Tak mám za sebou dalších pár hodin hraní. Prožil jsem pár masivních bitev, účastnil jsem se i dobývání hradu, který jsem pak dostal od krále v léno. Říše Swadie bojuje na život a na smrt s Nordy, severní pohraničí je prakticky neustále pod útokem. Vesnice jsou drancovány a hrady obléhány. Máme lehce navrch, snad díky množství a kvalitě rytířů. Pěchotu mají Nordnové mnohokrát lepší.
Bitvy jsou hodně slušné a zábavné. Klíčem k úspěchu se ukazuje dlouhé kopí: dostat koně do trysku, pak rytiř sám sklopí kopí do bojové polohy a je to "jen" o správném najetí na cíl. Sestřelit kopím nepřátelského jarla je opravdová radost!
Zpravidla se mi podaří kopím sundat jednoho až tři nepřítele, pak musím vzít do ruky meč, protože bojiště plné bojujících je nepřehledné a promíchané. Pokud se dokážu udržet v sedle a v pohybu, je to v pohodě. Jakmile mě ale obklíčí zuřiví Nordové se sekerami a štíty, jdu po chvíli z koně a vzápětí žeru zem.
Tak mám dvě vesnice a hrad, a - a nic. Veškerý přínos je v tom, že jednou za týden dostanu vybrané daně a když tam přijedu, tak se zobrazí jiný text. Jinak nepozoruji veskrze žádný významný rozdil. Pravda, abych nekřivdil: mohu na svém hradě uvěznit zajaté nepřátele a umisťovat tam posádku. Ale nějak k tomu nemám ten správný osobní vztah. Příliš mě to netěší.
Co se bitev týká, nemůžu si opravdu stěžovat. Je to zábavné a pestré. Naopak, pohyb po strategické mapě a víceméně textové konverzace a questy mi přijdou celkem nudné. Nějak to nemá šťávu a je to pořád to jedno stejné. Pomalu mě to přestává bavit. Tak uvidíme, ještě to chvíli budu zkoušet, ale asi se brzy vrátím k Napoleon: Total War.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat