pondělí 20. srpna 2018

Ghost Recon: Wildlands - dojmy z helikoptéry

Taktická střílečka z drogové Bolivie má parádní grafiku, engine a zasazení. Věnoval jsem tomu pár večerů, ale dál to hrát nebudu.

Proč? Je to moc repetitivní. Příběh venkoncem nulový, mise prakticky všechny stejné. Ubisoftí šablona vyzobávání ikon na mapě mě v tomto případě nechává chladným.
Mapa je rozsekaná do sektotů. V každém sektoru je pár questů, které vedou k vyvolání vedoucího drogového gangstera. Kromě příběhových questů tu jsou questy na farmení surovin nutných pro levelování a farmení zbraní nebo fidlátek, která jde na zbraně přimontovat.


Hratelnost je zpočátku zajímavá. Možnost určovat cíle třem parťákům nabízí zpočátku zdání hlubšího taktického rozměru. Bohužel jsou parťáci celkem tupouni a se složitějšími úkoly si neporadí. Neumí zaútočit na obsazený dům, nedokážou krýt určený prostor. Dokážou jen efektivně sejmout první cíl.
Wildlands jsou prý úplně super, když se hrají s kámoši v coopu. To bohužel není můj případ. A tak jsem ochuzen o sofistikovanější plánování akcí. Jako střílečka se mi to celkem omrzelo. Dá se to hrát, neuráží to, ale není to nic, co by mě extra bavilo. Příběh mě prostě nechytl.
Asi si to nechám nainstalované a možná si to ještě někdy pustím, ale k systematickému hraní mě to nezaháčkovalo.
Ovšem grafika je vážně super. Ubisoft assety a open worldy prostě umí.

pátek 10. srpna 2018

Subnautica: Dohráno, 9,5 z 10

Tak jsem to dohrál.Hodně moc mě to bavilo. Gameplay je prostě super. Subnautica baví skvělým scifi příběhem, který se postupně odhaluje.
Je pecka, jak se postupně proměňuje pohyb hráče po moři. S každým novým vozidlem a ponorkou se odkrývá další část hlubin, která otvírá nové možnosti prozkoumávání. Zároveň se s každým vozítkem zásadně proměnil způsob pohybu a hraní.

Celou dobu jsem čekal, kdy najdu recept na pořádnou zbraň, kterou pobiju všechny otravné predátory. Nedočkal jsem se. Ve hře sice jsou torpéda, ale způsobí jen krátkodobé odehnání nepříjemných mořských draků. Jediná opravdu fungující obrana je vyhnout se  jim. Pasivní obrana ponorky nebo štíty pomůžou jen částečně a na chvilku, navíc žerou příliš mnoho energie.
Velikou spoustu zábavy jsem si užil se základnou. Stavění vlastního obydlí, zkoušení různých zdrojů elektrické energie, několik havárií, zatopení základny, hašení požáru v ponorce - to všechno jsou super zážitky, které mi hra nabídla. A další ohromná přednost - nezačla mě nikdy nudit. Tím, jak se herní zážitek dokáže pořád měnit, je Subnautica prostě bezkonkurenční. Už už si myslíte, že víte jak na to - a šup, hra vás pošle třeba do lávové jeskyně, kde je všechno jinak.
Mořské biotopy jsou úchvatné a geniálně rozdílné. Je jen škoda, že některé jsou až příliš nebezpečné - takže se nevyplatí v nich moc přebývat.
V Subnautice jsem strávil 61 hodin a odemkl jsem 15 ze 17 achievementů. Když jsem nasedal do rakety a aktivoval jednotlivé systémy, cítil jsem zvláštní slavnostní pocit. A když jsem se na planetu díval z vesmíru, měl jsem pocit zatraceně dobře vykonané práce. Na tuhle hru nikdy nezapomenu.
Za mě 9,5 z 10.

Subnautica: Finále

Sea Emperor je samice. Mimozemšťané ji drželi v obřím akváriu, aby z ní získali enzym pro léčení záhadné nemoci. Nemoc má spousta tvorů na planetě. Také jsem se jí nakazil. V akváriu je inkubátor s vejci, která čekají na speciální enzym pro vylíhnutí.
Musel jsem rozchodit hyperprostorovou bránu, kterou se mláďata budou moci dostat z akvária do oceánu. Teprve pak mi Sea Emperor prozradila recept na vytvoření enzymu, který způsobí vylíhnutí vajec.

Posbíral jsem všechny potřebné rostliny. Musel jsem kvůli tomu procestovat půl oceánu. Rostliny jsem si také vysadil v akváriu na své podmořské základně.
Enzym okamžitě zapůsobil, mláďata se začala líhnout.
Pomocí hyperprostorové brány se mohou dostat do oceánu.
Císařovna moří mi dala koncentrovaný enzym, který mi vyléčil nemoc. Mohl jsem tak vypnout mimozemské dělo, které sestřelilo Auroru z orbity.
Život mořské císařovny se završil narozením mláďat.
A na mě už čekala moje raketa Atlas, kterou jsem si kousek po kousku postavil.

čtvrtek 9. srpna 2018

Subnautica: Hlubiny

Na ponor do hlubin Subnautiky mi nezbylo než se připravit. Malá ponorka Seamoth mi sice seděla z pohledu manévrování, ale byla omezená na hloubku 900m. Proto jsem si postavil velkou, plnokrevnou ponorku Cyclops.
Cyclops se sice neohrabaně řídí a je nemotorný, ale má velikou nosnost a po vylepšení zvládne hloubku 1700m.
A také si v něm můžu vypěstovat jídlo. Což není vůbec k zahození a řeší to jednu ze dvou potřeb survivalu. Ten druhý - dostatek vody - řeší filtršaty jako vyšité z Duny. Od začátku hry byla voda pro mě nejotravnější, protože ubývala zatraceně rychle. Napřed jsem získával vodu z ulovených ryb, pak jsem ji destiloval za pomoci soli a vápencových korálů, pak jsem si na základě postavil filtrační zařízení - obrovský žrout energie s nízkou účinností. Filtršaty tohle všechno odbouraly.
Kolem mé základny majesátně proplouvá obří leviathan.

Chobotnice je pěkně děsivá potvora. Má speciální elektromagnetický útok, který na pár vteřin vypne všechny energetické zdroje v okolí.
První úroveň hlubiny je Sunken River. Na dně obrovské jeskyně se převalují sirné roztoky. Pro bezpečný pohyb jsem si postavil další vozidlo - kráčející oblek Prawnsuit. Kromě ochrany před toxickým prostředím a teplotou má jednu obrovskou východu - na paže jde namontovat vrtná souprava pro těžnu minerálů. Bohužel neumí plavat, zato umí chodit, má trysku a vystřelovací hák na laně. Ovládání krevetího obleku je nová disciplína sama pro sebe, je to zase něco docela jiného než Seamoth a Cyclops.
Na konci Sunken River je  příjemná oblast Tree of Life. Je obydlená světélkujícími ladnými rejnoky, kteří se živí obřím stromem rostoucím v podzemí. Nařed jsem si myslel, že tito rejnoci jsou inteligentní bytosti - něco jako v Cameronově filmu Hlubina.
O dalších pár set metrů níž už začíná láva. Tady si tajemní mimozemšťané postavili termální elektrárnu. Bez ochrany Prawnsuit bych se tu za chvíli uvařil.
Lávový mořský drak je vůbec nejděsivější stvoření, jaké jsem v Subnautice potkal. Nejen že je agresivní, navíc ještě plive oheň.
Docela na dně, v hloubce 1600m, v zóně aktivní lávy je skryté primární zařízení mimozemšťanů. Tady je v obrovské nádrži uvězněný Sea Emperor - titánské inteligentní stvoření s telepatickmi schopnostmi. Něco mi říká, že tady by mohl být klíč k vyřešení záhady Subnautiky.