Bioshock: Olympus Heights

V Olympus Heights jsem našel byt Dr. Suchonga, kde jsem se dozvěděl o antidotu Lot 192. Ten mě má zbavit změn na mozku. Prošel jsem byt Tennenbaum a nakonec i Fontaina, kde jsem Lot 192 našel. Po jeho vypití jsem však zjistil, že ho nebyla dostatečná dávka a přestaly mě poslouchat plazmidy. Nejsem teď schopen kontrolovat aktivní typ plazmidu, chaoticky se přepínají. Musím urgentně najít ještě druhou část Lot 192 v Suchongově laboratoři, bez plazmidů jsem jako bez ruky.

Bioshock: Hephaestus

Hephaestus je sídlo Andrewa Ryana, pána Rapture. Tady získává geotermální energii z mořského dna a pohání s ní Rapture.

Hephaestus je krásně technokratický, všude strohé kovové materiály, číselníky a části zařízení. Musím říct, že se mi zatím líbil nejvíc ze všech částí Rapture, které znám. Jak po vizuální stránce, tak po stránce hratelnosti - relativně méně boje a o to více úkolů a příběhu.
Vstupní chodba vedoucí k Ryanově kanceláři je vroubena těly předchozích adeptů na vstup. Povzbudivý pohled.

Abych odpojil elektrickou ochranu Ryanovýcgh dveří, musel jsem zničit jádro Hephaestu. Nejprve jsem sestavil bombu.
Pak jsem odpojil část potrubí s magmatem napájejícím jádro.

Nakonec jsem umístil bombu na jádro a odpálil. Cesta k Ryanovi byla volná.

"A man chooses. A slave obeys." Ryan už mě čekal. Začal znepokojivou přednášku o tom, že muž si volí, zatímco otrok poslouchá. Já jsem podle něj otrok, vybavený posthypnotickými instrukcemi plnit rozkazy při vyslovení spouštěcí věty. "Would you please kill Ryan?" Začlo mě lehce mrazit v zádech.
Ryan zemřel jako chlap. Sám mi dal rozkaz, abych jej zabil. Umlátil jsem ho golfovou holí. Do poslední chvíle se mi hrdě díval do očí. A man chooses. A slave obeys.
Atlas si pak převzal Ryanův genetický klíč a přeprogramoval město. Pak se mi vysmál a odhalil, že žádný Atlas nikdy neexistoval, že od začátku je to Fontaine, kdo mě vybavil umělými vzpomínkami a posthypnotickými instrukcemi. Vyslal mě do Rapture jako tajnou zbraň proti Ryanovi. Tak tomu říkám totální dějový zvrat.

Ne že by Ryan byl nějaký andílek. Byl to parchant, génius, idealista, netvor, tvůrce. Tu golfovou hůl v hlavě si jistě zasloužil. Ale největší hajzl je tu někdo jiný.

Little Sisters mi pomohly dostat se pryč. Odvedly mě do své skrýše, kam odcházejí, když je zachráním. Zahřálo mě, když si Little Sisiters spolu povídají: "Who is it?" "He's the man who saved me."
Tohle je samotná doktorka Tennenbaum, která vede tenhle sirotčinec pro Little Sisiters. Pohrabala se mi v hlavě a odpojila slepou poslušnost Fontainovi. Odteďka mě zřejmě bude instruovat a radit ona.

Little Sisters si tu hrají jako děti. Nyní si musím vyčistit mozek a zbavit se všech pozůstatků po Fontainově manipulaci. Od teďka už nebudu slave.

Bioshock: Fort Frolic

Fort Frolic je doména šíleného umělce jménem Sander Cohen. Zavedl mě do divadla, kde jsem sledoval produkci ubohého pianisty nuceného stále a stále přehrávat dokola tutéž skladbu. Když se vzepřel, Cohen ho zastřelil a donutil mě ho vyfotografovat.

Tohle sousoší je zatím neobsazené. Na desky chce Cohen umístit fotky svých nepřátel, které mám napřed zabít a pak vyfotit. Říká tomu "My Masterpiece". Opravdu pozoruhodná kreativita :-).

Splicerka omráčená elektřinou je snadný cíl. Jsem teď tak nabušený, že nejměkčí druhy splicerů se o mě zabíjejí samy - jednou dvakrát do mě praští a následný výboj je zabije. Mám samozřejmě vytřénované splicery pomocí fotoaparátu na maximum, takže jim způsobuji maximální poškození.
Cohen se zřejmě baví tím, že zalévá splicery do sádry, nebo do nějakého jiného tuhnoucího svinstva. Některé artefakty vypadají opravdu zdařile.
Jedna ze Spider Splicers, kteří se na mě začli sbíhat po umístění třetí fotky. Poslal je Cohen, ten bláznivý šmírák, kdo jiný. Byla to vlna za vlnou, zabil jsem jich desítky.

Když jsem umístil všechny čtyři fotografie, ozval se potlesk a sám Maestro Cohen pomalu sestoupil ze schodů.

Zjevně není nutné Cohena zabíjet, dal mi, co jsem chtěl a dál se opájel svým mistrovským dílem. Dokonce mi věnoval i štědrou odměnu. Jeho umělecký mozek je však natolik zvrácený, že jsem se rozhodl nenechat ho naživu.

Boj s ním byl poměrně dlouhý, protože ovládal stejné triky jako Houdini Splicers - teleportaci a ohnivé koule. Ale nakonec jsem ho udolal. Cesta dál je volná.

Bioshock: Farmer's Market

Tohle hraní Bioshocku bylo první prověrkou: poměrně náročná řežba, kteou jsem vydržel hrát jen 2 hodiny a pak jsem toho musel nechat.

Ve Farmer's Market jsem měl posbírat včelí enzym a destilovanou vodu. Začal jsem těmi včelami.
Musel jsem kouřem omámit včely, pak rychle prozkoumat pár úlů a vzápětí se bránit útokům Splicers, kteří na mě vyběhli vždy když jsem hrábl do úlu. A protože úlů bylo hrozně moc, bylo to celkem nepříjemné.

Tohle je nádherný screenshot, sedící mrtvý Big Daddy už tam byl, když jsem přišel. Takhle je to krásný kontrast.

Fascinovaly mě nalézané záznamy od doktorky Tannenbaum, která popisuje, jak infikovala malé holčičky Adamem. Nedivím se, že teď činí pokání a chce po mě, abych je toho zbavoval.
Po sesbírání enzymů a destilované vody jsem ve vynalézacím stroji poskládal Lazarus Vector. Vrátil jsem se do Arcadie do laboratoře Langfordové a pomocí rozprašovacího zařízení jsem jej rozprášil po Arcadii. Stromy začaly ožívat a produkovat životodárný kyslík. Bohužel, Ryanovi se to ani trošku nelíbilo a začal na mě posílat hordy Splicers. Pokusil jsem se je likvidovat pomocí ochočeného Big Daddy, ale ten hlupák si neporozuměl s mými ochočenými létajícími roboty a začal útočit na mě. Na druhý pokus jsem se prostřilel ke dveřím a udržel je dostatečnou dobu, než se Lazarus Vector rozšířil mezi všechny stromy. Poprvé přišly ke slovu zbraně hromadného ničení - miny reagující na blízkost a plamenomet plněný napalmem. Bylo to maso, až moc na můj vkus. Preferuji spíše chirurgickou práci, ale tady to jinak nešlo.

Pak jsem se metrem přesunul do další zóny. Tu zřejmě obývá šílenec se smyslem pro estetično. On bude mít zřejmě na svědomí ty králičí masky, které nosí někteří Splicers. Nenechal mě projet metrem, namísto toho metro zablokoval a zaměnil s ohromnou králičí hlavou. Nedá se nic dělat, je na řadě.

Bioshock: Arcadia

Ryan se rozhodl, že zničí všechnu zeleň v Arcadii. Vypustil do vzduchu zelený sajrajt, který sežral všechny stromy produkující kyslík.

Probil jsem se do laboratoře bioložky Langfordové, abych byl vzápětí svědkem její smrti - Ryan ji otrávil tím samým plynem, jako stromy. Před smrtí stihla na orosené sklo napsat přístupový kód do trezoru. Ze záznamů v trezoru jsem zjistil, že vyvinula preparát nazývaný Lazarus Vector, který by měl být schopen znovu oživit mrtvé stromy. V žertu tomu říkala "Tree frankenstein". Mám teď za úkol sehnat přísady do toho preparátu.
Tohle je velín v její laboratoři, odkud ovládala rosení stromů v Arcadii. Za oknem jsou teď už mrtvé stromy.

Získal jsem novou zbraň - chrlič chemikálií. Používá se do toho napalm a tekutý dusík. Jsem zvědav, zatím jsem nemusel použít ani granátomet.

Tohle je kousek od Farmer's Market, kde teď budu muset posbírat komponenty do Lazarus Vector. Je to celkem asi 5 kusů od tří různých surovin, jednu z nich získávám z Houdini Slicers.

Bioshock: Smuggler's Hideout, Arcadia

Smuggler's Hideout jsem proběhl poměrně rychle. Vypadá to, že chlapci od Fontaina pašovali do Rapture bible :-). Dostal jsem se až na dosah ponorce, ve které se schovávala Atlasova manželka a syn. Atlas je vidět tady na screenshotu dole u ponorky. Bohužel, za pár sekund Ryan ponorku vyhodí do vzduchu.

