Baldur's Gate 3: Mechaniky

 BG3 fantasticky pracuje s herními mechanikami. nejenom že tu skvěle fungují kouzla, svitky a magie vůbec. 

Výborný nápad je tábor, kde hrdinové odpočívají, oslavují anebo si připravují kouzla na další dny. Hra tak elegantně obchází neexistenci dne a noci.

Ve hře je alchymie, se kterou jsem prakticky moc nepracoval. většinou mi přišlo, že je lepší využít akci k útoku, spíš než strávit čas pitím elixíru. A před bojem jsem většinou lektvary nepoužíval. 

Jsou i výjimky - lektvary a svitky na neviditelnost, létání nebo shadow form. Bez těch jsem se místy neobešel. Dostat se skrz mříže, vyletět na střechu vydavatelství, utéct z vězení anebo v neviditelnosti vypáčit zámek nebo vykrást truhlu - všechno funguje parádně.

Moc fajn jsou speciální útoky warriora: vyrazit soupeři zbraň z ruky nebo ho odkopnout z lešení je vyloženě radost.

Skvěle funguje fyzika - bedny ucpávají průduchy s jedovatým plynem, sudy s hořlavinou bouchají a rozlitá nafta na zemi bouchne, když kolem projdete s pochodní nebo hořícím mečem. Útok lukem nebo samostřílem má bonusy při střelbě z výšky. Na ledu uklouznete a kouzlem Teleport můžete soupeře zahodit do propasti. Anebo ho silný válečník vezme a zahodí. Páku nebo tlačítko lze přepnout nejen ručně, ale i magickou rukou nebo šípem.

Oproti Divinity 2 se mi ale zdá, že prostředí není tolik důležité. Je možné ho využít, ale není to nezbytné. Většinu hry jsem prostředí vesele ignoroval a sledoval jsem jen rezistenci nepřátel. Na střední herní obtížnost to stačilo: je otázka, o kolik je hra těžší na nejvyšší obtížnost Tactician.

 Je vysloveně potěšující, že díky abilitě Sculpt Spells fireball od Gala ublíží jenom nepřátelům a členům družiny či spojencům nikoliv. V Divinity jsem si často sám odbouchl vlastní družinu, tady se to nestává. Alespoň když kouzlí Gale. Ale když zapálím zemi pod nohama třeba kouzlem Wall of Fire, tak oheň spálí všechny.