Kingdom Come: Deliverance - Život v klášteře

Život mnicha v Sázavském klášteře není žádná legrace. Každá minuta je svázaná přísnými pravidly.

V pět ráno musíme být na ranní mši.

Následuje snídaně v refektáři, při které se předčítá přísná regule svatého Benedikta.

Dopoledne pracuji v alchymistické dílně. Práci mám většinou hotovou za chvíli, ale nemůžu dílnu opustit. Jinak by mě mniši potrestali.

Odpoledne pracuji v knihovně. Opisování knih je zábavná minihra - snažím se luštit gotické písmo a přepisovat knihy v latině.
Rozhovory s ostatními mnichy lze provozovat jen cestou na mši nebo při jídle. Anebo po večeři, než se všichni odeberou k spánku.

A kdopak je tu hlavním knihovníkem? Kdepak jsme tenhle obličej viděli? Další z mých rolí v Kingdom Come.

Pasáž v klášteře je podle mě naprosto geniální. Je historicky dost věrná. Má naprosto odlišnou atmosféru než zbytek hry. Žádná svoboda, žádný ovtevřený svět. Žádné souboje a akce. Naopak - trpělivost, ticho a pomalý přístup.
Ke skvělé atmosféře pomáhají i detaily. Jako když jsem se z okna prevétu díval na svět venku a pozoroval krávy a vesničany na statku. Anebo když jsem zkrz kalná klášterní okna pozoroval déšť a bouřku venku.

Během několika dní a nocí v klášteře jsem řešil získání  a paklíčů, dýky, klíčů od kláštera, přístup k zakázaným knihám. A přitom jsem pátral po Piousovi - jedním z banditů, který zběhl a ukryl se v klášteře. Měl jsem ho zabít, aby mě bandité přijali mezi sebe.
V klášteře jsem si připadal jako ve Jménu růže. Bylo to naprosto skvělé. Je zajímavé, že řada hráčů na Internetu píše, jak klášter nesnášeli a nudili se tam. Já to mám přesně obráceně. Atmosféra mě pohltila a skvěle jsem si to užil.
Líbilo se mi, že každý z noviců měl své tajemství. Bylo super to propátrávat a rozmotávat. Nakonec jsem odhalil bratra Antonia, který byl hledaným Piousem.

Když jsme z kláštera utekli, připadal jsem si volný, jako bych uprchl z vězení. Hra hra tři možnosti. Antonia je možné zabít, odvléct do Ratají do vězení nebo propustit. Při prvním hraní jsem ho zbil a odvlekl do vězení. Pak se mi ho zželelo, musel jsem to zopakovat a nechat ho běžet. Byl to přece jen sympaťák.

Docela mě dostalo, když jsem si na Internetu přečetl, že jde celá pasáž v klášteře přeskočit. Je možné se do kláštera vloupat na sílu buď přes lešení, anebo lockpickingem, a sejmout Antonia při mši. Tak to tedy smekám. Já jsem se v klášteře bavil několik večerů.