středa 29. dubna 2015

Assassin's Creed: Unity - první krůčky po Paříži

Po dohrání úvodní pasáže ve Versailles jsem se ocitl v Bastile. Tady jsem se potkal s assassinem, který mi pomohl při útěku z vězení a následně mě uvedl do řádu Assassinů.
Přijímací rituál mě pobavil. Mystický obřad odkazuje na rosenkruciány nebo svobodné zednáře.
Je zajímavé, že hra působí plynuleji při hraní, než při in-game animovaných sekvencích.
Co se týká technických potíží, zatím jsem na nic zásadního nenarazil. Ano, jednou jsem viděl jednu Pařížanku procházet se po dřevěné římse dva metry nad ulicí, ale to nepovažuji za nijak fatální problém.
Je pravda, že nádherné detailní textury při některých pohledech nahrazují docela hnusné rozplizlotiny, ale toho není moc. Zjevně mírně zahaproval level of detail - ale není divu, když přitom hra zobrazuje  desítky domů a stovky lidí. A opět, toto není game-breaking.
Je fakt, že mapa by mohla možná být přehlednější. Ale to možná padá na vrub velkého množství značek, které hra zobrazuje. Inu, hodně contentu - mapa zapráskaná značkami. Otravné, ale nikoliv fatální.
Hra obsahuje hodně muliplayeru. Kromě arén tu jsou kluby - přímo zaintegrované do světa. Dále jsou po mapě rozeseté multiplayer mise a heists - loupeže. Fajn, nic proti tomu - ale tenhle content jde mimo mě. Multiplayer v AC:U mě nezajímá, spíš mě ruší. V single-player kampani to prostě nechci vidět.

pondělí 27. dubna 2015

Assassin's Creed: Unity - první dojmy

Assassin's Creed sérii miluju. Kromě prvního dílu jsem odehrál všechny díly základní řady. Unity umístěné do Paříže jsem se trochu bál. Recenze nebyly ani zdaleka jen příznivé. Hra vyšla přd půl rokem, prý plná bugů a neodladěná. Moc jsem se do ní nehrnul, také proto, že jsem se hodně věnoval WoW a neměl jsem na nic jiného čas.
Před nějakým časem jsem u bratrance viděl Far Cry 4 a to mě navnadilo. Sice má hodně jiné zaměření, ale koncept sandboxového světa s příběhem a spoustou různých aktivit je v obou hrách společný. Nebylo co řešit. Unity jsem si koupil přes Steam, ale nejméně tři týdny trvalo, než jsem to nainstaloval.
První dva screenshoty jsou z intra, které se odehrává během rozbití řádu templářů ve čtrnáctém století. Ten vousatý stařík je Jacques de Molay, který na druhém screenshotu hoří na hranici. Ano ano, tohle můžu: přímé propojení hry s historií. Tohle umí série AC jako nikdo jiný. A čím zajímavější historie, tím lépe.
Krátká exkurze do středověku končí ukrytím teplářského symbolu a meče do jakéhosi kostela. Následuje skok v čase o téměř pět set let: do období Velké francouzské revoluce. Hlavní hrdina Arno Dorian provází svéo otce do Versailles a je svědkem jeho vraždy z rukou Templáře.
A opět skok o pár let v čase. Arno už je mladý muž, kterého vychovává templářský mistr. První krůčky jsem udělal ve vesnici u Versailles - kde právě probíhá zasedání Generálních stavů.
Prostředí Unity má jiné ladění než předcházející díly. Ačkoliv pestré a detailní, dýchají z něj barvy a nálady francouzských impresionistů.
Město je skvělé, až bere dech. V sérii Assassin's Creed je to tak vždycky, ale tady to působí ještě o moc lépe. Jestliže jsem se v předchozích dílech rozplýval nad Benátkami, Římem, Istanbulem, Bostonem či Havanou, tak Francie je ještě někde úplně jinde - o hodně dál. Člověk by se klidně jen tak toulal ulicemi, poslouchal cvrkot a pozoroval řemeslníky, měšťany i šlechtice.
Ty screenshoty tady kolem, to je pořád Versailles. Paříž je jiná liga.
In-game animace, jako například tahle s koníkem, jsou pěkně udělané, ale bohužel občas trhavé. Je to škoda.
Davové scény jsou naproti tomu naprosto bezkonkurenční. Hra utáhne neviděné množství lidí - stovka lidí na náměstí není žádná míra. A utáhne to v pohodě. Ano, není to bůhvíjak plynulé, ale je to rozhodně hratelné. Člověk sice zaregistruje drobné trhání a nedostatky ve FPS, ale jako celek je to určitě plynulejší než takový Skyrim, kde bylo všeho řádově méně.

pondělí 13. dubna 2015

WoW: Operator Thogar - masakr mezi kolejemi

Operator Thogar je docela nechutně těžký boss. Ano, při LFR raidech není moc těžký, ale na Normal úroveň dá setsakra zabrat. Vládne kolejišti, po kterém čas od času sviští čtyři vlaky. Když vás přejede vlak, není to hned konečná, ale jen pokud jste na plném zdraví. Některé vlaky jen profrčí, jiné zastaví a vyskáčou z nich addi. Addů je hromada, ale jen někteří jsou opravdu nebezpeční - ti musí dolů rychle. Na některých vagonech přijede dělo, které se musí zabít. A kromě toho všeho má boss hnusné ability - bomby a miny, které hází hráčům pod nohy.
Takže to znamená být neustále  pohybu. Petfektně se pohybovat mezi kolejemi podle toho, jak vlaky jezdí (naštěstí mají stejný vzorec), dávat pozor, kam šlapete, a zabíjet, co je správně třeba. Proti tomu je takový Heigan z Naxxramasu blahé paměti hotový čajíček.
Zkoušeli jsme Thogara tři večery, než se nám včera večer konečně podařilo ho sundat. Nejméně dvakrát jsme wipli kolem 10% a jednou dokonce na 0% - musely chyběl tak dvě tři rány.

Tak si říkám, jak daleko ještě mohou jít tvůrci WoW s obtížností? Už takhle je to docela na hranici mé pozornosti, uhlídat si všechno, co se ve hře děje. Nebýt modů, které hlásí trochu v předstihu, na kterou kolej se má raid přesunout, nedalo by se to dát. Nebýt kolegů, kteří hlásí instrukce na teamspeak, určitě bych dělal mnohem víc chyb. A ty jsou tady zkrátka smrtící. Kdyby vlaky jezdily úplně náhodně, myslím, že bych prostě nebyl schope to hrát.

neděle 12. dubna 2015

Cities: Skylines - město se rozrůstá

Jak vypadá Tarabumkok City kolem 75000 obyvatel? Epicky.
Modařská scéna nezahálí, a tak Steam Workshop překypuje contentem. Město se dá poladit neskutečnou spoustou zajímavých staveb.
 To není všechno: jeden z modů dokonce do hry doplňuje denní cyklus. Noc sice úplně nefunguje - setmí se a hned zase rozední, domy ani auta nesvítí - ale lepší než nic.
Těžařský průmysl si hrozně rychle vytěží suroviny - rudu nebo olej, takže se stane závislým na importu. Není to zkrátka trvalé řešení - bohužel.
Naštěstí jde snadno překlopit těžařský průmysl na normální.
Pohled na Tarabumkok City od východu. Herní engine to utáhne naprosto bez problémů. Nainstaloval jsem si mod, který odemyká celou mapu (defaultně hra umí 8 regionů z 25).
 Tohle je ta bohatší část města. Tady se soustředí nejvíc monumentálních staveb.
Asi nejvíc jsem si vyhrál s dopravou. Postavit fungující kruhový objezd se šesti pruhy, víceúrovňovou dálniční křižovatku nebo složitější páteřní železniční síť je hodně slušná zábava.

The Witcher 3: Wild Hunt se blíží

Třetí Zaklínač je za dveřmi. První dva díly miluju. Třetí vypadá na neskutečnou pecku... ale nepředbíhejme. Každopádně poslední trailer je kulervoucí.
A těchhle 35 minut ze hry není o nic méně hustých. Jestli celá hra bude takhle podařená, abych si na to vzal dovolenou.

pátek 10. dubna 2015

WoW: Flamebender Ka'graz

Ka'graz je druhý boss ve druhém křídle Blackrock Foundry. Je docela těžký. Učili jsme se ho dva večery. Má docela komplikovanou mechaniku plnou různých ability, které se musí správně ošetřit. Boss sesílá  plamenné čáry na ranged hráče, k tomu spawnuje rotující sekery, které zraŃují všechny hráče v dosahu. Navíc má má abilitu, která nutí ranged hráče sbíhat se k meelee a rozdělovat damage. Když se to nestihne, ranged hráč neodvolatelně zemře.
Nejtěžší je druhá faze, během které se objeví dva plamenní vlci. Jeden z nich je malý a pronásleduje některého z ranged, druhý vělký se tankuje a bojují s ním meelee. Po chvíli se oba vlci prohodí - malý se zvětší a dá se tankovat a velký se zmenší a začne pronásledovat některého z ranged, který ho musí vodit. Oba vlci jsou propojeni plamennou čárou, takže kitující hráč musí chodit rozumně, aby ohnivá čára pokud možno zranila co nejméně spoluhráčů.
Vtip je v tom, že oba vlci musí zemřít současně. Pokud se to nepodaří, tak se první zabitý vlk po chvíli probere a za chvílku potom i druhý, což značí neodvolatelný wipe. To nám asi dalo nejvíc práce: zkoordinovat boj tak, aby nám oba vlci zemřeli najednou.
Jak boj probíhá, je v místnosti větší a větší chaos (no dobře, my hráči říkáme bordel): v místnosti planou ohnivé čáry, místnost je plná rotujících seker, takže skoro není kde stát a do toho někdo kituje malého vlka, který je ohnivým vodítkem spojený s velkým vlkem. Dokonalý bordel. (Nestát v bordelu je základní poučka pro raidování ve WoW).
Chce to neztratit nervy a naučit se správně reagovat. V neděli Ka'graz padl až na poslední pokus těsně před koncem raidu. Byli jsme hodě rádi!

úterý 7. dubna 2015

Pillars of Eternity: Izometrický RPG skvost

Pillars of Eternity jsem ani nějak zvlášť nesledoval. Nechal jsem se zlákat až poté, co jsem si přečetl velepříznivou recenzi na Bonuswebu. A rozhodně nelituji: dal jsem tomu velikonoční víkend a užil jsem si to.
Hra je izometrická, je to komplexní oldschoolové RPG s bohatými dialogy, zajímavým příběhem a pauzovacím bojovým systémem. Hraje se to parádně, temný příběh šlape jako hodinky. Hrdina dorazí jako nový kolonista do vesnice, ale najde tam strom plný oběšenců a rozvrácenou společnost trpící pod kletbou. Začíná mít vidiny duchů, spatřuje minulé děje i dávno mrtvé lidi a dokáže číst cizí duše. Ukazuje se, že je Watcher - disponuje neobvyklým darem, který ale není bez rizika. Když jsem vypátral starého zkušeného Watchera, který mě měl uvést do řemesla, nalezl jsem jen blábolícího šílence s rozpolcenou osobností.
Souboje jsou slušně složité a takticky zajímavé. Kouzelník je mocné povolání, ale jeho kouzla zraňují většinou i spolubojovníky, takže hodit AoE fireball do klubka bojujících nemusí být úplně nejlepší nápad.
Co bych tomu zatím vytkl: Ne všechny dialogy jsou namluvené. Působí trochu divně, pokud má delší dialog čtyři části a namluvené jsou jen tři.
Grafika je oldschoolová. Spousta lidí na fórech na ní dost nadává, mě rozhodně neuráží. Je pěkně ručně vykreslená, detailní a rozhodně zajímavější než takové Diablo (teď mám na mysli pozadí, postavičky jso upravda trošku slabší).
Hra je vysloveně nabušená detaily. Lidi, kteří hru podpořili na Kickstarteru, mají ve hře svá NPC. Každé z nich může watcher zkoumat a přečíst si z jeho duše krátký příběh. Množství textu v košaté archaické angličtině je nad moje časové možnosti a upřímně mě to ani nebaví číst.
Příběhové zápletky jsou docela drsné a často postrádají pozitivní vyústění. Mám potrestat vraha muže nalezeného v medvědím doupěti, i když žena zabitého tvrdí, že byl hotové monstrum? Mám ponechat náklad z rozbitého voru chudým nálezcům, nebo jej vrátit bohaté majitelce? Mám těhotné ženě prozradit, že lektvar pracně získaný od vědmy nedokáže její dítě ochránit před kletbou, která berem novorozeným dětem duše? Volby, volby, žádná není jednoznačně dobra. Je na mě, jak se rozhodnu - a jsem zvědav, jaké to ponese důsledky.
Ve hře je hromada knih popisujících historii. Přečetl jsem jen některé z nich - je toho prostě moc. Což je možná škoda, protože ve hře ožívají stará traumata a historie těsně souvisí s dějem hry.
Zajímavou vlastností hry je možnost mít vlastní hrad (keep). Sotva jsem to ochutnal, ale už teď to vypadá, že si s keepem vyhraju. Když jsem sem přišel poprvé, byl plný duchů a jiných potvor. Musel jsem to pěkně vyčistit a zbavit se předchozího majitele - onoho šíleného Watchera, teprve pak jsem se mohl pustit do rozvoje keepu. Není to vůbec laciná záležitost, budu na to potřebovat spoustu peněz. Co ej zajímavé - v podzemí Keepu je zřejmě obrovský labyrinth ukrývající gigantickou sochu neznámého boha. Zatím jsem z ní viděl jen velikánskou ruku, jsem zvědav, jak vypadá ten zbytek a jaký má smysl.

pondělí 6. dubna 2015

Cities: Skylines - Tarabumkok City

Název Taramubkok vymyslela moje dcera Lucka. Konec konců to zní tak trochu thajsky - Bangkok - Tarabumkok...
Vybral jsem si jednu z těch členitějších map dostupných na Internetu. Savět v rovině umí každý jouda, teprve členitý terén nabízí tu správnou výzvu.

Malé sídliště u městského letiště. Časem ho propojím s ostatní zástavbou.
Tady se kříží dvě dálnice se sjezdy a k tomu ještě dvě železnice. Dokonalý zmatek! Kdybych to stavěl teď znovu, možná bych to postavil líp. Co jsem viděl na Internetu, dá se i mnohem větší město postavit tak, aby se na silnicích netvořily kolony. Tak snad příště. Ale vyřádil jsem se u toho královsky :-).

Fronta dodávek s produkty z továren u sjezdu na dálnici.Ano, připouštím, tahle část města není úplně nejoptimálnější.
Klasických staveb ve hře bohužel není mnoho. Notre Dame působí uprostřed moderního města trošičku nepatřičně. Náměstí hra moc dobře neumí.