Oblivion: Velké finále

Krev prvního Tibera Septima, daedří předmět a Sigil Stone z Great Gate. To bylo vše, co Martin potřeboval pro vytvoření portálu do Paradise, kam utekl Mankar Camoran.

Paradise je překrásná zahrada na ostrově, plná polonahých služebníků (a služebnic) Order of Dawn, které tu honí a na kusy trhají nejrůznější elementálové a Daedry. Chudáci se znovu rodí a znovu jsou trháni.

Cesta dál vedla přes vězení pro neposlušné. Naštěstí jsem tam potkal spojence - člena kultu Mythic Dawn jménem Eldamil, který pozdě prohlédl pravou podstatu kultu. Dokonce jsem se musel nechat na chvíli zavřít do klece, abychom společně oklamali daedroth strážce.

Na vrcholu hory je dům Mankar Camorana. Před ním je obří socha Mehrun Dagona. V tu chvíli jsem ještě nevěděl, že socha je v životní velikosti.
Mankar Camoran mě přivítal samolibým proslovem. Měl to hezky naplánované - otevřít Velké brány a vtrhnout s daedrami do Cyrodiilu. Boj s ním a jeho dětmi byl docela náročný, protože jeho dětičky se rodily znovu. Nicméně můj magický meč Ebony Destroyer mu nedal šanci. Poslal jsem ho do Oblivionu za jeho daedřím pánem a vzal jsem mu Amulet of Kings.
S Martinem jsme pak vyrazili do hlavního města. Byla to taková triumfální cesta. Vzpomínal jsem, jak jsem kdysi dávno pradávno Martina vezl z Chorrolu do Cloud Ruler Temple. Teď jsem ho přivážel jako imperátora.
Bohužel, sotva se mu stihl kancléř Ocato poklonit, všechno se zvrtlo. Mehrunes Dagon zahájil poslední zoufalý útok na Imperial City. S vojáky a Martinem v čele jsme vyběhli do ulic a začali se prosekávat daedrami a nestvůrami.

V Temple Districtu nebyla situace o nic lepší. Martin se chtěl dostat do chrámu, aby pomocí amuletu zapálil dračí ohně. V tom se zjevil samotný Mehrunes Dagon a začal ničit vše živé. Proběhli jsme s Martinem kolem něj. Bohužel na daedra lorda jsou i mé zbraně krátké. Ani dračí ohně už nám pomoci nemohly, protože Dagon už byl fyzicky v Cyrodiilu.
Martin zvolil jedinou zbývající možnost. S pomocí amuletu se proměnil ve zlatého draka a vrhl se na Mehrunes Dagona osobně. Mohl jsem jenom přihlížet, jak si vyměňují strašlivé rány v troskách Temple of the One. Nakonec zlatý drak dokázal Daedra Prince přemoci. Sám však při tom vyčerpal všechnu svoji sílu a s posledním vzepjetím zlatých křídel se proměnil v kámen. Můj přítel Martin už nebyl mezi živými.

Tak teď chodím ulicemi Imperial City. Stal jsem se šampionem Cyrodiil a kancléř Ocato mi věnoval nádherné dračí brnění podobné tomu Martinovu. Přesto mě bolí srdce, protože jsem nedokázal zachránit Martina, posledního imperátora z krve Septimů. V troskách Temple of One teď stojí zkamenělý drak, který navěky bude připomínat vládce, jenž obětoval život pro záchranu říše.

Moje cesta tady končí. Sice bych mohl dál putovat zemí, procházet zapomenuté kobky a získávat daedří artefakty, vstoupit do Thieves Guild anebo dokonce do Dark Brotherhood, kterým jsem se dosud jako rytíř vyhýbal. Ale proč? Brány do Oblivionu jsou navždy zapečetěny a Martinovi už život nevrátím. Kdoví, zda jeho duše spočinula navždy, anebo se teď nachází vedle svého mocného předka Tibera Spetima, který se stal bohem.