Mount & Blade: Warband - první dojmy

 Mount&Blade vytvořila dvoumužná turecká firmička TaleWorlds. Poskytli zdarma rozsáhlé demo a dobyli s ním herní svět. Zejména díky unikátnímu bojovému systému, poctivé hratelnosti,  otevřenému světu a široké rozšiřitelnosti. Na Internetu jsou ke stažení rozsáhlé mody od pirátů po antické Řecko (moc pěkně je to vidět v tomhle videu na Youtube). M&B je hra neuvěřitelně bohatá, hráč si v ní může zkusit opravdu leccos. Úžasné je, že herní svět sám žije - říše mezi sebou válčí, lordi vyjíždějí do válek a obléhají hrady, bez ohledu na hráče. Čistá radost!

Mount&Blade Warband je datadiskem. Grafika je trošku víc sexy, umí lépe pracovat se shadery, byť je stále velice jednoduchá a neumělá.Není ovšem divu: engine utáhne rozsáhlé bitvy s desítkami válečníků na koních, a tak na grafické vychytávky nezbývá čas.

Oproti prvnímu dílu má Warband navíc multiplayer - ten si nevyzkouším, příliš mě nezajímá. Údajně umí až 64 hráčů v jedné bitvě. To je dost slušné.

Single player kampaň je stále založena na pohybu po strategické mapě a bitvách na podrobných mapách. Je tu prý více možností - propracovanější obléhání hradů a měst, lepší feudální systém, větší podpora možnosti stát se králem vlastní říše, promakané možnosti dvoření se dámám a sňatku. To všechno potěší.

Mě osobně ale nejvíce zajímají ty bitvy. Po dvou večerech hraní mám pořád smíšené pocity. Na jednu stranu už umím vytrénovat armádu z vesnických buranů až na rytíře, umím vydělat peníze a postarat se o své muže. 

Bohužel však se stále nedokážu vyhnout situaci, kdy náhodou narazím na skupinku nabušených vikingů, dostanu na budku, přijdu o pracně vypiplanou armádu a jdu do zajetí. To nepotěší. V tuto chvíli jsem se propracoval k přijetí za vazala od krále, dostal jsem za odměnu první vesnici (tu nejhorší v celé Swadianské říši), ale moje kdysi skvělá armáda byla rozprášena a zbyly mi jen oči pro pláč. Tak tohle jsem tedy ještě neprostřelil.

Druhý smíšený pocit mám z boje. Je celkem paráda používat různé druhy zbraní, štít, luk, kopí. V pěším boji všechno OK, dokud čelím jednomu dvěma sokům. Pěti chlapům najednou opravdu čelit nedokážu - což je asi správně. Jakmile ale nasednu na koně, je to celé o něčem jiném. Rozhodně zatím ani zdaleka nejsem ta válečná mašina, jakou je možné vidět na Youtube. Naopak, na koni si připadám spíše neohrabaný a mnohem méně efektivní než pěšky. Nedaří se mi zasahovat nepřátele, stojí mě to moc času a moji vojáci jsou mezitím pobiti nepřáteli. Tak uvidíme.