února 2009

Tak jsem pořídil Xbox

Koupil jsem si Xbox 360 Elite. Je to docela legrace, já, pravověrný PCčkář, a konzole domů! Hlavní důvody byly dva - jednak Fable 2, jednak možnost hrát ve dvou s kamarádem. Kdoví proč, split screen na PC skoro není podporován (zato se dá mnohem víc her hrát po síti, ale co s tím, když je jenom jednom PC...).
A jaké z toho mám po týdnu hraní pocity? Vesměs pozitivní . Vyzkoušel jsem pár věcí.
Fable 2 mě úplně uchvacuje, je to RPG/adventure mých snů. Budu o tom ještě psát podrobněji.
Gears of War 2 jsme pařili ve dvou celý sobotní večer) a bylo to luxusní zábava. Je fakt, že Microsoft Controller je hodně vymakané zařízení, a force feedback tomu dává super dimenzi. Na druhou stranu, míření ve střílečkách je slušný porod.
S dětmi jsme rozjeli Kung Fu Pandu, která bykla přibalená u Xboxu. Už jsem to znal z PC, ale s controllerem je to trošku jiná káva. Místy je bezvadně hratelná i pro moje děti a místy tuhá i pro mě.
Taky jsem vyzkoušel NHL 09 a s překvapením jsem zjistil, že je to fakt úplně jiná hra než PC verze. Už chápu, proč lidi na PC verzi nadávají. Bude to docela legrace, zbavit se starých zlozvyků z PC verze.
Věčná škoda, že z Xboxu nejde jednoduše típat screenshoty! Jak se zdá, většina lidí to řeší tak, že má obraz z Xboxu vyvedený buď do počítače přes grafiku s televizním vstupem, anebo do HD videokamery. Ani jedno u mě v tuto chvíli nepřipadá v úvahu, bohužel. Takže moje Xboxí posty na blogu budou pro tuto chvíli pouze textové.
Celkem snadno jsem pořešil připojení Xboxu na VGA monitor a repráky/sluchátka v pracovně (spravil to kabel a redukce cinch-jack, obrázky tady v postu).

pondělí 2. února 2009

Anno 1701: Past micromanagementu

Anno 1701 je typická německá budovatelská strategie. Firem, které umí udělat zábavný city builder, není zase tolik: Will Wright se Sim City; Tilted Mill a jejich Caesar, Pharaoh a Zeus; Blue Byte se sérií Settlers; a Sunflowers se sérií Anno.
Graficky je Anno bezchybné: krásné veselé barvy, animace s německy maniakálním smyslem pro detail, velmi líbivá grafika.
Hratelnost je na první pohled docela hustá. Město se trvale potácí na hraně profitability. To chválím: miloval jsem to už na Caesarovi III. Žádná casual-friendly jednoduchost Settlers 6. Learning curve je tady strmá, Anno je výživné od první ostré mise.
Bohužel jsou tu však i háčky v hratelnosti. Město neupgraduje, pokud nejsou daně tak nízko, aby nálada panáků byla v nejtmavější zelené. To jsem se musel dočít na Internetu, sám jsem na to nepřišel.
Scénáře, co jsem zatím hrál, jsou celkem průměrné. Potěšil mě scénář s chlácholením naštvaného indiánského opičího boha (sic!), který na ubohý ostrov sesílá sopky, bouře a zemětřesení, dokud nedostane patřičnou oběť.
Na druhou stranu, mise se sháněním lahůdek pro zmlsané šlechtice mě přišla jako pěkné prudění. Než jim shánět sloní steaky, tygří kotletky a nejjemnější tabáček, mnohem radši bych jim tu jejich zbohatlickou výletní plachetnici potopil dobře mířenou salvou lodních kanónů.
Další drobný háček je chování UI v sandbox módu. Že jsou piráti otravní, to je v pořádku. Ale že je nezbytné závodit s UI hráči v zabírání území, to mě lehce otrávilo.
Trochu otravné je i neustálé manipulování s úrovní daní tak, aby město neprodělávalo kalhoty. Zbytečný micromanagement.
Předcházející díly Anno mě moc nechytly. Tenhle je z nich asi nejlepší. Přesto to vnímám trošku rozpolceně. Na jednu stranu bych uvítal trošku větší výzvu z pohledu optimálního naplánování města: tady to není moc náročné a jde to zvládnout mnoha způsoby. V Caesarovi mě vždy táhlo to hledání nejvhodnějšího designu, aby město šlapalo.
Na druhou stranu mě moc nebaví ty háčky, které hru dělají náročnější na micromanagement, ale přitom nepřináší žádnou zábavu. Nebýt toho, asi bych byl z Anno právem nadšený.