neděle 29. listopadu 2009

Call of Duty: Modern Warfare 2 - první dojmy

Předchozí díl Call of Duty IV: Modern Warfare jsem měl hodně moc rád. Dodnes to považuji za nejlepší FPS, kterou jsemkdy hrál. Nyní je tady pokračování, které zahajuje novou číselnou řadu Modern Warfare. Po první misi musím říct, že to je přinejmenším důstojný nástupce.
Po grafické stránce je to naprostá pecka. Vizuální orgie. Takovéhle grafické šílenosti jsem vážně ještě neviděl. Je to čistá adrenalinová radost!
Decentní intro mě potěšilo, protože se odkazuje na předcházející díl. Záběr na ruský dav odhalující sochu hlavnímu parchantovi  Zakhaevovi z prvního dílu je příznačný (mám za sebou 8 let výuky ruštiny, a tak mě pobavilo,  že to je v podstatě slavná jezdecká socha Petra Velikého, pouze jíi autoři umístili na Rudé náměstí a posadili na ní Zakhaeva:-) ). Tak to vypadá, že v téhle hře už Rusáci nebudou za kamarádíčky.
Už úvodní trénink na základně v Afghánistánu napovídá, že tady je to o perfektním nascriptování. Kam hráč strčí nos, tam se něco děje - vojáci hrají volejbal, technika se připravuje na misi. Paráda.
Prostředí orientálního města je ještě komplexnější než kdy před tím. Vzduch je plný kouře, prachu a dalších výtečných particle efektů. Povalují se tu trosky, plechovky, papíry. Boj začíná držením pozice, než ženijní tank přemostí díru v dálnici. Pak se tým přesouvá do humvee a hráč se chopí rotačního kulometu.
Jízda městem je dokonalá - kouř, bordel, hráč místy neví na co střílet dřív. Na konci mise je to zase o boji pěchoty ve městě - je nutno vykouřit teroristy, kteří se zabarikádovali ve škole. Celkem klasika boje uvnitř budovy, s pomocí inteligentních NPC spoluhráčů.
Jsem hodně zvědavý, nakolik se podaří takhle vysoko nastavenou laťku udržet v dalších misích. Protože tahle první mise už sama o sobě je úchvatná.

sobota 21. listopadu 2009

WoW: Malygos

Malygos, Modrý Aspekt magie,  je jedním z nejmocnějších draků ve světě Azerothu. Vznáší se se svým Blue Dragonflight nad Nexusem, obrovskou magickou věží. Tato horní část se jmenuje Eye of Eternity.
Raid na Malygose je atypický: po chvilce čištění běžných mobů jsme nasedli na létající draky a vlastní boj s bossem probíhal ve vzduchu.
Pětadvacetičlenný raid na dracích, bojující s gigantickým modrým obrem - to je hodně epický zážitek! Draci jsou tankovací, healovací a útoční. Boj je docela náročný, protože se raid musí kolem Malygose točit, aby uhnul jeho plošným kouzlům.
Musím přiznat, že mi to vůbec nešlo. Pravidelně jsem umíral z nejrůznějších důvodů, shrnuto - z lamení. Tak vznikl i tenhle pěkný screenshot, který zobrazuje boj jaksi z pozice mrtvoly mnoho sáhů pod ostatními.
Chtělo by to hrát víckrát po sobě, aby si to člověk zažil. Bohužel Malygose v guildě moc nechodíme, dosud jsem měl šanci vidět ho jen jednou.
Po vítězném zdolání Malygos zmizí - ne, není možné ho zabít - a odměna padá z krystalu, který zůstane na místě. Objeví se i samotná Alexstrasza. Teprve v této létající podobě vynikne její nesmírný majestát: ostatní draci - tak velcí oproti hráčům, které nesou na hřbetě - jsou velcí jako její spár.

sobota 14. listopadu 2009

WoW: Vault of Archavon

Vault of Archavon je instance ve Wintergraspu, která je dostupná pouze té straně, která právě drží Wintergrasp. Vždycky po vítězném dobytí Wintergraspu se formují raidy a farmí tuhle instanci.
Když říkám farmí, tak musím připustit, že to opravdu je celkem bohapustá farma. Vyčistit Vault of Archavon v raidu o 25 lidech je cvičení na chvilku - půl hodiny? 45 minut? Před každým ze třech bossů je pár thrash mobů a vlastní boj je celkem rychlý.
Pravda je, že tu padají luxusní dropy, a je to jediný z raidů, kde padají věci obsahující +Resilience. To je vlastnost potřebná na PvP.
Hodně jsem si tu pomohl, když mi tu padly v jednom raidu kalhoty i boty. Oboje jsem hodně potřeboval.
Osobně jsem z tohoto typu raidu lehce na rozpacích. Přijde mi to takové příliš jednotvárné. Mnohem radši mám epické raidy na dvě hodiny a více, kdy se musí raid probít různým prostředím přes rozličné bosse.

pátek 13. listopadu 2009

Dragon age: Origins - Krve jak z vola

Tak můj druhý dojem z Dragno Age: Origins mírně koriguje ten první. Ale jen mírně.
Především s těmi dynamickými stíny je to zvláštní. Stíny tu jsou, ale jsou fixní pro danou scénu. Jsou lehce ošizené, takže když postava vleze do stínu, tak jí vrhaný stín správně zmizí, ale když postava prochází kolem hořící vatry, tak s jejím stínem vrhaným sluncem to nic neudělá. Viz screenshot tady vedle.
Zvláštní, nikdy jsem si takových věcí jako jsou stíny ve hrách nevšímal - snad jen u Thiefa 2 v pozitivním smyslu, kde byly stíny vynikající.
Za druhé, prostředí. Základna Ostagaar je krásná, vznosná, příjemná a není temná. Oproti verzi, kterou jsem viděl někdy před půl rokem na nějakém herním videu, je mnohem veselejší - i díky žlutým vlajícím praporcům. Takže pohoda.
Jakmile ale vyrazí družina do močálů, zase je všechno zrzavé a hnědé, odporné na pohled a nepříjemné. Prostředí v bažině je prostě hnusné. Asi takové má být - mě to ale nějak neobohacuje. Nedělá mi to dobře na duši.
Za třetí: všude krve jak z vola. Hrdinové jsou po prvním boji tak - s odpuštěním - zasraní krví od hlavy až k patě, že to svět neviděl.
Aby mi bylo dobře porozuměno: nevadilo mi, když se žoldnéři v Gears of War 2 koupali v krvi obřího červa. Jako nadsázka, fór, který se vyskytne jednou za celou hru - OK, žádný problém.
Začínám se ale bát, že v Dragon Age: Origins to nebude výjimka, ale pravidlo.
Odporně zrzavé prostředí, odporně zrzaví  nepřátelé, družina zasraná od krve - nevím nevím, nějak to není úplně můj šálek kávy.

úterý 10. listopadu 2009

Dragon Age: Origins - První dojmy

Dragon Age: Origins od Bioware provází pověst přelomového RPG a důstojného nástupce legendárního Baldur's Gate. Po jednom večeru stráveném hraním DA:O se chci podělit o první dojmy.
Začnu těm špatnými zprávami. Intro je vyloženě slabé. Animace loga hry je možná efektní, ale animace 2D objektů ve stylu Thiefa při startu nové hry působí vysloveně lacině a není ani nijak hezká. Navazující animace v enginu se to sice snaží zachránit, ale výsledkem jsou přinejlepším smíšené pocity. Nevím jestli jsem už tak zmlsaný, ale když to jde ve WoW, Assassin's Creed, Halo3 anebo třeba Gears of War, tak nevím, proč bychom se u AAA hry měli spokojit s béčkovým intrem.
Generování postavy už je OK. Tvorba vzhledu postavy je stejně dobrá jako u Oblivionu - což už je dnes sice standard, přesto to potěší. Origins se lehce vymykají tím, že úvod hry je odlišný podle rasy a původu hrdiny. Inu, vymykají: v single player RPG to může být vnímáno novinka (nejsem si úplně jistý, ale neměl tohle už Daggerfal?), ale hráči MMORPG to už dnes považují za standard (velmi zdařile to má vyřešené například Lord of the Rings Online).
Rozsah specifického úvodu je právě tak jeden večer. Neubráním se znovu srovnáním s WoW, kde je možné třeba dva týdny hrát pouze startovní lokace pro danou rasu.
Abych měl brzy za sebou ty nepříjemné věci: první, co praští do očí hned po startu hry, je grafika. A konkrétně grafika prostředí. Je velká škoda, že slušné postavy s dobře udělanými obličeji a mimikou a výborným fotorealistickým brněním totálně sráží mizerně udělané prostředí. Nejsem grafik, nevím čím přesně to je, ale grafika zkrátka působí studeně, nepřirozeně, neživotně.
Nefungují tu pořádně dynamické stíny - postava vrhá stín vždy jen jedním směrem (anebo jsem si nezapnul nějakou důležitou volbu??). Animace jsou slušné, ale co je to platné, když to totálně sráží hnusné barevné ladění  prostředí? Startovní lokace za trpaslíky se zjevně inspirovala u Ironforge ve Wow. Taky tu je láva padající v lávopádech, ale to je tak všechno: z Ironforge má člověk pocit horka, úplně cítí tu lávu a kouř. Tady je celé trpasličí město rezaté, hnusné, neútulné, studené. Který idiot nechal pochodně v královské síni hořet fialovým plamenem???
Jsem z toho smutný, protože tyhle nedostatky mohou hned na začátku někoho odradit před jinak skvělou hrou. Protože zbytek už je výtečný. Všechny dialogy jsou namluvené, rozhovory jsou volitelné a řiditelné - hráč si může vést dialog, kam potřebuje. Stylizoval jsem se do role hrdinného trpasličího prince - užil jsem si souboje v aréně a povedlo se mi ukecat do postele hned dvě sličné trpaslice :-).
V čem Dragon Age: Origins totálně exceluje je příběh. Už úvodní story o zradě jednoho z bratrů - trpasličích princů je totálně chytlavá: hráč se zakousne a nepustí. Je výborně vystavěná. Celou dobu má hráč intenzivní pocit, že o něci jde, že se něco děje, že má možnost události ovlivňovat. NPC postavy mají výborně prokreslený charakter - prohnaný trpasličí politik snažící se zneužít nezkušeného prince, nafoukaný starší bratr - dědic trůnu, i vychytralý zrádný mladší bratr, který se jedním úderem zbaví obou starších sourozenců a donutí hrdinu stát se psancem a spojit se s Grey Wardens. Když mě zradil i trpaslík, kterého jsem porazil v aréně a daroval mu trofejní přilbu, opravdu mě to naštvalo. Dobrá škola pro život: většina postav v Dragon Age jsou opravdové svině. Vážně mě mrzelo, když jsem se musel rozloučit se svým oddaným trpasličím společníkem, který jediný mě nezradil. Pevně věřím, že ho ještě někde ve hře potkám.
Boje jsou velmi podobné MMORPG. Skill bar je úplně stejný, stejně jako vizuální provedení cooldownů při provedení bojových abilit. Tady Bioware zjevně opajcli dobrou věc. Při boji družiny se občas vyplatí zapauzovat - ale upřímně jsem to dosud nemusel moc používat. Do budoucna bude hůř.
Skill stromy jsou dostatečně košaté, aby zaplesalo srdce RPG pozitivního hráče. S hlavní postavou hraju klasického tanka - a podle toho, kolik brnění na něj navěsím, má více nebo méně energie pro provádění bojových skillů. Super nápad!
Když shrnu první dojem: z hlediska hratelnosti a příběhu je to hra výtečná. Bohužel to sráží mizerná grafika prostředí. Což mi trošku připomíná Zaklínače, kde byla úvodní lokace taky nic moc, ale ty další už byly o hodně lepší. Tak uvidíme.

pondělí 9. listopadu 2009

WoW: Nakouknutí do Ulduaru

Ulduar je velikánský raidový dungeon ve Storm Peaks. Měl jsem možnost se tam podívat s guildou. Protože jsem dosud nedělal questy ve Storm Peaks, neznám úplně do detailu legendy a příběhy kolem Ulduaru. Každopádně se týkají Titánů - tvůrců světa Azerothu. A je to poznat: Ulduar je OBROVSKÝ. Je to asi největší raidová instance, jakou jsem zatím viděl. Hned první vstupní hala je větší než Ironforge. První boj se děje na válečnách strojích a sám o sobě je skvělý a zábavný: hráči nasednou na stroje několika typů - rychlé motorky, silné tanky a katapulty. Na jednom stroji mohou jet i dva hráči - řidič a střelec. A vůbec to nemá chybu.
Druhý boss Ignis je gigantický obr - strážce kovadliny. Odlévá v ní kolosální golemy. Na břiše nosí odlévací tyglík s taveninou a čas od času v ní některého z hráčů vymáchá. Musím přiznat, že tenhle encounter mi přišel ukrutně náročný až nepřehledný - naštěstí jsem se staral pouze o damage a tak nevím úplně do detailu, jak offtank likvidoval postupně ožívající golemy tím, že je tahal do výhně a do vody. Každopádně se mi Ignis jevil jako jeden z nejpůsobivější ch bossů ve hře.
Dalším zaznamenáníhodným bossem je Thorim - obrovský hromovládný obr, který pro změnu hráče někdy mačká v ruce. Moc se mi líbil koncept zabíjení rukou postupně - podobně jako chapadla u C'Thuna.
Z Ulduaru jsme za večer dali možná polovinu. Neměli jsme dostatečnou damage. Skončili jsme na Freyi, obrovské titánce známé ze Sholazar Basinu (ano, tam to byl její avatar, tady je opravdová). Každopádně bych to někdy viděl rád celé, protože to, co jsem viděl, mi přišlo hodně zábavné. Byť těžké jako hrom, a je toho obrovská porce.

WoW: Oculus

Oculus je prostřední z instancí Nexusu, obrovské magické věže složené ze soustředných prstenců vznášejících se kolem zřídla magické energie. Hlavní myšlenka Nexusu je založena na dracích Blue Dragonflightu a Oculus je první instance, kde jsme si osedlali draky a vyrazili s nimi do boje.
Je to - opět - další hodně revoluční koncept: dungeon, kde hráč zhruba polovinu doby nehraje svoji pečlivě vypiplanou postavu, ale ovládá létajícího draka s generickými schopnostmi a vlastnostmi.
Mě osobně se to hodně líbilo: čištění trashe i boj s bossem v podobě obrovského modrého draka byly vynikající zážitky.
Pravdou je, že mezi ostatními hráči nemá Oculus úplně nejlepší pověst., někteří lidi se Oculusu spíše vyhýbají. Zaznamenal jsem výtky, že je to moc na náhodu, že to není o skillu apod. Já to tak nevidím: pro mě to byla především vynikající zábava. Je to o něčem jiném než typické raidy. To je jistě pravda. Ale pro mě je to spíše klad než zápor.