Druhý úkol pro Olgierda se týkal jeho zemřelého bratra. Měl jsem vyvolat jeho ducha a dopřát mu příjemný večer.
Než jsem se k Vlodimirovi dostal, musel jsem se probít hrobkou plnou duchů rodiny Von Everec. S pomocí Shani jsem pak provedl vyvolávací rituál.
Abych splnil úkol, musel jsem Vlodimirovi půjčit Geraltovo tělo a vyrazit s ním na venkovskou svatbu.
Vlodimir von Everec je ještě zajímavější osobnost, než jeho bratr Olgierd. Je to nádherně samolibý macho, veselý a pyšný šlechtic, naprostý sobec, okouzlující švihák a milovník žen. Hrát za Vlodimira v Geraltově těle je výborná zábava: Vlodimir se chová úplně jinak než Geralt. Na svatbě okamžitě pozurážel ženicha a pokoušel se balit nevěstu, urážel venkovské svatebčany a choval se naprosto příšerně.
Taneční parket ve stodole - příležitost pro Vlodimira udělat další ostudu. Na svatěb je spousta aktivit, kde se Vlodimir může projevit: jsou tu zábavné hříčky jako zahánění prasat do chlívka, lovení střevíce z vody nebo nadbíhání venkovským děvčatům, ale i bitka s naštvanými bratry jedné venkovské krasavice a stopování zaběhlého polykače ohně. Všechny miniquesty jsou groteskní a výborně napsané, je to něco úplně jiného než smrtelně vážný boj s Divokým honem.
Trpaslící hrají gwent. Kdo prohraje, musí nosi čapku s oslíma ušima.
Vlodimir je výborná a zároveň tragická postava, duch, na kterého nečeká nic pozitivního, jen chlad a prázdnota.
Vlodimir celý večer kouzelně nadbíhá Shani - tak, jak by to Geralt nikdy neudělal. Poté, co jsem se s Vlodimirem rozloučil, rozhodl jsem se s Geraltem pokračovat a dotáhnout to do finále. Dlužno podotknout, že bez Vlodimira by to Geralt sám nedokázal.
Tahle část hry je opět krásně lyrická a něžná. Geralt i Shani ví, že je tozáležitost jednénoci. Ta noc má tak kouzelnou atmosféru, že do toho jdou.
Geralt se Shani skončili nad ránem na loďce.
Zaklínač opoět potvrzuje pověst velmi dospělé hry. Je velmi těžké vyprávět milostný příběh ve videohře, a ještě explicitně a zároven vkusně. Žádná hra to neumí tak, jako Zaklínač.
Než jsem se k Vlodimirovi dostal, musel jsem se probít hrobkou plnou duchů rodiny Von Everec. S pomocí Shani jsem pak provedl vyvolávací rituál.
Abych splnil úkol, musel jsem Vlodimirovi půjčit Geraltovo tělo a vyrazit s ním na venkovskou svatbu.
Vlodimir von Everec je ještě zajímavější osobnost, než jeho bratr Olgierd. Je to nádherně samolibý macho, veselý a pyšný šlechtic, naprostý sobec, okouzlující švihák a milovník žen. Hrát za Vlodimira v Geraltově těle je výborná zábava: Vlodimir se chová úplně jinak než Geralt. Na svatbě okamžitě pozurážel ženicha a pokoušel se balit nevěstu, urážel venkovské svatebčany a choval se naprosto příšerně.
Taneční parket ve stodole - příležitost pro Vlodimira udělat další ostudu. Na svatěb je spousta aktivit, kde se Vlodimir může projevit: jsou tu zábavné hříčky jako zahánění prasat do chlívka, lovení střevíce z vody nebo nadbíhání venkovským děvčatům, ale i bitka s naštvanými bratry jedné venkovské krasavice a stopování zaběhlého polykače ohně. Všechny miniquesty jsou groteskní a výborně napsané, je to něco úplně jiného než smrtelně vážný boj s Divokým honem.
Trpaslící hrají gwent. Kdo prohraje, musí nosi čapku s oslíma ušima.
Vlodimir je výborná a zároveň tragická postava, duch, na kterého nečeká nic pozitivního, jen chlad a prázdnota.
Vlodimir celý večer kouzelně nadbíhá Shani - tak, jak by to Geralt nikdy neudělal. Poté, co jsem se s Vlodimirem rozloučil, rozhodl jsem se s Geraltem pokračovat a dotáhnout to do finále. Dlužno podotknout, že bez Vlodimira by to Geralt sám nedokázal.
Tahle část hry je opět krásně lyrická a něžná. Geralt i Shani ví, že je tozáležitost jednénoci. Ta noc má tak kouzelnou atmosféru, že do toho jdou.
Geralt se Shani skončili nad ránem na loďce.
Zaklínač opoět potvrzuje pověst velmi dospělé hry. Je velmi těžké vyprávět milostný příběh ve videohře, a ještě explicitně a zároven vkusně. Žádná hra to neumí tak, jako Zaklínač.
Žádné komentáře:
Okomentovat