Fable III: První dojmy

 Úplně prví dojem z Fable 3 byl smíšený. Tragikomicky laděné intro s ubohou slepicí semletou městem průmyslové revoluce balancuje na hranici vkusu a týrání zvířat. Ve srovnání s geniálním intrem Fable 2 s vrabcem v zimní krajině neobstojí. Tam, kde intro Fable 2 nabízelo údiv nad úžasnou pohádkovou grafikou, Fable 3 ukazuje průmysl a lidskou bídu. Cože, tohle jste udělali s mým milovaným Albionem?

První krůčky hrdiny- prince (princezny) po rodném hradě - rovněž moc neoslní. Komorník Jasper je sice geniálně nadabovaný Johnem Cleesem z Monty Python's Flying Circus, ale procházka po zámecké zahradě se nijak nevymyká standardu z druhého dílu. Je to dobré, ale rozhodně jsem z toho nepadl na zadek.

Hned v prvních minutách hry je hrdina vystaven osudové volbě - zlý královský bratr před něj postaví kruté rozhodnutí, zda nechat popravit nejlepší přítelkyni anebo několik vůdců vzbouřených poddaných.

Umím si představit, že pro někoho to může být trošku moc silný tabák. Pro mě je to ale opět důkaz geniality Petera Molyneuxe. Je příliš dobrý hráč na struny emocí, aby nevěděl přesně, co a proč dělá. 

Přiznám se, že při prvním hraní jsem poslechl naléhání idealistické přítelkyně a nechal ji popravit. Pak jsem pokračoval ve hře dobrou hodinu a půl, ale pořád mi to vrtalo hlavou - až jsem musel začít znovu a osudovou volbu změnit. Tak jsem zachránil přítelkyni a obětoval vzbouřené poddané - a jsem upřímně zvědav, jaký vliv to bude mít na další průběh hry.

Opět je to volba vyhraněná tak, jak to umí jen Peter Molyneux. Neexistuje dobré řešení, všechny volny jsou špatné a není vůbec jasné, která je méně špatná. Ve druhém díle to vyhrotil úplně stejně, ale až někdy ve dvou třetinách hry.

Fable 3 je hra o revoluci. I toto tématické zařazení mi přijde hodně odvážné. Na jednu stranu je prostředí sociálního konfliktu skvělou šachovnicí pro rozehrání epického příběhu, na druhou stranu působí výraznější levicové vyznění přece jen trošku jednostranně. Nicméně uvidíme, jsem teprve na začátku. Fable 3 stále umožňuje manévrovat na ose dobro-zlo v takové hloubce a úrovni komplexity, o které se ostatním hrám ani nesní.

Hned po úvodní krizi se hra začíná výrazně rozjíždět. První samostatné úkoly po útěku z paláce jsou zábavné a skvělé. Dungeony jsou neskutečně epické a chytlavé, je to čistá esence hratelnosti.  Postavy jsou vyhraněné, dialogy vtipné, grafika přesvědčivá, exteriéry rozlehlé a interiéry promakané. Se získáním přístupu ke zbraním a kouzlům hra získává skvělou dynamiku. Už se těším, jak to bude dál!