Hyjal

Hyjal v Cataclysmu je vlastně potřetí upravená zóna. Legendární místo finální bitvy ve Warcraft III je neustále v hledáčku pozornosti vývojářů. Už jsem tu psal o raidu v rámci Burning Crusade.

V Cataclysm hra začíná hned u World Tree Nordrassilu. Hyjal je napaden plamennými démony pod vedením Ragnarose, který uzavřel spojenectví s Deathwingem. Při jednom z prvních questů jsem se proletěl na zeleném draku a viděl jsem oba ultimátní bossy před vstupem do instance.

Moc mě těší, že jsem se brzy setkal také s Malfurionem Stormrage. Tento hrdina Války prastarých a bitvy o Mount Hyjal z Warcraft III je skutečnou legendou světa Warcraftu. Vím, že se ve hře vyskyoval již dříve v několika questech, ale osobně jsem ho ve WoW potkal až nyní.

Příběh Hyjalu je vlastně příběhem o boji proti pronikajícím plamenným démonům a Twilight Hammer. Postupně jsem osvobozoval a vyvolával prastaré zvířecí bohy, kteří zmizeli ze světa při Válce prastarých.

Perfektně je tu uplatněna technologie phasingu. Jedna z částí Hyjal je nejprve hořící zemí plnou ohnivých elementálů, po splnění questové linie se však promění v zelenou zemi s vegetací zvolna bující z černého popele. Pocit, že to já jsem vyhnal elementály a změnil tenhle kousek světa, nemá chybu!

Epizody s vyvoláním vlčího boha Goldrinna, okřídlené bohyně Aviany a na závěr samotného Cenariuse mají epický náboj. Musím přiznat, že Válka prastarých je mou oblíbenou epizodou ze světa Warcarftu. I díky trilogii Richarda A.Knaaka, která patří k tomu lepšímu, co se dá o světě Warcraftu přečíst. Proto jsem si questění v Hyjal mimořádně užil. 

Zajímavý článek

Závislost na videohrách
Ještě se k tomu tématu vrátím a zkusím se k tomu vyjádřit ze svého úhlu pohledu.

Cataclysm. Den první

Teprve nyní se dostávám k záznamu pocitů z prvního dne hraní Cataclysm. Teprve nyní jsem schopen se odtrhnout od skvělé hratelnosti, nových questů a báječné hratelnosti.

Blizzard opět překonal sám sebe. Cataclysm je opravdu tak dobrá hra, jak jsem se těšil, a ještě lepší.

Technicky pro mě Cataclysm neznamenal žádnou instalaci. Pouze jsem si na Battlenetu zaregistroval herní klíč.  Všechna herní data už jsem měl u sebe. Po půlnočním spuštění prý asi hodinu nešel login. Já jsem se připojoval druhý den bez problémů.P o spuštění hra pár sekund kopírovala nějaké soubory, a pak už jsem byl uvnitř.

První věc, kterou jsem udělal, bylo to, že jsem si koupil glejt na létání v Old Kingdoms a vylétl nad Stormwind. Ten pocit byl nepopsatelný. Krásné město Stormwind, v nedávné době přebudované a poničené drakem Deathwingem, se pode mnou prostíralo v celé své kráse a rozlehlosti.

Nástěnka na náměstí nabídla dva questy - cestu do Mount Hyjal a podvodní království Vash'Jir.

Zvolil jsem druhou možnost. Nevěděl jsem, co mě čeká. Vash'Jir se podle mapy nacházelo někde na západ od Ironforge.

Nastoupil jsem v přístavu na loď. Po krátké plavbě byla loď napadena obrovskou chobotnicí a stažena pod hladinu! První pocit z podmořského světa byl "nepopsatelné bnohatství". Moře doslova kypí životem.

Jsou tu hejna nejrůznějších druhů ryb, spousty mořských živočichů, pestré rostliny a nesmírně variabilní prostředí strukturované nejenom plošně, ale ve všech třech rozměrech. Při toulkách podmořským světem si hráč musí hlídat i hloubku, často se stane, že podplouvá pod nebo nad hejny nebezpečných nepřátel.

Poměrně brzy jsem získal podmořského mounta - mořského koníka, kterého jsem si musel chytit a zkrotit. Výborný zážitek!

Questy pod mořem jsou originální a nevídané. Screenshot tady je z questu, jehož cílem bylo ulovit obrovského žraloka. Musel jsem ze sebe udělat návnadu přivázanou na laně, nechat se žralokem sežrat a navést ho na podmořské dělo s harpunou. Docela dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že musím dělo na dálku odpálit.

V jiném questu jsem si žraloka naopak osedlal a vydal jsem se lovit Nagy. Byl to dost slušný masakr, můj žralok žral Nagy jako jednohubky! :-)

Jsem z Cataclysmu nadšený. Jeden každý večer, kdy sedám k počítači, je pro mě herní hostinou, kdy si užívám skvělé zážitky všemi smysly. Doufám, že mi nový herní obsah ještě dlouho vydrží!

WoW: Mounti

Během čekání na Cataclysm jsem zapracoval na dvou nových mountech. 

