úterý 11. února 2025

KCD2 je tu!

 Tak jsme se dočkali Kingdom Come: Deliverance 2! Hodně Moc jsem se těšil. Poslední dva měsíce jsem vynechal většinu trailerů a videí, abych se vyhnul spoilerům.

 

No a je to ještě větší pecka, než jsem doufal! A to jsem stále na začátku a ani zdaleka jsem neviděl všechno.

  

Úvodní sekvence s příjezdem Jindry a Ptáčka je prostě báječná. Mezi Jindrou a Ptáčkem to parádně jiskří. 


Košilatá písnička, kterou si prozpěvují pradleny i s Kateřinou hranou Kristýnou Leichtovou, je parádně chytlavá a nemůžu jí dostat z hlavy. Vlastně tvoří jeden z hlavních hudebních motivů.

 

 

Když se pak Jindra a Ptáček porvou se štamgasty v hospodě v Troskovicích a skončí v kládě. je to prostě super.

Hraju to s českým dabingem. První díl jsem hrál v angličtině a dost jsem si zvykl na hlasy hlavních hrdinů. Trochu jsem se proto bál, že mi čeština nebude sedět. Ale sedí, je výborná. Obzvlášť mě těší, když posavy mluví nespisovně a sprostě. To si člověk zkrátka mnohem lépe vychutná.

Soundtrack od Jana Valty je prostě geniální. Už se těším do Kutné Hory! Ale i začátek hry je z hudebního hlediska fenomenální.


Zatím hraju na Ultra nastavení ve 4K. DLSS mi způsobuje hnusné rozblití pozadí v rozhovorech, kde se zapne Field of View (i když ho mám normálně vypnuté), proto hraju s FSR. Kolem Trosek hra běží bez problémů ve 4K na 60 FPS. Chvíli jsem hrál ve 2K, ale ve 4K to vypadá vážně o moc lépe. Nejvíc se to projeví na screenshotech. Jsem zvědavý, jak pojede Kutná Hora. 

Questy jsou prostě parádní. Chytré, vtipné, nápadité a zábavné. Postavy jsou poměrně ukecané a není problém strávit spoustu času jen v rozhovorech. Trošku rušivě působí recyklace NPC obličejů - což bylo i v prvním díle. Bohužel se recyklují i docela klíčové postavy. Působí trochu blbě, když Žid v cikánském táboře vypadá a mluví stejně jako mlynář Krejzl z Podsemínského mlýna.

Herní mechaniky se stále učím. Líbí se mi alchymie, kde se musí mnohem lépe hlídat časování. Kovařinu zatím neumím trefit správně do rytmu,  ale moc se mi líbí, jak je udělaná.

Líbí se mi plížení. Omráčení ze zálohy nahradilo přiškrcení, které je docela náročné a zdaleka ne pokaždé se povede. Zatím se nevyhýbám kradení, questy od mlynáře Krejzla jsou hodně zábavné. S kuší se mi střílí o hodně snadněji než v prvním díle s lukem.

Šerm mi dává docela zabrat. Nedaří se mi časovat komba. Mistrovský úder, který mi v prvním díle zachraňoval zadek, tady funguje jinak. Sice dokážu pobít dva tři lapky, ale chlap v brnění je pro mě stále výzva. Ale zlepšuji se. 

Trosecko není moc velké. Mapa je hodně členitá, není problém kamkoliv za chvilku dojet - pokud tam vede cesta. Skály a údolí dělají pohy složitější. Trochu mi chybí epické výhledy, jaká nabízelo Posázaví v prvním dílu. Snad se to ještě dostaví kolem Kutné Hory. Jasně, z Trosek je vidět dodaleka, ale všechna údolí s pískovcovými skalami kolem jsou schovaná v lese.

Mám velkou radost, že ve hře fungují vozy. Není problém potkat na cestě karavanu se dvěma vozy a pěšími zbrojnoši. Tohle hrozně pomáhá uvěřitelnosti světa.

To hlavní, co se mi líbilo na prvním díle - imerze a totální ponoření do herního světa - to tady je a je to pecka. Užívám si každou minutu ve hře.


sobota 8. února 2025

Elden Ring: Valiant Gargoyles

Vůbec nejtěžší bossové pro mě byli dva Valiant Gargoyles hluboko v Nokronu na dně Aquaductu. Ani nemám screenshot. Tak na nich jsem strávil nejvíc času. Zabít už jen jednoho byl problém. A když se dostal na 50%, zavolal si parťáka.

  

Na Gargoylech jsem chcípal ve velkém. nepomáhalo nic. Ani posílit summona, ani vylevelovat zbraň, ani lepší brnění. Prostě nic. Když jsem viděl videa, jak to borci dávají bez toho, aby je Gargoyles zasáhli, zmocňovala se mě deprese.  Málem jsem to vzdal.

Řešením nakonec bylo splnění questu a přivolání NPC s pozoruhodným jménem D: Beholder of Death. Kombinace D a mého summona nakonec se štěstím vedla k cíli. Klíčové bylo, že jsem na konci boje používal ranged útoky, dokud mi stačily Focus Points. Jinak bych to nedal. Když mi došluy Focus Points, na tři rány jsem posledního z gargoylů dobil.

 

No a po zabití Valiant Gargoyles jsem mohl vlézt do rakve a nechat se odtransportovat do Deeproot Depths. Tam jsem teď, ve chvíli, kdy přerušuji hraní Elden Ringu kvůli Kingdom Come: Deliverance 2

Elden Ring: Aldus Plateau a Leyndell, Royal Capital

 Aldus Plateau a hlaní město Leyndell jsou barevně hrozně vymazlené. Na Aldus Plateau se dá dostat buď obřím výtahem, nebo se probít dungeonem Ruin-Strewn Precipice.

Močál u Wyndham Ruins za červánků je prostě kulervoucí.
Silnice k hlavnímu městu s obřími jezdeckými sochami je prostě epická.

  

V bráně jsou dva bossové - zlatí jezdci Tree Sentinel. Taky mi dali docela zabrat.
Hlavní město Leyndell je pobořené obřím drakem. ten je zkamenělý a musí se po něm přelézt do druhé poloviny města.
Leyndell nemám ani zdaleka hotový. Podzemí je docela brutální.

V palíci nad Leyndellem pod stromem Erdtree je boss Morgott, The Omen King. Je to prý další identita Margita - když nic jiného, vypadá stejně.

Potěšilo mě, že jsem ho dal snad na tři čtyři pokusy. V boji mi pomohla Melina, kterou jsem si přivolal na pomoc.

Elden Ring: Zatím nejtěžší bossové

Kdo mi dal v Elden Ringu zatím nejvíc zabrat?

Samozřejmě na začátku Margit, The Fell Omen. když sem ještě nevěděl, která bije. Ale to se nepočítá, to je začátečnické učení, jak celá hra vlastně funguje.

Hodně mě potrápil drak Decaying Ekzykes. Na něm jsem určitě strávil nejméně dvě hodiny.

A takhle je to vlastně v Elden Ringu se vším. Většinou prostě nejde pustit se do bosse a myslet si, že to urvu na damage. Jasně, chvíli to funguje - dokud boss nepoužije nějakou vypečenou abilitu, kterou si hodí pod nohy a zabije hráče na jednu ránu. Decaying Ekzykes takhle používal Scartlet Rot. Ten se postupně nastřádal a když procnul, bylo vymalováno. Na nižších levelech instantní smrt.

Řešením bylo pomalé ohlodávání nájezdy na koni. Využívat terén a schovávat se za nerovnostmi před drakovým dechem. Přijet, zasadit drakovi jednu dvě rány a odcválat do bezpečné vzdálenosti. Do toho si shazovat Scarlet Rot a nahazovat plamenný buff na meč.  Je mi líto, že nemám žádný screenshot tohoto draka.

Docela náročný byl Commander O'Neil. Sám o sobě není tak hrozný, ale summonuje si hrozné vlny pomocníků. Řešením bylo zabíjet lučištníky, neustále se pohybovat a co nejrychleji zabít bosse.


 Docela slušně jsem se zapotil na bossovi jménem Starscourge Radahn. 

 

Je brutálně silný. Na dálku střílí šípy, kterým se dost těžko uskakuje. Dají se trochu blokovat. Na blízko má spoustu brutálních abilit. Pohybuje se po bojiště, kde je možné summonovat různá NPC. Ta se po zabití respawnují. Řešením je vlastně neustále projíždět po bojišti a summonovat NPC, která udělají devadesát procent práce. Vypadá to lehce, ale není. Jakmile se nepodaří najít respawn point, Radahn vyrazí na hráče a na jednu dvě rány ho zabije. 

Posledních pár ran jsem mu pak dal sám mečem.

Po smrti Radahna spadne meteorit a vyhloubí ohromný kráter. Tím se dá slézt do jeskynního města Nokron: Eternal City. 

 

Tohle město už jsem znal zdola, ze zóny Siofra River, kam jsem se spustil studnami. 

 

Elden Ring: Rennala

Raya Lucaria Academy je luxusně vymazlená lokace. Obrovská magická škola se vznáší na útesu nad jezerem v Liurnia of the Lakes. Magickou pečeť nutnou ke vstupu hlídá drak, dá se ale sebrat i bez boje.

  

Uprostřed akademie se nachází obří výtah.

Souboj s královnou Rennalou je esteticky a umělecky neskutečně promakaný. Vlezl jsem do obří knihovny a našel tam plazící se žačky se svícny. 

  

Pak se zjevila Rennala levitující v magické kouli. Žačky hází kouzla a dají se na jednu ránu zabít, ale je jich strašně moc.

Vždy jen jedna z žaček září. Pro rozbití magické obrany se musí zabíjet zářící žačka, ostatní je možné ignorovat.
No a pak se pustí druhá fáze na neskutečném měsíčním jezeře. Prostě paráda. Druhou fázi jsem dal snad na druhý pokus.

 

 Po zabití Rennaly se změní na normální NPC. Tak jako měsíc se i ona znovu zrodí.

Raya Lucaria Academy se dá prolézt i po střechách. to je část hry, kterou bych bez návodu určitě sám nenašel. A stojí za to.

pátek 7. února 2025

Elden Ring: Jak to hraju

Dnes vychází Kingdom Come 2 a já mám pořád rozehraný Elden Ring. Je třeba říci, že už si myslím, že to dokážu dohrát. Ne že by to bylo snadné, právě naopak.

Souls like herní elementy, jako jsou ztráty run při druhé smrti, už jsem nějak zkousl. Čím dál víc si vychutnávám game design.
Elde Ring je opravdu masivně veliký. Mám nahráno nějakých 105 hodin a jsem někde v hlavním městě. Těžko to odhadnout, ale tipuji, že to mohou být tak 2/3 hry.
Snažím se čistit všechny bosse. u některých to jde relativně snadno, jiní mi dělají veliké problémy.
Tyhle screenshoty jsou samozřejmě z rané fáze hry. Teď jsem podstatně dál.
Musím říct, že hra je opravdu mimořádně obtížná. Hrozně moc záleží na buildu. Pokud to člověk hraje na meelee jako já, musí hodně číst pohyby bossů a  neustále uskakovat.

Blokování štítem bohužel funguje jen dost omezeně. Na velké bossy skoro vůbec.  Anebo to neumím.

Chodící mauzolea působí epicky, z hlediska herních mechanik mi nepřijdou nějak příliš užitečná.
 Asi nejvíc mě na hře štvou velice silná NPC, na která člověk tu a tam narazí - a která ani nejsou bossové, ani z nich nic nepadá. Je to jen otravná překážka.

Hodně se mi líbí některé dungeony. Legacy dungeony jsou doslova vymazlené, člověk si musí průchod zasloužit, ale o to větší radost je z každého odemknutého výtahu, otevřených dveří anebo Site of Grace.
Příběh a postavy bohužel zůstávají totálně náznakové a nevýrazné. K NPC člověk nemá žádný vztah. Naopak bossové jsou vizuálně i herně hodně zajímaví.

Level progressing stojí čím dál víc run. kde jsou ty časy, kdy jsem tu a tam zastavil u Site of Grace a odemkl dva tři levely. Teď už po zabití bosse musím přemýšlet, jestli hrát dál, anebo si odskočit nafarmit zbývající runy do dalšího levelu.
Ve hře je maniakální množství předmětů. Většinu zbrané prostě nepotřebuji, od třetiny hry hraju se stejným mečem, který jen leveluju.

Klíčové předměty jsou Smithing Stone pro levelování zbraní a kytky Grave Glowevort na levelování Spirit Ashes. Pomocí Spirit Ashes se summonují parťáci. 

 Pravověrní hráči summonováním opovrhují a hrají bez toho. OK, každému co jeho jest, já na to nemám. Takže je pro mě naprosto klíčové mít našlapané summony. O to víc naštve, když někteří world bossové summonování neumožňují.

Hra je našlapaná tajemstvími a skrytými lokacemi. Bez Elden Ring Wiki bych vůbec nenašel polovinu dungeonů a bossů. Nejspíš by mi utekly celé podzemní pasáže. Totéž platí o questech, bez quest logu si to prostě nepamatuji.