Život mnicha v Sázavském klášteře není žádná legrace. Každá minuta je svázaná přísnými pravidly.
V pět ráno musíme být na ranní mši.
Následuje snídaně v refektáři, při které se předčítá přísná regule svatého Benedikta.
Dopoledne pracuji v alchymistické dílně. Práci mám většinou hotovou za chvíli, ale nemůžu dílnu opustit. Jinak by mě mniši potrestali.
Odpoledne pracuji v knihovně. Opisování knih je zábavná minihra - snažím se luštit gotické písmo a přepisovat knihy v latině.
Rozhovory s ostatními mnichy lze provozovat jen cestou na mši nebo při jídle. Anebo po večeři, než se všichni odeberou k spánku.
A kdopak je tu hlavním knihovníkem? Kdepak jsme tenhle obličej viděli? Další z mých rolí v Kingdom Come.
Pasáž v klášteře je podle mě naprosto geniální. Je historicky dost věrná. Má naprosto odlišnou atmosféru než zbytek hry. Žádná svoboda, žádný ovtevřený svět. Žádné souboje a akce. Naopak - trpělivost, ticho a pomalý přístup.
Ke skvělé atmosféře pomáhají i detaily. Jako když jsem se z okna prevétu díval na svět venku a pozoroval krávy a vesničany na statku. Anebo když jsem zkrz kalná klášterní okna pozoroval déšť a bouřku venku.
Během několika dní a nocí v klášteře jsem řešil získání a paklíčů, dýky, klíčů od kláštera, přístup k zakázaným knihám. A přitom jsem pátral po Piousovi - jedním z banditů, který zběhl a ukryl se v klášteře. Měl jsem ho zabít, aby mě bandité přijali mezi sebe.
V klášteře jsem si připadal jako ve Jménu růže. Bylo to naprosto skvělé. Je zajímavé, že řada hráčů na Internetu píše, jak klášter nesnášeli a nudili se tam. Já to mám přesně obráceně. Atmosféra mě pohltila a skvěle jsem si to užil.
Líbilo se mi, že každý z noviců měl své tajemství. Bylo super to propátrávat a rozmotávat. Nakonec jsem odhalil bratra Antonia, který byl hledaným Piousem.
Když jsme z kláštera utekli, připadal jsem si volný, jako bych uprchl z vězení. Hra hra tři možnosti. Antonia je možné zabít, odvléct do Ratají do vězení nebo propustit. Při prvním hraní jsem ho zbil a odvlekl do vězení. Pak se mi ho zželelo, musel jsem to zopakovat a nechat ho běžet. Byl to přece jen sympaťák.
Docela mě dostalo, když jsem si na Internetu přečetl, že jde celá pasáž v klášteře přeskočit. Je možné se do kláštera vloupat na sílu buď přes lešení, anebo lockpickingem, a sejmout Antonia při mši. Tak to tedy smekám. Já jsem se v klášteře bavil několik večerů.
V pět ráno musíme být na ranní mši.
Následuje snídaně v refektáři, při které se předčítá přísná regule svatého Benedikta.
Dopoledne pracuji v alchymistické dílně. Práci mám většinou hotovou za chvíli, ale nemůžu dílnu opustit. Jinak by mě mniši potrestali.
Odpoledne pracuji v knihovně. Opisování knih je zábavná minihra - snažím se luštit gotické písmo a přepisovat knihy v latině.
Rozhovory s ostatními mnichy lze provozovat jen cestou na mši nebo při jídle. Anebo po večeři, než se všichni odeberou k spánku.
A kdopak je tu hlavním knihovníkem? Kdepak jsme tenhle obličej viděli? Další z mých rolí v Kingdom Come.
Pasáž v klášteře je podle mě naprosto geniální. Je historicky dost věrná. Má naprosto odlišnou atmosféru než zbytek hry. Žádná svoboda, žádný ovtevřený svět. Žádné souboje a akce. Naopak - trpělivost, ticho a pomalý přístup.
Ke skvělé atmosféře pomáhají i detaily. Jako když jsem se z okna prevétu díval na svět venku a pozoroval krávy a vesničany na statku. Anebo když jsem zkrz kalná klášterní okna pozoroval déšť a bouřku venku.
Během několika dní a nocí v klášteře jsem řešil získání a paklíčů, dýky, klíčů od kláštera, přístup k zakázaným knihám. A přitom jsem pátral po Piousovi - jedním z banditů, který zběhl a ukryl se v klášteře. Měl jsem ho zabít, aby mě bandité přijali mezi sebe.
V klášteře jsem si připadal jako ve Jménu růže. Bylo to naprosto skvělé. Je zajímavé, že řada hráčů na Internetu píše, jak klášter nesnášeli a nudili se tam. Já to mám přesně obráceně. Atmosféra mě pohltila a skvěle jsem si to užil.
Líbilo se mi, že každý z noviců měl své tajemství. Bylo super to propátrávat a rozmotávat. Nakonec jsem odhalil bratra Antonia, který byl hledaným Piousem.
Když jsme z kláštera utekli, připadal jsem si volný, jako bych uprchl z vězení. Hra hra tři možnosti. Antonia je možné zabít, odvléct do Ratají do vězení nebo propustit. Při prvním hraní jsem ho zbil a odvlekl do vězení. Pak se mi ho zželelo, musel jsem to zopakovat a nechat ho běžet. Byl to přece jen sympaťák.
Docela mě dostalo, když jsem si na Internetu přečetl, že jde celá pasáž v klášteře přeskočit. Je možné se do kláštera vloupat na sílu buď přes lešení, anebo lockpickingem, a sejmout Antonia při mši. Tak to tedy smekám. Já jsem se v klášteře bavil několik večerů.
3 komentáře:
qzz0511
michael kors
coach outlet
tory burch outlet
kobe bryant shoes
longchamp bags
kate spade outlet
ugg boots
polo ralph lauren
converse shoes
polo outlet
zzzzz2018.7.27
mulberry handbags
cheap basketball shoes
ralph lauren outlet
adidas ultra boost
oakley sunglasses wholesale
jimmy choo outlet
canada goose jackets
michael kors
yeezy
ralph lauren outlet
zzzzz2018.9.19
adidas superstar
christian louboutin outlet
moncler jacket
fitflops clearance
coach outlet online
canada goose outlet
supreme clothing
golden goose
champion sportswear
nhl jersey
Okomentovat