Grand Ages: Rome - Tarraco

Tarraco byla poměrně oddechová mise pro Marka Antonia na dvě a půl hodinky hraní. Mise pro Gaia Julia Caesara si úmyslně ponechávám až na konec, doufám, že budou nejvýživnější :-).
Při prvním pokusu jsem se v této misi příliš rozmáchl. Brzy jsem zjistil, že mi došlo dřevo. V rosahu mých budov nebyly žádné stromy a na výstavbu vzdálené kolonie pro těžbu dřeva mi nezbýval materiál. nezbylo než misi rozjet znovu.
Město už bylo rozestavěné, ale poměrně nesmyslně. První věc, kterou jsem udělal, byl přesun pekárny a řeznictví do vhodnějšího prostoru.
Na mapě je poměrně málo polí a dolů. Cílem mise bylo najmout pět jednotek Triarii a dosáhnout větší produkce obilí a masa.
Záliv s městem byl obklopen náhorní plošinou s třemi galskými vesnicemi.
Naštěstí byly vesnice mírumilovné, téměř na mě neútočily, pouze se bránily. Celkem jednoduše jsem rozvinul město, nabral jednotku Triarii a spolu s defaultními Hastaty jsem si podrobil první z vesnic.
Ekonomické mise mám už celkem zvládnuté - pokud se nemusí stavět patricijské domy, je to celkem jednoduché. Doposud jsem musel stavět patricijské domy pouze v jedné z předchozích misí. I tady jsem se jim bez problémů vyhnul. Patricijské domy jsou nutné pouze pro pokročilé budovy jako jsou lázně, Pantheon, některé chrámy anebo soud. Na vojenské operace si člověk vystačí s equites.
Postupně jsem verboval další jednotky Triariů a zabral zbývající vesnice. Abych se nemusel moc zabývat stavbou kolonií u vzdálených dolů, radši jsem vesnice vypálil, obyvatelstvo odvedl do otroctví a využil v dolech. Dlužno říci, že v tomto aspektu jsou herní mechanismy až mrazivě historicky věrné. Pokud vím, žádná z konkurenčních her motiv otroctví takhle nerozpracovala. V Empire: Total War prý na poslední chvíli změnili otroky na politicky korektní slonovinu.

Grand Ages: Rome - Pompeje

Mise v Pompejích zadává Marcus Crassus. V předchozích misích jsem pro Crassa vydělával peníze a bojoval se Spartakovými vzbouřenými otroky. V téhle misi je cílem finální zúčtování.
Mise je celkem náročná. Pompeje se rozprostírají pod Vesuvem na břehu moře. Jsou ze všech stran obklopeny barbarskými vesnicemi a ozbrojenými tábory. Z těch v pravidelných intervalech vycházejí nájezdnické hordy a vydávají se plenit.
Mapa je rozlehlá a působivá, s kouřícími krátery Vesuvu a jasnými známkami nedávného proudění rozžhavené lávy.
Zpočátku to bylo docela peklo. Nepřátelé se na moje město valili ze všech stran, nevěděl jsem, kam dřív skočit a neměl jsem čas ani doplňovat ztráty. Mojí první starostí proto bylo zachycení nepřátel a vybudování obranných věží.
Ukázalo se, že není nutné hradbami obkružovat celé město. Stačilo umístit pár věží na přístupové cesty a nepřátelské jednotky celkem ochotně ignorovaly moje hospodářské budovy a vrhaly se dobývat obranné věže.
Přesto jsem se nedokázal ubránit zničení odloučené kolonie na těžbu mramoru. Vzbouření otroci velkým obloukem obešli hradby, prošli průsmyky na úpatí Vesuvu a rozsekali moje mramorové lomy na kusy. Moje ubohé armády dokázaly barbary zastavit jen za cenu zničení dvou jednotek hastatů a demoralizování přeživších. Podruhé už jsem se na tomto místě zaskočit nenechal, zatarasil jsem horský průsmyk zdvojenou hradbou.
O něco později jsem začal budovat přístav. Na město zaútočili nepřátelé ze dvou stran, ve městě začaly vypukat požáry, zemětřesení mi zbořilo divadlo a do toho navíc vypukl mor. Ve chvíli, kdy mi nepřátelé demolovali Saturnův chrám, jsem měl vážné obavy, zda se mi podaří situaci zvládnout.
Naštěstí se po zničení první nepřátelské vesnice začala situace postupně zklidňovat. Začalo se mi dařit zachycovat útočící jednotky dříve, než stačily napáchat větší škody. Přesto mi docela dlouho trvalo, než jsem si troufl na další vzbouřenecký tábor.
Ve chvíli, kdy jsem získal bojové slony a naučil se posílat je v bitvě dopředu, už bylo v zásadě rozhodnuto. Dvě jednotky slonů, dvě jednotky hastatů a lučištníci si s nepřátelskými vesnicemi dokázali postupně poradit.
Mise je omezená z hlediska počtu vojenských jednotek, které smí hráč mít. Tady jsem bohužel neuspěl. Když mi Spartakovi vzbouřenci zmasakrovali dvě jednotky mých hastatů, nezbylo mi než vycvičit nové.
Jako mise se mi Pompeje hodně líbily. V konečné fázi jsem měl čas si pohrát s městem. Díky množství pobitých nepřátel jsem měl i nádherné fórum.

Grand Ages: Rome - Čtyři ostrovy

Mise Čtyři ostrovy se nese ve znamení tažení Pompeia Magna proti pirátům. Mapa je rozdělená na rozsáhlé souostroví se čtyřmi většími ostrovy patřícími pirátům, několika menšími ostrůvky a centrálním ostrovem v držení Říma. Na centrální ostrov neustále útočí pirátské lodi a výsadky. Cílem mise bylo zničit všechny pirátské vesnice. Pro splnění vedlejších cílů však jsem navíc musel tohoto cíle dosáhnout beze ztráty jediné jednotky.
Mise naštěstí nebyla limitovaná časem. Měl jsem tak dostatek času na vybudování impresivního města a dostatečné námořní i vojenské síly. Celkem rychle jsem otevřel dva obchodní přístavy a zajistil si tak dostatek peněz. Asi největším problémem této mise byly pirátské výsadky. napřed v síle jedné či dvou jednotek, ale jak rostla moje vojenská síla, rostla i velikost nepřítelských armád. Piráti mi zničili několik budov na severním ostrůvku, kde jsem měl malou kolonii na těžbu železa a mramoru.
Ve chvíli, kdy jsem kolonii obnovil a opevnil hradbami, se karta začala pomalu obracet. Pirátské lodě byly často zachyceny věžemi ještě před tím, než provedly výsadek. Loď v ten moment zastavila a bojovala s věžemi na dálku. Boj, který nemohla vyhrát - na zničení jedné lodi mi obvykle padla jedna věž, ale zbývající věže práci dokončily.
V ten moment jsem měl prakticky vyhráno. Obrana se zredukovala na obnovu ničených věží. V klidu jsem si natrénoval impresivní armádu, včetně afrických žoldnéřů se slony a pretoriánské gardy.
Vybudoval jsem si také flotilu válečných lodí, které jsem chtěl využít na přepad pirátských osad. Proti nepřátelským lodím jsou moje lodě dost neefektivní, mnohem výhodnější je využít věží.
Pak už jsem vyrazil dobývat nepřátelské osady. Ukázalo se, že proti mé pozemní síle - dvě jednotky slonů, jedna jednotka pretoriánů a podpůrní lučištníci - jsou piráti bez šance. Pak už bylo celkové vítězství jen otázkou času.
Poprvé jsem si vyzkoušel podrobení dobytých vesnic. Tedy - vesnice lze buď podrobit, pak dodávají tuším nějaké suroviny a peníze, anebo srovnat se zemí a obyvatelstvo prodat do otroctví. Volil jsem druhou variantu, otroků v Grand Ages Rome není nikdy dost. Je mnohem výhodnější stavět kolonie s otroky než s občany - jeden trh s otroky uživí široké okolí výrobních staveb (zejména dřevorubeckých táborů, lomů a farem), zatímco při použití plebsu se musí postavit tolik insul, kolik je výrobních staveb.
Misi Čtyři ostrovy jsem si opravdu vychutnal. Tenhle styl hraní mi sedí - pomalé budování síly až k epické velikosti. V téhle misi se také naplno využila gigantická velikost map. Tahle mapa je opravdu velikánská.
Mezi bitvami jsem si vyhrál s městem. Válel jsem se v penězích, vyzkoumal jsem co se dalo a dosáhl jsem řady vojenských vítězství - a tak moje fórum na konci hry opravdu zářilo.