středa 28. února 2018

Kingdom Come: Deliverance - Rataje


Dostávám se pod časový tlak. Kingdom Come mě pohltila, jsem do ní zažraný až po uši. Hraju vášnivě, jako už dlouho ne. Střádám čím dál víc screenshotů, které sem nestíhám postovat.
Tenhle post píšu ve chvíli, kdy mám natočeno ke třiceti hodinám čistáho času. V Ratajích jsem byl poprv0 někdy před dvaceti hodinami hraní, takže tyhle screenshoty rozhodně nejsou up-to-date.

Rataje jsou největší lokace ve hře. Středověké město ve vší kráse. 
Henry přichází k lordu Hanušovi, kterého hraje Dan Vávra. Tahle cutscéna byla kdysi součástí teaseru - jednoho z prvních videí ze hry. Zaujalo mě, že dnes vypadá o hodně jinak. Mám pocit, že v hodovní síni je méně lidí. Každopádně mají hlavní postavy jinačí obličeje.
Cutscény jsou každopádně obrovskou devizou hry: jsou perfektně natočené a nastříhané, postavy mají charakter a jsou zapamatovatelné.
První pořádná vyjížďka na koni. Jedu s Hansem Ptáčkem na lov.
Východy slunce jsou bezkonkurenční.
Lov na zajíce byl docela velká výzva. S lukem mi to těžce nejde, ale postupně se zlepšuju. Neumím si moc představit hrát Kingdom Come za čistého lučištníka.

neděle 18. února 2018

Kingdom Come: Deliverance - Talmberg a vypálená Skalice

Ze Skalice jsem uprchl na koni. Těšil jsem se, že od teďka už se budu vozit, ale byl to chybný předpoklad.
Kumáni mě pronásledovali až na Talmberg.
Na Talmbergu jsem si krátce vyzkoušel život zbrojnoše a lockpicking. Mou hlavní starostí bylo dostat se z hradu.
 Vrátil jsem se do Skalice, abych pohřbil rodiče.

Skalice je dokonale vypálená a vydrancovaná. Při útoku banditů jsem přišel o meč, který můj otec vyrobil pro pana Radziga Kobylu.
 Teprve tady vlastně končí prolog a začíná opravdu otevřená hra.
  Teprve tady vlastně končí prolog a začíná opravdu otevřená hra.
 Opět velmi atmosférická cutscéna.

Kingdom Come: Deliverance - Co všechno hraju v Ratajích

V Ratajích kam šlápnu, tam najdu postavu s mým obličejem.
Strážce na Pirkštějně...
... žebrající uprchlík (tady vystihli i moje chlupatá prsa - většinou žebrá s hlavou k zemi, představte si ten šok, když jsem ho oslovil) ...
... hospodský...
... ten stejný žebrák u horního kostela...
... a nakonec moje hvězdná chvilka, opilec v cutscéně s Hansem Ptáčkem - Caponem.
Prostě hvězda malých rolí.

pátek 16. února 2018

Kingdom Come: Deliverance - Útok na Skalici

Kingdom Come má atmosféru a duši. Naprosto jedinečnou.
Henryho otec je kovář. Jako postava se mimořádně povedl. Jeho rozhovor s Henrym je uvěřitelný, živý a filmový.
Cutscéna, ve které Henry s otcem vyrábějí meč, je vynikající. Skvělá kamera, přesvědčivé postavy, výborné dialogy, přesný střih. Zážitek skoro filmový.
A pak se to pokazí. Na obzoru se objevuje vojsko.
Vojsko se rovná na hřebeni kopce. Scéna jako z indiánek.
Je jich nepočítaně.
Zikmund Liška Ryšavá v plné kráse.
Zajimalo by mě, jestli jsou cutscény v herním engine. Přijde mi, že ano.
Uherské vojsko se valí na Skalici.
Vesnice nemá šanci. Brána je v okamžiku prolomena.
Občané Skalice se válí v krvi.
Henryho otec s mečem umí, ale není mu to nic platné. Za chvíli podléhá přesile. Podobnou scénu už jsme viděli - jmenovalo se to Barbar Conan. Tenkrát to zafungovalo. A tady to taky funguje.
A tohle je hlavní padouch ve své plešaté kráse. Markvart von Aulitz (česky Markvart z Úlic - ano, jsou to ty Úlice u Hracholusek). Nevidíme se naposled, plešoune!

čtvrtek 15. února 2018

Kingdom Come: Deliverance - První krůčky

Zatím jsem se tu jen chlubil, jak mi to v Kingdom Come sluší. Vůbec nic jsem nenapsal o vlastní hře. Zkusím to napravit.
Hra mi šlape naprosto plynule a grafika je božská. Míra detailu a autenticity prostředí ve hře je nevídaná. Nechal jsem defaultní nastavení grafiky, jenom jsem oroštoval kvalitu textur. Hraju na ovladači, občas si vypomáhám myší.
Na videích se mi zdálo, že hra se při chůzi nepřirozeně  houpe, jak simuluje pohyb Henryho hlavy. Naštěstí tohle dopadlo zcela uspokojivě a při hraní mě lehké houpání naprosto neruší.
RPG GUI je daleko nejlepší, co jsem kdy ve hře viděl. Kam se hrabe Skyrim. Má nádherný kodex a ručně kreslené mapy, které působí kouzelně středověce. Vysloveně mě baví si pročítat informace o středověkých postavách, lokalitách a reáliích.
Hra je jako taková překvapivě oldschoolové RPG s desítkami různých perků. Těžko bych si vzpomněl, kdy jsem naposled hrál hru kde se kazilo jídlo v batohu. Podle všeho je tu spousta věcí ke zlepšení a učení - což ale vede k tomu, že na začátku hry moje postava působí jako totální ňouma a nešika. Snad to moc hráčů neodradí.
Questy jsou svěží a zábavné.Quest s vytrestáním německého souseda naházením hnoje na jeho nově obílený dům mě hodně potěšil.
Hra není prostá bugů. Narazil jsem na problém hned v prvním questu. Kunesh, který dluží Henryho otci peníze, mě v pěstním souboji nemilosrdně zbil. Byla to moje chyba - ale i tak si myslím, že je hra zpočátku zbytečně nesmlouvavá.
Podruhé jsem potkal Kuneshe na návsi, kousek od vozíku obchodníka s dřevěným uhlím. Napadl jsem ho a vyhrál. Ale něco se pokazilo a obchodník s uhlím se se mnou vůbec nebavil. Nedal mi možnost si cokoliv koupit. Jediné, co mi hra nabídla, bylo oloupení.
To vyvolalo vzteklou reakci stráží. Logicky. Chvíli jsem se se strážemi honil, pak mě chytili, zbili a hodili do vězení.
A mezitím, co jsem hnil v žaláři, napadli Skalici Zikmundovi Kumáni a já jsem ve vězení uhořel. Game over.
Nezbylo než hru spustit úplně od začátku. Napodruhé už všechno proběhl, jak mělo. Kuneshe jsem po dlouhém zápolení přemohl a obchodník mi prodal uhlí bez problémů.
Abychom si rozuměli: nadchlo mě, že hra počítá i s vězením a spravedlivě trestá zločin. Co mě zamrzelo bylo, že jsem neměl na vybranou. Obchodník s uhlím se se mnou prostě nebavil, neměl jsem šanci to vyřešit jinak.

středa 14. února 2018

Kingdom Come: Deliverance - Zbrojnoš a koželuh

Při druhém herním sezení jsem se potkal dvakrát.
Jednou jako zbrojnoš na Talmbergu - i s fousama, které docela sedí na to, jak to teď nosím.
Akorát teď už je mám úplně šedivé.
Podruhé jako koželuh jménem Brada ve vesnici pod Talmbergem. Dokonce je to quest giver, dal mi quest na získání kůže z jelena.
Tak asi budu slavnej.

úterý 13. února 2018

Kingdom Come: Deliverance - Jak jsem se potkal ve hře

Tak jsem se pustil do Kingdom Come hned první den, co hra vyšla. Mám odehráno slabou hodinku, v první vesnici bloumám po návsi - a podívejme se, kdopak to postává u stánku s krejčovským zbožím?
Ano ano, jsem to já! Tedy postava s mým obličejem, který jsem si před dvěma lety nechal ve Warhorse nafotit a naskenovat.
Opravdu jsem si nemyslel, že ve hře potkám svojí postavu tak rychle.
Tak tedy nejsem zbrojnoš, ale obchodník taky ujde. Pravda, hlas mám značně telecí, ale ten klobouček na hlavě mi vyloženě sluší.
 Věčná škoda, že se zatím ve hře nedokážu zavraždit. Ale není všem dnům konec!

