Zaklínač: Mejdan a golem

U Shani jsme udělali mejdan. Přišel tam starý přítel Marigold a trpaslík Zoltán Chivay. Marigold zazpíval zpíval okouzlující baladu o vlčisku.
Na hřbitově jsem našel tělo detektiva Raymonda Marlowa. Tím se vyloučili ostatní podezřelí a dokázalo se, že čaroděj Azar Javd se za Raymonda vydává.
Upřímně, tohle mi přišlo lehce nedotažené - tělo jsem našel celkem neplánovitě a úplně jsem přeskočil pitvu, ke které všchno směřovalo. Asi je to taky proto, že jsem pronikl do lazaretu poměrně pozdě.
Povedlo se mi Shani ukecat do postele. Bylo to docela náročné, ale potěšilo to.
V močálech jsem potkal družinu rytířů Planoucí růže vedenou starý známým Siegfriedem. Měl jsem na výběr, zda se k nim přidat na výpravu proti vzbouřeným elfům Scoia Tael - Veverkám, anebo zda naopak s Veverkami pobít rytíře. Rozhodl jsem se jít se Siegfriedem, přece jen elfové jsou na můj vkus moc nafoukaní. Radši Řád, než Chaos.
Oživil jsem golema pomocí hromosvodu a s využitím kamenných pylonů generujících blesky jsem ho zabil. Získal jsem tak poslední kámen ke vstupu do kouzelnické věže.
Deset kamenů jsem rozmístil na deset obelisků roztroušených v bažině. Teď je vchod do věže otevřeý. Azar v podobě Raymonda nejspíš čeká uvnitř. Jsem na něj zvědav.

Zklínač: Kapitola 2 - močály a dryády

V bažinách mám za úkol od alchymisty Kalksteina nějak obnovit prastarou kouzelnickou věž. Budu k tomu muset nějak oživit golema a posbírat deset magických kamenů. Už jich mám šest.V druidím háji uprostřed bažin jsem potkal tuhle roztomilou dryádu. Podařilo se mi ji přefiknout, dala se ukecat.

Z dědka, kterého jsem provázel bažinami, se vyklubal lidojed. V chatě měl zajímavou spižírnu. nechal jsem ho žít, za odměnu mi dal vzácnou knihu.

Zpátky ve Wyzimě jsem zapracoval na vyšetřování. Dostal jsem se k Shani, ze které jsem vytáhl zajímavé informace. V lazaretu jsem našel zraněného svědka, ale bohužel mi dodýchal pod rukama. Vzápětí na nás zaútočili námezdní rváči a násilníci od šéfa místního ghetta Beranina.

V Wyzimě je to docela slušná detektivka, odkrývání stop jednu po druhé, abych získal celkový obraz. Mám spoustu podezřelých, nic není jasné, do toho se motají terorističtí elfové Veverky.

Zaklínač: kapitola 2 - Rozkoukávám se po Wyzimě

Z vězení jsem se dostal snadno - vykoupil jsem se přijetím zakázky na zabití kuroliška ve stokách města Wyzimy. Pomohl mi při tom Siegfried, rytíř Řádu planoucí růže. Je to krásný idealista, ale mečem se ohánět umí.

Město Wyzima je pestré a plné života. Jsou tu slumy, čtvrť nelidí, špitál, klášter, kurvy, stráže, žebráci, plno života. Ve městě je spousta napětí - lidé proti nelidem, stráže proti Salamandře, všichni mají své cíle. Geralt tady sleduje stopu zaklínače Berengara, který se tu před časem pohyboval a pravděpodobně zahynul při plnění úkolu od alchymisty. Vedle toho vede vyšetřování proti Salamandře, které je pěkně spletité. Je tam spousta podezřelých a zatím mi vůbec není jasné, komu se dá věřit.

Zatím se mi povedlo dotáhnout do konce jen několik úkolů. Černě humorný byl úkol na zabití pár toulavých psů, při odevzdání mi hrobník vysvětlil, že potřebuje psí sádlo na nátěr rakví.

Zachránil jsem pár kurev před členy Salamandry, za což jsem si vysloužil jejich vděčnost. Všechny děvky v klášterní čtvrti mi jsou k dispozici za kytičku sedmikrásek. Pouze jejich šéfka Carmen mi nedala... zatím :-P.

Geralt se učí, už má i stříbrný meč zděděný po Berengarovi. Z meteorických kamenů jsem si nechal vykovat i nový ocelový zaklínačský, a rázem jsou boje jednoznačnější v můj prospěch. Zejména boj hromadným stylem je docela dobrý masakr, útočím na jednoho ze soupeřů a když ho dostanu, otočím se, abych zjistil, že ostatní nepřátelé leží mrtví kolem. To potěší.

Tady vedle na screenshotu je Zoltán Chivay, svérázný trpaslík. Právě je uprostřed filosofického monologu, kdy si mu Geralt stěžuje na nespravedlivý svět, zkažené lidi a vůbec. Zoltán pronáší větu, která mě u počítače hlasitě rozesmála - to už se mi dlouho, dlouho nestalo. :-)
Pravdou je, že ve Wyzimě je celkem klid, příležitostí k boji zatím není tolik. Přeplavil jsem se do bažin. To je pravý opak Wyzimy: naprostá divočina, plná nestvůr, utopenců, masožravých stromů a dalších radostí. Jdu ve stopách ztraceného Berengara, ve službách alchymisty Kalksteina se snažím znovu otevřít vchod do staré věže patřící mrtvému mágovi.

Zaklínač: Kapitola 1

Odehrál jsem první kapitolu Zaklínače a jsem nadšený. Děj se rozjížděl nenápadně - měl jsem osvobodit vesnici od přízračných barghestů vedených pekelným psem - Bestií. Postupně jsem si svým řemeslem získával důvěru obyvatel vesnice - pobil jsem utopence u řeky, vyčistil hrobku od ghúlů, zlikvidoval masožravé rostliny na poli místního ochlasty. Jako ve správné detektivce jsem postupně odhaloval jednotlivé informace, které mi objasnily vztahy a minulost vesnice. Vesnici ovládal fanatický velebný pán, který všechny problémy svaloval na místní čarodějku Abigail.
Potěšilo mě, že se hra tváří dospěle. Je možné opíjet se (často nutné) a spát se ženami. V Kaer Morhense se mi povedlo dostat do postele čarodějku Triss Ranuncul. Tady v kapitole 1 to byla servírka Vesna Hood , kterou jsem zachránil před znásilněním a odvedl domů skrz smečky barghestů (její jméno mi přijde jako krásná narážka na Červenou Karkulku), a čarodějka Abigail těsně před koncem první kapitoly.
Vyvrcholení první kapitoly je opravdu pecka. Nejprve náročný boj s členy Salamandry - tajemného hnutí, které stálo za útokem na Kaer Morhen. Vyčištění jejich domu byl první úkol, kdy jsem se neobešel bez urychlujícího elixíru Blizzard. Při boji s pěti protivníky stříkala krev proudem, když jsem s nimi skončil, bylo v domku vymalováno.
Potom boj se Salamandry v hospodě, při kterém jsem zachránil léčitelku Shani. Celkem snadná záležitost.
Pak boj se Salamandry v jeskyni, abych zachránil unesené děti (včetně chlapce Alvina, který má schopnost sloužit jako médium). Před jeskyní jsem našel čarodějku Abigail, která sem utekla před rozzuřeným davem vedeným fanatickým Velebným panem. Bestie je přízrak vyvolaný zločiny, které ve vesnici dříve proběhly. A velká pecka: jednotliví vesničané svádějí své staré viny na Abigail, žádají její upálení. Geralt má možnost ji buď vydat, anebo zachránit. Může si zvolit.
Celá tahle scéna má tak skvěle napsané dialogy, že se z nich ježí chlupy. Geraltova řeč je ostrá jako břitva a kvalitní dabing ji jenom umocňuje.
Rozhodl jsem se Abigail zachránit. Konec konců jsem se s ní předchvílí vyspal, Navíc obvinění vesničanů nevěřím, nejvýše možná jedinému ze tří.
Cestou od jeskyně na nás zaútočila Bestie. Boj s ní byl mimořádně náročný. Zkoušel jsem ho snad desetkrát, než se mi podařilo správně se připravit (elixír Vlaštovky a Blizard, olej proti přízrakům na meči) a všechno ustát. Klíčem bylo napřed pobít všechny barghesty a teprve pak se poprat s Bestií. Bestie anvíc průběžně povolává další barghesty, které jsem musel pobíjet. Bestie má mimořádně protivný útok, při kterém na chvíli paralyzuje a pak vykousává. Nevím, jak se tomu úspěšně bránit. Abigail se ukázala jako mimořádně cenný spojenec, dvakrát během finálního boje mě vyléčila a zasadila Bestii poslední ránu.
Po zabití Bestie se na nás vrhli vesničané vedení Velebným panem. Museli jsme pobít všechny ty, pro které jsem v první kapitole pracoval. Když vyšlo slunce, byla vesnice plná mrtvol. Tomu říkám vpravdě zaklínačovské vyvrcholení.
Před dokončením první kapitoly jsem s Geraltem ještě doělal dva vedlejší zaklínačské úkoly - u mlýna jsem zabil bosse Utopenců, a v kryptě obřího ghúla. Tady snad jen jediná výhrada - v té kryptě jsem předtím byl, do těchto prostor se nedalo projít. Aby se zničehonic, jen podle postupu v úkolech, najednou sama zpřístupnila celá sekce krypty, to podle mě nemá logiku.
Při vstupu do města na mě proradný strážný zavolal ozbrojence a hodili mě do vězení. Právě odtamtud propouštěli Magistra - jednoho ze Salamandrů, který v Kaer Morhen zavraždil mladého zaklínače Lea. Už mám na něj žízeň.

