Společníci jsou výkladní skříní her od Bioware. I ve Veilguardu se povedli. Rozhodně nemůžu říct, že by byli nudní nebo generičtí. Každý ze společníků je výrazný a zapamatovatelný.
Vezmu to popořadě.
Qunari lovkyně draků Taash mě strašně štvala. Je protivná a nebinární. Její osobní quest ohledně lovení draků zastínila trapná woke agenda, navíc hrozně blbě napsaná.
Věčná škoda, že není možné Taash ve hře říct, ať s tím už přestane otravovat. Při jejích questech s matkou jsem chvílemi trpěl.
Chvílemi jsem si pohrával s myšlenkou vykašlat se na její osobní questline, ale pak mi to nedalo. Prostě jsem chtěl mít všechny questy splněné a společníky vymaxované.
Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že bych z Taash udělal svého romantického partnera, ale její neurvalé dvoření mě z toho hodně rychle vyléčilo.
Japonská elfka
Bellara je hned druhá nejprotivnější. Příběh s bratrem, který se upsal zlu, není tak strašný. Bellara se většinu hry chová jako blbka, stupidní kecy si neodpustí ani na pohřbu vlastního bratra. Je americky přep##čená, její řeči, dabing a přízvuk mě štvaly.
Questline s bratrem, který se upsal démonu, není špatná. Jen kdyby byla Bellara trochu lépe napsaná a nechovala se jako americká odvážná školačka.
Pozor, spoiler - ve finále hry to Bellara všechno napravila. Ale o tom později.
Trpasličí lučištnice Lace Harding byla fajn. Taky má hrozně americký přízvuk: pro trpaslici by mi spíš seděl irský nebo skotský. Škoda.
Je jediná ze společníků, která se objevila v Inquisition.
Bavilo mě, jak si vymazlila pokojíček v Lighthouse.
Její osobní příběh ohledně dědictví Titánů mě docela bavil. Mohlo to být propracovanější a delší, ale neurazilo to.
Grey Warden
Davrin se stará o griffina Assana. Jako osobnost celkem fajn, docela rád jsem ho bral do boje. Jeho osobní questline se týká Grey Wardens a jejich vztahu s grifffiny. Byl hodně povedený, ke konci až creepy.
Ukecané konverzační questy ohledně budování vztahu s Assanem byly na můj vkus hrozně emo, ale kdo jsem já. Teenage hráčky si to jistojistě užily naplno. Štvaly mě jeho neustálé animace vyřezávání, jako by nemohl chvíli dělat i něco jiného. Ale to je drobnost, celkově cajk.
Vyvrcholení zápletky ohledně zajatých griffinů bylo zatraceně působivé.
Je zajímavé, že použití Assana na na dosažení nedostupných míst vypadalo hrozně divně. Jako by to nebyl ten milý, plyšový Assan z cutscén a z lighthouse.
A záchrana unesených gryffinů byla samozřejmě patřičně fluffy.
Nekromant Emmrich je kouzelný. Jeho laskavá a přátelská povaha skvěle kontrastuje s povoláním nekromanta.
To navíc umocňuje kostlivý sluha Manfred.
Emrichovy questy v Necropolis jsou báječně makabrózní, a zároveň lidské a poetické.
Emrich soupeří se svou starou známou, nekromantkou Hezzenkoss. Ta je prostě báječná a její obrovský kostlivý obr nemá chybu.
Na konci osobního questu jsem se mohl rozhodnout, zda se Emmrich stane lichem a propustí Manfredovu duši, anebo si zachová smrtelnost a zachrání Manfreda. Volba byla jasná a Emmrich si svůj přechod k nesmrtelnosti liche řádně užil.
Master Assassin Lucanis na mě působil asi nejlépe. Člen organizace Antivan Crows byl zavřený v podvodním vězení Osuary.odkud jsem si ho musel vysvobodit.
Lucanis má kouzelný italský přízvuk a flavor. A miluje kafe a rodinu. Je v něm takový záchvěv Kmotra.
Lucanis je posedlý démonem
Lucanis si v sobě nese démona Strife. Jeho osobní quest je o rodinné zradě a smíření s démonem. Zrádce Illaria jsem nakonec ušetřil. Je to přece jen bratranec.
No a na závěr kouzelnice - detektiv Neve Gallus. Tajuplná, záhadná a kouzelná.
Na začátku hry byla docela zklamaná, že jsem si vybral záchranu Trevisa namísto jejího rodného Minrathousu.
Zpočátku mi vadila její kovová noha, nakonec jsem si jí vybral jako partnerku.
Ze všech ženských postav se jediná Neve chová dospěle.
Příspěvky
