Měl jsem zálusk na další upevnění moci Francie. Drzí Sicilané na mě zaútočili na Krétě, navíc ze severu je Francie stále sužována nájezdy Portugalců z Irska. Začal jsem shromažďovat severní armádu blízko Brugg a druhou armádu jsem přepravil z Valencie do sevrní Afriky, abych zabral sicilské državy v Tunisu. Papež však uhodl můj úmysl a zakázal mi s Portugalci i se Sicílií bojovat! Ještě kdyby to respektovali i Sicilané...U Smyrny jsem začal sbíral síly na finální zúčtování s Benátčany, když jsem dostal zprávu o vyhlášení III. křížové výpravy proti Antiochii. Prní křížová výprava Angličanů a Poláků Antiochii dobyla, při II. výpravě dokonce Angličané získali Jeruzalém. Před časem však Antiochii dobyli Mongolové, kočovná horda lučištníků z asijských stepí.
Můj král Dimanche se okamžitě se svou armádou přidal ke křížové výpravě a vyrazil ze Smyrny na východ směrem k Antiochii. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že celá Malá Asie už je v rukou Mongolů! Turecká říše se pod jejich úderem sesypala jako domeček z karet a Turci byli zničeni dřív, než jsem s nimi stihl zkřížit zbraně.
Poprvé jsem se s Mongoly utkal blízko Adany. Shodou okolností jsem v této bitvě poprvé použil bombardu - primitivní dělo na střelný prach. Měl jsem hned okusit obrovský rozdíl mongolského způsobu vedení boje oproti ostatním národům, se kterými jsem se střetl dosud. Drželi si distanc a nenechali se vylákat k mému skvělému obrannému postavení na úbočí hor.
Musel jsem jim vytáhnout vstříc. Naštěstí jsem měl převahu v dělostřelectvu. Moje katapulty, trebuchety a jediné dělo více než vynahradily mongolskou převahu ve střelných zbraních. mongolská pěchota je podobná mým skotským střelcům - silná na dálku, vražedná nablízko a těžce obrněná. Navíc je těch nevěřících psů jako kobylek. Tím pádem mám zcela jasno, jaký bude můj další cíl.
Abych si uvolnil ruce, dobyl jsem poslední benátské útočiště na Rhodosu, kde se zabarikádoval dóže Enrico Lakomý s posledními zbytky svých věrných.
Nestačil jsem se divit, jak snadno si moje bombardy poradily s dřevěnými hradbami.
Bylo mi Benátčanů až líto, jak tam na nádvoří Rhodoského hradu umírali pod rudými prapory se zlatými lvy.Teď jsou na řadě Mongolové. Mám takové tušení, že to nepůjde vůbec hladce. Možná budu ještě s lítostí vzpomínat na Byzanc a Benátky!
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat