Shadow of Mordor: Dohráno, 9 z 10

Tak jsem dokončil hlavní příběh. Stálo to za to, Shadow of Mordor je vážně moc dobrá hra.

I když je motiv nemrtvého přízraku hodně odlišný od světa Pána prstenů, vlastně mě to vůbec nerušilo. Příběh je docela jednoduchý a je to spíš řetězec epizod než ucelenější děj. Odhalování střípků Celebrimborovy minulosti je nejzajímavější na začátky hry, kdy hráč netuší, co je jeho nemrtvý elfí partner zač. Od půlky hry ale už je víceméně všechno jasné a odhalují se jen detaily.

Hlavní peckou Shadow of Mordor jsou orkové. Je to samozřejmě vyhlášený Nemesis systém se všemi misemi a dynamikou, které umí generovat. Ale ještě víc na mě zapůsobila uvěřitelnost chování orků ve světě - jak se chovají ke svým lidským otrokům, jak cestují, chodí na lov, bojují s caragory nebo graugy, jak se perou mezi sebou, jak reagují na hráčovy akce. V tomhle aspektu je je Shadow of Mordor snad ještě vymakanější než Assassin's Creed, byť je hra mnohem menší a prostředí nesrovnatelně jednodušší.

Soubojový systém a jeho animace si zaslouží jen superlativy. Některé herní animace a chování orků v boji jsem zaznamenal až na konci hry - a to je co říct, po 40 hodinách hraní.
Nedokončil jsem vedlejší mise. Sice jsem našel všechny artefakty a odemkl ithildinovou bránu, ze zbraní jsem odemkl jen luk, protože dýka a meč jsou závislé na schopnostech, které jsem si neodemkl, protože jsem je nepotřeboval.

Konec hry je docela slušný, ale mohl být epičtější - jak z hlediska soubojů, tak z hlediska příběhu. Zabil jsem všechny tři Černé kapitány - ale Saurona jsem jen vyzval a de fakto jsem způsobil, že se vrátil do Mordoru.
Každopádně je Shadow of Mordor poctivě udělaná hra, u které jsem se výborně pobavil. Sice mě to netáhne si koupit datadisky, ani vyzobávat achievementy za každou cenu - na to mám na hraní trochu málo času - ale i tak to byla skvělá zábava.
Za mě 9 z 10.

Shadow of Mordor: Finále

Na konci hry jsem si připadal už poměrně drsně. Měl jsem odemkuté všechny schopnosti, které jsem opravdu chtěl, a naučil jsem se bojovat i s velkou přesilou orků.

Postupně jsem naverboval pět skřetích kapitánů a pomohl jim zabít jejich nadřízené, takže se z nich stali Warchiefové.

Nastal čas poměřit se se Sauronovými Černými kapitány. Lore ve hře říká, že Černí kapitání nahradili Prstenové přízraky poté, co byli poraženi v Dol Gulduru.

The Tower je druhý z Černých kapitánů.

Boj s ním není moc náročný - napřed je třeba jej párkrát vysát a pak je to o správném načasování a mačkání tlačítek na gamepadu.

Animace nicméně dost slušná.

Za odměnu jsem v cutscéně shlédl, jak Celebrimbor pomohl Sauronovi vyrobit Jeden prsten (tady se hra odklání od Tolkiena) a na chvíli jej Sauronovi ukradl. Jen na chvíli, bohužel.

Bitva s orky před Černou bránou je asi nejzajímavější bitva ve hře - díky tomu, že jsem s sebou měl svých pět Warchiefů. Ti vykonali celou těžkou práci, já jsem jen zabil pár běžných orků. Zřejmě jsem je vycvičil dobře.

The Hand of Sauron je poslední z Černých kapitánů.

Chviličku jsem zkřížil meč i se samotným Temným pánem, který se pokusil zmocnit se Celebrimbora. Neuspěl - ale Celebrimbor taky ne. Game Over.

Shadow of Mordor: Lov na grauga

Trpaslík Torvin ujíždí na lovu graugů, velkých obrů.

 Osedlali jsme si caragory a vyrazili na lov.

 Lov na grauga je docela zábavná záležitost.

 Ulovený graug spoutaný řetězem. Torvin je tak trošku pokus přinést do hry něco z Gimliho. Má podobný hlas a chvilkami slušně hlásí.

 Velký bílý graug je Torvinův osobní nepřítel. Kdysi mu zabil bratra.

 Boj s velkým graugem je asi nejepičtější souboj ve hře. Je rozfázovaný - člověk musí na sebe grauga nalákat, při útoku ho trefit do hlavy a odklonit ho, pak uskočit a zranit grauga mečem. V mezifázi se graug krmí ghůly, které mu lze pobít anebo vystřelit z ruky. Docela slušný fight.

Teprve když Velký bílý graug ležel na zemi, jeden si naplno uvědomí, jaká je to obluda.

