Pillars of Eternity: Izometrický RPG skvost

Pillars of Eternity jsem ani nějak zvlášť nesledoval. Nechal jsem se zlákat až poté, co jsem si přečetl velepříznivou recenzi na Bonuswebu. A rozhodně nelituji: dal jsem tomu velikonoční víkend a užil jsem si to.

Hra je izometrická, je to komplexní oldschoolové RPG s bohatými dialogy, zajímavým příběhem a pauzovacím bojovým systémem. Hraje se to parádně, temný příběh šlape jako hodinky. Hrdina dorazí jako nový kolonista do vesnice, ale najde tam strom plný oběšenců a rozvrácenou společnost trpící pod kletbou. Začíná mít vidiny duchů, spatřuje minulé děje i dávno mrtvé lidi a dokáže číst cizí duše. Ukazuje se, že je Watcher - disponuje neobvyklým darem, který ale není bez rizika. Když jsem vypátral starého zkušeného Watchera, který mě měl uvést do řemesla, nalezl jsem jen blábolícího šílence s rozpolcenou osobností.
Souboje jsou slušně složité a takticky zajímavé. Kouzelník je mocné povolání, ale jeho kouzla zraňují většinou i spolubojovníky, takže hodit AoE fireball do klubka bojujících nemusí být úplně nejlepší nápad.

Co bych tomu zatím vytkl: Ne všechny dialogy jsou namluvené. Působí trochu divně, pokud má delší dialog čtyři části a namluvené jsou jen tři.
Grafika je oldschoolová. Spousta lidí na fórech na ní dost nadává, mě rozhodně neuráží. Je pěkně ručně vykreslená, detailní a rozhodně zajímavější než takové Diablo (teď mám na mysli pozadí, postavičky jso upravda trošku slabší).
Hra je vysloveně nabušená detaily. Lidi, kteří hru podpořili na Kickstarteru, mají ve hře svá NPC. Každé z nich může watcher zkoumat a přečíst si z jeho duše krátký příběh. Množství textu v košaté archaické angličtině je nad moje časové možnosti a upřímně mě to ani nebaví číst.
Příběhové zápletky jsou docela drsné a často postrádají pozitivní vyústění. Mám potrestat vraha muže nalezeného v medvědím doupěti, i když žena zabitého tvrdí, že byl hotové monstrum? Mám ponechat náklad z rozbitého voru chudým nálezcům, nebo jej vrátit bohaté majitelce? Mám těhotné ženě prozradit, že lektvar pracně získaný od vědmy nedokáže její dítě ochránit před kletbou, která berem novorozeným dětem duše? Volby, volby, žádná není jednoznačně dobra. Je na mě, jak se rozhodnu - a jsem zvědav, jaké to ponese důsledky.
Ve hře je hromada knih popisujících historii. Přečetl jsem jen některé z nich - je toho prostě moc. Což je možná škoda, protože ve hře ožívají stará traumata a historie těsně souvisí s dějem hry.

Zajímavou vlastností hry je možnost mít vlastní hrad (keep). Sotva jsem to ochutnal, ale už teď to vypadá, že si s keepem vyhraju. Když jsem sem přišel poprvé, byl plný duchů a jiných potvor. Musel jsem to pěkně vyčistit a zbavit se předchozího majitele - onoho šíleného Watchera, teprve pak jsem se mohl pustit do rozvoje keepu. Není to vůbec laciná záležitost, budu na to potřebovat spoustu peněz. Co ej zajímavé - v podzemí Keepu je zřejmě obrovský labyrinth ukrývající gigantickou sochu neznámého boha. Zatím jsem z ní viděl jen velikánskou ruku, jsem zvědav, jak vypadá ten zbytek a jaký má smysl.