The Witcher 3: Hearts of Stone - Olgierdova žena ve strašidelném domě

Třetí úkol pro Olgierda je nefalšovaný horror. Dostal jsem za úkol přinést Olgierdovi růži od jeho zemřelé ženy.

Sídlo rodiny Von Everec je regulérní strašidelný dům se vším všudy. Na zahradě se pohybuje příšerný hrobník - The Caretaker, vražedná postava bez tváře. Má obrovskou lopatu a zabije mě na dvě rány. Co je ale mnohem horší - každou ranou, kterou mě trefí, se zároveň léčí. Na dvou třetinách a třetině životů si summonuje mrtvoly z hrobů, které pak mlátí lopatou a tím se vyléčí. Snažil jsem se ty mrtvoly zabíje, ale stejně se mi vždycky vyléčil skoro na maximum. Navíc se do něj dá trefit jen krátce poté, co použije jednu ze svých super schopností - útok do vějíře před sebou, anebo rychlé rozběhnutí a výpad dopředu.
Hrobník mi dal zabrat asi nejvíc ze všech bossů za celou hru. Hrál jsem ho snad tři čtvrtě hodiny. Celý vtip je v tom, nedovolit mu, aby se o mě léčil. Takže se nesmím nechat praštit, anebo mít na sobě znamení Quen.

Mými průvodci v domě byli pes a kočka - prazvláštní duchové, kteří komentovali příběh. Dům je prakticky troska. Prošel jsem až do ložnice, kde jsem podstoupil souboj se spektrou Olgierdovy manželky Iris. Její tělo jsem pak pohřbil na zahradě.

Abych si s Iris promluvil a požádal ji o ztracenou květinu, musel jsem vyvolat jejího ducha. Přes malířský stojan jsem se dostal do Irisiny malířské vize.
Tahle část hry je snová a fantasmagorická. Výtvarné ladění světa v obrazu je post-impresionistické, jako z obrazu Van Gogha. Podobný nápad byl v Elder Scrolls Oblivion - i tam se jeden quest odehrával v obrazu.
Postupně jsem prožil klíčové okamžiky z minulosti - sledoval jsem její rozhovory s Olgierdem, prudkou hádku Olgierda s Irisiným otcem, Olgierda vyvolávajícího ducha i postupné okorávání jeho srdce.

Olgierdova žena je další regulérně tragická postava. Mohl jsem si ji pouze vyslechnout a pohřbít ji, pomoci jsem jí nedokázal.