Shadow of Mordor: Královna Nurnu

Prach nad padlou sochou Gorthaur se ještě neusadil, krev Sauronova Kladiva se ani nestačila vsáknout - a objevila se nová postava, bojovnice Lithariel, dcera královny Nurnu.

Její matka královna Marwen má prorocké vize, avšak je zřejmě pod vlivem nějakého kouzla.

Po několika misích se ukázalo, že Marwen je pod vlivem Sarumana - stejným kouzlem později spoutá krále Théodena z Rohanu. Saruman ovládl Marwen, aby se dostal k Celebrimborovi - který je ale pevně spjatý s nemrtvým Talionem.
Tady mi příběh lehounce zaskřípal -  wtf, co má Saruman společného s Mordorem? A navíc v téhle době, kdy se Sauron ještě ani nevrátil? Začínám být zvědav na konec téhle hry, zda a jak se napojí na příběh Pána prstenů. Glum u mě zafungoval na jedničku, opakovaný Sarumanův trik už ne.

No nic, každopádně jsme Marwen osvobodili. Návrat mládí byl podobně efektní jako u Théodena.

Mám teď za úkol podrobit si skřetí válečné náčelníky v Nurnu. Než se do toho pustím, chci si vylevelovat zbraně a udělat všechny side questy. Shadow of Mordor opravdu vede k tomuto "completionist gaming style" - nehledě k tomu, že se zkušenost bude hodit a vylevelování atributů nemůže škodit.

Shadow of Mordor: Gorthaur

Udun - první mapa ve hře - je na jihu uzavřena branou se Sauronovou sochou, která se jmenuje Gorthaur - Hrozný strach, což je jméno, kterým Sindar označili Saurona v Prvním věku Středozemě . Psanci v Mordoru se rozhodnou s Talionovou pomocí sochu zničit.

Tlačím hořící vůz s výbušninami, zatímco psanci likvidují přibíhající orky.

Výbuch...

a socha se řítí k zemi. Elegantní vysvětlení, proč Frodo v Mordoru žádnou sochu nenašel.

Výbuch přilákal Sauronovo Kladivo, prvního z Černých kapitánů a viníka smrti Thalionovy rodiny.

Souboj s Kladivem měl všechno, co má mít souboj s bossem - hordy nepřátel, náročné útoky, těžká obrana, finální proslov a sladké vítězství. První ze čtyř.

Shadow of Mordor: Celebrimbor a Sauron

Přízrak Celebrimbora je alter ego hlavního hrdiny Taliona.Na začátku nezná ani své jméno, ale postupně si vybavuje víc a víc ze své minulosti.

Shadow of Mordor časově zapadá do Glumovy návštěvy v Mordoru, tedy do období mezi Hobitem a Pánem prstenů. Glum tu slouží Celebrimborovi - a nesnáší Taliona.

Glumova písnička, kterou si prozpěvuje při jedné z misí, je naprosto dokonalá - smekám, kdybych nevěděl, že to nedaboval Andy Serkis, tak bych se hádal, že je to on.

Flashback do Celebrimborovy minulosti. Král Eregionu, poslední velké říše Noldor ve Středozemi.

A tady je Sauron v době, kdy oklamal Celebrimbora a vytvořil Jeden prsten.

Ještě jednou Sauron.

Celebrimbor vykoval Tři elfí prsteny. V jednom flashbacku se mihla i Paní Galadriel.

Souboj Celebrimbora se Sauronem, tentokrát již ve své tradiční podobě Temného pána.

 

Tyhle flashbacky miluju, jen škoda, že jich ve hře není víc.

Shadow of Mordor: Návrat po roce

Po roce a něco jsem se vrátil ke Shadow of Mordor. Při prvním hraní jsem se moc daleko nedostal, tak mi nebylo zatěžko začít znovu s čistou hrou.

Klíčovou zbraní je především meč, teprve pak luk. Dýka je nejlehčí, správně používat dýku je snadné a není na tom moc co zlepšovat. Ale šerm s mečem, správné používání komb a především krytí a uhýbání je pro úspěšné hraní zásadní.

Hra rozlišuje levelování postavy odemykáním jednotlivých abilit(například finishing move) a levelování atributů (zdraví, focusu - zásobníku na kouzla, ale také počtu šípů, které unesu). U luku je fundamentální vylevelovat focus, což určuje, na jak dlouho lze zpomalit čas při míření - a samozřejmě množství šípů. Na začátky hry jsem se s lukem docela pral, teď jsem schopen pohodlně postřílet skřetí tábor běžné velikosti.

Při druhém hraní jsem se do toho víc ponořil. Naučil jsem se lépe využívat prostředky, které mi hra dává - a najednou se to hraje snadněji. Místa, kde jsem se dříve beznadějně zasekával, jsem nyní schopen uhrát. A jak nabírám sil a učím se nové schopnosti, je hra čím dál snadnější. Vybít hrad plný orků byl pro mě napřed nepřekonatelný problém, pak oříšek řešitelný jen odpálením sudu s rumem, a teď už jen lapálie řešitelná mečem.

