neděle 25. března 2018

Kingdom Come: Deliverance - Dohráno, 10 z 10

Tak to bychom měli. Kingdom Come mám úspěšně dohrané. Počítadlo na Steamu ukazuje 115 hodin, počítadlo ve hře 4,8 dne a z toho 3,6 dne v hlavní linii (bez reloadů). Reloadů jsem měl hodně, když jsem si znovu přehrával obtížné anebo zábavné části hry.
Bylo to hrozně skvělé. Strašně dlouho jsem si nic takhle neužil. Pocit po dohrání bych asi přirovnal k Zaklínači 3 - i když je to úplně jiná hra. Taky se cítím uvnitř prázdný a říkám si v duchu, co teď budu dělat, když už jsem tohle dohrál?
Kingdom Come výborně pracuje s příběhem a questy. Fantasticky dávkuje atmosféru a nebojí se přepřáhnout - tu hon na zajíce, támhle léčba moru ve vsi, vymítání ducha nebo pátrání po starém zločinu. Bitky s Kumány a epické šarvátky - a vedle toho pohodové randění a geniální intermezzo v klášteře.
Unikátní herní mechaniky tu jsou využité do krajnosti. Je super, že se questy dají plnit různými cestami - a to mnohdy diametrálně různými. Já jsem hrál převážně dobrého rytíře, nakonec jsem se naučil i s lukem. Vyřádil jsem se s alchymií, opravami brnění a ostřením meče. Věčná škoda, že se do hry nedostala kovařina. Pokud by byla tak dobrá, jako je alchymie - o čemž nepochybuji - dalo by to hře další epický rozměr.
Když už jsme u té alchymie a ostření zbraní: samotného mě udivuje, jak dobře jsou tyhle minihry udělané. Ani po dlouhé době nepřestávají bavit. Je to prostě fajn, jít si naostřit meč. A je to něco, co tu ještě nikdy nebylo. Žádné jiné RPG to nemá tak dobře udělané.
Škoda, že vyklepávání brnění a zašívání vatované zbroje taky není řešené jako minihra.
Zlodějské questy jsem jen naťukl. Prostě jsem se nedokázal přiměr, abych okrádal Hanuše z Lípy a Diviše z Talmberka. To prostě můj Henry dělat nemohl.Tuším, že jsem se tím připravil o zábavný kus hry. Co se dá dělat.
Taky jsem se vyhýbal chlastu. Čehož zpětně lituji. Jak jsem pochopil, je docela zábavný a dají se s ním dělat zajímavé věci. Tak snad příště.
Je třeba příznat, že zpočátku jsem se ve hře docela trápil. Než jsem se naučil pořádně lockpickovat a střílet z luku, byl to neskutečný porod. Na začátku je hra snad až příliš přísná - a na konci až příliš benevolentní.


Lockpicking byl v první verzi hry téměř nehratelný - pro nováčka. Kdo se to naučí, tak už to pak umí. Ale než se to naučí, je to neskutečnýá porod. A když dostane do začátku jenom dvacet šperháků a další jsou v nedohledu, je to stopka.
S patchem se lockpicking zjednodušil na úroveň, která je teď pro mě v pohodě.
Docela mě mrzelo, když jsem díky perkům nemusel moc řešit spaní a jídlo. Dokud jsem si to musel hlídat, bylo to zábavnější.
Bojový systém mi zpočátku vůbec nešel. Trápil jsem se s komby. Pak se to ale zlomilo a s lepšími zbraněmi a skillem to najenou začalo jít jako po másle.
Graficky je hra prostě parádní. Animované sekvence jsou hodně dobré. Faciální animace, které se v diskusích na Internetu hodně probíraly pár měsíců před vydáním, jsou ve finální verzi hry naprosto v pohodě. Nidky - ani jednou - mě nezatahaly za oči.
Jasně, herní engine není tak nabušený jako má Ubisoft v Assassin's Creed Origins. Města jsou ve skutečnosti docela malá a mají pár obyvatel. Animací obyvatel je tu mnohem míň. Všichni jsou ale inteligentní, reagují, mají denní režim a reagují na moje akce. Lze je okrást a zabít, když už nic jiného.
Hrozně mě bavily postavy. Mají zatraceně promakaný charakter. Každá z nich je jedinečná. Nějak se projevuje. Henry k ní má nějaký vztah.

Příroda je nevídaně dobrá. Je doslova plná kytek, které jde nasbírat a využít pro alchymii. A vedle toho vypadá naprosto přirozeně a uvěřitelně.
Samozřejmě jsem nezřízeně pyšný na to, že v tom hraju. Moje Top 3 postavy jsou knihovník v Sázavském klášteře, krejčí v Ratajích a zbožný zbrojnoš Urban.
Jo a taky jsem v titulcích, když už jsme v tom chlubení.


Bugů tam pár bylo, ne že ne. Zpočátku hry se projevovaly gafické glitche na krku postav. Několikrát se vyresetovaly NPC během questu. Některé postavy se zatoulaly někam, kde bych je nečekal. Jeden z questů jsem prostě nesplnil, klíčová vesničanka záhadně zemřela a už se znovu neobjevila. Párkrát jsem narazil na problém i v hlavním questu, jako když jsem nemohl sebrat a odnést zraněného Hanse pri nočním útoku na Talmberk. Ale všechno jsem to nakonec nějak vyřešil.

Ani na vteřinu jsem se nedostal do stádia, které tak dobře znám z jiních her. Stádia, kdy hra už jen recykluje a opakuje to, co už jsem zažil a viděl. Stádia, kdy mě nějak extra nebaví, jen to chci dojet, abych viděl, jak to dopadne. Tohle u Kingdom Come prostě nenastalo. Bavil jsem se celou dobu. Byla to jízda a neskutečná zábava. I ke konci hry jsem objevoval, co hra umí a co všechno se v ní dá dělat.
Vážně jsem nečekal, že ta hra bude takhle dobrá a tak zábavná. Jsem rád, že jsem se vyhýbal spoilerům a betaverzi. Takže jsem si to užil naplno.
Kdybych do celkového hodnocení připustil technický stav - čímž myslím hlavně bugy v questech - musel bych srazit hodnocení na 7 z 10. Já ale chci hodnotit, jak se mi to líbilo a jak mě to bavilo. A tady Kingdom Come překonala všechna očekávání.
Takže za mě 10 z 10.

Kingdom Come: Deliverance - Finále

István Tóth se ukázal jako tvrdý protivník. Aby propustil rukojmí, museli jsme mu slíbit volný odjezd.
Štěpánka se znovu shledala se svým manželem, sirem Divišem z Talmberka.
Tóth odvezl Racka Kobylu na hranice panství a tam ho slíbil propustit.
Vydali jsme se s Hansem Caponem za nimi.
Setkání s Rackem Kobylou - shledání otce se synem - je vyvrcholením hry.
Naštěstí není nikterak patetické ani přeslazené. Funguje.
Úplně poslední scéna je rozhovor lordů s  Joštem Lucemburským o politické situaci.
Jošt je markrabě moravský a bratranec Zikmunda a krále Václava IV.
Hans Capon s Henrym odjíždějí na Trosky, kde se mají poradit o dalším postupu panské jednoty k politické krizi.
Hans je ke konci hry kámoš a sympaťák. Už dávno to není ten arogantní šlechtický fracek. A Henry už taky není ubohý uprchlík z vypálené Skalice.
A to je už vážně konec.
Hra končí v nejlepším. Tóth unikl i s mečem Henryho adoptivního otce. Markvart z Úžic, který se ve hře mihl jen na začátku při vypálení Skalice, už se znovu ve hře neobjevil. Jediný z padouchů, kdo zaplatil, je Runt - v českém překladu Prcek - v bitvě u Přibyslavic. Příběhově tu je víc než zaděláno na datadisk anebo na druhý díl. Jsem ale zvědav, jak se to bude hrát, když Henry už je nabušený a natrénovaný. Velká část radosti z téhle hry bylo trénování a zlepšování se. Pravda, šlo to pozvolna. Od prvního tábora Kumánů už jsem ale přestal být lovnou zvěří a stal jsem se predátorem. Jak by asi vypadal další díl, kdyby tu nebylo co zlepšovat?

