Timuridé zřejmě zaměřili své výboje na sever. To se mi hodilo, nemusel jsem se s nimi zabývat v Malé Asii.
V severní Itálii jsem shromáždil silnou armádu, která oblehla Milán. Hradby jsem rozbořil bombardami a armádu obránců jsem převážně rozstřílel zápalnými šípy.
Naštěstí v té době natáhl bačkory starý papež, původem Polák. Při volbě nového papeže jsem chytře vsadil na dánského kandidáta, který ve volbě uspěl. Tím jsem si ho zavázal a hned jsem měl volné ruce pro další výboje v Itálii. Jižní armáda pochodující z Afriky se zmocnila Neapole z rukou Sicilanů a na severu jsem dobyl Bolognu z rukou Milánských. Tak Milánští zaplatili za podlou zradu, které se na mně dopustili.
V Alžíru jsem vybojoval dvě bitvy proti sicilskému králi. První z bitev jsem prohrál s malými ztrátami. Poté sicilský král oblehl Alžír. Zaútočil jsem vyprošťovací armádou. V následné bitvě jsem byl málem poražen na hlavu, v mé armádě zbyla jen hrstka vojáků. Naštěstí na bojiště dorazily posily z obleženého Alžíru a úspěšně dokončily, co jsem začal: vrátily sicilskému králi porážku i s úroky.
V tuto chvíli jsem měl pod svou správou 44 území. Zbývalo získat jediné a dobýt Jeruzalém. Král Thierry obešel přístav Akkru a údolím Jordánu se rychle přesunul až před hradby Jeruzaléma. Ačkoliv Jeruzalém bránil sám mongolský chán, neměl šanci. Obvyklý postup - rozstřílení hradeb, pobití části obránců šípy a dokončení pěchotou a jízdou, i tady vedl k cíli.
Zaplatil jsem za to krutou daň - chánovi družiníci se bránili do poslední kapky krve a rozsekali mé nejlepší těžké rytíře na kousky. Pod přesilou mých pěších rytířů však nakonec padl i samotný Velký Chán.
Tak skončilo velké tažení mých armád, které započalo před více než 120 obdobími blízko Paříže. Dobyl jsem Pyrenejský poloostrov, severní Afriku, velkou část Německa, severní Itálii, Balkán, Malou Asii a část Sýrie. Vystřídal jsem 6 králů, z nichž jediný zemřel v posteli.
Nebylo to vůbec špatné.
Vive la France!
Žádné komentáře:
Okomentovat