WAR: Barak Varr a první siege

Barak Varr je starý trpasličí přístav. Obrovská jeskyně vytesaná ve skále, ve které se skrývá bezpečný přístav pro trpasličí obrněnce a celé trpasličí město. Je obrovský, majestátní, nádherný.
Dobývá ho orčí kmen Broken Tusks vedený bláznivým velitelem Nogazem.
Public questy 8. kapitoly za Greenskins se točí kolem přístavu. Je tu krásný quest v trpasličí hospodě, kdy se napřed rozbíjejí sudy a zabíjejí trpaslíci, potom se musí bránit trpaslíkům, kteří jdou pivo zachraňovat, a korunuje to boj proti naštvanému hospodskému.
Mám za sebou první guildovní siege raid. Nejdřív jsme neúspěšně zaútočili na Passwatch Castle (Tier 3 keep) v Talabencladu. Celkem snadno jsme se prokousali skrz první bránu, ale u druhé brány nás odrazila silná obrana Orderu se spoustou děl.
Aspoň jsme zabrali věž Varentane's Keep, ale radši jsme se přesunuli do Marshes of Madness. Tam jsme snadno dobyli pevnost Fang Breaka Hold. Poprvé jsem si vyzkoušel squig herdera při dobývání a nemělo to chybu. Následně jsme se přesunuli do Shadowlands a bránili jsme tam hlavní pevnost. To byl moc fajn zážitek, užil jsem si boj na dálku co srdce ráčilo.
Pak jsem se chvilku toulal sólo elfí zemí Ellyrion. Krása pastvin s bílými elfími koni brala za srdce. Je škoda, že jsem tam byl v noci. Potkal jsem tam starou přítelkyni - elfku Laurarew. Stihl jsem jí jenom zamávat, než se mi rozplynula (pravděpodobně skočila do scenaria).

WAR: Raidy na lair bosse

Vydali jsme se s guildou zkusit zabít Lair Bosse, kteří se schovávají v těch nejnepřístupnějších doupatech. Šli jsme původně zabít jednoho named trolla vysoko v horách Troll Country, kterého jsme taky v pohodě dali. Jenomže za ním vedla cesta dál do jeskyně, kde jsme objevili Lair a v něm tohotle bílého obra. Nekompromisně nás pobil: tanky díval na dvě rány, mě složil jedním plácnutím.
Toulal jsem se po Barak Varr. Tohle je pohled na RvR oblast, která se rozprostírá na břehu moře. Jeden z cílů k zabrání je maják, druhý je trpasličí křižník.
Zatím jedu strategii, že jedu PvE questy, snažím se plnit Public questy v rámci možností (každopádně maxuji Influence v každém chapteru) a pro zpestření občas chodím Scenaria anebo guildovní raidy. Boj v RvR zónách zatím nechávám plavat, ono to ani jinak moc nejde, protože hraju sólo.
Tady je vidět vstup do trpasličího přístavu Barak Varr. Vrata ve skále jako hrom, aby trpasličí obrněné lodě Ironclads projely skrz. Má to skvělou atmosféru, ty trpasličí sochy a znaky. Přijde mi, že ty Order classy jsou ve Warhammeru nádherně výrazné a vizuálně vychytané. Ani se nedivím, originální Warhammer s figurkami na tom stojí.
Včera jsme taky zkusili zabít dalšího bosse - stromového, level 40, v Norsce - Tier 1 zóně Chaosu. Je pěkně schovaný u řeky a musí se k němu přeskákat po stromech, což není nic triviálního. Opět jedna drobnost, kterou jsem v online hře ještě nezažil. (OK, možná ve WoW něco podobného bylo,ale nepamatuji se na to). No, bosse jsme nedali - pobil nás jedna dvě. Mít healera a tanka kolem level 30, tak by to šlo, ale bohužel to na RVR serveru není možné, protože by se v tak nízké zóně proměnili ve slepice. Přijde mi, že to nejde dát.

