The Witcher 3: Čarodějnice z močálu

Při pátrání po Ciri jsem zabloudil i do močálu Crookback Bog. Tady vládnou tři čarodějnice. Legendy o nich mluví jako o paní (lady).

Stará žena žijící se skupinou sirotků ve vesničce uprostřed močálu opatruje tapisérii, na které jsou čarodějnice zobrazeny jako mladé ženy.

 Když jsem je nakonec viděl, nevěřil jsem. Takovéhle příšernosti se vidí tak možná v komixech.
Ubozí vesničané z okolních vesnic čarodějnicím obětují. Když jde o něco většího, obětují jim svoje uši.

Později jsem zjistil, že žena z močálu je ve skutečnosti uprchlá manželka Krvavého barona.

Radši ani nechci vědět, co se s malými dětmi nakonec stalo. Tušil bych, že nic moc dobrého. Něco mi říká, že jsem čarodějnice neviděl naposledy.

The Witcher: Svůdná čarodějka Keira

Krásná čarodějka Keira Metz je bývalá rádkyně krále Foltesta. Po pádu Temerie do rukou Nilfgaardu se schovává v malé zavšivené chatce před lovci čarodějek.

Keira mi pomohla najít důležitou stopu po Ciri. Sestoupila se mnou do kobek maskovaného elfího čaroděje a pomohla mi při první půtce proti Wild Huntu.

Keira hraje svojí hru. Poslala mě vyčistit věž na ostrově Fyke Isle, kde kdysi sídlil mocný čaroděj. Jeho věž plná krys hostila přízrak mladé ženy - abych ji osvobodil z prokletí, musel jsem jí přivést jejího milého. Láska bohužel nevítězí - prokletí bylo zlomeno, ale mladík to zaplatil životem. Svět Zaklínače nejspíš nezná moc dobrých konců.
Nakonec se mi podařilo se s Keirou vyspat. Za všechno, co jsem pro ní udělal, to byla sladká odměna.

Romatický večer ve dvou však neměl dobrou dohru. Ukázalo se, že Keira příliš touží po odkazu čaroděje z Fyke Isle. Ten se kdysi zabýval výzkumem moru. Výsledky jeho práce by mohly vést k vytvoření vakcíny - anebo také biologické zbraně.

Nakonec se mi podařilo Keiru ukecat, aby mi dala čarodějovy záznamy a odešla do zaklínačského hradu Kaer Morhen. Tuším, že se ještě potkáme.

Opět volby, volby: celý tenhle quest chain je od věže na Fyke Isle naprosto nepovinný. Dokonce jsem mohl v jednu chvíli Keiru zabít. Opravdu mě fascinuje, jak je hra variabilní.

The Witcher 3: Krvavý baron

Zaklínač neskutečně skvěle pracuje s postavami. Jsou dobře vymyšlené, výborně zasazené do příběhu, graficky vymakané a skvěle nadabované.

Jednou z nejsilnějších postav, jaké jsem doposud potkal, je Krvavý baron. Bývalý voják, který se s tlupou vojáků zmocnil opevněné tvrze na ostrůvku v jezeře.

Baron je surový alkoholik, zmlátil svou ženu tak, že z toho potratila. Geralt mu pomáhá zjistit informace o jeho zmizelé rodině, aby na oplátku zjistil něco o Ciri.
Baron je svým způsobem šovinistické ožralé hovado, na druhou stranu má své dobré stránky. K Ciri se kdysi zachoval vyloženě dobře, svoji zmizelou ženu a dceru hluboce miluje. Člověku je ho líto, protože má život tak zpackaný, že už se asi nedá dát dohromady.

Naprosto úchvatný quest je spojený s baronovým potraceným dítětem. Pohřbený plod způsobil kletbu na celou tvrz. Odstranění kletby, při kterém musí baron potracený plod obejmout a nazvat jménem, je jedním z vůbec nejsilnějších momentů, jaké jsem ve hrách zažil. Hluboce smekám před scénáristy: tohle je majstrštyk. Ještě teď se mi z toho ježí chlupy.

Co víc: celý baronův příběh má varianty, Geralt se může rozhodovat, co udělá - zda bude baronovi pomáhat, zda potracený plod zabije nebo promění v ochránce tvrze ...

