sobota 21. května 2011

The Witcher 2: První dojmy

 Druhý Zaklínač je luxusní hra. Grafika je tak parádní a epická, až je mi líto na blog dávat jen zmenšeniny. Tak nádherné prostředí a postavy jsem ještě ve hře neviděl.
Úvodní tutorial odehrávající se při dobývání hradu je neuvěřitelně promakaný. Sledovat, jak vojáci obsluhují balisty a katapulty, byla čistá radost.
Bojové scény jsou skvěle animované a je radost se na ně dívat. Geralt má vynikající fatality sekvence, které se čas od času povedou. Je to pastva pro oči.
 Co se týká vlastního boje, je dost náročný. První vážnější šarvátku jsem hrál dokola snad hodinu, než jsem se naučil, jak se chovat a jak se pohybovat. Tradiční přístup tu nefunguje - dostat se mezi několik nepřátel anebo na dosah obouručního meče v rukou rytíře je přímá cesta ke smrti a reloadu. 
Když se ale Geralt správně pohybuje, využívá své rychlosti a Znamení, je nesmírně mocný a dokáže si poradit i se značnou přesilou.
Některé herní pasáže jsou poměrně obtížné. Boj na cimbuří, na které nalétává drak a postupně je zapaluje, mi přišlo až nechutně husté. Dodělal jsem to jen se štěstím, ne že bych to nějak prostřelil. Na druhou stranu, šerm s elfy Scoia'Tael byl dětskou slavností, kterou jsem dal snado napoprvé.
Zaklínač je nesmírně příběhový. Je našlapaný naskriptovanými sekvencemi, které plynule přecházejí v akci a naopak. Funguje to návykově, je dost těžké se od hraní odtrhávat.
Po dobytí hradu se Geralt připlete k vraždě krále Foltesta. 
Cesta za očištěním vlastního jména začíná ve vězení, ze kterého musí utéct. Tady jsem si poprvé vyzkoušel stealth pohyb. Nějak extra to nefungovalo - Geralt sice umí efektně zapalovat a zhášet pochodně na zdech, ale stráže si nosí pochodně s sebou. Dostat některého z nich zezadu obuškem se mi nepovedlo ani jednou.
Lituji, že není k dispozici česky nadabovaná verze. Dabing je jen v polštině, angličtině, němčině a snad francouzštině. České titulky jsou bohužel jen v krabicové verzi. Hru jsem si koupil přes Steam a české titulky jsem s lehkým srdcem oželel.
Má to jednu nevýhodu: Geraltův přítel Marigold se tu jmenuje Dandelion a Triss Ranuncul je Triss Merigold. Podezírám českého překladatele Szapkowského knih, že se chybička vloudila hned při prvním překladu a už to tak zůstalo.

pátek 6. května 2011

Assassin's Creed Brotherhood:Dohráno - 10/10

Ani jsem nestihl popsat všechny vychytávky AC2B, a už jsem to dohrál. Docela mě to překvapilo: šel jsem splnit misi do Andělského hradu, a už jsem se zamotal do závěrečné sady misí, ze které už nebylo návratu.
Tak jsem dohrál hru, aniž jsem získal všech šest klíčů k Lair of Romulus skrývající (zřejmě) epické brnění.
Telegraficky, co se mi na AC2B líbilo a čím se odlišuje od předcházejícího dílu:
  • ještě lepší město
  • fantastické mise kolem Leonardových vynálezů - rogallo, tank, metač zápalných lahví z jedoucího vozu a plovoucí ohňomet
  • skvělý děj točící se kolem pádu Cesare Borgii
  • převratné trénování družiny assassinů - pomocníků
  • možnost skoupit a zrenovovat starověké římské památky - vždycky jsem chtěl vlastnit Koloseum!
  • jízda na koni i po městě! (předchozí díly to dovolovaly pouze v otevřené krajině)
  • nové zbraně - kuše a jedovaté šipky
  • rozsáhlé bitvy - dobývání
  • a ještě jednou úchvatné město - renesanční Řím tak živoucí, jak jen může být. Plnokrevné město od Vatikánu po Laterán, od Andělského hradu po Caracallovy lázně.
Na Internetu jsem se dočetl, že příští Assassin's Creed bude z Istanbulu. Už se nemůžu dočkat!
Za mě opět 10 z 10.

Assassin's Creed 2 Brotherhood: Skvělé pokračování

Brotherhood je třetím dílem mé oblíbené série. Z hlediska enginu je stejný jako dvojka. Děj je opět zařazen do prostředí italské renesance, tentokrát do Věčného města Řím a. Tam jsme se krátce podívali na konci druhého dílu, ale teprve Brotherhood dává Římu zazářit v plném lesku.
Brotherhood je úchvatná hra. Už z AC2 jsem byl nadšený, ale Brotherhood posouvá laťku ještě o hodný kus výše.
Většina drobností, které ve druhém díle nebyly zcela dotažené, tady prostě svítí. Sbírání pokladů už není jen bezduchá rutina, ale je součástí questů. Řím je v moci rodu Borgiů, a než si Ezio může začít kupovat obchody anebo základny prosvé bratrstvo, musí město pěkně čtvrť po čtvrti osvobodit.
Řím je našlapaný historií a památkami, nejen z doby renesance, ale především z antiky. AC2B využívá tyto bohaté kulisy do mrtě.
Ve hře tak najdeme nejenom Koloseum, Pantheon, Andělský hrad a Vatikán (katedrálu svatého Petra teprve nedávno začal stavět neznámý sochař Michelangelo Buonarotti), ale i všechny římské pahorky a brány, Forum Romanum, Caracallovy lázně a kasárna Pretoriánů.
A opět: prostředí tu není jenom kulisou s historickým espritem, ale nedílnou součástí herního designu. Vloupání za Lucrezií Borgií do Andělského hradu je čistá radost a mise s pašijovými hrami v Colloseu je prostě skvělá - o to víc, že v době renesance se v Koloseu opravdu hrávaly pašije ...
Děj opět vychází z historického pozadí. Shodou okolností jsem nedávno četl knížku Rodina od Maria Puza (autora Kmotra) pojednávající o této době a rodině Borgiů. Je opravdu radost narazit ve hře na borgijského zabijáka, který má svůj zcela historický předobraz.
Potěší funkční jezdecké souboje, koně v ulicích a bohatý pouliční ruch, který je ještě lepší než v AC2.