Crusader Kings II: Českým vévodou na druhý pokus

Při druhém pokusu jsem si umínil víc rozvíjet rod. Vypěstovat si dostatečnou zásobu následníků. Aby se mi nestalo to, co při prvním hraní, kdy slibně rozjetou dynastii zahubila dvě nečekaná úmrtí.
Začal jsem znovu L.P. 867. Tentokrát jako vládce Čechů v rámci Velké Moravy.
Zpočátku jsem jen upevňoval pozice v Čechách a pomáhal svému lennímu pánovi hájit se před rozpínavými Poláky. Nejprve to vypadalo, že vývoj půjde podobonu cestou. Ze severu se hrabiví piastovští Poláci natlačili do Slezska. Arpádovi Maďaři rozsáhlým náporem dobyli Karpatskou kotlinu a začali se roztahovat. Jejich dvanáctitisícovému vojsku nemohla ubohá Velká Morava konkurovat a Svatopluk opět ztratil celé Slovensko a Panonii.
Ale historie se tak docela neopakovala.  Maďaři se zasekli na Moravě a začali expandovat spíše na sever do Polska. Východofranská říše a její vazalské státy se celkem držely.
Roku 878 jsem měl už dost peněz, abych si koupil žoldnéřské vojsko a zkusil si vybojovat nezávislost na Velké Moravě. Dlužno přiznat, že můj panovník je stratég na baterky a i s přesilou Moravanům dvakrát podlehl, takže jsem musel reloadovat. Až třetí pokus dopadl úspěšně a já jsem se stal nezávislým českým vévodou.
Hned jsem začal rozvíjet mocenskou základnu. A to nepoticky: kde to šlo, nastrčil jsem své příbuzné. Moji bratranci a synovci panují v Litoměřicích a Domažlicích
Roku 882 vtrhli Poláci do Litoměřic a pokusili se je usurpovat. Pokud si dobře vzpomínám, v tuto dobu jsem měl na Plzeňsku invazi Vikingů, kteří připluli po Labi. Šťastnou shodou okolností jsem měl dost peněz na to, abych si koupil žoldnéře a polský vpád i Vikingy ustál.
A pak se stalo něco, co jsem nečekal. Na mém dvoře se objevil vyslanec italského krále s nabídkou výuky v katolickém náboženství. S překvapením jsem zjistil, že italský král je zřejmě nejmocnějším
panovníkem široko daleko. Nezaváhal jsem a misionáře jsem přivítal s otevřenou náručí. Konverze ke katolické víře následovala o pár let později.
Roku 884 jsem si znovu troufl na Velkou Moravu. Vyvolal jsem válku o Boleslav. Díky historii jsem měl Casus Belli - důvod k válce, bez které v Crusader Kings neuděláte nic. Shodou okolností v tu chvíli Velká Morava bojovala s Maďarskem o Brno, Olomouc a Těšín. Ne že bych byl takový stratég, všiml jsem si toho až ve chvíli, kdy moje vojska obléhala  Hradec a pochodovala ke Znojmu. Boj na dvou frontách nemohli Mojmírovci ustát a Boleslav se mi podařilo získat.
Oproti předchozímu hraní z toho mám mnohem lepší pocit. Panovník je jen průměrně schopný, ale stojí si o hodně lépe. Sice mám prázdnou pokladnu, ale jsem svým pánem. Mám slušnou říši, titul vévody a pár vazalů. Jsem katolíkem, takže mám Casus belli proti pohanům.
Největším překvapením je rozdrobení maďarské říše do menších států a brutální nástup Itálie. Ta se převalila přes Alpy a s Východofranskou říší se přetahuje o podunajské provincie. Je mým sousedem na jihu. Myslím, že nebudu moci zůstat nezávislý a časem se budu muset připojit k některé z velkých říší. Jinak mě čeká nevyhnutelná konfrontace s Itálií nebo s Východofranskou říší.
Trošičku lituji, že dnes vychází Kingdom Come a já si dnes dám od Crusader Kings II nevyhnutelnou pauzu. Musím přiznat, že mě to hodně chytlo. Hra je zatraceně těžká, zábavná a hluboká. Nabízí ponor do historie plný překvapení. S touhle hrou rozhodně nekončím, jen si dávám pauzu.