Kingdom Come: Deliverance - Zteč Talmberka

Nastal čas ztéci hradby Talmberka. Trebuchet prorazil bránu.
Atmosféra jako před útokem Rohanských jezdců.
"Charge!"
Armáda vyrazila na zteč.
Šel jsem s vedlejším útokem zaútočit na jižní hradbu.
Vyšplhali jsme po žebřících.
Docela slušná výška.
Na hradbách nás čekala slušná mela.
Bitvu na hradnách jsem si střihl dvakrát. Pokaždé probíhala trošku jinak. Je zjevné, že boje nejsou předem naskriptované, ale funguje tu umělá inteligence. Je potřeba smeknout, protože to celé funguje naprosto přesvědčivě.
Prý jde hra dokončit bez toho, aby Henry kohokoliv zabil.
Ale kdo by v takovéhle bitvě odolal?
 Můj Henry je čistý rytíř. S lukem umí, ale v boji se spoléhá na obouručák.
Naše barvy slavily úspěch.
Probojovali jsme se na nádvoří.
Tady jsme zlomili poslední odpor Tóthových chlapů.
Talmberk byl náš.

Kingdom Come: Deliverance - Obléhání Talmberku začíná

István Tóth se zmocnil Talmberku. Drží v zajetí Štěpánku z Talmberka a Racka Kobylu, mého nově objeveného otce.
Šlechtici se tozložili kolem Talmberka v několika táborech.
Dostal jsem za úkol přivést slavného válečníka Konrada Keysera. Konrád má za úkol postavit trebuchet k ostřelování hradeb. Než jsem ho přemluvil k opuštění Sázavy, musel jsem podvrhnout dopis od opata a zlikvidovat vraha, který je Konrádovi v patách.
Trebuchet je hotov a začíná ohrožovat hradby. Střelba trebuchetu je nádherně animovaná - vojáci natahují rameno, navalí kamenné koule a pak je odpálí. Tohle jsem taky ještě ve hře neviděl.
Zikmundovi vojáci se pokusili vyprostit obléháné. Počkali jsme si na ně u brodu. Šarvátka je příjemná, hraje se moc fajn.
Bitev jsem se docela bál. Když jsem viděl videa z bety, působily bitvy hodně neohrabaně. Animace byly nevěrohodné, celé to nepůsobilo dobře.
Je třeba smeknout, do plné verze to perfektně vyladili. Asi to není bezchybné. Vojáků by mohlo být víc. Tady jich je pár desítek, žádné velké armády. I tak jsou to ale jsou nejlepší bitvy, jaké jsem kdy ve hře zažil. Vojáci si docela drží formace, bojují rozumně a zapojení hráče funguje naprosto logicky. Bitvy jsem si užil, je to parádní zážitek.
 Hrozně dobře působí, že v bitvách nebojují jen bezejmenní vojáci, ale i hlavní postavy. Zabojovat si vedle Hanuše z Lípy je super zážitek.
V posledním patchi do hry přibylo rozhraní NVidia Ansel, které umožňuje hru kdykoliv zapauzovat a dělat screenshoty s volnou kamerou. Konečně mám možnost si nasnímat Henryho v akci, nejen z pohledu první osoby. Škoda, že to nepřišlo dřív.
Šarvátka na silnici nás moc nezdržela.

Chvátali jsme zpátky k trebuchetu, který výpadem ohrožovali Tóthovi vojáci z Talmberka.
Teprve Ansel naplno ukazuje, jak hrozně dobře hra vypadá.

Boj jako malovaný, radost pohledět.
Je třeba přiznat, že v téhle fázi hry je Henry dost owepowered. I pancéřované protivníky jsem zabíjel na pár ran.
Inu, plátová zbroj je plátová zbroj. A meč sv.Jiří je meč sv.Jiří.
Rozumím výtkám, že v pozdější fázi hry je boj až příliš jednoduchý. Vlastně není nutné se zabývat komby. Občas jsem blokoval, kombinoval seky a body - ale to je tak všechno. Komba jsem se nenaučil a k úspěchu jsem je nepotřeboval.