Rozbincanost

Jsem v stavu, který bych nazval "takovej rozbincanej". Na jednu stranu mám rozehráno X her, na druhou stranu mě nic moc nechytlo.
Asi nejvíc mě teď baví Settlers, které hraji jenom s Majdou, To je moc příjemná pohodovka, krásně rychle to šlape, roztomilá grafika. To bych měl chuť hrát, ale nechci to hrát sám bez ní.
Two Worlds jsou celkem fajn, ale chybí tomu chytlavost. Chvilku mi trvalo, než jsem si pojmenoval, co téhle hře nejvíc chybí. A přišel jsem na to, že to je dobrý příběh. Zkrátka mě nezajímá, co bude dál.
I když některé side questy jsou docela zajímavé (viz rybářská vesnička a zajímavá série questů s usmířením rybího boha a s mladou láskou), je to spíš výjimka než pravidlo. Kam se tohle hrabe na skvělý příběh Oblivionu, do kterého je hráč vtažen hned od začátky hry a už ho to nepustí. Tady se to prostě nepovedlo.
Když už to hraju, tak mi ta hra nevadí a je celkem v pohodě. Ale nějak mi chybí motivace, chuť to pustit a dozvědět se něco víc. Tady nějak není co.
Gothika III se podvědomě bojím kvůli technickým problémům, které moc nemám chuť překonávat. I když je to hra luxusně promakaná a zábavná, technické problémy ji hrozně srážejí. Stačí si vzít hloupá kouzla, jejichž seslání ve Two Worlds probíhá nádherně plynule, zatímco Gothic se začne škubat na 3 FPS. Kdyby tak engine Gothika šlapal tak jako šlapou Two Worlds, to by bylo něco.
Možná bych měl zkusit znovu rozjet Caesara IV, ale i tam se bojím bugů, kvůli kterým mě to při prvním hraní otrávilo (jakkoliv by už mohly být odladěné v patchi).
Taky na mě čeká datadisk Medieval II - buď litevská anebo britská kampaň. Ale zatím na to nemám slinu.

Takže tak.

Rozbincanost.