WAR: Raid v Marshes of Madness

Lovil jsem včera v Marshes of Madness. Hodně jsem bojoval v Mourkain Temple. Celkem náhodou jsem se připletl k jednomu guildovnímu raidu, při kterém jedna z Destruction guild zabrala oba prapory v Marshes of Madness.
Ty screenshoty tady ukazují grafickou krásu a bohatství světa Warhammeru. Byl to pro mě hodně pohodový večer: chvilku jsem questil, mezi tím scenaria, chvilku dělal public questy, chvilku raid. Tomu říkám příjemně strávený večer.
A je to taky klíč k tajemství, proč mě Warhammer tolik baví: že je tu tak moc věcí, které se dají dělat. A to jedu jenom linii Greenskins, která jse zatím sama o sobě bohatá a zábavná. Vedle ní jsou tu další dvě linie za Destruction a další tři za Order.

WAR: Mourkain Temple scenario - rank 13

Tier 2 scénář pro nás Greenskins - smradlavé blbé orky a nás chytré a krásné gobliny - je Mourkain Temple. Je to chrám stojící vprostřed bažiny.
Po otevření scénáře běžíme doprostřed. Tam se nachází amulet, který je potřeba sebrat a uhájit. Zpravidla vítězí, kdo přijede na mountu. Mounta nemaje, vyvolám squiga a běžím.
Bitva se pak obvykle přelévá z jednoho konce bažiny na druhý. Zažil jsem nejrůznější varianty. Boj veprostřed, variantu, kdy držitel amuletu volil obranu a stáhl se ke svému vchodu, i variantu, kdy silnější strana držela amulet a válcovala druhou stranu před sebou, až k campu.
Protože chodím randomy (lidi v naší slavné guildě Runeblade of Darkness už klepou na dveře třicátému levelu), dost často prohráváme. Je to dost o štěstí. Ale když se zadaří, o to větší je pak radost!
Několikrát se mi stalo, že jsem zažil skvělý začátek a fokusovanou obranu, kterou jsme stejně projeli v závěru. Překvapivě se v žebříčku bodů držívám v horní třetině, i když mám pocit, že mé šípy proti tankům moc nefungují. Základ všeho je vhodný squig. Základní tankovací verze je venkoncem nanic. Horned squig celkem funguje, ale maximálně tak na cloth castery. Nejvíc se mi osvědčuje Gas squig - když se mu zadaří, posílá i tři koule zeleného svinstva najednou. To je pak docela masakr.
A další základní poznatek: výborně funguje moje speciální abilita, která NPC moby přišpendlí k zemi, ale hráče odhodí do dálky. Když se tohle správně použije, jdou s tím dělat zázraky. Protože Mourkain Temple stojí na vršku, je bezva házet nepřátelské hráče z rozbořeného mostu do bažiny :-). Těším se, až tohle budu dělat na hradbách.

WAR: Setkání s Hergothkou

Tak jsem se včera večer zatoulal do Ekrundu, abych se podíval, jestli bych tam nedokázal odemknout zbývající Lore entry. Jak se tak blížím k Redhammer Brewery, vidím tam trpasličího hráče. Okamžitě targetuju, vyndavám luk a posílám squiga vpřed, když tu najednu koukám, že se jmenuje Hergothka. Volám squiga nazpět, spamuji /dance a /wave. Hergothka zabíhá dovnitř do Brewery a nereaguje. Po chvíli odněkud vybíhají dva jiní trpaslíci a za chvíli už žeru trpasličí zem.

WAR: Trpasličí hlava

Povedlo se mi splnit public questy Greenskins Chapter 5. První část je trpasličí tábor v lese, druhá část je boj s trpaslíky u moře a třetí část je boj s trolly a gobliny v korytu vyschlého potoka. Vykoledoval jsem si tam krásné rukavice a luk, a z dalšího questu jsem získal vytoužená ramena.
Příběh je tu hodně veselý, táboru na pobřeží velí šílený gobliní náčelník Nogaz, který se snaží přelstít trpaslíky tím, že k nim posílá gobliny s nasazenými vousy. Kupodivu to nefunguje :-).
Vydal jsem se zpět do Ekrundu a Mount Bloodhorn, abych tu splnil questy za Collectors Edition. Jeden získany předmět byl celkem banální buff, ale druhý mě hodně potěšil: je to trpasličí hlava, kterou goblin tahá v ruce! Při střelbě z luku si ji napíchne na kopí na zádechm, takže vypadá naprosto úžasně.
Zatoulal jsem se hluboko do dwarfího území, protože jsem měl zabít od každého povolání jednoho lidského hráče. Byl jsem až u samotné brány Ekrundu, která je krásně majestátní.
Ubohých trpaslíků o dvě a víc úrovní pode mnou mi bylo docela líto, ale poctivě přiznávám, že jenom do té doby, než jsem si vzpoměl, kolikrát jsem sám chcípl při setkání s pokročilejšími hráči za Order. Je to koneckonců Warhammer, tak co :-).

WAR: Talent tree

Dal jsem dohromady talent tree. Snad to bude co k čemu.

WAR: Tier 1 dokončen - rank 10

Dokončil jsem všechny questy v Tier 1 - Mount Bloodhorn a Ekrund. Při plnění posledních scouting misí jsem se připletl k zabírání bodů v Ekrundu a spolu s několika spolubojovníky jsme úspěšně dobili obě pevnosti.
Stále mám v Tome of Knowledge neotevřené vstupy. Překvapivě je jich docela dost. Předpokládám, že souvisí s dvěma public questy, které jsem nedotáhl do konce.
Grafika v Ekrundu bere za srdce. Je opravdu nádherná a trpasličí. Prastaré sochy, pevnosti, cimbuří, těžní věže, lomy, různá trpasličí zařízení... Je to tu moc fajn. Myslel jsem, že Mount Bloodhorn je zóna čistě pro Destruction a Ekrund pro Order, ale ve skutečnosti jsou obě zóny napůl. Je to od sebe docela geniálně oddělené, takžse na sebe oba realmy narážejí na přesně definovaných rozhraních. Designeři Warhammeru tady odvedli výborný kus práce.
Dostalo mě, když jsem při běhu krajinou doběhl ke staré známé lokaci - battlegroundu Gates of Ekrund. Tentokrát jsem ho viděl zvenku. Dalo se do něj vlézt a začít normální battleground, přesto mě potěšilo, že se nachází i ve volné krajině.
Je tu plno skvěle vychytaných detailů. Trpasličí socha s uraženou hlavou, místo kteréje nasazená orčí dřevěná hlava - to je jeden příklad, který hovoří za všechny.
Už se hodně těším, až získám trošku hezčí výbavu. Zatím jsem na tom vizuálně prakticky stejně, jako když jsem začínal. Statistiky věcí mám sice lepší, ale to je tak všechno - po stránce vzhledu žádný rozdíl. Těším se, až získám ramena, helmu a plášť.

WAR: První raid - rank 9

Trošku jsem se zasekl. Strávil jsem hodně času prozkoumáváním. Obletěl jsem si lokace Chaosu a Dark Elfů a navštívil jsem Inevitable City. Tedy, je to vrchol deprese, děkuji pěkně. Chaos je na mě fakt moc, skřípění zubů, mutace a hysterické výkřiky mučených zajatců nemusím. Není to můj šálek čaje, co se mě týká.
Faktem je, že postavy z Chaosu vypadají nádherně a krajina v Nordlandu jakbysmet. Chosen (tanci Chaosu) jsou nádherně obrnění a Maraudeři s mutovanou levačkou vzbuzují respekt.
Včera večer jsme dali první guildovní raid. Sešli jsme se v Nordlandu a nádherně jsme jej vyownili - zabrali jsme všechny RvR cíle.
Takhle vypadá naše guilda Runeblade of Darkness v plné parádě. Je to krása, když raid běží krajinou za vlajkonošem a válcuje všechno před sebou!
Pak jsme dobyli Chrace a Blighted Isle v říši Temných a High Elfů, a nakonec jsme se vrátili do Nordlandu a proběhli do Tier 2 zóny Troll Country. Tam už značně přituhovalo, NPC měly level 15 až 20 a někteří hráči jakbysmet. Se svým zeleným chcípákem na osmé úrovni jsem se držel, jak to šlo. Potěšilo mě, že si náš raid poradil i tady a zabrali jsme tu jeden z RvR cílů.
Skutečně jsem si RvR užil, nemělo to nejmenší chybu! Podařilo se mi taky udělat 9. úroveň, čímž jsem získal další verze Squiga - jednak Gas Squig, což je ranged verze plivající zelený sliz na dálku, a jednak Squig Armor - obrovskou verzi, která mě spolkne a já jsem tank. Moc fajn věc!

WAR: Day Two

Tohle je screenshot z prvního battlegroundu - Gates of Ekrund. Ještě jsem nepochopil, jak se ve Warhammeru střídá noc a den - každopádně dnes bylo ve hře mnohem víc světla než včera. Proto obrázky vypadají lépe.
Začaly se dělat nechutné fronty. Na našem serveru byla chvílemi čekačka 400, asi na hodinu. To je celkem děs. WoW to jednu dobu neměl lepší, ale časem se to srovnalo. Pevně věřím, že se to srovná i tady. Navíc se zdá, že je na našem serveru přetlak Chaosu. Tak uvidíme, snad se najde dost Orderu.
Hodně moc si to užívám. WAR je graficky plně srovnatelný s WoW, a podle mě mnohem zábavnější. Svět mi přijde docela kondenzovaný, na menší prostor se nacpe mnohem víc zábavy. To je fajn.
Kousek od startovní lokace se nachází gigantická pila na dřevo. Public quest spočíval v zabíjení lesních duchů chránících stromy, následném kácení stromů (super zážitek!!) a nakonec boj s bossem - Entem.
Pilu pohání obrovský troll, který šlape v kole. Měl jsem za úkol pochytat líné gobliny, kteří se ulejvají z práce při kácení stromů, a připravit z nich žrádlo pro trolla. :-)
Tohle už vypadá jako docela regulérní šarvátka, ale je to další public quest. Úkolem je chránit maličké gobliny na cestě z tábora a pobíjet Order NPC, kteří se snaží je pobít. Graficky to vypadá nádherně, je to opravdový Warhammer!
Trochu mě štve, že nejde jedním tlačítkem vypnout nápisy se jmény NPC a hráčů pro potřeby screenshotu. Takhle nezbývá než to odklikat v menu, což je opruz.
Ale to je snad jediná maličká vada na kráse téhle báječné nové onlinovky!

WAR: Day One

Tak dnes začal Warhammer Online. Začínáme hrát na Open RvR serveru Eltharion. Hraju gobliního Squig Herdera - jsem malej, zelenej, mám luk, v ruce kopí a ochočenou zubatou tlamu na nožičkách.
Hned první krůčky ve světě Warhammeru jsou o VÁLCE - začíná se v táboře zelených kůží, na úpatí obrovského trpasličího hradu. Na ten hrad jsem se i podíval - nechal jsem se vysřelit katapultem nahoru na hradby, abych tam splnil pár questíků.
Novinkou, kterou Warhammer přinesl do světa online her, jsou public questy. Vypadá to, že jich je po světě roztroušeno několik stovek, může se na nich podílet každý kolemjdoucí a jsou fajn. Tady je screenshot z prvního z nich. Tlustého obra obtěžují squigové, kteří mu ožírají nohy - první část questu spočívá v zabíjení asi stovky squigů. Když se sejde 6-10 hráčů, jde to samo.
Druhá část: obra je potřeba ožrat. Proto se musí nasbírat 20 sudů, které se válejí kolem.
Třetí část: opilý obr zvedne obrovský ocelový granát a odnese ho k bráně trpasličí pevnosti. Tam odpálí bránu. Z pevnosti začnou vylézat trpaslíci a nakonec trpasličí boss, které je třeba pobít. Po skončení questu se lootuje s přihlédnutím k přínosu, který daný hráč měl k celkovému úkolu.
Z mého pohledu úplně super public quest! Absolvoval jsem ho asi 3x.
Ninjagon začal hrát elfího mága. Dark elfího, abych byl přesný. Všichni elfové tu vypadají jako buzeranti. Jsem rád, že jsem goblin.

Spore: Co dál?

Tak jsem zastabilizoval situaci. Uzavřel jsem spojenectví se všemi rasami kolem sebe. Kolonizoval jsem planety, které jsem chtěl, a odkoupil vybrané planety, které drželi moji spojenci. V zásadě bych řekl, že Spore je geniální hra po technické stránce. Ten vesmír žije.
Jako hra má ovšem Spore pár nedostatků. Tady jsou.

• Sbírání koření je po čase fakt opruz. Proč proboha musím i v pozdějších fázích hry jako otrok objíždět planety a sbírat tam koření, a následně hledat, kde ho nejdráž prodat? Alespoň ten sběr kdyby fungoval nějak automaticky.
• Boj je celkem těžko ovladatelný. Uměl bych si představit i mnohem zábavnější boj, v tomhle enginu by to nebyl problém.
• Škoda, že ve vesmírné fázi už nejde jen tak chodit na planetě.
• Teď, když jsem dosáhl nejvyššího titulu a mám pár desítek planet (kolik jich vlastně je?), co dál? Cestovat do centra Galaxie? Bojovat s Hruboši, kteří mají planet pár stovek?

O těchto nedostatcích už se hodně psalo. Ještě dodám, co se mi na Spore líbilo:

• Bombardování měst. Připadal jsem si jako velká svině, když si tak visím v atmosféře a posílám na ubohé tvorečky dole pod sebou jednu megabombu za druhou.
• Diplomacie, která tu docela slušně funguje. Škoda jenom, že ve vesmírné fázi už přátelé nepřinášejí dary, jako tomu bylo v kmenové fázi.
• Terraforming a osidlování planet. Je moc fajn začít s neobydleným kusem šutru a lávy a proměnit ho v kvetoucí zahradu! Od chvíle, kdy jsem byl vybaven paprsky na změnu teploty a hustoty atmosféry, už to začalo být až moc jednoduché. Škoda jen, že vizuálně to nebylo ani zdaleka tak zábavné jako bombardování meteory nebo sopka, a za efektní nástroje se musí krvavě platit, zatímco paprsky jsou zadarmo.
• Ten herní prožitek je časem fakt pohoda. Jak byla vesmírná fáze zpočátku docela hustá, tak čím později, tím větší je to veget. O piráty se postará superdělo (nechápu, proč se tomu tak říká, když je to vlastně orbitální bojová družice), koření je hafo, okolní rasy zpacifikovány. Co dělat? Pro radost si zkrášlovat planety a pomaličku se rozrůstat, v klidu si zaválčit s cizí rasou, která v podstatě nemá šanci ...

Nebylo to špatné hraní, vůbec ne. Těch pár večerů za to stálo. Věřím, že Spore u mě na disku vydrží. Nebudu to hrát znovu, to určitě ne. Ale možná budu dál obdělávat svůj kus vesmíru. Jen tak, pro radost.
Možná je to fakt spíš simulátor, než hra.

Spore: První válka

Mám za sebou první vážný konflikt. Pustil jsem se do křížku s agresivní rasou červených emzáků, která obtěžovala mého spojence. Naštěstí byli agresoři málo vyvinutí a měli jedinou planetu. Několikrát jsem odrazil jejich útok na spojeneckou planetu a pak jsem přenesl boj na jejich planetu.
Celkem snadno jsem se zbavoval jejich lodí, ale na zničení měst moje lasery moc nefungovaly. Byl jsem schopen upižlat laserem tak jedno město, než se mi vybily baterie.
Pak mě napadlo koupit si malou bombu. A ejhle - města šla dolů jako domečky z karet! Než se červení parchanti vzpamatovali, měl jsem jejich domovskou planetu. Nechal jsem je utéct do vesmíru a osídlit blízký planetární systém, ale tam si na ně počkal můj spojenec a dodělal je.
Tohle je screenshot z terraformingu. Pomocí meteorického bombardování ohřeju atmosféru planety, a než stačí vychladnout, nasadím tam pár kytek a stabilizuji ekosystém. Je to fajn, proměnit chladný šutr v kvetoucí zahradu!
Začal jsem pořizovat screenshoty vestavěnou funkcí Spore namísto věrného Frapsu. A ejhle, kvalita šla rapidně nahoru. Zřejmě má Fraps nějaký problém s určitými typy grafiky - stejně blbě vypadají některé screenshoty z Gothika III.
Bohužel se moje krásné kosmické lodě nedají přiblížit. Ovládání je mírně zmatené - to, co je popsáno jako Zoom In ve skutečnosti funguje jako klesání lodě. Nebo jsem něco přehlédl ...

Spore: Vesmírná fáze - guide

Moc fajn povídání o tom, jak hrát vesmírnou fázi Spore, je na tomhle fóru.

Spore: Město a vesmír

Prošel jsem fází města. moc mě bavil design budov a vozidel, s tím jsem si dokázal vyhrát celý večer. Moji Dráčci Keonaxovi pěkně prosperovali, celkem bez obtíží zabrali kontinent. Postupoval jsem ekonomicky, soupeře jsem zkrátka odkoupil.
Na celoplanetární úrovni už jsem musel zvolit agresivnější přístup. Nadesignoval jsem si lodičky a tančíky. Nepřátelé neměli příliš šancí. Do vesmíru jsem se dostal za večer.
Bylo to dost zábavné, možná až příliš jednoduché. Trošku mě zamrzelo, že oproti fázi vývoje tvorů a vozidlům je návrh budov jenom o efektu. Nehraje bohužel vůbec roli, jaké prvky hráč použije a jaké ne. Je to jenom o vizuální reprezentaci, herní vlastnosti jsou nezměněné. To je celkem škoda.
Vesmírná fáze mi přijde hodně zábavná, ale taky zatím docela náročná. Někdy nevím kam dřív skočit a s mojí lodičkou jménem "Pocta Zemanovi" (tím myslím toho režiséra :-) ) lítám od jednoho konce přátelského vesmíru na druhý. Snažím se zatím chovat se pokud možno mírumilovně, především obchoduji a vytvářím spojenectví. Dost mě prudí jedna mocná sousední rasa, jsou to náboženští fanatici a vyžadují nekřesťanské prachy pro svého boha. Už jsem jim přestal platit, ať si trhnou. Ale možná to znovu obnovím, přece jenom jsou dost mocní, mnohem mocnější než já.
Rád bych expandoval pomaličku, piplal si svoji vesmírnou říšičku, obchodoval a terraformoval planety, ale hra mě bohužel žene dopředu a do konfliktů s jinými rasami, které útočí na moje spojence. Už jsem narazil i na Hruboše, agresivní rasu ovládající jádro galaxie. Těm bych se rád vyhýbal, jak to jenom bude možné, ale našli si mě sami a musím před nimi chránit sebe i své spojence. Možná kdybych se na spojence vykašlal, tak by se nic moc nestalo, ale nějak mi to zatím nedá.

Spore: Vývoj tvorů

Začal jsem hrát Spore. Buněčnou fázi jsem uhrál poměrně rychle. Moje masožravá buňka v pohodě žrala, rostla a sbírala kousky DNA.
Pak jsem si vyvinul nohy a vylezl na souš. Měl jsem možičky, kusadélka, očíčka a to bylo všechno.
Na souši jsem znovu žral a sbíral DNA. Co mě potěšilo byly ostatní druhy tvorů - potkal jsem řadu tvorů, které jsem si sám nadesignoval v Creature Editoru I když jsem se snažil pokud možno být mírumilovný, moc se mi to nedařilo - často jsem musel sáhnout k násilí.
Několikrát jsem nepřátelský druh vyhubil. Krásný moment jsem zažil, když mi nad hlavou proletěla kosmická loď. Asi se někdo z jiné planety přiletěl podívat na návštěvu.
Na konci fáze vývoje tvorů jsem svojí potvůrku zvedl ze čtyř nohou na dvě. Vyvinul jsem si packy. Bavilo mě létat, moje potvůrky budou mít křídla. Ať chci nebo ne, nebude to plyšák, ale dravec.
Postupně jsme migrovali za potravou. Fakt mi vadilo, že musím s ostatními druhy převážně bojovat. Sbíral jsem další vychytávky, ale většinou se k mému tygrovanému dráčkovi moc nehodily. Svojí rasu jsem pojmenoval Keonaxík, ale asi to ještě přehodnotím.
Kmenová fáze je hodně zajímavá. Přibyde potvůrek, které se ovládají. Osobně mě příliš nebere jejich oblékání, je to příliš jednoduché a málo variabilní. Zato je fajn interakce s jinými kmeny: když jsou kamarádi, tak nosí dárky. Těší mě taky, že tu můžu ochočovat divoká zvířata.
Bohužel jsem v kmenové fázi narazil na problém s ovládáním - nechtěně jsem si znepřátelil cizí rasy, když jsem klikl na jejich příslušníka s kurzorem přepnutým na lov. To mě dost otrávilo, a tak jsem hru zrušil. Poslední save mám uprostřed fáze vývoje tvorů, budu se k tomu muset vrátit. Podruhé si dám větší pozor.
Zatím jsem nezjistil, jak kmenovou pořádně hrát. Jestli musím pořád vodit kmen za ručičku a každému říkat, co má dělat, tak je to docela nuda. Byl bych rád, kdybych mohl jednu skupinku potvor nechat starat se o sběr potravy a velitele s druhou skupinkou určit na boj a na diplomacii s jinými kmeny.

Guitar Hero III

Tahle hra je mazec. Skutečně převratná záležitost.
Nápad vtělit hráče do rockového kytaristy a poskytnout mu skutečný pocit kytarové hvězdy zaslouží hluboké smeknutí.
Jak se mi to hrálo? Bylo to husté. Přestože umím na skutečnou kytaru (možná právě proto), v Guitar Hero jsem byl zpočátku vedle jako jedle. Nebyl jsem schopen zahrát ani úvodní nejlehčí píseň na obtížnost Easy. Hrál jsem to na klávesy a myš - tlačítka ZXCV symbolizovala jednotlivé struny (v případě originální Guitar Hero přídavné kytary to jsou vlastně tlačítka na krku kytary), myšítka slouží jako trsátko. Na easy obtížnost je to jen na tři struny, takže by se zdálo, že to je pohoda. Opak je pravdou.
Guitar Hero je pekelně náročný. Je o rytmu, o zahrání správné struny ve správnou desetinu vteřiny. A běda jak ne - špatně zahraná nota je horší než vůbec nezahraná, hráč se rozhodí z rytmu a než se chytne, už je sólo pokažené a diváci ho vypískají.
První píseň z koncertu v garáži jsem zkoušel snad půl večera. Poctivě jsem si prošel tutoriál, trénoval jsem, zkoušel jsem si ji přehrávat znovu a znovu v různém tempu. V tomhle je Guitar Hero mimochodem taky skvělý - stejně jako v opravdové muzice se hraní musí naučit a hra to plně podporuje.
Pořád mi to nešlo. Kazil jsem to. A pak - najednou, jako když se otočí vypínačem - jsem první píseň uhrál. Na nějkých 65%, ale stačilo to na prolezení dál. Od toho momentu už to pak šlo rychleji. Odemykal jsem další úrovně, otvíral nové koncertní sály, uzavíral nové smlouvy.
Je to čistá radost, když se člověk do muziky trefí a najednou to hraje tak jak má, z repráků (u mě ze sluchátek) se line nádherné kytarové sólo a šlape to jako hodinky.
Fakt je, že obtížnost jednotlivých skladeb je kolísavá. Některé skladby z prvních sérií jsou mnohem náročnější než některé závěrečné kousky.
Co mě moc potěšilo je výběr skladeb. Vesměs skvělá rocková a metalová muzika, velká jména - mí oblíbení ZZ Top, Aerosmith, Metallica, Santana a další a další pecky a nářezy.
Potěšily mě vypiplané koncertní sály. Některé jsou nezapomenutelné - gotický drak z Anglie, godzilla z turné po Japonsku, a samozřejmě závěrečný Satan bušící kladivem do země.
Skvěle vymyšlený je kytarový soubj proti bossům - závěrečný ďábel, se kterým se hraje na kytaru o vlastní duši, prostě nemá nejmenší chybu.
A dostaly mě závěrečné titulky, které jsou taky pojaté jako normální skladba a hráč si jí odehraje stejně jako všechny ostatní rockové pecky.
Prošel jsem si to celé až do konce, na úroveň Easy. Měl jsem ze sebe skvělý pocit, jaký jsem makáč a jak jsem se to pěkně naučil. Pak jsem zkusil první nejlehčí písničku na obtížnost Normal - a byl jsem zase v loji, obecenstvo v garáži mě vypískalo po pár taktech. Bylo to mnohem těžší než na Normal - a když říkám mnohem těžší, tak myslím MNOHEM těžší, PEKELNĚ NEHRATELNĚ těžké. Mám zase co dělat :-).
Guitar Hero se hodně povedl. Tahle hra je mazec. Skutečně převratná záležitost.