Zaklínač: První dojmy

Včera jsem si koupil Zaklínače. Už v den premiéry byl venku asi 120MB patch.

Zamrzelo mě, že slibovaná povídka přibalená ke hře je už hodně stará Sapkowského povídka, tatáž, která je zpracována ve velkolepém intru. Těšil jsem se na novou povídku, tohle mě zklamalo.

Začátek hry na hradbách Kaer Morhen je graficky poměrně nevýrazný. Animace a boje jsou ovšem luxusní. Jakmile jsem dodělal první velkou bitvu (vyzkoušel jsem si obě možné větve - boj s čarodějem i boj s chimérou), dostal jsem se dovnitř Kaer Morhen. Tam už grafika exceluje, hra světla a stínu je dokonalá. Postavy jsou velkoryse vymodelovány a otexturovány tak, jak jsem to dosud vídal jenom v intrech.

Po dokončení úvodu v Kaer Morhen jsem se pustil do první kapitoly, která se odehrává blízko města Wyzima. Grafika hry ve venkovních lokacích je opravdu úžasná, stejně jako efekty počasí. Boje jsou čím dál zábavnější, jak se Geralt postupně učí nové styly a prvky. Ovládání boje je skutečně revoluční, mnohem víc zaměřené na správné načasování, než na rychlost klikání. Bojové animace jsou přitom mistrovské, hráč se nemusí obtěžovat s ovládáním každého úderu, avšak zároveň má nad bojem plnou kontrolu.

Ještě jsem si úplně nezvykl na ovládání. Izometrická kamera zdálky nebo zblízka mi moc nesedí, hra pak moc vypadá jako RTS. Používám kameru za ramenem, klasická RPG kamera za postavou bůhvíproč úplně chybí.

Výborně jsou pojaté rozhovory. Klasicky vidíme Geralta i postavu, se kterou hovoří, avšak na rozostřeném pozadí dál probíhá normální život hry - fouká vítr, hoří oheň, postavy chodí. Tohle tu ještě nebylo.

Zatím pozvolna pronikám do hloubky hry. Geralt se postupně učí alchymii, která se zdá být klíčovou součástí hry. Poznává nové lidi, učí se detaily o nestvůrách a tím získává jednak výhodu v boji, jednak možnost získávat z nestvůr ingredience. Herní zážitek je dynamický, ve dne je to až adventurní záležitost, naopak v noci je to čistá akce a adrenalin. Občané se zamknou ve svých domech, po vsi se prohání přízrační psy - barghesti, z vody vylézají utopenci. Opravdu zaklínačovská atmosféra.

Invex

Dnes jsem byl na Invexu. Měli tam Zaklínače, ale vydržel jsem a nekoupil jsem si ho. Dám vydělat Bílé Myši v Plzni.
Probíhal tam turnaj v progamingu. Když jsem viděl ty mladé kluky, jak smaží 5 na 5 Medal of Honor Airoborne, natvrdo jsem si uvědomil, že jsem starý fotr. No nic, lepší už to nebude.

Gothic III: Trelis

Cestou z Geldernu jsme s Copperem navštívili farmu na kopci. Zbavili jsme farmáře starostí s Ripper Beasts, kteří se nastěhovali do jeskyní pod farmou. Na farmě jsme našli uprchlého alchymistu a bez milosti jsme ho zahnali do města. Ať maká, lenoch!
Vrátil jsem se do Trelisu a zaparkoval Coppera na cestě. Povedlo se mi pobít ogry v jámě. Postupně jsem je vylákal k městské bráně, kde mi je pomohly zabít stráže. To potěšilo. S Copperem bych to nedoázal, protože ihned po naagrování ogra by se na něj Copper vrhl.
Vloupal jsem se do městské pokladnice a vybral ji do mrtě.
V Trelisu už mám plnou reputaci, takže mě pustí k veliteli města. Chce po mě, abych mu přinesl 50 tisíc gold jako platbu pro hashishiny za spojenectví. Takový obnos, i kdybych ho měl, raději utratím za trénink.
Zjistil jsem nepřijemnou věc: nemám nárok na slušnější brnění, dokud si nezlepším reputaci buď s orky nebo s rebely. To zamrzí. U orků mám zatím 1, u rebelů 22 za vyčištění Ardey a Cape Dun. Nemám v úmyslu posluhovat orkům, ale ani u rebelů nechci spěchat s osvobozováním měst, dokud si kompletně neprojdu centrální zemi Myrtanu. Když se s osvobozováním moc spěchá, tak si člověk kompletně znepřátelí orky, jak jsem se dočetl na webu.
Oklikou přes tábor rangerů jsme se vrátili do Montery. Tady budu chtít splnit všechny questy.

Gothic III: trable s Copperem

Za včerejšek jsem se plácal kolem Trelisu. Vyčistil jsem jeskyni plnou goblinů. Bohužel se začal projevovat starý problém Gothicu s pathfindingem - můj spolubojovník Copper se kolem potoka začal toulat, nebyl schopen mě sledovat a dvakrát mi úplně utekl pryč, takže jsem musel loadovat starší pozici. Dost otravný bug.
Pak jsem zkoušel bojovat s ogry v díře u Trelisu. Se štěstím jsme dokázali zabít jednoho z nich, ale když začali chodit po dvou a více, vzdali jsem to. Tihle drobci mě dokážou zabít dvěma ranami a i když Copper dokáže hodně ustát, ani zdaleka na ně zatím nemám.
Došli jsme až k hradbám Geldernu. Přesně tady končí má pozice z minulého hraní (pravda, měl jsem o hodně víc nahráno - komplet Monteru, poctivý kus Sildenu a Geldernu).
Je čas vrátit se zpět, k Trelisu a ještě spíše do Montery.
Zítra jedu na Invex a pravděpodobně si přivezu Zaklínače. Pokud ne hned z Brna, tak si ho koupím v pátek v Plzni. Asi mi není souzeno Gothic III dohrát :-).

Gothic III: Montera a okolí

Udělal jsem pár úkolů v Monteře. Navázal jsem kontakt s rebely, vybojoval jsem titul championa v aréně.

Pak jsme se s Copperem vypravili do divočiny. Cestu na farmu u řeky jsme si protáhli zastávkou u rangerů, kterým jsme pomohli pobít orčí hlídku.

O kus dál jsme našli stanoviště rebelů, kteří mě požádali o pomoc proti nemrtvým v jeskyni a proti orkům, kteří provádějí vykopávky v Trelliském chrámu na břehu zálivu. Vykopávky v chrámu byly zamořeny kostlivci a zombiemi, ale nejhorší byl jedovatý kříženec kudlanky a štíra. Z chrámu jsme zachránili orčího druida. Nakonec jsme vybojovali bitvu s orky dohlížejícími na otroky. Nedá se nic dělat, jsem přece přítelem rebelů :-).

Tuhle část Gothika III jsem při prvním a druhém hraní neviděl. Orčí město Trellis je působivý vodní hrad s příkopem. Za soumraku se orci sesedli k ohňům, začali hrát na bubny a tančit. Než se vrátím do Montery, trochu se tu porozhlédnu.

Gothic III: Dobytí Cap Dun

Po splnění všech úkolů v Cap Dun nastal čas svrhnout orky. S pomocí zajatého paladina Wenzela jsme pobili orčí stráže a jejich lidské žoldnéře u majáku. Byla to docela řež, bojovat proti desetinásobné přesile. Dole ve vesnici už bojovali orkové s otroky, kteří se vzbouřili. Nakonec jsme se střetli se samotným Urukem, vládcem vesnice. Když jsme jej společně zdolali, ostatní obránci vzali nohy na ramena a uprchli. Dal jsem vědět rebelům z Reddocku, aby vyslali do Cap Dun své muže.
S věrným Copperem jsme se vydali dál. Chvíli jsme se toulali směrem k obleženému hlavnímu městu, ale pak jsme se vrátili na cestu k Monteře. Svedli jsme hrdinskou bitvu s bandity v horském průsmyku.
Na sérii Gothic se mi hrozně líbí, jak pracuje s detaily. Nejenže NPC postavy opravdu žijí a pracují, ale i hlavní hrdina může dělat spoustu zajímavých věcí: lovit, ulovené maso opékat nad ohněm, řezat dřevo... Hrdina i svět tu opravdu žijí, se vším všudy.
Do jisté míry podobný přístup měl Oblivion, ale jen napůl cesty. Tady je každá činnost hrdiny poctivě animovaná. Každá výprava do divočiny je tu svým způsobem lov, divočina je pestrá a nebezpečná. V Oblivionu to bylo především cestování, které i tak pohřbila funkce fast travel.

Gothic III: Reddock a okolí

Spolu s mladým rebelem jménem Copper jsem dodělal všechny questy od rebelů z Reddocku. Pobil jsem skřetí hlídku tábořící na cestě. Boj byl rychlý a snadný.

Ortegovi bandité skrývající se v jeskyni byli kupodivu mnohem snadnějšími protivníky než v původní verzi hry. Žádná taktika, žádný boj z dálky. Prostě jsem na ně naběhl a pobil jsem je mečem. Ukazuje se, že dokud sekám mečem, tak protivník málokdy zaútočí jak zpředu, tak zboku nebo zezadu.

Na skřetí farmě jsem napřed vyzval velitele na souboj. Když ležel na zemi přemožen, probodl jsem ho a pobil hlídku. Z jejich prasat a kuřat je spousta masa. Bude se hodit, po opečení nad ohněm léčí za 20%.

Koupil jsem si lehké rebelské brnění a vyrazil do vesnice Cap Dun, které vládnou skřeti. Zvítězil jsem ve dvou soubojích v aréně a splnil pár pochůzek. Při minulém hraní jsem pro orky dobyl Reddock, tentokrát to udělám obráceně - chystám se vyčistit Cap Dun od orků. Ale napřed musím splnit všechny úkoly. Teď budu lovit vlky v okolí. Od lovce jsem se naučil stahovat kůže, tak by to mohl být i celkem výnosný obchod.

Gothic III: třetí pokus

Rozhodl jsem se vyplnit čekání na Zaklínače oprášením Gothic III. Je to hra, kterou už jsem rozjížděl dvakrát. Poprvé jsem uhrál jen malý kus, podruhé jsem to zkoušel pár dní (týdnů) a prošel jsem poměrně velkou část země Myrtana (Monteru, Silden a Geldern). Tenkrát jsem to přestal hrát jednak kvůli nechutné zabugovanosti, jednak mi role žoldnéře v orčích službách až tak nevyhovovala. Tentokrát to zkusím za lidi, stejně jako v Gothicu 1 a 2.
Překvapilo mě pár věcí. Jednak mi to krásně šlape, mám silnějšího kompa a je to značně poznat.
Taky mám pocit, že řada oficiálních i neoficiálních patchů (hraju s oficiálním patchem 1.12 a Community Patch 4) pomohla celkové hratelnosti. Hraje se to krásně pohodově. Divoká prasata už nejsou nezabitelná a boje jsou celkem rozumné.
Ještě nejsem rozhodnut, jestli to budu hrát ve first person anebo third person kameře. Oboje má svoje, nejspíš to budu střídat. Oproti Oblivionu, který jsem odehrál ve first person, je v Gothiku third person přehlednější a hratelnější.
Překvapivá je grafika - při hře vypadá o mnoho stupňů lépe než na screenshotech díky antialiasingu, postprocessingu a glow efektu.
Zvuk v kvalitě 5.1 funguje zatím bezchybně, v originální verzi bez patchů to byla jedna z velkých bolestí. Jsem zvědav, co to bude dělat na pláních kolem Sildenu - když jsem to hrál s verzí 1.9, tak tam zlobily ambiente zvuky divočiny a vodopádu tak, že jsem je musel povypínat.
Za první dvě hodinky pohodového hraní jsem uhrál úvodní bitvu ve vesnici Ardea a pár drobných questů pro lidské rebely v Reddocku. Čeká mě první střet s orčími patrolami.
Buď mě to chytne a pořádně se do toho ponořím, anebo to bude jen výplň, než za týden vyjde Zaklínač.

Medieval 2: zhodnocení

Medieval 2 je skvělá hra. Bitvy jsou excellentní a bezkonkurenčně skvělé. Toto je přesně typ RTS, který mě baví.
Zábavným faktorem je církev, vysloveně mě těšilo pěstovat své biskupy a kardinály, upalovat kacíře a konvertovat národy na katolicismus.
Strategická mapa kopíruje klasický koncept Civilizace, neurazí, je celkem v pohodě. I obléhání mě víceméně bavila, od chvíle, kdy jsem měl solidní katapulty a trebuchety, nemluvě o bombardách v poslední třetině hry.
Jen kdyby trošku líp fungovala diplomacie! Jak rád bych pomáhal svým spojencům a vazalům! Oč lépe má tohle vyřešené Europa Universalis, kde se hraje na spojenecké bloky! Bohužel, tohle zde nefunguje - spojenectví jsou často krátkodobá a účelová, vazalství se vypovídají, zrada je na denním pořádku. V této hře mi zůstal jediný skutečně věrný spojenec - Anglie, kterou jsem nechal v míru koexistovat v Normandii. Všichni ostatní se dříve nebo později obrátili proti mně.
Ještě jednu drobnost bych uvítal: automaticky generovanou kroniku. Jednoduchý záznam po letech - co se stalo, které bitvy kdo vybojoval a s jakým výsledkem, případně kdo se narodil a zemřel. Mám pocit, že přesně tohle uměla Civilizace (a možná dokonce i první Medieval).
Přesto je Medieval 2:Total War opravdu radost hrát. Po všech stránkách mimořádný zážitek.

Medieval 2: Triumf Francie

Moje tažení v barvách Francie se začalo blížit k naplnění. Král Thierry se vylodil na Kypru a snadno dobyl Nikósii z rukou rebelů. Gassot Karembeau po ukončení křížové výpravy vyrazil z Aleppa na severovýchod do pouště a rychle dobyl Edessu v Sýrii.

Timuridé zřejmě zaměřili své výboje na sever. To se mi hodilo, nemusel jsem se s nimi zabývat v Malé Asii.

V severní Itálii jsem shromáždil silnou armádu, která oblehla Milán. Hradby jsem rozbořil bombardami a armádu obránců jsem převážně rozstřílel zápalnými šípy.

Naštěstí v té době natáhl bačkory starý papež, původem Polák. Při volbě nového papeže jsem chytře vsadil na dánského kandidáta, který ve volbě uspěl. Tím jsem si ho zavázal a hned jsem měl volné ruce pro další výboje v Itálii. Jižní armáda pochodující z Afriky se zmocnila Neapole z rukou Sicilanů a na severu jsem dobyl Bolognu z rukou Milánských. Tak Milánští zaplatili za podlou zradu, které se na mně dopustili.

V Alžíru jsem vybojoval dvě bitvy proti sicilskému králi. První z bitev jsem prohrál s malými ztrátami. Poté sicilský král oblehl Alžír. Zaútočil jsem vyprošťovací armádou. V následné bitvě jsem byl málem poražen na hlavu, v mé armádě zbyla jen hrstka vojáků. Naštěstí na bojiště dorazily posily z obleženého Alžíru a úspěšně dokončily, co jsem začal: vrátily sicilskému králi porážku i s úroky.

V tuto chvíli jsem měl pod svou správou 44 území. Zbývalo získat jediné a dobýt Jeruzalém. Král Thierry obešel přístav Akkru a údolím Jordánu se rychle přesunul až před hradby Jeruzaléma. Ačkoliv Jeruzalém bránil sám mongolský chán, neměl šanci. Obvyklý postup - rozstřílení hradeb, pobití části obránců šípy a dokončení pěchotou a jízdou, i tady vedl k cíli.

Zaplatil jsem za to krutou daň - chánovi družiníci se bránili do poslední kapky krve a rozsekali mé nejlepší těžké rytíře na kousky. Pod přesilou mých pěších rytířů však nakonec padl i samotný Velký Chán.

Tak skončilo velké tažení mých armád, které započalo před více než 120 obdobími blízko Paříže. Dobyl jsem Pyrenejský poloostrov, severní Afriku, velkou část Německa, severní Itálii, Balkán, Malou Asii a část Sýrie. Vystřídal jsem 6 králů, z nichž jediný zemřel v posteli.

Nebylo to vůbec špatné.

Vive la France!

Medieval 2: Úspěchy v Malé Asii, Sicilsko-milánská protiofenzíva

Boje v Malé Asii teď probíhají velmi úspěšně. V Anatolii jsem snadno dobyl slabě hájenou Caesareu. S děly a těžkou jízdou neměli ani vynikající mongolští lučištníci šanci.
Milánští dobyli Janov a Milán (který jsem kdysi dobyl na Benátčanech). Tím je přerušena moje hlavní zásobovací linie mezi Francií a Balkánem. Zahájil jsem protiofenzívu proti Sicílii v Africe a proti Milánským v Itálii. Vylodil jsem se u Neapole a spěchám na sever. V Tunisku jsem se střetl s armádou Království Sicílie, která neúspěšně obléhala Alžír v mém držení. Bitvu v severoafrické poušti rozhodla moje děla a maltézští rytíři.

Svatá říše římská si snad vzala poučení ze ztráty hradu Staufen a výprasku u Norimberka. Drží se na svém území, kam je nepronásleduji. Docela rád bych s nimi uzavřel příměří, ale nebude to jednoduché.
III. křížová výprava skončila dobytím Antiochie dánskou armádou. To se jim to bojuje, když jsem jim vyčistil cestu! Moji křižáci vedení Gassotem Karembeau dobyli při západu slunce Aleppo. Tak se mi zdá, že mongolská moc je definitivně zlomena.
Mám zálusk na Edessu, která je jen kousek od Aleppa. A rovněž Kypr, obsazený pouze rebelskou armádou, je neodolatelně lákavý.
Na sever od Kavkazu se objevila vojska Timura Lenka - Tamerlána. Věřím, že potáhne na sever do ruských stepí - v tom případě bych se s ním nemusel znepokojovat. Pokud ale vyrazí na jih do Arménie, brzy narazí na Mongoly a pak na mě.

Medieval 2: Průlom v Anatolii, potíže v Evropě

Zdržovací taktika proti Mongolům slaví úspěch. Král Thierry dobyl Iconium a moje jednotky mohly postoupit až k Caesareji, která je velmi slabě bráněna.
Křižáci Gassota karembeau rozprášili mongolské vojsko blízko Adany. Málem jsem si naběhl, křižácké vojsko nemělo žádnou pořádnou pěchotu, pouze silné dělostřelectvo a lučištníky a pár lehkých jízdních lukostřelců. Mongolové jsou na dálku lepší, naštěstí se to křižákům podařilo ustát.

V Evropě se proti mě obrátili nejen obmyslní Němci, ale především zrádní Janované. Asi chtějí zneužít zaneprázdněnosti mých hlavních sil v Anatolii a oslabení po morové ráně.
Bývalí spojenci Janované vtrhli do mých držav v Lombardii a nyní obléhají Janov a Milán. Mají velmi silné armády, takže si s nimi asi neporadím. Němce jsem zahnal od Frankfurtu i u brodu přes Dunaj na jih od Norimberka. Sebral jsem ve Francii armádu a dobyl s ní Staufen, hlavní město Svaté říše římské.
V severní Africe jsem výpadem zahnal sicilské obléhatele Alžíru. Vyprošťovací armáda už je na cestě.

Boj na čtyřech frontách by mi snad ani tolik nevadil, jediní vážnější protivníci jsou Milánští. Horší je, že se začíná plašit papež. Asi se mu začíná zajídat moje moc a sláva. Mé zásluhy o katolizaci půlky Španělska, severní Afriky, Balkánu a malé Asie už asi neplatí. To se mám, u ďábla, nechat bratry křesťany masakrovat, jen abych si uchoval jeho vrtkavou přízeň?

Medieval 2: Přetlačovaná s Mongoly

Pokračuji v přetlačované s Mongoly. Na hranicích Nikaey a Iconia jsem bojoval snad už šest rozsáhlých bitev. Král Thierry je skutečným pánem bojiště, rozsévá zkázu všude kolem. Ty poslední bitvy byly obzvlášť podivné, protože jsem musel nasadit dvě své armády protí několika mongolským. Pod kontrolou jsem měl jen jednu, takže jsem se musel přizpůsobovat taktice druhého velitele.

V jedné z bitev jsem velel armádě Denisota Roberta, druhou armádu vedl král Thierry. Počínal si prazvláštně - napřed vrhl své síly do útoku, ale pak jako by si to rozmyslel a začal ustupovat. Bohužel pod smrtící palbou mongolských šípů. Abych zabránil katastrofě, vrhl jsem své síly do útoku na levém křídle a navázal tak na sebe nepřátelské síly. Moje armáda byla prakticky rozdrcena, zbyly mi jen jednotky mužů v některých jednotkách. Generála Denisota Roberta jsem musel odvolat z boje, abych o něj nepřišel.

Naštěstí se král Thierry vzpamatoval, zavelel do útoku a zadupal Mongoly do země. V téhle bitvě jsem se rovněž zbavil dvou slabších mongolských armád, které podporovaly hlavní voj.

Druhou pozoruhodnou bitvu jsem vybojoval s armádou křižáků Gassota Karembeau, která dorazila z Francie. Druhé z mých armád velel král Thierry. Tentokrát nezaváhal, zaútočil na pravém křídle a byl by si s Mongoly poradil i sám. Na mě zbylo jen vypořádat se s mongolskými raketomety a balistami v týlu a samozřejmě podpora útoku na levém křídle.

Začaly mě zlobit evropské státy. Jen co jsem přestál morovou ránu, zaútočila Svatá říše římská na Frankfurt. Snadno jsem je odrazil, ale opravdu nehodlém dál trpět jejich troufalost. Nastal čas se jich zbavit jednou pro vždy. Věřím, že papež nebude proti.

V severní Africe se zase probudili Sicilané a zkouší mě obléhat v Tunisu. Tady asi bohužel nepochodím, jen co je klepnu přes ruku, poběží si stěžovat k papeži a ten mi nejspíš zarazí ráznější odvetu.