The Witcher 3: nové DLC Hearts of Stone

Na nové DLC jsem se moc těšil. Witchera jsem před pár týdny dohrál, ale kvůli nejhoršímu možnému konci (zvoral jsem co se dalo) jsem se vrátil ke starému savegame zhruba po zabití Imleritha, prvního generála Wild Huntu. O těch koncích se ještě podrobně rozepíšu, až to dohraju podruhé.
Hearts of Stone jsem rozehrál od momentu, kdy jsou téměř dokončeny přípravy odjezd z Novigradu na Skellige. DLC je do hry hladce integrované - v quest logu se objeví nový quest, který nasměruje do nové části hry. Tam, kde dřív byla těško prostupná divočina a hranice hry, se nyní rozprostírají nové vesničky, samoty, pole, hrady a říčky.

Olgeird von Everec stojí v čele prapodivné skupinky banditů, kteří vypadají jako donští kozáci. Olgierd sám je zjevně šlechtického původu. Zadal mi quest, který mě vede do stok Oxenfurtu. Tam ale zamířím až časem - napřed si projdu nové vesnice a divočinu na východě Novigradu a Velenu.

Kvetoucí vesnička opět posouvá grafický standard Witchera o kus dál. Přijde mi, že nejen v nových lokacích, ale i jinde je grafika zas o kousek lepší - hlavně práce se sluncem a stínem.

Výšiny na východ od Novigradu jsou plné banditů - bývalých Rytířů planoucí růže, které Radovid napřed oslabil a pak rozpustil. Jsou to docela tuhé partičky. Rozhodně se nekoná jednoduchá řezničina, na kterou jsem byl zvyklý v závěru základní hry. Tihle hoši se perfektně kryjí zbraní i štítem a nepříjemně koušou. Každé vítězství si musím zasloužit dobrým pohybem, musím se krýt, uhýbat a srážet jejich obranu pomocí Znamení.

Pohled na obě velká města, vpravo věže Novigradu, vlevo Oxenfurt. Krajinu Witcher zvládá dokonale.

Nejen rytíři, ale všechna NPC a nestvůry v DLC jsou pěkně tuhé. To je dobře, každy boj je opět slušná challenge.
Naštěstí se tu dají sehnat nové zbraně i zbroj, takže na tomhle screenshotu má můj Geralt novou šavli a dlouhý splývavý plášť, ve kterém vypadá jako Elrond.