Baldur's Gate 3: Po konci

 A co bylo dál? Vylezli jsme z vody. Obyvatelé města se vrhli na Illithidy a pobili je. 

Tenhle obrázek vypadá na první pohled svůdně, ale ve skutečnosti je docela děsivý. Pokud bych si byl vybral, že Netherbrain nezničím, ale ovládnu, stal bych se novým Absolute - a ovládl bych i své přátele.

Ubohý Orpheus nechtěl žít jako Illithid. Githyanki by jej nikdy nepřijali. Požádal mě, abych ho zabil. Což jsem udělal. Své dva rudé draky odkázal Lae'Zel, která s nimi odletěla bojovat proti královně Vlakith.

Astarion zůstal na nižším levelu upírství, a protože už není chráněn svým Illithidem, sluneční paprsky jej začínají ohrožovat. Musí proto rychle utéct se někam schovat. Lol.

Ubohá Karlach došla na konec své cesty ve Forgotten Realms a její kovové srdce přestává fungovat. 

 

 Aby nezemřela, musí se vrátit do pekla. Což mě hodně, hodně mrzelo. 

Naštěstí ji doprovodí Wyll - který ji chtěl na samém začátku hry zabít. Teď přijal nový titul Blade of AVernus a chce lovit démony. Karlach mu bude po boku.

Stejně bych řekl že si zasloužila víc. Anebo to bude materiál na DLC?

Rozloučení se Shadowheart mohlo také být trošku vřelejší. Shadowheart si najde nějaké bydlení se svými rodiči a - velmi neurčitě - budu kdykoliv vítán.

Hra mi bohužel neukázala nic z dalšího osudu Halsina, Jaheiry ani Minska.  

Úplně nakonec, po titulcích, se prastarý nemrtvý Withers vysmívá třem Mrtvým bohům - Myrkulovi, Banovi a Bhaalovi. Ukáže se, že Withers, kterého jsme vysvobodili ze sarkofágu na samém začátku hry a který mi celou hru pomáhal, je ve skutečnosti prastarý bůh smrti Jergal, kterého Tři mrtví před věky přemohli a rozdělili si jeho sílu.