Two Worlds - první dojmy

Naťukl jsem Two Worlds, novou stálici na nebi RPG. Je to celkem zajímavá hra ve stylu Oblivionu nebo Gothicu. Hrdina zachraňuje sestru, která je v zajetí tajemné organizace, a musí najít amulet složený z pěti kusů.
Banální zápletka, alespoň prozatím. Anebo možná ani ne tak banální, jako pravověrná žánru fantasy. Co je na Two Worlds zajímavé, je totálně otevřený svět. Snad ještě více než v Gothicu a Oblivionu si může hráč zvolit, kam a kudy se bude ubírat příště. Také tady je několik frakcí, do kterých jsem ani zdaleka nepronikl. Příroda je krásně detalní a malebná, bohužel rovněž plná nepříjemných potvor jako jsou vlci a medvědi. Ještě mi není jasné, zda se zabité potvory po čase respawnují. Každopádně se ale v noci zjevují duchové zabitých nepřátel, což je nápad jako víno.
Potěší praktická absence nahrávání - vesnice a lokace jsou plynule zaintegrovány do světa. Engine poctivě šlape jako hodinky, na full detaily (pravda, 1024x768, ale čert to vem) mi to běží mnohem lépe než Oblivion, o Gothicu ani nemluvě. Rozhodně nepotvrzuji horrorové ohlasy, které lze najít na Internetu. Asi je to proto, že hraji už s patchem 1.5. Měl jsem to puštěné vlastně celý den a ani jeden technický zádrhel.
Hratelnost je sexy, hra je naleštěná jedna radost, velmi pěkná grafika, výborná hudba (úplně úžasná píseň na začátku při generování postavy) a dialogy s českými titulky. Boje jsou vyloženě zábavné, díky pastem a fungujícímu luku je to radost hrát. To je snad hlavní důvod, proč Two Worlds prozatím dám přednost před Gothikem, kterého mám rozehraného. Mám pocit, že Gothic má propracovanější svět a lepší příběh, ale co je to platné, když je zabugovaný a má technické nedostatky. Ve Two Worlds jsem bojoval proti už celkem slušné přesile skřetů (viz screen tady vedle), a přesto hra šlapala naprosto plynule.
Na střední obtížnost tu nelze zemřít. Při smrti se hráč znovuzrodí u nejbližšího oltáře - které jsou na začátky hry opravdu za každým rohem. Uvidíme jako to bude dál.
Hodně mě nadchla jízda na koni. Kůň správně střídá krok, klus, cval, trysk. V rychlosti se nedá prudce zatáčet, jízda má správnou fyziku. Kůň se chová inteligentně, sám se vyhýbá překážkám, kde neprojede, tam se snaží objet, někdy překážku přeskočí. Kam se hrabe Oblivion.
Podobný pocit z jízdy mi nabídla dosud pouze shareware Mount and Blade, která mě nicméně neuchvátila graficky ani herně. Co více, na koni lze bojovat!! Two Worlds je první pořádná hra, kde to opravdu funguje (když si odmyslím Sacred, ale tam to bylo z pohledu třetí osoby).
Snad jediná věc, kde si nejsem jistý potenciálem hry, je možnost aktivně ovlivňovat okolí.
V Oblivionu to šlo omezeně prostřednictvím postavení v guildách a progresu v questech. V Gothicu to jde hodně prostřednictvím osvobozování anebo naopak pomáhání orkům. Jak to bude ve Two Worlds, to zatím nevím.(Úmyslně vynechávám Zaklínače, kde je sice vždy možnost více voleb, ale není to tak docela hra s otevřeným světem).
Zatím tedy Two Worlds bodují. Pokud to nezabije plytkost questů, tak rozhodně beru.