Červeného draka jsem dostal za Exalted reputaci s Wyrmrest Accord. Obnášelo to pár týdnů daily questů a pár dungeon runů s tabardem. Červený drak rozhodně potěšil!

Raven Lord padá v Setthek Halls na Heroic mód. Asi dva večery jsem pracoval na faction se Shattrah Lower City, abych mohl jít Heroic.  Na normální obtížnost se ten dungeon dá udělat sólo s přehledem, ale na sólo Heroic jsem si vůbec nebyl jistý. A pak neskutečné štěstí: hned při prvním testovacím pokusu mi padl Raven Lord! Podle webových zdrojů padá v méně než 1% případů!

Jak jsem sháněl Cataclysm: Pokračování

Pokračování během dneška:

10:30 Vcházím do XZONE na Korunní. Předemnou ve frontě stojí mladý kluk a asi tak 55letý chlápek v montérkách - od pohledu zedník. Kluk si bere 1 krabici CATA. Zedník si bere dvě. Překvapil.
Přicházím na řadu a říkám prodavači, že tam mám CCE na jméno Naviho. Prodavač se usmívá a říká "Jo to jste vy..." Jde dozadu do krámu a přinese krabici CCE, na žlutém lístečku je Naviho jméno a tři velké vykřičníky. Včerejší telefonická akce zřejmě zabrala. Přebírám si krabici a cítím vítězný pocit, jako když jsme poprvé sundali C'Thuna.

16:44 Chystám se z práce a dopisuji tenhle post. Od rána tahám CCE celý den s sebou, i na jednání. Nedám jí z ruky ani na moment.

Jak jsem sháněl Cataclysm : Collectors Edition

Dneska jsem strávil podvečer běháním kolem Cataclysm: Collector's Edition. Vezmu to stručně.
12:30 Volám Sengimu. Dozvídám se, že Cataclysm ani Navi dosud nedorazili. Domlouvám se, že zavolám později, a odcházím na pracovní jednání.

15:30 Skončil jsem jednání v Dejvicích. Volám Sengimu, dozvídám se, že Cataclysm je k vyzvednutí ve Funstore v Sokolské. Volám Navimu a zjišťuji, že na něj mám staré číslo. Volám znovu Sengimu a beru si aktuální číslo na Naviho. Volám Navimu a beru si od něj telefon na pana Pospíšila. Sedám do auta a vyrážím směrem k magistrále.

Volám panu Pospíšilovi a ujišťuji se, že budou v práci a že pro mě Cataclysm má. Zapomínám se zmínit, že chci Collectors Edition.

16:30 Úspěšně nacházím Funstore. Pan Pospíšil mi s úsměvem nabízí Cataclysm: Normal. Tu nechci. Collectors nemají, už všechny kopie odeslali a další budou možná do 14 dnů. Odcházím po schodech. Na ulici volám Navimu a říkám mu, co se stalo. Během telefonátu se vracím do Funstore a dávám Naviho na telefonu panu Pospíšilovi. Bohužel pan Pospíšil CE opravdu nemá.

16:40 Sedám do auta. Volám Sengimu - radí mi zkusit JRC. Odjíždím do Arkád do JRC gameshopu. Hoši na krámu mají 4 kopie Cataclysm:CE, ale všechny zadané. Tvrdí, že nemůžou prodávat před půlnocí. Ukecám je, aby zavolali do centrály JRC v Košířích. Říkají, že by na centrále měly být 4 kusy.

16:50 Sedám do auta, volám Navimu. Vím, že v JRC má známé. Prosím ho, aby někomu zavolal, aby mi v Košířích CCE vydali. Vyrážím směrem k Baranďáku.

16:55 Navi volá zpět. Prý to ani nemám zkoušet, jeho známý mu řekl, že všechny 4 kopie na skladu JRC jsou už zadané.

17:10 Dorážím na Smíchov do Anděla. Jdu do JRC. Hoši mají plný krám a WOWCCE za výlohou. Jeden z prodavačů říká, že CCE mají pro předobjednané zákazníky, ale měli by mít jednu navíc. Do toho zvoní mobil, volá Navi.
Přerušuji rozhovor s prodavačem. Navi mi sděluje, že sehnal jednu CCE u svého známého na Vínohradech, k odebrání zítra. Chlubím se, že na Smíchově jsem sehnal jednu kopii, domlouváme se, že ještě zavolám.

17:20 Vracím se do krámu a snažím se ukecat nebo podplatit prodavače, aby mi CCE prodal už dnes. Chlapec se dívá do počítače a omlouvá se, že bohužel už ani tu jednu krabici pro mě nemají a i kdyby měli, stejně mi jí nemůže prodat, protože by platil pokutu nebo by ho vyhodili z práce. Ujišťuji ho, že nemá zájem na jeho vyhození a odcházím k autu.

17:25 Uklouznu na zku%veně mokré podlaze v mínus druhém podlažním parkovišti a narazím si koleno. Bolí to jako prase. Kulhám k autu.

17:30 Volám Navimu a říkám mu, že jsem na Smíchově neuspěl a budu moc rád za šanci zítra na Vinohradech. Slavnostní spuštění holt shlédnu jenom Ninjagonovi přes rameno. No big deal, stejně bych dnes nic moc neuhrál.

17:45 Cvičně se zastavuji na Zličíně. Je tam jakýsi obskurní gameshop, kde Cataclysm dnes ještě vůbec nemají. Snad ho dostanou zítra. Objednávám si jednu kopii CCE pro jistotu, kdyby to zítra na těch Vinohradech nevyšlo.

18:00 Sedám do auta a odjíždím houstnoucí vánicí na Plzeň. Cataclysm si nevezu. Neklesám na mysli, poslouchám stará rock'n'rollová alba Karla Zicha a těším se na zítřek.

;-)

Call of Duty: Black Ops

Nejnovější Call of Duty je hodně dobrá hra. Skvěle udělané animace, výborné naskriptování, masakrózní akce a zničitelné prostředí, to jsou hlavní trumfy v rukávu téhle pecky. Tématicky je hra zasazena do období studené války. Hned první mise - pokus o atentát na Fidela Castra - vysloveně potěší svým námětem. 

Atentát se sice - spoiler alert - podaří, jak je tu vidět na obrázku, ale zabit je bohužel jenom dvojník. Hrdina je následně uvržen do koncentráku na Sibiři. Druhá mise - útěk z koncentráku - je vysloveně nadupaná atmosférou, která mi připomíná skvělý film Undisputed.

Hodně netradiční je pojetí úvodního menu - hrdina je mučen a vyslýchán neznámými vyšetřovateli, kteří se vrací do jeho minulosti - jednotlivých misí. Rozhodně dobrý nápad.

Mise jsou zatím hodně veliké a rozdělené do několika logických úseků, ve kterých se vždy dělá něco jiného. Zatím jsem odehrál jenom pár kousků, zasekl jsem se u mise ve Vietnamu.

Na normální obtížnost mi to přijde trošku moc lehké - dá se to uhrát bez větších problémů. Na obtížnost Hard už toho mám plné kecky. Konkrétně ve vietnamské misi mi to přípomíná "půl minuty akce - smrt - restart od checkpointu". Asi se pokorně vrátím na normální obtížnost, nechce se mi to jen tak "prochcípat".

Fable III: První dojmy

 Úplně prví dojem z Fable 3 byl smíšený. Tragikomicky laděné intro s ubohou slepicí semletou městem průmyslové revoluce balancuje na hranici vkusu a týrání zvířat. Ve srovnání s geniálním intrem Fable 2 s vrabcem v zimní krajině neobstojí. Tam, kde intro Fable 2 nabízelo údiv nad úžasnou pohádkovou grafikou, Fable 3 ukazuje průmysl a lidskou bídu. Cože, tohle jste udělali s mým milovaným Albionem?

První krůčky hrdiny- prince (princezny) po rodném hradě - rovněž moc neoslní. Komorník Jasper je sice geniálně nadabovaný Johnem Cleesem z Monty Python's Flying Circus, ale procházka po zámecké zahradě se nijak nevymyká standardu z druhého dílu. Je to dobré, ale rozhodně jsem z toho nepadl na zadek.

Hned v prvních minutách hry je hrdina vystaven osudové volbě - zlý královský bratr před něj postaví kruté rozhodnutí, zda nechat popravit nejlepší přítelkyni anebo několik vůdců vzbouřených poddaných.

Umím si představit, že pro někoho to může být trošku moc silný tabák. Pro mě je to ale opět důkaz geniality Petera Molyneuxe. Je příliš dobrý hráč na struny emocí, aby nevěděl přesně, co a proč dělá. 

Přiznám se, že při prvním hraní jsem poslechl naléhání idealistické přítelkyně a nechal ji popravit. Pak jsem pokračoval ve hře dobrou hodinu a půl, ale pořád mi to vrtalo hlavou - až jsem musel začít znovu a osudovou volbu změnit. Tak jsem zachránil přítelkyni a obětoval vzbouřené poddané - a jsem upřímně zvědav, jaký vliv to bude mít na další průběh hry.

Opět je to volba vyhraněná tak, jak to umí jen Peter Molyneux. Neexistuje dobré řešení, všechny volny jsou špatné a není vůbec jasné, která je méně špatná. Ve druhém díle to vyhrotil úplně stejně, ale až někdy ve dvou třetinách hry.

Fable 3 je hra o revoluci. I toto tématické zařazení mi přijde hodně odvážné. Na jednu stranu je prostředí sociálního konfliktu skvělou šachovnicí pro rozehrání epického příběhu, na druhou stranu působí výraznější levicové vyznění přece jen trošku jednostranně. Nicméně uvidíme, jsem teprve na začátku. Fable 3 stále umožňuje manévrovat na ose dobro-zlo v takové hloubce a úrovni komplexity, o které se ostatním hrám ani nesní.

Hned po úvodní krizi se hra začíná výrazně rozjíždět. První samostatné úkoly po útěku z paláce jsou zábavné a skvělé. Dungeony jsou neskutečně epické a chytlavé, je to čistá esence hratelnosti.  Postavy jsou vyhraněné, dialogy vtipné, grafika přesvědčivá, exteriéry rozlehlé a interiéry promakané. Se získáním přístupu ke zbraním a kouzlům hra získává skvělou dynamiku. Už se těším, jak to bude dál!

