neděle 16. prosince 2018

Rome Total War II: Dohráno, 9 z 10

Británii jsem si podmanil - až na jeden kmen, který se mi podrobil. Pro dosažení vítězství zbývalo získat Arménii. Buď sám, nebo pomocí spojenců.

Pontus, nejvýznamější národ kolem Černého moře, byl mým spojencem už dlouhou dobu. jeden region v Arménii držela Baktrie, ostatní regiony měl Pontus. Baktrie však byla spojencem Pontusu.
Nejsnazší cestou k vítězství tedy bylo uzvařené vojenského spojenectví s Baktrií. Musel jsem také postavit velké množství lodí, abych splnil jednu z podmínek vítězství.
To se podařilo roku 100 B.C. Tady je několik statistik a také je vidět závěrečná mapa.
Rome II je vynikající hra. Teď jako Emperor Edition je hra stabilní, hratelná a super. Nejvíc mě na ní baví bitvy. Bohužel je rozhodující strategická část - a v pozdější fázi hry ještě více. Když má člověk namakané armády a dostatečnou převahu, nemá smysl ztrácet čas v bitvách.
Je škoda, že bojiště až na výjimky postrádají výraznější terénní prvky, jakou jsou rokle, kopce, údolí, průsmyky či mokřiny. Na placatých mapách v rovině se sice dá taktizovat, ale víceméně pokaždé stejně. Přitom si vzpomínám, že Medieval II a Shogun II tohle uměl dobře. Možná je to proto, že jsem moc nebojoval v Asii?
Moc mě nebaví dobývání měst. Také proto, že k pořádné artilerii jsem se vlatsně nedostal. Nebyl důvod. Města jsem i ke konci hry dobýval pomocí Autoresolve. Statistiky ukazují, že jsem pomocí Autoresolve vyřešil dvakrát více bitev, než ručně.

Spoustu věcí jsem řešil diplomaticky a pomocí spojenců. Takové Syrakusy mi dost překážely a chvílemi na mě doslova parazitovaly - nechaly mě bojovat proti vzbouřencům v Africe a v pravou chvíli zabraly vzbouřené město, které jsem už už získal zpět. Jinak ale nárazníkové státy spojenců a klientů fungují víceméně tak, jak by člověk čekal.
Je fascinující, jak skvěle hrál takový Egypt. Měl po celou dobu hry vynikající spojenectví s řeckými státy a pečlivě si vybíral, proti komu povede boj. Měl jsem dlouho cukání si to s Egyptem rozdat, zvlášť když zabral celou severní Afriku a obklíčil moje kartaginské provincie. Nakonec jsem s Egyptem raději uzavřel alianci, protože jsem měl co dělat v Galii a v Germánii.
Jsem moc rád, že jsem Rome II po mnoha letech dohrál. Hrál jsem to hodně na pohodu na normální obtížnost. Výborně jsem si to užil.
Ave Caesar!
Za mě 9 z 10.

Rome Total War II: Britská kampaň

Soustředil jsem se na dohrání hry, abych se zase nezasekl před cílem. Sice mě enormě lákala Asie, Egypt a východní říše, ale raději jsem se soustředil na dobytí Galie a Británie.
Přece jenom, Egypt je hodně silný a mohl bych uváznout v severní Africe. Bojem s asijskými Řeky bych zase mohl naštvat Spartu  a Athény, které mi spolehlivě chrání východní hranici impéria.
Proto jsem radši uplatil všechny asijské řecké státy a uzavřel s nimi vojenskou alianci. Což pro splnění vítězství stačí.
Británei tak byl poslední oříšek k rozlousknutí. Dvě silné armády se mi podařilo zničit námořní bitvou v Lamanšském průlivu zahranou na Autoresolve. Protože námořní bitvy mi v Total War Rome II prostě nejdou.
Naopak se nevyhýbám bojům Ambush, kdy jsem překvapen při zrychleném přesunu. Mí legionáři a pretoriáni dokážou ustát úvodní překvapení a tlak soupeře, přitom zformuji gemánaké lučištníky a s jízdou ujedu nepříteli do týla. Jízda pak dokáže vyřídit nepřátelské lučištníky, kopiníky a práčata.
Už jsem se naučil, že najíždět jízdou do těžké pěchoty i zezadu je nesmysl. Ale na rozhánění lukostřelců se jízda hodí dokonale.