Assassin's Creed Valhalla: Nadprůměrně podařený Assassin

 Valhalla je hodně podobná předchozím dílům Odyssey a Origins. Sága vikingského bojovníka je příjemná akční RPG podívaná. Jsem možná někde v polovině hry a slušně se bavím.

 

 

Grafika je jako obvykle dechberoucí. Barvy jsou skvělé, detaily promakané, prostředí rozmanité.

 

Hra začíná v Norsku, ale celkem brzy se přesouvá do Anglie.Hráč postupně přechází jednotlivé anglické kraje a v každém kraji má za úkol získat spojence - někde dobýváním, někde spojenectvím.

 

Musím říct, že vikingové mi mnohem víc sedí ke gameplayi Assassin's Creed. Ve starém Řecku v Odyssey jsem pořád vnímal rozpor mezi mojí představou řeckého hrdiny a akční řežbou, do které mě nutily herní mechaniky. K Valhalle mi to akční pojetí sedí - nemám problém hrát masakrujícího bojovníka, protože ta doba taková byla.

Stejně jako v předchozích dílech hra staví na skvělém prostředí. Oproti Egyptu a Řecku působí Anglie koncentrovanějším a propracovanějším dojmem. 

Do zaběhlé série přináší Valhalla pár nových prvků.  Hodně mě potěšil systém vedlejších questů, dost často jen mikropříběhů - zahrát si s dětmi na schovávanou, přemístit kočky do farmy trpící záplavou myší pomoci šílenému starému Vikingovi prožít poslední bitvu anebo si pokecat s umírajícím Vikingem se sekerou v hlavě. 

 

Tohle je asi ta nejlepší novinka, kterou Valhalla přináší - a je opravdu povedená. Předchozí díly ani zdaleka neměly tak dobré side questy.

Co by byli vikingové bez drancování klášterů? Valhalla to umí a dělá to dobře. Připlujete s drakkarem po řece ke klášteru, zatroubíte na roh a posádka se vyhrne z lodi a začne drancovat a vypalovat. Super zábava!

 

Další novinkou je Eivorova vesnice, kam se vrací domlouvat plány pro další vikingskou expanzi. Je docela fajn budovat vesnici od základu, chýše po chýši. Mechanika je podobná osadě pračlověků ve Far Cry Primal.

Hra se nevyhýbá severské mytologii. Sídlo bohů Valhalla je pomocí halucinogenních houbiček šikovně propojená na hlavní příběh. Hrdina Eivor je alter ego samotného Odina a může prožít kus jeho příběhu.

Hlavní příběh je o poznání lépe napsaný, než v předchozích dílech. Postavy mají slušný charakter, jsou zapamatovatelné. 

Ve hře je několik velkých bitev a dobývání hradů. Bohužel jsou poměrně hodně předskriptované, takže je to spíš příjemné zpestření než nějaká simulace typu Bannerlord.

Moc dobře tu fungují puzzly. Spousta pokladů je šikovně poschovávaná a je potřeba se k nim propracovat, což často není elementární. To je další věc, ve které Valhalla přečnívá své předchůdce.

Co bohužel přetrvává je politicky korektní sexismus. Ve hře je spousta válečnic - což mi prostě nesedí. I když se ukazuje, že ženy mezi vikingy bojovaly, stále to byly spíš výjimky než pravidlo (pokud vím, existuje jediný nalezený hrob vikingské válečnice). V tomhle Valhalla bohužel podléhá módní liberální politické korektnosti.

Nevím, co si mám myslet o další novince. Hru lze začít za ženskou nebo za chlapa. OK, žádný problém. Proč ale existuje ve hře možnost kdykoliv přepínat mezi pohlavím? WTF? To má jako být úlitba transkám? 

A to není všechno - hra navíc nabízí speciální mód, kdy přepínání mezi chlapskou a ženskou verzí Eivora probíhá automaticky, bez kontroly hráče. Prostě některé čási děje máte odehrát jako ženská - a pak najednou cvak, další kus hrajete jako chlap. A tak dále ad libitum. Jako cože? Co to v tom Ubisoftu kouří? Jsem jediný, komu to připadá úplně mimo?

Naštěstí tuhle "inovaci" můžete v klidu ignorovat - což taky dělám.

Valhallu jsem rozehrál a dost jsem si jí užíval. Přerušil jsem jí ve chvíli, kdy vyšel Cyberpunk - což je úplně jiná liga. Plánuji se k tomu vrátit a Valhallu dohrát, stojí to za to.