WoW: Mounti

Musím se pochlubit s nejnovějšími přírůstky do své stáje. Great Brewfest Kodo mi padlo při posledním Brewfestu. Chodil jsem poctivě celých čtrnáct dní každý den do Blackrock Depths zabít trofejního bosse - a dva dny před koncem eventu jsem se dočkal. Hned druhý den jsem to zkusil znovu - a padl mi Swift Brewfest Ram. Inu, když přeje štěstí, tak přeje pořádně :-). 

Dnes jsem získal dalšího vysněného mounta - Argent Hippogrypha. Je to odměna za získání 150 Champion's Seal. Jde získat až 10 pečetí denně, takže je to minimálně 15 dní práce. Při farmení pečetí jsem se naučil zabíjet sólo kostlivého draka Chillmawa. Je to opravdu krásný mount, podle mě nejhezčí létací mount ve hře.

WoW: Útok na Gnomeregan

S blížícím se datadiskem Cataclysm se ve hře začínají objevovat první náznaky chystaných změn. V Ironforge se začala otřásat půda pod nohama. A gnómové se vypravili znovu dobýt ztracený Gnomeregan.

Krásný quest chain začíná v Ironforge, pak se odehrává v Karazhanu při přípravě bojových strojů.

vyvrcholením je velikánská bitva před branami Gnomereganu a pak uvnitř města. Má to skvělý epický rozměr,měl jsem intenzivní pocit vtažení do děje. Samotnýboj není nijak náročný, je to spíše o prožitku, být u toho, prožít si epický event. Moc mě to potěšilo!

Arcania: Gothic 4 - První dojmy

Co se mi líbí:

• Diego a návaznost na předchozí díly
• lukostřelba
• stíny v dungeonech
• architektura vesnice
• concept art na nahrávacích obrazovkách (uvidíme, jestli ve hře to bude vypadat taky tak dobře)
• kostýmy
• ork

Co se mi nelíbí:

• přijde mi, že grafika při pohybu myši bez zjevného důvodu trošku zadrhává
• odfláknutá Level of Detail v přírodě (nové trsy trávy se objevují tři metry od hrdiny)
• špatné ukotvení nohou postav na podlaze (stačila by troška stínu!)
• skákání hrdiny (vypadá, jako by skrčil kolena a plaval vzduchem)
• mizerná/neexistující synchronizace animací obličeje a zvuku řeči
• nedotažená mimika (některým postavám při řeči vylézají zuby skrz tvář)
• motýli poletující v dešti
• stíny stromů v dešti vypadají stejně ostře jako při slunečním svitu

Nejsem si jistý:

• boj mi zatím přijde hodně arkádovitý, pomalé napřahování nepřátel před silným úderem je dost nelogické
• systém zkušeností - zatím jsem odehrál málo, abych mohl soudit

Castlevania: Lords of Shadows - epická rubačka

Castlevanii jsem chtěl jenom vyzkoušet. Hack'n'Slash hry - anebo hezky česky rubačky - moc často nehraju.  Tahle hra od Konami mě ale naprosto uchvátila. Je to snad první rubačka, kterou jsem si zahrál na Xboxu, a je naprosto skvělá!

Hrdina Gabriel chodí světem kolem roku 1000. Svět je ponořen do chaosu a bídy, lidé jsou vystaveni řádění temných sil - vlkodlaků, upírů a nejrůznějších magickcýh tvorů.
Na první pohled zaujme grafika. Hra šlape jako kytka, animace jsou krásně plynulé a herní prostředí je nádherně propracované. Radost pohledět!
Boje jsou značně akční. Hrdina umí spoustu komb, pomocí kterých si poradí s hordami nepřátel. Ve specifických situacích pak hra využívá oblíbený prinicip "teď zmáčkní A, abys uhnul" - "teď mačkej X, aby ses dostal ze zajetí vodního démona". Na PC na tohle nejsme moc zvyklí, ale funguje to moc dobře.

Hra je úžasně hratelná. Díky totální linearitě si designeři mohli vyhrát se správným dávkováním jednotlivých příměsí a zvládli to na jedničku. Bojové akce, kdy krev stříká z monitoru a hrdina hází jedno bojové kombo za druhým, střídají klidnější skákací nebo lezecí sekvence, případně puzzle.

Mám odehráno pár hodin a zatím jsem ze hry nadšený. Nahrávací sekvence mezi jednotlivými úrovněmi jsou vyplněny vemlouvavým hlasem Patricka Stewarta, který v roli staršího paladina komentuje hrdinův postup hrou. Funguje to znamenitě a podporuje to herní atmosféru.

Prostředí je hodně variabilní. Úvodní bitva ve středověké vesnici v noci v dešti byla následována jízdou lesem na kouzelném koni, pak cesta přes močály do kouzelné země prastarého boha Pana. Ten se také vydařil znamenitě, jak je vidět tady kolem na screenshotech (vlastně fotkách).

Co mě totálně uzemnilo jsou bossové. Zatím jsem viděl tři a jeden lepší než druhý: lykantrop ve vesnici, troll na hřbitově a zlatý hřeb na závěr - gigantický Ledový titán!
Boj s ledovým titánem velkým jako desetipatrový dům má skutečně epický rozměr. Hrdina musí unikat Titánovým útokům, vyšplhat mu po těle a postupně zničit magické runy, které Titána drží pohromadě. Nádherně se na to kouká a navíc je to skvělá zábava!

Dočetl jsem se v recenzích na Internetu, že Castlevania kopíruje Shadow of the Colossus a God of War. Nevím, nemohu soudit,,ani jedno jsem nehrál. Jsem ale rád, že jsem si něco podobného mohl zahrát i na XBoxu (SotC i GoW jsou jenom pro Playstation).

Konečně mě trklo, že screenshoty ze hry na Xboxu se dají udělat pomocí fotoaparátu. Nejde to úplně uprostřed herní akce, ale při animovaných mezihrách to funguje docela dobře. Kvalita jistě není stoprocentní, ale lepší než nic.  Takže tyhle obrázky kolem jsou vůbec první moje screenshoty z Xboxu. Určitě ne poslední.

Civilization V: Dohráno - 7/10

Civilizaci V jsem dohrál s trošku smíšenými pocity. V poslední třetině hry jsem už totálně dominoval mapě. Rozhodl jsem se hrát na vědecký pokrok, zastavil jsem expanzi, zaparkoval své tanky a raketové dělostřelectvo blízko hranic a sledoval, jak se sousedi mydlí kopími a mušketami.

Po grafické stránce je hra opravdu hodně vydařená. Když se mapa odzoomuje, tak to připomíná skutečnou krajinu z výšky. To se opravdu povedlo.

Čím dál jsem ve hře byl, tím déle trvaly tahy. Ke konci to bylo víc čekání než vlastního hraní. Zajímalo by mě, jak se to chová na slabším stroji, když i na mé relativně nadupané mašině to bylo takovéhle čekací peklo.

Nakonec jsem  úspěšně vyrobil všechny díly kosmické lodi. Líbilo se mi, jak se na tahači svážejí do hlavního města.

Zkompletoval jsem raketu, vyslal ji do vesmíru - a - a nic. Žádná závěrečná animace se nekonala. Žádný oslavný chorál. Jenom suché, trapné okénko s obrázkem a textem. Tako to sorry, ale tohle u mě není žádný konec pořádné áčkové hry!

Ani pořádná statistika se nekonala. Žádné grafy jsem neobjevil. Jen trapná tabulka. Nuda, nuda, šeď, šeď. To mě tedy otrávilo.

Pamatuji se na předchozí díly, které na konci nabídly časovou osu a bylo možné na mapce sledovat historii. Tady nic takového není.

Jakkoliv je Civilizace V komplexní a vymakaná, určitě už ji znovu hrát nebudu. Jeden bod dolů za zpackaný konec, celkem 7/10.

Civilization V: Klasika převedená do hexů

Pátý díl legendární Civilizace má mapu převedenou do hexů. Tahle inovace funguje velice dobře, ani na chvilku se mi po čtvercové mřížce nestýskalo.

Mapa je graficky vydařená, krásně funguje zoomování na detail i komplexní přehled na dálku.

Další výraznou změnou je zrušení stackování jednotek. Nyní se na každém poli může nacházet pouze jedna bojová a jedna nebojová jednotka. Obléhání měst a bitvy jsou pak založená i na rozestavění jednotek ve formaci - meelee dopředu, lučištníci či později dělostřelectvo dozadu.

Potěší setká se starými známými vládci civilizací. Mahátma Gándhí mě se svou mírumilovnou politikou už pěkně leze na nervy :-). Asi ho vyhubím.

Z hlediska hratelnosti je to pořád stará dobrá Civilizace. Rozvoj měst, boj, kultura, civilizace.

Zdá se mi, že oproti předchozím dílům tu výrazně přibyl důraz na suroviny. Běžné suroviny - železo nebo koně - jsou doplněny o luxusní suroviny, jako jsou velryby, slonovina nebo zlato. Obyvatelstvo i spojenecké městské státy se luxusních surovin vehementně dožadují a když je dostanou, hodně moc to pomáhá.

Suroviny lze získast těžbou nebo obchodem, případně od spojeneckých městských států. Ty se bohužel musí neustále udržovat ve spojeneckém vztahu pomocí úplatků.

Základní suroviny jsou naprosto klíčové pro rozvoj civilizace. Tak jsem v téhle hře dobýval Bukurešť vzdálený přes půl světa jenom proto, že měl tučné zásoby uhlí a jiné jsem na mapě nenašel. Bez uhlí nelze postavit žádnou továrnu, takže nebyla volba. Ropu jsem naštěstí našel blízko svých břehů.

Diplomacie je docela bohatá, je možné i zastaršovat a vyhrožovat. Opravdu funguje dobře - na začátku hry jsem téměř vyhladil Američany, pak mi dobrovolně vydali New York a suroviny odměnou za mír - a od té doby jsme ve velmi přátelském vztahu. To Gándhí mě štve mnohem víc.

Divy světa se objevují přímo na mapě a nevypadá to špatně. Asi jedinou věcí, která mi tu trošku chybí, je postupné budování vlastního paláce. Tedy- možná to ve hře někde je, ale zatím jsem nenašel kde.

Civilizaci V jsem chtěl vlastně jenom vyzkoušet. Ale zafungoval tu starý známý efekt "ještě založím tohle město - ještě postavím tady cestu - ještě upgradovat střelce". Potud Civilizace šlape tak jak má.

Co bych hře vytkl je mizerná optimalizace. Nahrává se to zoufale dlouho a "přemýšlení" počítače mezi tahy je otravně zdlouhavé.

Caesar IV: Klasika z roku 2006

Série Caesar je pro mě kultovní záležitost. Tuším, že jako první jsem měl v ruce Caesar II (vyšel v roce 1995). Vzpomínám si, že jsem to celkem hrál, ale ne moc úspěšně.

Caesar III jsem hrál vášnivě a dohrál jsem to. Dodneška mám schované screenshoty. Měl jsem je na svém prvním webu Gamerlog, který už zmizel v propadlišti dějin, ale tyhle historické screenshoty mám schované. Někdy je sem hodím.

Vzpomínám si na originální koncept "kůlů na cestě", které obracely panáky na druhou stranu. Pomocí kůlů se dalo tak trošku řídit, kudy budou chodit trhovci, prefekti a další postavičky (ano, v Caesarovi III chodil trhovec se zbožím do vil. Teprve od Caesara IV si chodí obyvatelé nakupovat na trh sami).

Vzpomínám si na masakrózní bitvy - Carthago bylo bestiálně těžké, válečné slony bylo možné s vypětím všech sil zabít jen vystavěním hloubkové obrany z věží a "koridoru smrti", do kterého jsem slony nalákal. Poslední mapa ve hře bylo tuším Lutetium, dodnes si vzpomínám na zoufalé opravy hradeb, než se na mě vrhne další horda barbarů. To byly krásné časy, byl jsem mladý a hry mě bavily víc než dnes ...

Caesar IV vyšel v roce 2006. S nadšením jsem ho rozehrál a pak jsem ho přestal hrát kvůli otravným chybám. Zejména mise s legiemi byly zabugované až hanba. vzpomínám si na bug, při kterém v momentu návratu legie do kasáren hra spadla. Vývojářům trvalo snad rok, než vydali patch, jenž tuhle otravnou věc vyřešil - jenomže to už jsem dávno hrál něco úplně jiného.

Viděl jsem kdysi screenshoty z Caesara IV, na kterých byla úplně gigantická města. Tak daleko jsem se nikdy nedostal.
Teď po 4 letech jsem to znovu oprášil - a světe div se, docela mě to baví. Pravda, trošku mě zaskočilo, jak oldschoolově působí grafika a animace. Asi jsem zmlsaný The Settlers a Napoleon: Total War.

Patch jsem si nainstaloval, tak uvidíme, třeba se k těm velikánským městům taky propracuju.

Assassin's Creed II: Dohráno - 10/10

Tak jsem napodruhé dohrál tuhle luxusní hru. Ukázalo se, že když jsem poprvé přišel o pozici, byl jsem jen krůček před koncem. 

Při druhém hraní jsem si to krásně užil. Je to ohromně zábavná hra se skvělým prostředím. Když to srovnám s Red Dead Redemption, je ACII lineárnější. Města jsou živější, skutečně přetékají lidmi, kteří se nicméně většinou jen plouhají ulicemi. Red Dead Redemption má svět obydlený menším počtem lidí, ale o to uvěřitelněji se chovají - dodržují denní cykly a mají činnosti, kterým se během dne věnují. 

ACII nepochybně boduje úžasně vymakanými městy. Zejména Benátky jsou skutečně skvostné. Je paráda, jak moc se podobají reálným.

Co se týká konce hry, docela mě překvapil. Závěrečná kapitola v Římě je úplně lineární, nedá se tam uhnout ani improvizovat. Což nevadí, alespoň je to akční. Závěrečná vražda papeže v Sixtinské kapli se nepovedla následuje sestup do Vaultu - místa pod Vatikánem, kde se skrývá bohyně Minerva, poslední z prastaré rasy. Tohle metafyzicko-dänikenovské finále bych snad úplně nemusel. Bez moderního balastu, jen s historickým pozadím by ACII byla stejně dobrá, možná ještě lepší hra.

Titulky se odehrávají opět v "současnosti". Řežba proti křižákům z Absterga na pozadí běžících titulků je docela dobrý nápad. 

Když to shrnu: bylo to super, až na drobnosti, které jsem tu popsal. Ty ale více než převáží neskutečně skvělé momenty, kterých je v ACII spousta. Namátkou karneval v Benátkách, pouliční války u Arsenalu anebo záchrana Lorenza di Medici před smrtí - to jsou bezkonkurenční momenty, které berou za srdce. Proto má ACII u mě 10/10.

R.U.S.E.: Inovativní a zábavná strategie

O realtimové strategii R.U.S.E. jsem se dozvěděl poprvé cca před rokem. Na Level DVD bylo video, které představovalo inovativní prvky téhle strategie. Tenkrát jsem si z toho zapamatoval tři věci: hodně vymakaný pohled na bojiště, používání lstí jako jsou falešné jednotky a krásné šipky při udílení rozkazů :-).

Včera jsem se do RUSE zakousl a hrál jsem to celé odpoledne a večer. Musím říct, že už dlouho jsem neměl v ruce tak zajímavou hru. RUSE je skutečně vysoce inovativní.

Ale pěkně popořadě. Tématicky je to "další RTS z II. světové války". Tréninková mise se odehrává na konci války v Lipsku, ale hned poté se vlastní kampaň přesouvá do severní Afriky. Zatím mám za sebou severní Afriku, Itálii v okolí Monte Cassina a dohrávám Normandii.

RUSE znamená lest. Ve hře to jsou speciální schopnosti, které lze používat - jako je špionáž (najde všechny jednotky v daném sektoru), rádiový odposlech protivníka (po dobu trvání jsou na mapě vidět nepřátelské rozkazy), vlastní rádiový klid (obrana proti odposlechu) anebo blitzkrieg (po dobu trvání se jednotky pohybují rychleji). Funguje to dobře, ale v bitevní vřavě na to spíše zapomínám a používám to spíše sporadicky.

Co mě uchvacuje je mapa. Je neskutečně zoomovatelná. Na nejvyšším přiblížení je to skutečně taktická úroveň - realistické rpostředí i jednotky, nejviíc detailů. Jak se zoomuje na větší vzdálenosti, jednotky se zvětšují, až od určité velikosti jsou nahrazeny žetony a mapa pak připomíná strategickou mapu na štábu nějakého generála. Tohle vidím ve hře poprvé a funguje to náramně!

Další inovativní věcí je fungování bojiště. Nejsme tu jen my a protivník, v sousedních sektorech bojují spojenci a válčí se tam o sto šest. Celá řada vedlejších úkolů v misích se tak týká pomoci spojencům. Je to radost a navíc to působí mnohem realističtěji.

Další famózní věc je fungování různých druhů zbraní. Asi v žádné jiné hře jsem dosud tak silně nevnímal nutnost vhodně kombinovat různé druhy jednotek. Je nutné opravdu pečlivě kombinovat různé druhy zbraní  - pěchotu, průzkumné jednotky, tanky, protitankové zbraně a letectvo. Chyby se nevyplácejí. Jedno jediné protitankové dělo může vyhrát misi, a jeho nedostatek to může pohřbít. Už dvakrát jsem opakoval misi jenom proto, že mi chyběl jeden druh zbraní a nepřítel mě kvůli tomu převálcoval.

Mapy jsou realisticky a zajímavě navržené. Obsahují lesy a bažiny, kde se může schovat pěchota a zničit tanky bazukami, mosty přes vodní toky, které je možné bránit anebo dobývat, skladiště se zdroji, které lze obsadit a využít. A propos, další inovace - ze skladiště se zásoby přepravují pomocí konvojů, které může nepřítel napadnout a zničit. Krásně realistické a zároveň hratelné. Už jsem prohrál misi i na zdroje - prostě jsem prohospodařil všechny zdroje a nemohl jsem stavět další jednotky.

RUSE není o frenetickém klikání. Mnohem víc je o taktickém a strategickém myšlení. Proto z mého pohledu poráží takový Starcraft II na celé čáře. U mě zatím 9/10.

Co dál?

Rozehráno:

• Assassin's Creed 2
• Starcraft 2
• Napoleon: Total War
• The Settlers 7

Mám spadeno na:

• Fable 3
• NHL 2011
• WoW: Cataclysm

Mafia 2: Dohráno - 9/10

Tak jsemto dohrál. Nebylo to dlouhé ani příliš těžké, ale bylo to hodně dobré. Než se pustím do dalšího hodnocení, ještě krátce ke grafickému enginu: na tomhle screenshotu je krásně vidět neskutečně propracovaný déšť. Počasí, světelné podmínky a poškození auta - to jsou věci, které jsem ve hře ještě takhle udělané neviděl. V tomle je Mafia 2 skutečně inovativní.

Mám rád nabušené příběhy. A Mafia 2 ho má od začátku do konce. Všechno se začne podělávat, když se Vito a Joe nechají od kámoše Henryho zatáhnout do obchodu s drogami. Musí si vypůjčit od žida velký balík peněz a navíc je to všechno jedna bouda od federálů. Výsledkem je válka gangů, kterou Vito a Joe nechtěně rozpoutají a která je nakonec semele.

Závěrečná scéna v planetáriu je úžasně dramatická. Vito se prostřílí až k mafiánskému bossovi, kterého stráží Joe. Joe Vita překvapí a drží mu pistoli u hlavy. Hráč čeká, co bude dál, zda Joe Vita obětuje v zájmu mafie. A je to úplně jinak - Joe Vita zachrání a společně se prostříleji ven. Tam ale čekají federálové. Vito jse z toho dostane, ale odnese to kámoš Joe, ochlasta a děvkař Joe, přítel a nejlepší parťák od dob Sundance Kida. 

Při závěrečných titulcích jsem měl na patře pachuť. Věděl jsem, že to tak nějak muselo dopadnout - mafiánské příběhy nekončívají happyendem. 

