Fable 2 je nacpaná vtipnými momenty. Questy, hlášky, nalezené dokumenty a knihy jsou zábavné a veselé. Naprosto dokonalí jsou bratři Sam a Max (!), kteří mají slabost pro nekrofilní vědy a vždycky se zamotají do nějakého průšvihu s nemrtvými. Jejich dialog o tom, kdo otevřel knihu mrtvých (the Book of the Extremely Dead) je naprosto geniální.
Přesto Fable 2 rozhodně není veselá hra
. Velmi často se dostavují scény, kdy zamrazí. Někdy nelze zlu zabránit - jako když Lucien na začátku bez mrknutí oka odstřelí hrdinovu sestru Rózu, jako když otec hledá svého synka ve skřetích jeskyních a přijde pozdě, jako když zemře opat Chrámu Světla, jako když Lucienovi dozorci mučí vězně v magicé Věži (The Spire). Když mě Reaver poslal do hrobky v močálech, kde jsem byl nucen volit, zda obětuji mládí a zdraví mladé dívky temnému soudci anebo to vezmu sám na sebe, měl jsem velkou chuť vraždit. Geniální herní design, říkám já.
A pak jsou tu momenty, které jsou prostě krásné. Jako když se hrdina na samém konci hry opět vrátí do podoby malého chlapce na statku rodičů se sestrou Rózou. Idylická scéna dokonalého štěstí, ale hráč ví, co toho malého chlapce čeká, čím bude muset projít, co z něj vyroste. A proto v noci vstane a jde si pro kouzelnou hrací skříňku, kterou potřebuje proti Lucienovi. Tahle scéna, kdy malý chlapec jde lesem za zvukem hrací skříňky, jeho sestra na něj volá, aby se vrátil domů, ale on ví, že musí dopředu, krajina kolem něj se proměňuje - to je moment, ze kterého se mi ježily chlupy na ruce.
Po zabití Luciena si hráč může vybrat svou odměnu. Záchranu všech otroků, kteří zemřeli při stavbě věže, záchranu své rodiny a psa, kteří zemřeli, anebo prachy. Jen jedno z toho.
Vybral jsem si rodinu. Co je mi do mrtvých otroků, já jsem je nezabil.
Zabitím Luciena hra nekončí. Hráč se může vrátit do světa Albionu, dodělat si věci, které ještě nesplnil (jsou tu questy, které ani před zabitím Luciena splnit nejdou). Osobně jsem si koupil zámek v Kamenném Újezdě a nastěhoval jsem se tam s rodinou a psem. Nenašel jsem všechny schovávačky - například jsem neotevřel démonické dveře, které otevřou jenom hříšnému, nenašel jsem všechny stříbrné klíče, rozstřelil jsem jen 48 z 50 chrličů, kteří sprostě pokřikují na kolemjdoucí.
Tím pravděpodobně v tuto chvíli s Fable 2 končím. Ještě je k mání downloadable content, ale do toho už nejdu.
Mám pocit dobře vykonané práce. Bylo to super. Tahle hra se mi dostala pod kůži, jako už dlouho nic.
Přesto Fable 2 rozhodně není veselá hra
. Velmi často se dostavují scény, kdy zamrazí. Někdy nelze zlu zabránit - jako když Lucien na začátku bez mrknutí oka odstřelí hrdinovu sestru Rózu, jako když otec hledá svého synka ve skřetích jeskyních a přijde pozdě, jako když zemře opat Chrámu Světla, jako když Lucienovi dozorci mučí vězně v magicé Věži (The Spire). Když mě Reaver poslal do hrobky v močálech, kde jsem byl nucen volit, zda obětuji mládí a zdraví mladé dívky temnému soudci anebo to vezmu sám na sebe, měl jsem velkou chuť vraždit. Geniální herní design, říkám já.A pak jsou tu momenty, které jsou prostě krásné. Jako když se hrdina na samém konci hry opět vrátí do podoby malého chlapce na statku rodičů se sestrou Rózou. Idylická scéna dokonalého štěstí, ale hráč ví, co toho malého chlapce čeká, čím bude muset projít, co z něj vyroste. A proto v noci vstane a jde si pro kouzelnou hrací skříňku, kterou potřebuje proti Lucienovi. Tahle scéna, kdy malý chlapec jde lesem za zvukem hrací skříňky, jeho sestra na něj volá, aby se vrátil domů, ale on ví, že musí dopředu, krajina kolem něj se proměňuje - to je moment, ze kterého se mi ježily chlupy na ruce.
Po zabití Luciena si hráč může vybrat svou odměnu. Záchranu všech otroků, kteří zemřeli při stavbě věže, záchranu své rodiny a psa, kteří zemřeli, anebo prachy. Jen jedno z toho.
Vybral jsem si rodinu. Co je mi do mrtvých otroků, já jsem je nezabil.
Zabitím Luciena hra nekončí. Hráč se může vrátit do světa Albionu, dodělat si věci, které ještě nesplnil (jsou tu questy, které ani před zabitím Luciena splnit nejdou). Osobně jsem si koupil zámek v Kamenném Újezdě a nastěhoval jsem se tam s rodinou a psem. Nenašel jsem všechny schovávačky - například jsem neotevřel démonické dveře, které otevřou jenom hříšnému, nenašel jsem všechny stříbrné klíče, rozstřelil jsem jen 48 z 50 chrličů, kteří sprostě pokřikují na kolemjdoucí.
Tím pravděpodobně v tuto chvíli s Fable 2 končím. Ještě je k mání downloadable content, ale do toho už nejdu.
Mám pocit dobře vykonané práce. Bylo to super. Tahle hra se mi dostala pod kůži, jako už dlouho nic.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat