Mafia 2: Herní nářez

Mafia 2 je plná překvapení i co se týká děje. Už první tutoriálová mise zaskočí: hrdina Vito se v kůži amerického mariňáka účastní bojů proti italským fašistům na Sicílii! Vizuálně to vypadá docela jako Call of Duty nebo Medal of Honor - opravdu mě to překvapilo.
Pak se děj na chviličku vrací do známého mafiánského schématu. Amerika válečných let v zimním hávu je krásně autentická a plná propracovaných detailů: chodci choulící se zimou, chlap uklouzne na náledí... Žije to, funguje to. Radost pohledět!
Hned po pár misách ale přijde překvapení: hlavní hrdina Vito je chycen policií a musí do vězení. Tady jsem si vzpomněl na celou řadu super vězeňských filmů: Frajer Luke, Vykoupení z věznice Shawshank a další. Vězeňské prostředí je ve hře pojednáno se vší brutalitou a Vito si musí doslova chránit prdel. Naštestí tu funguje klub rváčů a Vito si osvojuje umění pěstního souboje. To je pojato hratelně, vizuálně dobře a rozhodně neuráží.
Po návratu z vězení je všechno jinak. Je rok 1951, namísto jazzu se z rádia ozývá rock'n'roll a ulice jsou plné našlapaných kár.
Hudební stránka mafie je prostě dokonalá. Kromě vlastní původní hudby hra obsahuje hodně veliké množství dobových skladeb, které se hrají v rádiích. Slyšet Rock Around The Clock od Billa Haileyho anebo Lucille od Little Richarda a přitom se prohánět v nabušeném bouráku po ulicích, to je čistá radost! Úplný seznam skladeb je vidět tady - a je opravdu úctyhodný.
Náplň misí je hodně variabilní. Od vloupaček, kde se hodnotí tichost, přes likvidaci protivníků až po náročné bitvy a přestřelky, při kterých létají nábojnice vzduchem. Teprve v těchot misích Mafia ukazuje, co opravdu dovede. Prostředí je opravdu neskutečně deformovatelné: přijít do luxusního baru anebo do asijské restaurace a rozstřílet to tam doslova na třísky, tak tomu říkám zábava, jaká se hned tak nevidí.