Zároveň se však v skrytu duše modlím, ať autoři vyrobí DLC, ve kterém bude Vito dostávat Joea z lochu. Zasloužil by si to.

Moc si nevzpomínám, že bych ve hře moc často viděl tak dobře udělaný příběh. Kam se na Mafii 2 hrabou mnohé filmy. Ano, Red Dead Redemption je možná srovnatelně dobré, ale Mafia 2 má o hodně lépe udělané cut scény.

Zároveň chci vyzdvihnout dialogy a dabing do češtiny. Postavy mluví, jak jim zobák narost - krásnou jadrnou češtinou plnou kurev a hajzlů. Přesně to tam pasuje - bez toho by to nebylo ono. Jsem moc rád, že jsem nesáhl po anglické verzi.

Mafii 2 se vyčítá, že je příliš lineární. Je fakt, že kromě hlavní linie ve hře není příliš věcí, které by stálo za to hledat. Mafia 2 NENÍ sandbox jako GTA anebo Red Dead Redemption. Byť je město neskutečně vymakané, nemá cenu v něm nic moc podnikat, protože je to k ničemu.

Co se týká herní náročnosti: je fakt, že Mafia 2 je mnohem víc casual než první díl. Na úroveň Normal jsem to odehrál celkem levou zadní. Možná to mohlo být těžší - i když je fakt, že už jsem docela veterán a střílečky s krytím hrát celkem umím. 

Fakt je, že přestřelky jsou naskriptované snad až příliš. Když člověk čtyřikrát chcípne, tak popáté už zcela přesně ví, kdy a odkud nový panák zaútočí. Tohle mohlo být variabilnější.

Jednotlivé mise jsou hodně hodně variabilní a dynamické, takže jsem se opravdu nenudíl. Byla to celkem královská zábava. Replayability je bohužel celkem nulová - nejsem masochista, abych to hrál znovu jenom proto, abych našel všechny obrázky z Playboye.

Vyčítá se Mafii 2, že mohla mít na víc. S tím bych souhlasil. Kdyby tam byly ještě vedlejší dějové linie anebo samostatné vedlejší questy, mohla být o dost zajímavější a dynamičtější. Prostředí je tak dobře udělané, že by to klidně utáhlo. Srovnání s Red Dead Redemption se znovu vysloveně nabízí - to je hra, která z vedlejších aktivit dokázala vytěžit maximum.

Autoři slibují Downloadable Content. Umím si toho celkem hodně představit - ten engine to v pohodě utáhne. Pokud dodají nějaké větší příběhové bloky a nejen blbosti typu auta a šaty navíc, asi o tom budu uvažovat.
Závěrem musím říct, že mě Mafia 2 celkově určitě nezklamala. Mohlo to jistě být lepší, ale i tak je to opravdu mistrovsky udělaná hra. Zahrát si jí byl skvělý zážitek. U mě 9/10.

Mafia 2: Herní nářez

Mafia 2 je plná překvapení i co se týká děje. Už první tutoriálová mise zaskočí: hrdina Vito se v kůži amerického mariňáka účastní bojů proti italským fašistům na Sicílii! Vizuálně to vypadá docela jako Call of Duty nebo Medal of Honor - opravdu mě to překvapilo.
Pak se děj na chviličku vrací do známého mafiánského schématu. Amerika válečných let v zimním hávu je krásně autentická a plná propracovaných detailů: chodci choulící se zimou, chlap uklouzne na náledí... Žije to, funguje to. Radost pohledět!
Hned po pár misách ale přijde překvapení: hlavní hrdina Vito je chycen policií a musí do vězení. Tady jsem si vzpomněl na celou řadu super vězeňských filmů: Frajer Luke, Vykoupení z věznice Shawshank a další. Vězeňské prostředí je ve hře pojednáno se vší brutalitou a Vito si musí doslova chránit prdel. Naštestí tu funguje klub rváčů a Vito si osvojuje umění pěstního souboje. To je pojato hratelně, vizuálně dobře a rozhodně neuráží.
Po návratu z vězení je všechno jinak. Je rok 1951, namísto jazzu se z rádia ozývá rock'n'roll a ulice jsou plné našlapaných kár.
Hudební stránka mafie je prostě dokonalá. Kromě vlastní původní hudby hra obsahuje hodně veliké množství dobových skladeb, které se hrají v rádiích. Slyšet Rock Around The Clock od Billa Haileyho anebo Lucille od Little Richarda a přitom se prohánět v nabušeném bouráku po ulicích, to je čistá radost! Úplný seznam skladeb je vidět tady - a je opravdu úctyhodný.
Náplň misí je hodně variabilní. Od vloupaček, kde se hodnotí tichost, přes likvidaci protivníků až po náročné bitvy a přestřelky, při kterých létají nábojnice vzduchem. Teprve v těchot misích Mafia ukazuje, co opravdu dovede. Prostředí je opravdu neskutečně deformovatelné: přijít do luxusního baru anebo do asijské restaurace a rozstřílet to tam doslova na třísky, tak tomu říkám zábava, jaká se hned tak nevidí.