Pokračuji v přetlačované s Mongoly. Na hranicích Nikaey a Iconia jsem bojoval snad už šest rozsáhlých bitev. Král Thierry je skutečným pánem bojiště, rozsévá zkázu všude kolem. Ty poslední bitvy byly obzvlášť podivné, protože jsem musel nasadit dvě své armády protí několika mongolským. Pod kontrolou jsem měl jen jednu, takže jsem se musel přizpůsobovat taktice druhého velitele. 
V jedné z bitev jsem velel armádě Denisota Roberta, druhou armádu vedl král Thierry. Počínal si prazvláštně - napřed vrhl své síly do útoku, ale pak jako by si to rozmyslel a začal ustupovat. Bohužel pod smrtící palbou mongolských šípů. Abych zabránil katastrofě, vrhl jsem své síly do útoku na levém křídle a navázal tak na sebe nepřátelské síly. Moje armáda byla prakticky rozdrcena, zbyly mi jen jednotky mužů v některých jednotkách. Generála Denisota Roberta jsem musel odvolat z boje, abych o něj nepřišel. 
Naštěstí se král Thierry vzpamatoval, zavelel do útoku a zadupal Mongoly do země. V téhle bitvě jsem se rovněž zbavil dvou slabších mongolských armád, které podporovaly hlavní voj.
Druhou pozoruhodnou bitvu jsem vybojoval s armádou křižáků Gassota Karembeau, která dorazila z Francie. Druhé z mých armád velel král Thierry. Tentokrát nezaváhal, zaútočil na pravém křídle a byl by si s Mongoly poradil i sám. Na mě zbylo jen vypořádat se s mongolskými raketomety a balistami v týlu a samozřejmě podpora útoku na levém křídle.Začaly mě zlobit evropské státy. Jen co jsem přestál morovou ránu, zaútočila Svatá říše římská na Frankfurt. Snadno jsem je odrazil, ale opravdu nehodlém dál trpět jejich troufalost. Nastal čas se jich zbavit jednou pro vždy. Věřím, že papež nebude proti.
V severní Africe se zase probudili Sicilané a zkouší mě obléhat v Tunisu. Tady asi bohužel nepochodím, jen co je klepnu přes ruku, poběží si stěžovat k papeži a ten mi nejspíš zarazí ráznější odvetu.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat