Guitar Hero III

Tahle hra je mazec. Skutečně převratná záležitost.
Nápad vtělit hráče do rockového kytaristy a poskytnout mu skutečný pocit kytarové hvězdy zaslouží hluboké smeknutí.
Jak se mi to hrálo? Bylo to husté. Přestože umím na skutečnou kytaru (možná právě proto), v Guitar Hero jsem byl zpočátku vedle jako jedle. Nebyl jsem schopen zahrát ani úvodní nejlehčí píseň na obtížnost Easy. Hrál jsem to na klávesy a myš - tlačítka ZXCV symbolizovala jednotlivé struny (v případě originální Guitar Hero přídavné kytary to jsou vlastně tlačítka na krku kytary), myšítka slouží jako trsátko. Na easy obtížnost je to jen na tři struny, takže by se zdálo, že to je pohoda. Opak je pravdou.
Guitar Hero je pekelně náročný. Je o rytmu, o zahrání správné struny ve správnou desetinu vteřiny. A běda jak ne - špatně zahraná nota je horší než vůbec nezahraná, hráč se rozhodí z rytmu a než se chytne, už je sólo pokažené a diváci ho vypískají.
První píseň z koncertu v garáži jsem zkoušel snad půl večera. Poctivě jsem si prošel tutoriál, trénoval jsem, zkoušel jsem si ji přehrávat znovu a znovu v různém tempu. V tomhle je Guitar Hero mimochodem taky skvělý - stejně jako v opravdové muzice se hraní musí naučit a hra to plně podporuje.
Pořád mi to nešlo. Kazil jsem to. A pak - najednou, jako když se otočí vypínačem - jsem první píseň uhrál. Na nějkých 65%, ale stačilo to na prolezení dál. Od toho momentu už to pak šlo rychleji. Odemykal jsem další úrovně, otvíral nové koncertní sály, uzavíral nové smlouvy.
Je to čistá radost, když se člověk do muziky trefí a najednou to hraje tak jak má, z repráků (u mě ze sluchátek) se line nádherné kytarové sólo a šlape to jako hodinky.
Fakt je, že obtížnost jednotlivých skladeb je kolísavá. Některé skladby z prvních sérií jsou mnohem náročnější než některé závěrečné kousky.
Co mě moc potěšilo je výběr skladeb. Vesměs skvělá rocková a metalová muzika, velká jména - mí oblíbení ZZ Top, Aerosmith, Metallica, Santana a další a další pecky a nářezy.
Potěšily mě vypiplané koncertní sály. Některé jsou nezapomenutelné - gotický drak z Anglie, godzilla z turné po Japonsku, a samozřejmě závěrečný Satan bušící kladivem do země.
Skvěle vymyšlený je kytarový soubj proti bossům - závěrečný ďábel, se kterým se hraje na kytaru o vlastní duši, prostě nemá nejmenší chybu.
A dostaly mě závěrečné titulky, které jsou taky pojaté jako normální skladba a hráč si jí odehraje stejně jako všechny ostatní rockové pecky.
Prošel jsem si to celé až do konce, na úroveň Easy. Měl jsem ze sebe skvělý pocit, jaký jsem makáč a jak jsem se to pěkně naučil. Pak jsem zkusil první nejlehčí písničku na obtížnost Normal - a byl jsem zase v loji, obecenstvo v garáži mě vypískalo po pár taktech. Bylo to mnohem těžší než na Normal - a když říkám mnohem těžší, tak myslím MNOHEM těžší, PEKELNĚ NEHRATELNĚ těžké. Mám zase co dělat :-).
Guitar Hero se hodně povedl. Tahle hra je mazec. Skutečně převratná záležitost.