Hra obsahuje slušné množství vedlejšího obsahu. Každá zbraň má 10 vedlejších misí na "forging legendary weapon". Po splnění první pětky se na zbrani objeví runový nápis - možná první půlka nápisu (zatím jsem žádnou zbraň neodemkl celou). To je dohromady 30 misí.
Pak tu je snad 40 misí na záchranu otroků, které se odemykají postupně zabíjením skřetích otrokářů. Tenhle achievement je velký adept na vynechání, přijde mi, že je toho zkrátka moc.
Pak je tu lovecký achievement - za odstřelování daného počtu pavouků, krys, netopýrů apod, a survival achievement za sbírání kytiček a hub. A nakonec dva hledací achievementy - stříbrné elfí nápisy z Ithildinu odemykají fragmenty brány jako z Morie a historické artefakty poschovávané po mapě.

Starý známý Ratbag je první ork, kterého jsem si podrobil - a pomohl mi zabít prvního bosse a odemknout cestu do druhé mapy ve hře, Rhunu.

Většina screenshotů z boje je vytípaná pomocí hodně vychytaného screenshotovacího mechanismu, kdy hra umožňuje zafreezovaní pohybu, nastavení kamery i různých vychytávek jako level of detail, vignetování a různé filtry. Takhle vychytaný screenshotovací nástroj jsem v žádné jiné hře neviděl - škoda jen, že je namapovaný na stisk páky gamepadu (což věčně mačkám i při boji), a že je kamera orientovaná na Talionovu hlavu a není úplně volná.

Shadow of Mordor: Rozkoukávám se

Pomalu se rozkoukávám a začínám se v Mordoru orientovat.

Ratbag the Coward je zbaběly ork, který s mou pomocí postupně šplhá vzhůru v hierarchii. Mám pocit, že časem ho využiju na likvidaci skřetích Warchiefů. Každý warchief má pod sebou několik kapitánů, kteří ho střeží. při souboji s warchiefem mu přijdou všichni jeho kapitáni na pomoc. Proto zatím nemůžu na warchiefa ani pomyslet.

Pohybuji se zatím v Udunu, území na jih od Black Gate. Sauronova socha v paprscích slunce vypadá opravdu parádně.

Další kapitán přišel do boje. Pokaždé se uvedou nějakou hláškou, která často odkazuje na to, jak mě dříve zabili, anebo na dřívější souboje. Na některé ksichty už jsem alergický. Když se objeví více kapitánů najednou, je čas vzít do zaječích. Čím členitější terén, tím snadněji jim dokážu zmizet.

Zase jsem vytáhl Ratbaga z bryndy.

To zvířátko nade mnou je vrrk - ve hře se jim říká caragor, což je asi slovo skřetího původu. Jsou dost nebezpeční, ale mají jednu úžasnou výhodu.- je možné je osedlat a zkrotit. Pak se změní na bojové mašiny, které bez problémů dokážou rozrazit jakoukoliv skupinu skřetů. Pokud jsou skřeti sraženi k zemi, umí je caragor po jednom zakousnout. Je to celkem zábavná podívaná.

Shadow of Mordor

Na konci vánočnich prázdnin jsem si pořídil Shadow of Mordor. Zkoušel jsem tuhle věc krátce u Herga na Playstation a po přečtení Pána prstenů jsem prostě nemohl odolat.

Nápad hry je skvělý - nemrtvý hraničář snažící se pomstít vyvražděnou rodinu v Mordoru. Prostředí je hodně slušné a skřeti nemají chybu. Každý ze skřetích kapitánů má nezaměnitelnou osobnost, která se časem vyvíjí. Nemesis systém je prostě geniální - pokaždé, když mě některý ze skřetích kapitánů zabije, je povýšen a příště je těžší ho zabít.

Na první pocit je hra neskutečně těžká. Když se člověk pustí do boje s více nepřáteli najednou, tak moc nemá šanci. Běžní skřetí peóni se dají ustát, ale několik kapitánů najednou se prostě nedá ustát. Každý z bossů má přitom silné a slabé stránky - něco na ně prostě nefunguje a něco je snadno zabije. Jakmile se hra hraje na stealth, je to jiné kafe. Skřeti se dají nez větších problémů likvidovat, pokud si člověk dá pozor. Jsem vycvičený z Assassin's Creed, takže s tím nemám problém.

Jedna věc mi zatím trošku vadí - jakmile se objeví jakýkoliv rozruch, skřetí kapitáni se objevují hrozně rychle. To je velký problém v misích. V jedné z prvních misí jsem měl za úkol bojovat s lučištníky. Bylo to skoro neřešitelné, jakmile jsem jich pár dostal, přiběhl ke mně kapitán a zabil mě. nakonec jsem to se štěstím dal.

Zatím jsem nepřišel na ten správný trik, jak to hrát. Každopádně je hra mnohem náročnější než Assassin's Creed, a to hned od začátku. Je to méně kochání a více napětí a akce. A baví mě to.