The Withcer 3: Když opadne prvotní nadšení

Když si na webu čtu o tom, jak si někteří internetoví trollové stěžují na downgrade grafiky, která prý neumí všechny vychytávky prezentované dva roky zpátky, nechápu.

Hnidopich by si na Zaklínačovi jistě našel věci, které se dají vytknout.

• Tak předně: hra mi jednou spadla. Zatuhla tak, že jsem jí musel restartovat. Mno, za týden hraní to docela jde.
• NPCčka ve vesnici až a výjimky nereragují. Nedá se s nimi tlachat o nepodstatnostech. Což je vlastně dobře. Takže nic, jdeme dál. 
• Když hraju na gamepadu a zmáčknu F11 na klávesnici pro uložení screenshotu přes Steam, hra zobrazí otravnou hlášku, že se změnilo ovládání. Ta hláška je pak i na tom screenshotu, což je otrava. Ale jde to vypnout v INI souboru. Tak nic.
• Už teď, na začátku hry, mám pocit, že tu je až moc ingrediencí. Crafting vypadá komplikovaně. Na začátku hraní Skyrimu jsem měl plný batoh veteše, zbraní a brnění, ale suroviny venkoncem žádné. Tady mi přijde, že mám jenom suroviny. Hmm, neříká se tomu komplexita?
• Na mapě svítí spousta otazníků - ukazatelů Points of Interest. Nebýt otazníku, asi bych se do hloubi toho lesa nevydal - neměl bych důvod. Tohle trošku svádí ke hraní na čištění mapy. Je to dobře nebo špatně? Ještě nevím. Otazníky jdou v menu vypnout, ale co když pak prošvihnu něco zajímavého? 
• Karetní hra Gwent je nechutně těžká. Hmm, ani ne - zeptej se pana Googla, on ví, jak na to.
• Souboje jsou moc jednoduché. Pár rychlých seků, v nouzi kotoul nebo krytí. Hej, pozor, hraješ na druhou obtížnost ze čtyř - a jde to v menu přepnout během hraní. Na třetí obtížnost už to je ono - běžnou souboje jsou tak akorát, souboje s bossy jsou příjemně tuhé. Tak taky nic...

To všechno jsou jen prkotiny ve srovnání s celkovým dojmem, hratelností a promakaností. Každá chvilka strávená ve světě Zaklínače je jako balzám na hráčovu duši. Chci víc Zaklínače. Už zase mě po hraní bolí oči, protože jsem tak pohlcený hrou, že zapomínám mrkat.

Když opadne prvotní nadšení, přetrvá tichá radost. Witcher je tak dobrý, jak jsem se ani neodvážil doufat. Těším se na všechno, co všechno mě ve hře ještě čeká.