Postoupil jsem do úrovně Arcadia. Zřejmě místo pro nejbohatší, osázené bujnou pozemskou vegetací, s vodopády a restauracemi. Je hdoně složitá a nepřehledná, spousta průchodů a místností v různých vrstvách nad sebou. Objevil se tu nový druh splicera - Houdini Splicer, který se umí zneviditelnit a kouzlit ohnivé koule.

Pomocí speciálního terminálu Power to the People jsem si vylepšil brokovnici.
Big Daddy v téhle zóně jsem zlikvidoval poměrně elegantně. Povedlo se mi nachytat je blízko sebe. Jednoho jsem si pomocí plazmidu ochočil a zabil s jeho pomocí druhého. Když ochočení pominulo , počkal jsem, až vyláká Little Sister z roury a dvěma dobře mířenými ranami brokovnice jsem ho poslal na šrotiště.

Německá bioložka Tannenbaum, objevitelka Adam, mi za záchranu obou Little Sister věnovala plyšového medvídka s dávkou Adamu a k tomu pár užitečných věcí, jako napalm a tekutý dusík. Tomu říkám spolupráce :-).

Bioshock: Neptune's Bounty

Tohle je blízko vstupu do Neptune's Bounty, továrny na chov a zpracování ryb. Tady poprvé izolovali Adama. Továrna patřila člověku jménem Fountaine. Z dochovaných záznamů se zdá, že tu založil jakési podzemní hnutí proti Ryanovi. Nicméně asi to byl slušný totáč, chudáci rybáři se nakonec báli Fountaina víc než Ryana.

Měl jsem za úkol projít rybí továrnou, získat fotoaparát a vyfotit s ním tři různé pavoučí mutanty, kteří běhají po stropě a jsou docela hustí. Díky fotkám mi šílený chlápek z mrazírny ryb otevřel dveře, ale jeho územím jsem se musel taky brutálně probít.

Takhle vypadá Little Sister, když se Big Daddy zabije nebo vyřadí z provozu. Když se Big Daddy na chvíli zhypnotizuje tak, aby chránil mě, běží se Little Sister schovat do roury a vyleze až když hypnóza pomine a Big Daddy si pro ní příjde. To mi přijde dost vychytané.

Záchrana Little Sister. Vypudím z ní parazita a získám trošku Adamu. Vesměs je zachraňuji, nedokážu je chladnokrevně zabít. Bioshock je dokonale atmosférický, souhrn zvuků, grafiky, nalézaných nahrávek posunujících děj a vlastních herních situací funguje jako přesvědčivý koktejl.

Zachráněná Little Sister se běží schovat do roury. Našel jsem jeden super záznam v hotelovém pokoji u dvou mrtvol zoufalých rodičů, kteří se otrávili žalem, když z jejich dcerky se stala Little Sister.

Námořnická hospoda v Neptune's Bounty a výhled ven na moře. Pastva pro oči.

Naštěstí teď už můžu používat čtyři plazmidy najednou. Mám tam oheň a elektřinu, dále telekinezi a hypnózu Big Daddy. Bohužel funguje jenom na chvilku, ale i tak je to super, když mě chrání jako Little Sister.

Obrázky v blogu

Z podivných důvodů mi na notebooku nejdu zobrazovat některé fullscreen obrázky. Náhledy vypadají dobře, ale po rozkliknutí se nic neukáže. Dělají to jenom obrázky z Frapsu, protože mají enormně dlouhé názvy souborů. Snad je to jenom problém toho notebooku - na desktopu doma mi to funguje normálně.

Bioshock: plná hra - začátek

Začal jsem hrát Bioshock. Za první hraní jsem prošel první dva levely (jestli se tomu tak dá říkat) - úvodní Welcome to Rapture a Medical block. Zejména nemocnice byla hodně podařená: zvukové záznamy postupně šílejícího chirurga krásně gradovaly.
Tady to je on - právě operuje (nebo pitvá) další z žen, o kterých mluví jako o Afroditách, a snaží se je zlepšovat svým skalpelem.
Je to rpvní boss, boj s ním byl docela tuhý, pálil jsem ho ohněm a on se stále běhal léčit.
Bohužel mám zatím jenom 2 sloty na plazmidy - v jednom mám teď oheň a v druhém telekinezi. Naprosto nezbytný elektrický výboj jsem bohužel musel zatím obětovat, takže nejsem schopen rozumně likvidovat obranné turrety, roboty a bezpečnostní kamery. Nenašel jsem ještě ani jednu genovou banku, takže o rekonfigurování plazmidů si můžu nechat zdát.
Už mám za sebou první boj s Big Daddy. Bušil do mě jako kladivem, málem se mnou vymaloval. Udolal jsem ho brutální silou samopalu, nic sofistikovaného mě nenapadlo. Zjistil jsem, že Little Sister nedokážu zabít (silné morální zábrany otce tří holčiček :-) ), takže je léčím a připravuji se tak o cenné Adamy. Po vyléčení Little Sister zalezla do ústí jedné z rour, které jsou tu a tam rozmístěné po Rapture. Big Daddy se probral (asi ho nejde zabít) a začal ji hledat - obcházel ty ústí rour a smutně houkal. Bylo mi ho líto.

Oblivion: Finální statistiky

Tak takhle vypadají moje finální statistiky po dohrání Oblivionu:

Oblivion: Velké finále

Krev prvního Tibera Septima, daedří předmět a Sigil Stone z Great Gate. To bylo vše, co Martin potřeboval pro vytvoření portálu do Paradise, kam utekl Mankar Camoran.

Paradise je překrásná zahrada na ostrově, plná polonahých služebníků (a služebnic) Order of Dawn, které tu honí a na kusy trhají nejrůznější elementálové a Daedry. Chudáci se znovu rodí a znovu jsou trháni.

Cesta dál vedla přes vězení pro neposlušné. Naštěstí jsem tam potkal spojence - člena kultu Mythic Dawn jménem Eldamil, který pozdě prohlédl pravou podstatu kultu. Dokonce jsem se musel nechat na chvíli zavřít do klece, abychom společně oklamali daedroth strážce.

Na vrcholu hory je dům Mankar Camorana. Před ním je obří socha Mehrun Dagona. V tu chvíli jsem ještě nevěděl, že socha je v životní velikosti.
Mankar Camoran mě přivítal samolibým proslovem. Měl to hezky naplánované - otevřít Velké brány a vtrhnout s daedrami do Cyrodiilu. Boj s ním a jeho dětmi byl docela náročný, protože jeho dětičky se rodily znovu. Nicméně můj magický meč Ebony Destroyer mu nedal šanci. Poslal jsem ho do Oblivionu za jeho daedřím pánem a vzal jsem mu Amulet of Kings.
S Martinem jsme pak vyrazili do hlavního města. Byla to taková triumfální cesta. Vzpomínal jsem, jak jsem kdysi dávno pradávno Martina vezl z Chorrolu do Cloud Ruler Temple. Teď jsem ho přivážel jako imperátora.
Bohužel, sotva se mu stihl kancléř Ocato poklonit, všechno se zvrtlo. Mehrunes Dagon zahájil poslední zoufalý útok na Imperial City. S vojáky a Martinem v čele jsme vyběhli do ulic a začali se prosekávat daedrami a nestvůrami.

V Temple Districtu nebyla situace o nic lepší. Martin se chtěl dostat do chrámu, aby pomocí amuletu zapálil dračí ohně. V tom se zjevil samotný Mehrunes Dagon a začal ničit vše živé. Proběhli jsme s Martinem kolem něj. Bohužel na daedra lorda jsou i mé zbraně krátké. Ani dračí ohně už nám pomoci nemohly, protože Dagon už byl fyzicky v Cyrodiilu.
Martin zvolil jedinou zbývající možnost. S pomocí amuletu se proměnil ve zlatého draka a vrhl se na Mehrunes Dagona osobně. Mohl jsem jenom přihlížet, jak si vyměňují strašlivé rány v troskách Temple of the One. Nakonec zlatý drak dokázal Daedra Prince přemoci. Sám však při tom vyčerpal všechnu svoji sílu a s posledním vzepjetím zlatých křídel se proměnil v kámen. Můj přítel Martin už nebyl mezi živými.

Tak teď chodím ulicemi Imperial City. Stal jsem se šampionem Cyrodiil a kancléř Ocato mi věnoval nádherné dračí brnění podobné tomu Martinovu. Přesto mě bolí srdce, protože jsem nedokázal zachránit Martina, posledního imperátora z krve Septimů. V troskách Temple of One teď stojí zkamenělý drak, který navěky bude připomínat vládce, jenž obětoval život pro záchranu říše.

Moje cesta tady končí. Sice bych mohl dál putovat zemí, procházet zapomenuté kobky a získávat daedří artefakty, vstoupit do Thieves Guild anebo dokonce do Dark Brotherhood, kterým jsem se dosud jako rytíř vyhýbal. Ale proč? Brány do Oblivionu jsou navždy zapečetěny a Martinovi už život nevrátím. Kdoví, zda jeho duše spočinula navždy, anebo se teď nachází vedle svého mocného předka Tibera Spetima, který se stal bohem.