Jak mi ve Warhorse dělali 3D sken ksichtu do Kingdom Come: Deliverance

 Mám za sebou životní zážitek 3D skenování obličeje. Minulý týden jsem zachytil na Facebooku poptávku Dana Vávry na lidi ochotné nechat se oskenovat 3D scannerem do Kingdom Come: Deliverance. Vystoupit v téhle hře aspoň jako 3D model - něco takového jsem si nemohl nechat ujít, a tak jsem poprosil kolegu v práci, aby mi namrskal mobilem pár fotek. Jako když jde člověk do krimu - z ánfasu, z profilu a zešikma. Poslal jsem fotky do Warhorse - a neuplynulo ani pár hodin, ozvali se mi, že mě berou.

Podmínkou ovšem bylo oholit si vousy, protože je potřeba zachytit veškeré výrazivo, grimasy a ksichtové svaly. Nu což. Vousy jsem si nechal narůst kdysi na svatební cestě, to je bratru 20 let. Od té doby jsem je nesundal, měl jsem buď plnovous, anebo posledních pár let bíbra (v Německu tomu říkají sympaticky Henriquatre, v Anglii Van Dyke beard).
Zakoupil jsem holící strojky na jedno použití, vypůjčil si pěnu na holení a ráno naběhl před zrcadlo. Dlouho jsem to nedělal, takže jsem si hned uřízl kus brady. Krve jak z vola.

Když jsem dokonal dílo zkázy, vzpomněl jsem si na rčení mojí babičky, dej jí pánbu věčnou slávu: Mám hubu jak prdel.
Vylezu z koupelny a moje nejmladší dcera Lucka vyjekla, nahodila polekaný obličej a zalezla pod stůl.
Celý den mi byla zima na obličej a na ulici jsem si připadal jako nahej. Jako by na mě všichni kolemjdoucí civěli. Pochopitelně byla moje huba každému šumák, ale ten pocit jsem měl. Je zajímavé, jak si člověk na vousy zvykne. Ještě že mi to za pár dní doroste.

Ve Warhorse mě už čekala sympatická produkční Katka, která se mnou podepsala smlouvu o právu užívání mé digitální držky. Honoráře jsem se vzdal, podepsali jsme to za jednu korunu českou - za takovouhle taškařici bych si klidně i připlatil.
Drze jsem se vecpal k Danovi Vávrovi a poprosil jsem ho o fotku. Snad jsem nepůsobil jako úplná trubka, ale takovou šanci jsem si coby pravověrný fanoušek nemohl nechat ujít.

Dál už to šlo jako na drátkách. Přesunul jsem se do studia, tam mi na obličej udělali referenční tečky, aby se scanner měl čeho chytit, prošli jsme si jednotlivé grimasy a výrazy - a pak už jsme skenovali. Scanner je neuvěřitelný šelmostroj poskládaný z několika desítek zrcadlovek. Světlo obstarávají tři reflektory za lajntuchem. Technik Jiří mi vždycky odpočítal, pak to blejsklo přes lajntuch - a jelo se na další grimasu. Zahrál jsem pár desítek různých grimas - mohlo jich být snad 40? - zahrnující všechny možné nálady od řvoucího lva přes hněv a úsměvy až po dolíčky ve tváři. A úplně nakonec pár hlásek - f,š,b,m, aby se pak digitální hlava ve hře mohla naučit mluvit.

Foťáky mají centrální napájení, společnou spoušť a jsou napojené přes čtyři externí USB sběrnice do počítače. Šikovný software pak umí ze sady fotek poskládat 3D model. Trvá to pár minut, než jsem se odlíčil, tak mi zkusmo vygenerovali jednu z grimas. Kompletní zpracování jednoho člověka trvá přes hodinu. A pak to musí vzít do ruky grafik a pořešit chybky, kterých je model plný - různé zapomenuté vousy, obočí, řasy a tak podobně. Výhodou je, že výstupem procesu je 3D model i high-res textura.

Coby fanoušek jsem si to dokonale užil. Někteří high-tier backeři na kickstarteru měli jako jednu z odměn vymalování portrétu na fresce v kapli. Tak určitě, akorát že mít vlastní obličej na jedné z postav je o několik levelů víc cool. Jako by mi Peter Jackson nabídl dělat křoví v Pánovi prstenů. No dobrá, ať nežeru, tak v Hobitovi.
Teď jen doufám, že můj ksicht dostane ve hře nějakej pořádnej charakter, zbrojnoš nebo bandita. Já ho pak ve hře potkám a budu ho moct zabít. :-)