Gothic III: Dobytí Cap Dun

Po splnění všech úkolů v Cap Dun nastal čas svrhnout orky. S pomocí zajatého paladina Wenzela jsme pobili orčí stráže a jejich lidské žoldnéře u majáku. Byla to docela řež, bojovat proti desetinásobné přesile. Dole ve vesnici už bojovali orkové s otroky, kteří se vzbouřili. Nakonec jsme se střetli se samotným Urukem, vládcem vesnice. Když jsme jej společně zdolali, ostatní obránci vzali nohy na ramena a uprchli. Dal jsem vědět rebelům z Reddocku, aby vyslali do Cap Dun své muže.
S věrným Copperem jsme se vydali dál. Chvíli jsme se toulali směrem k obleženému hlavnímu městu, ale pak jsme se vrátili na cestu k Monteře. Svedli jsme hrdinskou bitvu s bandity v horském průsmyku.
Na sérii Gothic se mi hrozně líbí, jak pracuje s detaily. Nejenže NPC postavy opravdu žijí a pracují, ale i hlavní hrdina může dělat spoustu zajímavých věcí: lovit, ulovené maso opékat nad ohněm, řezat dřevo... Hrdina i svět tu opravdu žijí, se vším všudy.
Do jisté míry podobný přístup měl Oblivion, ale jen napůl cesty. Tady je každá činnost hrdiny poctivě animovaná. Každá výprava do divočiny je tu svým způsobem lov, divočina je pestrá a nebezpečná. V Oblivionu to bylo především cestování, které i tak pohřbila funkce fast travel.