Fascinuje mě, jak moc questů se kolem barona vyskytuje.Tak například jsem jednou přijel do jeho tvrze ve chvíli, kdy tam hořela stodola. Mohl jsem se na to vykašlat - anebo se vydat do plamenů a zachránit štolbu a koně.
Ve srovnání s jednoduchými questy v jiných hrách se musím v duchu smát - a nemyslím jen grind jako ve WOW, ale i komplexnější questy jako má Skyrim. Klasické questy typu "přines pět vlčích kůží" tu prostě nejsou. Všechny questy včetně těch vedlejších mají skvělý příběh a jsou unikátní, neopakovatelné, zábavné. Něco takového vidím poprvé. Navíc se dost často stává, že zadání questu je jen rámcové a skutečný obsah se objeví až cestou.

Zaklínač nastavuje nový etalon: to, co je opravdu dobrý quest, se bude do budoucna poměřovat proti Witcherovi.

The Witcher 3: Jak to hraju

Rozhodl jsem se dělat všechny side questy a nehnat se moc dopředu. Radši si to všechno vyčistím, než se posunu dál.
Nenechávám se úplně strhnout k čištění všech Points of Interest, které na mapě jsou. Když už ale někam jedu za questem, tak si projdu ty otazníky, které mám po cestě.
Hodně dobrý nápad jsem si přečetl v jedné z recenzí: hrát to bez minimapy. Zároveň omezuji na minimum teleporty.

Rázem si musím mnohem víc všímat okolí. Příjemným vedlejším efektem je, že si pak krajinu mnohem lépe pamatuju. Protože není generická, ale ručně navrhovaná, obsahuje orientační body, které si člověk automaticky zafixuje a pak si tam připadá daleko víc "jako doma".

Hraju na druhou nejtěžší obtížnost ze čtyř. Výsledkem je, že každý souboj představuje docela slušnou výzvu - a zároveň je to zábavné. Obecně mi větší problém dělá množství nepřátel než jejich síla. Uhlídat si na desáté úrovni jednoho medvěda nebo cockatrici na čtrnácté úrovni je pro mě mnohem snazší, než si poradit s tlupou banditů nebo topivců na čtvrté či šesté úrovni. Pokud se mi nepřátelé dostanou do zad nebo mě obklíčí, je zkrátka po mě.

Zaklínač se naštěstí nedá hrát na hrubou sílu. Chce to používat znamení, boostovat se oleji či jedy, dobře se hýbat, včas uskakovat a správně používat zaklínačská Znamení.

The WItcher 3: Boost grafiky

Po nainstalování Zaklínače jsem nechal defaultní nastavení - většinu parametrů na Medium. Moc jsem s tím nehýbal, protože moje NVidia 670 není v dnešní době kdoví co.

Pak se mi dostal do ruky tenhle článek na PC Tuningu, který výborně objasňuje vliv jednotlivých parametrů na grafiku a na FPS. Po přečtení jsem grafiku potunil, spoustu parametrů jsem pozapínal a kvalitu textur ohulil na Ultra.

 Hra zobrazuje maximum vedlejších postav a mám zapnuté sluneční paprsky. Výsledek je opravdu hodně poznat.

A světe div se - hra šlape jako kytka na zcela přijatelných 30 FPS! Na dnešní dobu nevídaná optimalizace.

The Withcer 3: Když opadne prvotní nadšení

Když si na webu čtu o tom, jak si někteří internetoví trollové stěžují na downgrade grafiky, která prý neumí všechny vychytávky prezentované dva roky zpátky, nechápu.

Hnidopich by si na Zaklínačovi jistě našel věci, které se dají vytknout.

• Tak předně: hra mi jednou spadla. Zatuhla tak, že jsem jí musel restartovat. Mno, za týden hraní to docela jde.
• NPCčka ve vesnici až a výjimky nereragují. Nedá se s nimi tlachat o nepodstatnostech. Což je vlastně dobře. Takže nic, jdeme dál. 
• Když hraju na gamepadu a zmáčknu F11 na klávesnici pro uložení screenshotu přes Steam, hra zobrazí otravnou hlášku, že se změnilo ovládání. Ta hláška je pak i na tom screenshotu, což je otrava. Ale jde to vypnout v INI souboru. Tak nic.
• Už teď, na začátku hry, mám pocit, že tu je až moc ingrediencí. Crafting vypadá komplikovaně. Na začátku hraní Skyrimu jsem měl plný batoh veteše, zbraní a brnění, ale suroviny venkoncem žádné. Tady mi přijde, že mám jenom suroviny. Hmm, neříká se tomu komplexita?
• Na mapě svítí spousta otazníků - ukazatelů Points of Interest. Nebýt otazníku, asi bych se do hloubi toho lesa nevydal - neměl bych důvod. Tohle trošku svádí ke hraní na čištění mapy. Je to dobře nebo špatně? Ještě nevím. Otazníky jdou v menu vypnout, ale co když pak prošvihnu něco zajímavého? 
• Karetní hra Gwent je nechutně těžká. Hmm, ani ne - zeptej se pana Googla, on ví, jak na to.
• Souboje jsou moc jednoduché. Pár rychlých seků, v nouzi kotoul nebo krytí. Hej, pozor, hraješ na druhou obtížnost ze čtyř - a jde to v menu přepnout během hraní. Na třetí obtížnost už to je ono - běžnou souboje jsou tak akorát, souboje s bossy jsou příjemně tuhé. Tak taky nic...

To všechno jsou jen prkotiny ve srovnání s celkovým dojmem, hratelností a promakaností. Každá chvilka strávená ve světě Zaklínače je jako balzám na hráčovu duši. Chci víc Zaklínače. Už zase mě po hraní bolí oči, protože jsem tak pohlcený hrou, že zapomínám mrkat.

Když opadne prvotní nadšení, přetrvá tichá radost. Witcher je tak dobrý, jak jsem se ani neodvážil doufat. Těším se na všechno, co všechno mě ve hře ještě čeká.

The Witcher: Postavy a grafika

Ještě stále jsme v intru na Caer Morhen.

Malá Ciri se učí bojovat jako zaklínač.

Ne, není to o grafice, ani o technologii. Ani o texturách. Úplně nejlepší jsou na Zaklínači úchvatné animace obličejů. Ty postavy hrají jako ve filmu. Proti tomu působí postavy z Assassina:Unity jako voskové figury z muzea madame Tussaud.

Na Ciri vidíme každý záchvěv, každé ušklíbnutí. A co je na tom nejlepší: že tohle je standard Zaklínače. Takhle jsou vymakané všechny postavy, včetně NPCček zadávajících side quest.

O přírodě a efektech světla a stínu škoda mluvit. Ty obrázky hovoří samy za sebe.

A to všechno žije! Za tři večery, kdy jsem Zaklínačovi věnoval možná čtyři pět hodin celkem, nepřestávám žasnout. A to se motám kolem jedné vesničky s nedalekým bitevním polem. Tohle vypadá na začátek hodně dlouhého a zábavného dobrodružství.

The Witcher 3: První dojmy

Tak je to tady: vyšel třetí Witcher. Rázem je zapomenuto AC:Unity i další rozehrané hry na mém harddisku, protože tohle je nakládačka nejvyššího kalibru.

Koupající Geralt v mladším vydání. Tohle je ještě pořád intro, odehrávající se kdysi v minulosti v Caer Morhen.

Dočkáme se i Yennefer.

Tak doufám, že se nevidíme naposledy.

Prostředí a grafika jsou tak husté, že člověk neví, z čeho se těšit dřív.

Jo, a ještě jsem zapomněl dodat, že Withcer 3 umí načíst pozici z druhého dílu! Tak to jsem zvědav. Ještě že jsem jí měl schovanou! Jsem zvědav, kdy se začne projevovat, že jsem ve druhém dílu kamarádil s Yarpenem Zigrinem a neměl jsem rád elfy.

Asassin's Creed: Unity - Server Bridges - chyby v Animusu

Jedna věc je na AC:Unity naprosto inovativní a zároveň skvělá: Server bridges. Takhle se tu nazvývají části hry, které se odehrávají mimo hlavní lokaci a období. Zrekapitulujme si to: od začátku série Assassin's Creed nás autoři zásobovali odbočkami do současnosti. Musel jsem se věnovat epizodám ze života Desmonda, případně hrát hnusné 3D puzzlové mezihry, které měly jakoby představovat virtuální realitu a hackování Animusu. Tak určitě, takhle si hackování představovali možná staří cyberpunkeři v osmdesátkách. Pro mě to bývala čistá otrava, kterou jsem musel přetrpět, abych se už už vrátil do zábavné minulosti.

Ocenil jsem proto, když ACIV: Black Flag odstřihl Desmonda a mezihry se omezily na budovu Absterga.

AC:Unity přichází s naprosto geniální náhradou. Mezihry představují chyby v Animusu, kdy se hlavní hrdina ocitne na stejném místě, ale v jiné historické epoše. Cílem je najít portál zpět. Mise Server bridges nejsou časově náročné a skvěle odsýpají.

