Čtvrtý díl Dragon Age dostal ještě před vydáním od lidí na Internetech ukrutnou bídu. I já se přiznám, že jsem tomu zpočátku docela podlehl.
Bioware kromě traileru uvolnili gameplay ze samotného začátku hry. A mě se moc nelíbil. Nelíbila se mi grafika, barevné ladění ani komiksová stylizace hrdinů. Bylo to celé fialové, hodně akční a totální koridor. Hlavní postava - rogue - pořád nesmyslně skákala. Byl to prostě rozdíl oproti Inquisition.
Když se tak dívám zpátky, první Dragon Age:Origins jsem zkusil a odložil. Nemám rád zombíky a rezavohnědá paleta mi neseděla. Tenkrát mi to přišlo ošklivé, depresivní a nezajímavé. Śkoda přeškoda, dnes na to lidi pějí chválu.
Druhý díl jsem myslím ani nehrál, pokud si vzpomínám. Alespoň na blogu o tom není zmínka.
Třetí Dragon Age: Inquisition jsem si užil se vším všudy a měl jsem to rád. I s drobnými výhradami to byla fajn hra. Bavilo mě vylepšování hradu, stavění týmu a najímání posil. Ta hra uměla doručit pocit, jaký má velitel. DLC jsme už ale nezahrál, hned to první trpasličí bylo tak nechutně těžké, že mě to prostě otrávilo.
Lidi si hodně stěžovali na to, že to není RPG. Že to je konzolovitá akční hra. Že jsou puzzly stupidní. Že chybí smysluplné volby. A že jsou nepovedené dialogy.
Hlavní
výtky - alespoň z moho pohledu - se týkaly toho, že hra je plná woke
agendy. To, že lze navázat romanci bez ohledu na pohlaví, není nic až tak překvapivého. To bylo už v předchozím Dragon Age Inquisition - a třeba taky ve veleúspěšném Baldur's Gate 3. Veilguard jde nicméně ještě dál: jedna z postav - rohatá Qunari Taash - je nebinární a nechá si
říkat zájmenem They. A při volbě herní postavy je také možné vybrat
zájmeno, kterým má být hrdina označován.
Žádné komentáře:
Okomentovat