úterý 18. srpna 2020

Europa Universalis IV: Slast z vládnutí

Europu Universalis IV jsem hrál kdysi dávno, těsně potom co vyšla. Teď jsem si jí zkusil z hecu za České království a dostal jsem brutálně na budku. Pak jsem si poctivě prošel tutorialy a několik guides, dokupil pár DLC a začal znovu za Francii. 

A brutálně mě to chytlo. Mám odehráno 82 hodin, což mi přijde docela slušná porce zábavy.

Hraju na lehkou obtížnost. Už nějakou chvíli válcuju, mám za sebou dvě úspěšné války s Anglií a dvě s Rakouskem. Kolonizoval jsem celou severní Ameriku, Mexiko a Guayanu. Od Britů jsem vybojoval jižní Afriku, od Frísů Malé Antily a velký kus Kanady. V Americe sousedím se španělskou Floridou, v Mexiku s Portugalci.

Ke klíčové změně došlo ve chvíli, kdy jsem se stal ochráncem katolické víry. Rakousko rozpoutalo s Ruském válku o španělské dědictví a povolalo mě na pomoc. Nezbylo mi, než Rakousku pomoci. Rusům jsme napráskali, ale Rakousko získalo personální unii se Španělskem. Od té doby mám problém - nejsem schopen válčit najednou se Svatou říší Římskou pod vedením Rakouska, a k tomu navíc se Španělskem. Mám sice papírově silnější armádu, ale nejsem schopen efektivn manévrovat a většinou mě Rakušané ve spojení se Švýcarskem a Španělskem vymanévrují. 

Poslední válku jsem vedl s Královstvím obojí Sicílie. Vystihl jsem moment, kdy přerušili alianci s Tureckem a Rusko se zrovna nehrnulo do války. Dobyl jsem půl Itálie a vzápětí jsem papeži vrátil Řím. Čistá slast!

Europa Universalis geniálně pracuje s diplomacií a s expanzí. Moc mě baví, jak tu fungují spojenectví a anexe vazalů. Můj nejvěrnější spojenec je Skotsko a Toskánsko. 

Expandovat se musí pomaličku, po krůčcích, aby to člověk nepřepálil. Když moc chvátá, vydělá si vzpoury anebo nedej bože alianci proti sobě. A to se ustát nedá.

Chci ještě dobýt Holandsko, kus Indie a možná Síngapur. Uvidíme, jak to půjde.

pondělí 25. května 2020

Mafia 2 napodruhé

U příležitosti vydání Mafia 2 Definitive Edition jsem si podruhé zahrál dvojku Mafii.Zabralo mi to šestnáct hodin včetně hoďky s jedním DLC.
Musím říct, že jsem si to užil. Super hra, fajn zážitek. U příležitosti oznámení definitivní verze se objevily na Internetu hejty. Lidi to kdoví proč nemají rádi.
Já mám obecně rád openworldy. Sedí mi, když si musím svět osahat a naučit se v něm pohybovat. Mafia II tohle v sobě nemá. Je až moc přímočará. Stačí sledovat hlavní příběh. Side questy nula, side aktivity nezajímavé. To je přece jen trochu škoda.
Vávrův příběh, výborně napsané dialogy a super retro hudba to pro mě vyvažují. Ale já jsem si užil i třetí díl.
Graficky je dvojka po faceliftu zcela uspokojivá.
 Hratelnost se nezměnila. mise jsou skvěle strukturované, zábavné, Ničitelné prostředí je epické, zmasakrovat bar nebo čínskou restauraci je stále stejná paráda.
Když se nad tím znovu zamyslím, ve dvojce skvěle fungují postavy. Tohle Vávra prostě umí. Jeho postavy jsou zapamatovatelné a barvité.
Trojka má ten openworld a charakter města. Otevřenost já rád. Ale Linclon Clay, hlavní postava z trojky, mi zdaleka tolik nesedl jako Vito Scaletta,
Sečteno a podtrženo, dnes bych druhé Mafii dal možná 8 z 10 namísto původních 9 z 10. Ale jen proto, že jsem hrál Zaklínače a Red Dead Redemption 2. A viděl jsem, jak taky můžou vypadat skvělé hry.

čtvrtek 21. května 2020

Mount & Blade: Bannerlord - Tři pokusy o království

Bannerlorda jsem začínal natřikrát. Při prvním vážnějším hraní jsem zjistil, že se mi nechce být vazalem Vlandie, a že chci vlastní království.
Při druhém pokusu jsem se slušně rozjel. Vybudoval jsem docela ucházející království na severu Batanie. Měl jsem pár hradů, tři podřízené rody, Skončil jsem na tom, že jsem si nainstaloval mody a při vydání další verze se mi hra rozbila.

Napotřetí jsem to rozehrál, založil království - a zjistil, že v dnešním stavu Early accessu je end game nehratelná.

Pokud mám mít hned po vytvoření království šanci na úspěch, potřebuju mít možnost sledovat nějakou strategii. Expandovat pomalu. Vybírat si, proti komu povedu válku. Vyhýbat se silnějším soupeřům.
Místo toho na mě hra spamuje další a další války se soupeři, které jsem si nevybral. Musím bojovat na různých koncích mapy s mnohonásobně silnějšími nepříteli. A není cesty, jak tomu zabránit.
V předchozí verzi nebyl problém získávat vazaly. Největší starost byla je ukecat. Zaplatit pár desítek tisíc zlatých nebyl takový problém. Teď to problém je. Ceny se zvedly. I když příslušného lorda ukecám, nemám peníze na to, abych ho zaplatil.
Stejný problém je s cenou za uzavření míru. Když se vojensky daří, ještě to se skřípěním zubů jde. Když ale válka neprobíhá zrovna dobře, prakticky to nejde zaplatit,
Největší problém je rozbitý quest se spiknutím. Hra mi řekne, že musím odhalit spiknutí proti mému království. Ale nevím jak, splnit to nejde, co jsem tak četl po Internetech. Za pár dní následuje nevyhnutelně válka. kterou mi někdo vyhlásí. Napřed jedna, což se dá ustát. Taktak ji skončím a mám na krku další. Ale už ne s jedním, ale rovnou se dvěma královstvími. Což je bohužel konečná.
V příští verzi má jít založit království mimo questovou linii Bannerlordu. Ale nevím, jestli se mi úplně chce jít touhle cestou. Asi si spíš počkám, až hru dodělají a bude fungovat tak, jak tvůrci zamýšleli.
Naštěstí bitvy a siege šlapou jako hodinky.

neděle 26. dubna 2020

Mount&Blade II: Bannerlord: Epické bitvy

Od Velikonoc se bavím Mount&Blade II Bannerlord. Je zatím v Early Access a je to ultra boží pecka.
Hrál jsem Warband a neuměl jsem ho. Bannerlord mi zpočátku vůbec nešel. Neuměl jsem bojovat mečem ani na zemi, natož na koni.
Bannerlordu jsem dal hodně času na to, abych se boj trochu naučil. A vyplatilo se.
Po čtrnácti dnech jsem hrdým velitelem klanu. Mám dva hrady a jedno město. Dobyl jsem nepočítaně hradů a měst.
Hraju na nízkou obtížnost, abych si to mohl užívat.
Je fascinující, jak skvěle šlapou bitvy. Fungujou tu defenzivní bitvy. Je možné postavit defenzivní linii pěchoty bránící lučtštníky na kopci. Fungujou tu útoky jízdou na lučištníky v záloze.
Zatím umím bojovat jenom s mečem a s lukem. S kopím mi to nejde. A velké dvouruční zbraně jsem nezkoušel.
Graficky to šlape prostě skvěle, jak je vidět tady na screenshotech.
Siege měst a hradů šlapou taky skvěle. Jen škoda, že nejde rozestavět víc trebuchetů a obléhacích strojů, protože je nepřítel ještě před bitvou rozstřílí.
Je paráda, že obléhání lze prožít v těch stejných městech, kde se pak člověk může procházet a nakupovat na trhu.
Zpočátku hry jsem se trochu věnoval questům. Když jsem nabral vojenskou a ekonomickou sílu, nechal jsem to být. Quetsy jsou fajn na začátku pro získání peněz a zkušeností. Když už člověk může velet armádě, nebude se honit za pytláky.
Zatím jsem nezkusil mít vlastní královtsví. Jsem věrným vazalem Vlandijského království. Tuhle jednu věc bych si ještě snad zkusil. Ale možná někdy časem a s jinou postavou. Uvidíme.
Bannerlord si hodně moc užívám. Jsem zvědav, jak se hra rozvine a jak bude vypadat, až skončí Early access.

pondělí 13. dubna 2020

Red Dead Redemption 2: Epilog s Johnem Marstonem

 Smrtí Arthura Red Dead Redemption nekončí. Příběh pokračuje s Johnem Marstonem v hlavní roli.
 S Abigail u fotografa

Taky se odemkl přísup na Divoký Západ. Pouš´t je stejně nejhezčí.
John si koupili farmu a s Charlesem staví dům.

Nejepičtějsí kůň ve hře . bílý arabský plnokrevník.
Vítězný doutník nad uloveným Florida Pantherem
 Souboj s medvědem
 Chudáka Uncla mučí
Ku klux klan je tu pojatý docela humorně.
 Máme psa
Red Dead Redemption. Hajzl Micah dostal, co si zasloužil. jedno z nejlepších finále, co jsem kdy ve hře zažil.
 John je na konci hry pěkně drsný chlapík.
A tohle už je konec konce. John si bere Abigail.
  
 

U hrobu Arthura Morgana

Red Dead Redemption 2: Závěr

Sadie Adler a Abigail Marston
 Vezu klády na stavbu
 Hořící rafinerie
 Dutchův gang v Saint Denis
 Přestřelka s Pinkertonovci
Parchant a zrádce Micah ukázal, co je zač. 
 
Poslední bitva. Zabili pode mnou koně. 
  
Rozloučení Arthura s Johnem Marstonem
Smrt pistolníka