První z vedlejších epizod se odehrává na konci 19. století v období Belle Epoque. Užijeme si bulvárů, balónů a Sochy svobody pod lešením. Mise je krátký parkour, zábavný a vizuálně pěkný.

Další epizoda se odehrává v roce 1944 za II. světové války. Eifellova věž je osvícena protileteckými reflektory.

Tahle scéna má kopírovat historickou událost, kdy se kolem Eifellovy věže honili američtí a němečtí stíhači.

I v misi letadla nalétávají. Při šplhání na věž jsem se musel vyhýbat místům osvětleným reflektory za vzducholodí. Na dvou místech jsem se chopil kulometu a sestřelil nalétající letadla.

Má to nápad, má to atmosféru, dobře se to hraje a dobře to vypadá. Co dodat!

Assassin's Creed: Unity - město a příběh

Po celém městě jsou rozesety hádanky odkazující na Nostradamova proroctví. Jedna z prvních se ukrývala na orloji hodin na Justičním paláci.Bohužel jsem ostatní hádanky musel vzdát, protože nejsem schopen luštit složité hádanky v archaické angličtině.

Markýz de Sade je jednou z lepších postav. Jako postava je dobře vykreslený, krásně aristokratický a dekadentní. Díky Arnově pomoci se stal vůdcem klanu žebráků, poté co se Arno postaral o jeho předchůdce.

Pomník na Vendomském náměstí je obklopen bouřícím davem. Paříž je narvaná revolucionáři, ale Arno stojí tak nějak stranou revolučních dějů. Hlavní vůdce revoluce jsem ve hře dosud nepotkal - asi proto, že se děj dosud odehrává na samém konci monarchie (alespoň myslím). To je pro mě docela zklamání: zatímco předchozí díly série stavěly na zajímavých historických osobnostech a dějích, Unity jde jinudy. Bratrstvo assassinů sice vede Mirabeau, ale nepřišel mi moc výrazný a byl celkem brzy zabit (nikoliv Arnem, ale jeho spoluassassinem).

Intriky a boje uvnitř Assassinů jsou také novým prvkem. Assassini bojují mezi sebou skoro stejně urputně, jako se vyvražďují s Templáři. k tomu všemu tvoří Francouzská revoluce pozadí - sice velkolepé, ale opravdu jen pozadí. Alespoň co jsem zatím viděl - uhrál jsem osm sekvencí z celkových dvanácti.

Arnovo sídlo na Ostrově svatého Ludvíka je vlastně restaurace s malým divadlem. Mám pocit, že se tak docela nepovedlo - z Vily Auditore v AC2 jsem měl každopádně lepší pocit.
Totéž platí pro ostatní renovované budovy. V předchozích dílech jsem měl vždycky pocit, že renovací obnovuji město - ať už to byl Řím či Istanbul, vždycky to byla zábava a člověk tím něco získal, třeba nový obchod na nakupování. Unity nabízí pouze hlavní sídlo a několik málo Social Clubs, které lze za malý peníz koupit a pak upgradovat. (btw, kdo vymyslel termín Social club? Probůh, Assassin není žádná socka!)
Obchodníci jsou v Unity všude po městě, jeden stojí dokonce i ve sklepení v sídle Assassinů. Rád bych věděl, komu a co tam prodává. Co je ale horší, pro nákup nového equipmentu nejsou obchodníci vůbec potřeba! Věšchno  jde nakupovat přímo z hlavního menu. To je pro mě trestuhodné zmršení hratelnosti, která v předchozích dílech šlapala jako hodinky.

Elise je Arnova přítelkyně z dětství, její otec Arna vychoval. Je u Templářů, což skýtá příležitost k zápletce. Zápletka bohužel moc nefunguje - nějak se z ní vytratila romantika. Elise mi jako postava přide plochá, a teď nemám na mysli ženské křivky, ale povahu, duši, esprit. Vztah Arna a Elise nemá náboj, nemá šmrnc.

Nechci Unity odepisovat, pořád je to slušná hra. V řadě aspektů je bezkonkurenční, tak úchvatné město narvané lidmi jsem opravdu nikdy neviděl. Ale příběh není zdaleka tak zábavný a chytlavý jako v předchozích dílech. Do Arna se prostě těžko vžívám.

Assassin's Creed: Syndicate na obzoru

Hmm, ještě jsem pořádně nerozehrál Unity a Ubisoft už zveřejňuje první trailer na AC: Syndicate. Vypadá to hodně libově...